OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Cesta osudu 4. kapitola

15.03.2014 (10:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1646×

Vteřiny se bez ustání vlekly a já se neustále dívala na toho kluka ze včerejška. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jak mě včera sledoval. Na to, jak ta čtrnáctiletá dívka byla zraněná záhadným způsobem. Po chvíli mě vytrhl ze zamyšlení a já si ho znovu prohlédla. Vypadal nezdravě bledý, jeho zelené oči vypadaly unaveně a špinavě blond vlasy měl načesané. Nedokázala jsem odtrhnout pohled od jeho dokonalého obličeje. Pomalu jsem začínala cítit, jak rudnu v obličeji.

„Je Alison doma?“ zeptal se mě znovu, tentokrát nepříjemně, než obvykle.

„Teta není doma.“ Vytočil mě jeho tón hlasu. „A jestli je to všechno, můžete odejít.“

Ujely mi nervy. Naštvaně jsem mu bouchla dveřmi přímo před nosem. Všecko bylo nanejvýš divné. Ani se mi neobtěžoval představit. Byla jsem naštvaná. Naštvaně jsem přišla k sobě do pokoje a začala jsem hledat podivné zmizení nebo pokousání „zvířetem“ na krku v New Orleans. Notebook mi však nic nenašel. Netušila jsem, že Google tak zklame. Bylo teprve po jedenácte večer, když jsem z obývacího pokoje zaslechla tetiny kroky.

Ihned jsem seběhla za ní dolu. Hned se na mě usmála, když mě spatřila.

„Ahoj. Jak to, že ještě nespíš?“ ptala se udiveně.

„No... Byl tu nějaký kluk a hledal tě,“ oznámila jsem jí.

Teta se okamžitě zarazila a naštvaně se zatvářila. Takovou naštvanou jsem ji ještě nikdy v životě neviděla.

„Řekl, co chtěl?“ zeptala se mě okamžitě.

„Ne. Jen to, že tě hledá,“ odpověděla jsem a nechápala jsem, co se to vůbec děje.

Chtěla jsem se jí zeptat, co ji tak vytočilo, ale nakonec jsem to nechala být a popřála jsem jí dobrou noc. Když jsem nemohla spát, snažila jsem se znovu prohledat internet. Bezúspěšně. Vytáhla jsem si svoji knihu Nadpřirozeno všeho druhu a začala jsem si číst. Otáčela jsem všechny stránky a dlouho jsem na nic nemohla narazit. Trochu mě to naštvalo a naštvaně jsem ji položila na pracovní stůl. Po chvíli, když jsem usnula vyčerpáním, zdály se mi divné sny.

Šla jsem lesem, když vtom jsem uviděla srnu. Rozeběhla jsem se k ní rychle jako nikdy předtím. Zakousla jsem se jí do hrdla ostrými tesáky a pila jsem její krev.

S trhnutím jsem se probudila. Byla jsem celá vyplašená z toho, co se mi zdálo. Chvíli jsem ještě zmateně seděla na posteli a pak jsem se šla nasnídat. Teta už byla dávno v práci. Už mě to nepřekvapilo jako na začátku. Jídlo jsem měla v lednici, kapesné na stole a vzkaz od tety, v kolik bude doma.

Nemohla jsem pustit z hlavy toho záhadného kluka. Najednou jsem se o něm přála dozvědět víc. Jak se jmenuje, kde bydlí, kolik mu je a kde se tady nabral. Nechápala jsem, proč tetu to tolik vytočilo, že se tady vůbec ukázal.

Doma jsem byla do odpoledne. Pak jsem se zas převlíkla a vyrazila jsem do ulic New Orleans. Všude zas bylo plno lidí a hluk. Klasické rušné odpoledne. Nějak jsem zas nedávala pozor, kam jdu. Všimla jsem si jednoho domu, kde bylo velké nádvoří a zastrčený bar. Nikdy předtím jsem si toho baru nevšimla. Podívala jsem se na ulici. Stálo tady na ulici, že se nacházím na Bourbon street. Nejrušnější ulice a nejvyhlášenější ulice New Orleans. Jenom tady se ztratilo nejvíce turistů, co jsem slyšela nedávno od tety. Usadil se ve mně divný a nepříjemný pocit. A pak se najednou stalo něco divného. Něco mě táhlo k tomu zvláštnímu baru. Vím, že nejsem plnoletá a určitě mě tam nepustí, ale chtěla jsem se tam jít najednou podívat. Vešla jsem dovnitř a všechno tam bylo potemnělé. Většina příchozích byli jen mladí kluci, ale i tak se po mně divně podívali, když jsem vešla. Tak nějak divně. Jako na něco nechutného. V ten moment jsem vycouvala, ale někdo mě chytil za ruku.

„Na tvém místě bych tady nechodil, dítě,“ ozval se něčí poklidný a vyrovnaný hlas.

Naštvala jsem si při oslovení dítě. Neměla jsem ráda, když mě tak někdo nazýval.

„Kdo, sakra, jste?“ otočila jsem se na dotyčného.

Byl to další podivný chlápek, který byl zas nezdravě bledý. To tu byli všichni bledí, nebo mají nějakou nemoc bledosti?! Zatímco jsem přemýšlela a prohlížela si ho, začal se nesměle usmívat. Začala jsem si ho detailně prohlížet. Měl na sobě dobře padnoucí oblek a měl tmavé, na krátko zastřihnuté vlasy. Podíval se na mě, jako kdyby zvažoval odpověď.

„Jsem Elijah Mikaelson,“ představil se mi velice zdvořilým hlasem. „A ty jsi?“ ptal se mě zdvořile.

„Jennys Standmanová,“ představila jsem se mu zaraženě. „Proč tady nesmím chodit?“ pokynula jsem hlavou k tomu divnému baru za námi.

„Mohla by ses snadno zranit. Je to pro tebe nebezpečné. Víc ti k tomu říct nemůžu.“ Díval se na mě velice klidně.

Odvedl mě odtamtud úplně.

„No fajn,“ odsekla jsem.

Jeho můj tón hlasu vůbec nezaskočil. Chtěla jsem mu ještě něco říct, a v tu ránu byl najednou pryč. Kam se, sakra, poděl?! Nevymyslela jsem si to?! Nezačínala jsem z New Orleans bláznit?! Pořád mi v hlavě znělo jeho jméno. Elijah Mikaelson. Bylo to divné jméno na dnešní dobu. První podivín z „jejich spolku“, který se mi obtěžoval představit. Tohle město začínalo být něčím divné. Musela jsem tomu přijít na kloub. Tohle byl teď můj nový cíl... Ještě napůl překvapená jsem se vydala domů. Když jsem se podívala do kalendáře nad pracovním stolem, uvědomila jsem si, že do konce prázdnin zbývá už jen týden. Zatočila se mi trochu hlava od toho menšího šoku. Kam se ty dny najednou poděly?! Povzdechla jsem si a vzala jsem si zase tu svoji knížku o nadpřirozenu. Začala jsem zas přemýšlet o tom svém divném snu, jak jsem lovila srnu svými tesáky. Jak jsem ve snu pila její krev. Zhnuseně jsem se zaškaredila. Pak tu nehrála zvláštní, až nezdravá bledost těch lidí. A kde se vypařil ten záhadný člověk, který si mi představil jako Elijah Mikaelson?! Naštvaně jsem zakřičela a kniha, kterou jsem četla, odletěla sama co nejrychleji do kouta, lampa nad pracovním stole divně zablikala a všechno se dost zachvělo. Co to mělo, sakra, znamenat?! Vážně jsem tohle udělala já?! Vyčerpáním jsem se natáhla na postel a přemýšlela jsem.

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta osudu 4. kapitola: