OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Deník Bradavického študenta - Kapitola druhá

17.08.2011 (12:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 956×

15. srpen 2010

10:00
Parapet

Tak jo, hlavně se musím uklidnit. Musím svou hlavu zaplnit pozitivním myšlením, protože jsem dneska zjistila, že v té cvokárně nemaj žádný smysl pro módu!!! A já, jakožto módní fanatik, který neustále nosí trendy věci (přes prázdniny to jsou černé pyžama, přes školu červené), si nenechám od nějakých starých dědků poroučet, co budu nosit!!! No chápete to? Jaká instituce nechá své žáky, aby se po škole producírovali v uniformách, které vypadají jako z výrobny od supermana???

10:02

Já vám řeknu jaká! Škola čar a kouzel v Bradavicích!!! Kde mě mimochodem přijali jen proto, že ředitelem je můj strýc, nejspíš přes stodvacáté koleno, a tvrdí se o něm, že je nejmocnějším čarodějem všech dob.

To tak.

10:03

Kdyby to totiž byla pravda, jeho synovec by dokázal daleko větší věci, než si omylem zapálit kalhoty.

10:20

Jde totiž o to, že mi máma dala pár knížek, abych si je přečetla. Prý se něco dovím o tom, jak to vlastně na škole chodí a tak. No a pak, když jsem listovala první knihou, kterou jsem si vybrala - jenom protože byla nejtenčí, jsem se dozvěděla, že se na té škole nosí uniformy!

Což mě vyděsilo natolik, že jsem si musela na uklidněnou přečíst něco normálního.

10:30

Zajímalo by mě, proč je Bridget do svého šéfa takový cvok.

10:35

Panebože, pořád tomu nemůžu uvěřit.

10:36

Můj táta si zapálil kalhoty klackem!!! Hahahahahaha.

11:00

Rozhodla jsem se trochu porozhlédnout po domě. Naši byli oba dva v práci – máma dělala v nějakém butiku a táta byl ekonom. I když jsem o tom pomalu začínala pochybovat, protože jsem ještě nikdy neviděla tátu, že by s sebou z práce nosil něco jiného než ten klacek.

V obýváku jako obvykle seděl Jim, můj strýc na částečný úvazek, protože většinou dělal, že tady vlastně vůbec není, a tak jsem šla do kuchyně si udělat snídani. Udělala jsem si vločky s mlékem a posadila se vedle strýce. Když v tom mě trklo!

Co když je to mléko otrávené?!

11:01

Nemůžu uvěřit, že mě to dřív nenapadlo!

11:02

Vylila jsem ho.

11:10
Pokoj

Panebože!!! Panebože!!!

11:11

Nemůžu uvěřit, že jsem si toho dřív nevšimla! Když jsem se chystala vypadnout z toho začarovaného doupěte do pokoje, a procházela jsem kolem krbu, málem jsem omdlela!

11:15

Pět důvodů proč bych měla začít panikařit:

5. Včera jsem zjistila, že jsem čarodějka stejně jako:

a) moji rodiče

b) můj strýc Jim

c) můj strýc nejspíš-přes-sto-dvacáté-koleno

d) a nejspíš jako všichni, které jsem kdy potkala

4. V září nastupuju na školu, které všichni říkaj Bradavice a vůbec netuší, proč se jí tak říká.

3. A všichni, kteří do ní chodili, nosili nevkusné uniformy s nějakou trapnou výšivkou vystavující jejich IQ, které se nejspíš tajně maskovalo nějakým zvířetem.

2. A IQ mého otce představuje jezevec. Zjistila jsem to, protože jsem objevila jeho fotku na krbu, na které mu mohlo být sedmnáct (!!!).

1. A ona se hýbala!!!

11:20

Jsem rozhozená, že jsem ještě před dvěma dny žila s představou, že z klobouku lezou králíci.

11:21

Ale skutečnost, že jsem o svém tátovi měla vyšší mínění, je doslova šok. Když si teda uvědomím, že jeho IQ přiřazují k jezevci.

11:25

Zajímalo by mě, jaké zvíře přiřadí ke mně.

11:30

Zvířata, která se po rozvaze dají měřit s mým IQ:

1. Moudrá sova

2. Vychytralá liška

11:35

A jelikož jsem pilná jako včela …

11:36

Zvířata, která se po důkladné rozvaze dají měřit s mým IQ:

1. Moudrá sova

2. Vychytralá liška

3. Pilná včela

11:40

Prostě jsem se rozhodla se znovu podívat do té knížky, abych zjistila do jaké koleje, by mě přiřadili. Teda táta mi sice včera o tom něco říkal, ale všechno se mi tak nějak vytratilo z hlavy, protože jsem pořád neuměla uvěřit tomu, že si táta podpálil kalhoty. Hahahaha.

12:00

Hm, takže ty koleje jsou čtyři. Jo, tady to čtu. Hm, Havraspár byl založen Rowenou z Havraspáru, bla bla bla, kolejními barvami jsou modrá a bronzová, bla bla bla, kolejním duchem je Šedá dáma, bla bla bla, počkat Cože???

12:10
V pokoji pod peřinou.

S představou, že jsem čarodějka, bych se smířila – po čase, tipuju miliardu let – ale s tím, že v té škole straší… Panebože! Co když se zrovna budu sprchovat, když na mě zaútočí nějaký duch??? No vážně!

Viděla jsem asi milión hororů, kde duchové strašili v nějakém domě, a řeknu vám, že pokud nejste psychicky vyrovnaný člověk nebo zrovna po ruce nemáte tu věc, co měli krotitelé duchů, asi budete… v hajzlu.

12:11

Což já jsem.

12:12

Protože v kumbále jsem nic nenašla.

20:00

Nevím, jak dlouho jsem byla schovaná pod peřinou a klepala se strachy, ale když do mého pokoje vrazil strýc a strhl mi peřinu z hlavy, protože z mého pokoje už pár hodin nevycházelo nic jiného než vyděšené kňučení, jsem zjistila, že se začíná stmívat.

Posadil se vedle mě, a když jsem mu řekla, že nechcu, aby mě ve sprše sledovala nějaká Šedá dáma, začal mi vyprávět, jak se věci mají.

21:00

Deset věcí, které bych si měla pamatovat, než nastoupím do školy:

1. Ve škole existují čtyři koleje – Havraspár, Mrzimor, Nebelvír a Zmijozel – a do těhle kolejí se řadí studenti podle povahy. Takže sbohem sovo, liško a včelo, budete mi chybět. Fakt.

2. Všichni studenti musí nosit uniformy s výšivkou jejich koleje. Takže jezevec neznamená, že máte malé IQ, ale je to znak Mrzimorské koleje. Ehm, asi bych se měla tátovi omluvit, že jsem o něm smýšlela ne příliš hezky.

3. Čarodějem všech dob je opravdu můj strýc nejspíš-přes-sto-dvacáté-koleno a jmenuje se Album (!) Brumbál. Opravdu nevím, jaký krutý kouzelník může své dítě takhle pojmenovat.

4. Když už mluvíme o krutých kouzelnících, celý kouzelnický svět je úplně šíleně vyděšený, když řeknete jméno Ví-víte-koho nahlas – Voldemort. Prý zabil už několik lidí jen tak na potkání. No bóže, na světě chodí tolik teroristů a nikdo se nebojí říct jejich jméno.

5. A právě že Voldy, se pokusil před několika lety zabít jednoho kluka kletbou, která se prostě nedá přežít. Což je blbost, protože ten kluk (který má díky tomu jizvu na čele ve tvaru blesku) očividně žije, když teď půjde do čtvrtého ročníku. Nebo ne?

6. Ve škole se neučí ani matika, chemie, biologie, občanka ani tělák. Ha ha ha.

7. Té věci, které z radostí říkám klacek, je ve skutečnosti hůlka, kterou má každý čaroděj. Hůlka si prý vybírá čaroděje. Jo, jasně. Už vidím, jak si ke mně prostě nakráčí a řekne, abych byla její páníček. To tak.

8. Studium v Bradavicích trvá sedm let, jenže jelikož je mi už patnáct a v prvním ročníku jsou jedenáctiletí, můj strýc nejspíš-přes-sto-dvacáté-koleno (odmítám mu říkat Album) mi speciálně sestavil individuální rozvrh. Takže se vlastně budu motat všude sama. Super.

9. Do Bradavic se dostanu normálně vlakem. Asi to moc nedomysleli, sice mi strýc neřekl podrobnosti, protože prý ať se nechám překvapit, ale je snad blbost, aby si ne-kouzelník (mrdla?) jen tak koupil lístky do Bradavic, no ne? Protože, i když teda nesleduju ty politické šílenosti, nikdo se zatím nezmiňoval, že by bylo normální kouzlit.

10. A to nejhorší - v kouzelnickým světě někteří nemají nejmenší tušení, co to znamená televize nebo mobil!!! Panebože, nemůžu uvěřit, že jedu tam, kde nikdo nezná Gilmorova děvčata!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Deník Bradavického študenta - Kapitola druhá: