OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 8. kapitola

04.04.2015 (14:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 841×

SHANNON

Bože, tak tohle bylo něco. Posbírám své tělo, vylezu si pořádně na postel a obejmu Pixie, která mi za chvíli usne v náručí. Mám nos zabořený v jejích vlasech, které krásně voní. Ne vanilkou nebo levandulí, což používají snad všechny holky, nechápu. Ne, její vlasy voní Chanelem jako ona. Předpokládám, že si jej do nich stříkla, když se voněla, a tomu říkám hardcore, v těch vlasech je ta vůně vyloženě omamná. Zavřu oči a snažím se usnout. Za zavřenými víčky na mě ovšem čekají obrazy našeho perfektního sexu. Upřený pohled jejích zelených očí do těch mých, zuby zakousnuté do spodního rtu, její ruce zatnuté v mých zádech, husí kůže při každém mém doteku. Mám se sebou co dělat, abych si nemusel dát ledovou sprchu. Naštěstí jsem během chvíle v klidu a i já usínám.

Ráno, když vstávám, je Pixie pryč. Nikde vzkaz, nic.

PIXIE

Když se proberu, Shannon ještě spí, však je také 7:30. Oddechuje vedle mě na polštáři, leží na břiše, z jeho objetí jsem osvobozená, má přese mě jen hozenou ruku. Nechci ho budit, vypadá takhle jako kluk. Opatrně vylezu z postele, natáhnu si kalhotky, půjčím si jeho tílko hozené vedle nočního stolku, z kabelky vytáhnu kosmetiku a ubrousky, a skočím do koupelny, abych si upravila vlasy a make-up, nebo alespoň to, co z něj zbylo. Vlasy stačí prohrábnout prsty, drží skvěle, s make-upem už je to o trošku horší. Odlíčím se a na obličej nanesu pouze BBcream, přepudruji jej, abych se neleskla, a zvýrazním pouze řasy a obočí. Věci uklidím zpět do kabelky, a protože Shann stále spí a já potřebuji kafe a něco malého k snědku, vypravím se po schodech dolů do kuchyně.

Naštěstí mi nedá moc práce ji najít, ale je horší se v ní zorientovat. Zapnout kávovar a udělat si v něm kafe nebude problém, moje brigáda u Joea v Dublinu se mi konečně vyplatí.

„Dobré ráno,“ uslyším za sebou, když se natahuji do poličky pro hrneček. Ten mi z ruky vypadne a rozbije se na kousky. Nečekala jsem za sebou Jareda takhle brzy, vlastně nikoho jsem takhle brzy nečekala, takže mě překvapí, a já si hlavně v moment, kdy mě pozdraví, uvědomím, co mám na sobě, nebo spíše, co na sobě nemám. Tělo mám zakryté jen Shannovým tílkem a kalhotkami. Cítím se trošku nepatřičně. Otočím se na Jareda, pozdravím ho a za rozbitý hrneček se omlouvám.

„To je v pohodě, vždyť je to jen hrneček, ještě jich máme.“ A zároveň si mě prohlíží. Jsem z něj vážně v rozpacích, kleknu si na zem a neohrabaně sbírám střepy.

„Dej pozor, ať se neřízneš,“ varuje mě. Jen co to ale dořekne, syknu bolestí. Jeden ze střepů se mi zapíchl do levé dlaně. Jared je hned u mě a kontroluje mé zranění. Jeho dotek má stejný efekt jako tehdy při pozdravu u Constance, jako bych dostala ránu elektrickým proudem. Co to sakra je?

„Rána je hluboká a docela velká, bude to chtít vyčistit a zašít,“ konstatuje a přitlačí mi na ránu utěrku.

„Dojdu vzbudit Shanna, aby mě odvezl do nějaké nemocnice.“ Ač se mi ho tedy budit nechce z toho klidného spánku.

„Já tě tam hodím, stejně jsem neměl nic konkrétního v plánu. Jen se budeš muset trochu obléct.“ A sjede mě pohledem od hlavy k patě. Okamžitě zrudnu.

„Počkej tady, přinesu ti od bráchy věci.“ A je z kuchyně pryč dříve, než stačím zaprotestovat. Když se vrátí zpět, je už i on převlečený. Místo županu a papučí má na sobě kotníkové boty, úzké černé kalhoty a šedivou mikinu s nápisem „Who the fuck is Bartholomew Cubbins?“, no, tak tu máme stejnou. Podá mi věci a já se neohrabaně soukám za pomoci jedné ruky do kalhot. Pobaveně se na mě kouká. Čekala bych, že bude gentleman a aspoň se otočí, ale to ne, baví se nad mým počínáním. Když si chci obléct podprsenku, odložím utěrku z dlaně, ale krev nepřestává téct, měla bych od ní všechny věci. Než stačím Jareda požádat, zda by mi pomohl, vezme mi podprsenku z ruky.

„Otoč se,“ přikáže mi a tak se k němu otočím zády. „Sundej si tílko.“

A já tak s nepatrným povzdechnutím plným nervozity učiním. Přehodí mi podprsenku přes hlavu a pomůže mi ji zapnout. Já si ji upravím a Jay mi pomůže obléct si zpět to tílko, jelikož halenka je po včerejší noci nepoužitelná. Nazuji si boty, do ruky vezmu kabelku a bundu a společně vyrážíme k autu.

Jakmile sedneme do jeepu, kterým mě včera Shann vyzvedl, poděkuji Jayovi za pomoc.

„To nestojí za řeč,“ mrkne na mě. „Navíc, tak pěknou podívanou jsem už dlouho neměl,“ usměje se a já opět rudnu. Přivádí mě do rozpaků více než jeho bratr.

„Co máte v plánu, než završíte turné koncertama v Africe?“ změním téma.

„Vlastně nic moc, odpočinout si a nabrat síly. Máme naplánované VyRTy, ale jinak nic speciálního.

„VyRTy mám ráda. Líbil se mi ten letní se Zeddem. No vlastně se mi líbily asi všechny,“ zasměju se. Náš rozhovor přeruší mé zvonění telefonu, lovím iPhone v kabelce, který vyhrává Stay v Jayově podání, a mně je zase trapně, vím, že mě totiž pozoruje a pochechtává se.

„Ahoj, Phillipe,“ ukončím prozpěvujícího Jaye.

„Ahoj, Pixie, za chvíli jedu do práce, kdy přijedeš?“

„To přesně nevím, jedu teď s Jaredem do nemocnice, pořezala jsem se o střepy hrnečku. Mohl bys mi k sobě vzít laptop a fotky Constance? Nějak k tobě potom dorazím,“ požádám ho.

„Jsi v pořádku?“ hrozí se.

„Ano, jsem, jen je potřeba to zašít a vyčistit, řízla jsem se hluboko. Sevřela jsem jeden ze střepů, které jsem sbírala, v dlani,“ obeznámím ho se svým zraněním.

„Teď mi došlo, ty jedeš do nemocnice s Jaredem a ne se Shannonem?“ vyzvídá.

„Mno jo, Shann spal, a tak se Jay nabídl, že mě odveze,“ vysvětlím prostě.

„Ti bratři Letovic kolem tebe nějak skáčou,“ popichuje mě.

„Ale nepřeháněj, popovídáme si, až dorazím k tobě. Zatím pa,“ ukončím hovor, nerada bych totiž, aby něco z Phillipovy strany Jay slyšel.

Cesta uběhla rychle a my s Jayem zastavujeme před jednou z losangelských nemocnic. Cestou z parkoviště nás zastaví pár puberťaček, které se dožadují podpisů a pár selfie fotek. Holky doma v Dublinu by pukly závistí, kdybych měla fotku s Jayem nebo Shannem, ne-li oběma najednou. Moc kamarádek jsem v Dublinu neměla, ale díky tomu, že já měla jednu kamarádku, ta zase jinou a ta jinou, se nás utvořila parta osmi holek, s nimiž jsem trávila pravidelně středeční večery. Nebylo to nejhorší, ale byla jsem s nimi hlavně proto, abych nemusela být sama doma. Byla jsem prakticky pořád jen v práci a nebo ve svém bytě, takže občasná společnost byla na místě. Navíc nás spojovali právě Mars, jejichž koncert jsme společně absolvovaly. Jinak jsme každá byla ale úplně jiná. Zvláštní, že i takoví lidé se mohou přátelit.

V nemocnici na recepci pracuje mladá slečna, která Jaye taky pozná. Ten na ni mrkne a ona se může přetrhnout, aby nám sehnala lékaře. Nakonec nás pošle na traumatologii, kde nás čeká doktor Thomas, asi padesátiletý podsaditý prošedivělý muž, s malými brýlemi na nose, který mě vezme do ordinace, zatímco Jaye požádá, aby zůstal venku. V ordinaci mě sestřička požádá o osobní údaje a zeptá se, zda mám sjednanou pojistku, když nejsem občanem USA. Když jí to potvrdím, pouze si zjistí u jaké pojišťovny a obeznámí mě s tím, že fakturu za zákrok pošlou rovnou jim, za což jsem opravdu vděčná, netuším, kolik tohle může stát. Doktor Thomas mi vezme ze zatnuté dlaně utěrku, rána už nekrvácí.

„Zahýbejte, prosím, prsty,“ požádá mě. Já tak učiním, nenapadlo mě, že bych si mohla přeříznout něco, co by mi omezilo hybnost prstů. Naštěstí se všechny prsty hýbají bez větších obtíží, takže doktor Thomas mi dlaň umrtví, vyčistí ránu a věnuje mi tři modré stehy. Ruku mi zaváže.

„Můžete si dlaň omývat, poté prosím otřít betadinem a opět zavázat, aby se vám tam nedostala infekce. Pokud nebudete mít obtíže, sama si můžete stehy  za týden vyndat, nebo o to můžete někoho požádat,“ promlouvá ke mně laskavým hlasem. Když na něj zděšením vyvalím oči, nabídne mi, že mi stehy samozřejmě vyndají i oni. Usměju se na něj a poděkuji jak sestřičce, tak jemu za péči, vezmu si předpis na betadin, obvazy a krycí polštářky, popřeji jim příjemný den a vyzvednu Jaye na chodbě před ordinací.

„Tak co?“ táže se se zdviženým obočím.

„Mám tam tři stehy a naštěstí nic porušeného,“ zrekapituluji mu.

„Výborně, takže teď snídaně a pak tě hodím k Phillipovi do salonu.“ Je s tím hned hotový, aniž bych mohla něco říct. Hodí mi ruku kolem ramen a jeho dotek způsobí další z elektrických výbojů, který mi způsobuje mravenčení ještě i v době, kdy sedíme v autě a v dostatečné vzdálenosti od sebe. Namlouvám si to a nebo mezi námi vážně něco působí? Na Jayovi není nic poznat, takže to na mě buď velmi dobře hraje, a nebo se nic neděje a já tuším něco, co není. Musím se dát do pořádku a to hned!

Cestou k Phillipovi do salonu se zastavíme v jednom fresh baru a Jared mě pozve na výborný vitamínový ovocný fresh a cookies. Snídaně, kterou sníme za jízdy v autě. Když Jay zastaví před salonem, vyběhne mi gentlemansky otevřít dveře a podat ruku, aby se mi lépe vystupovalo. Další elektrický výboj.

„Děkuju za všechno,“ promluvím k němu, když stojím pevně nohama na zemi.

„Ale, to nestálo za řeč, jak jsem říkal, neměl jsem nic konkrétního v plánu, takže jsem aspoň strávil ráno v milé společnosti,“ řekne prostě a mně vyschne v krku. Nejen kvůli tomu komplimentu, ale hlavně díky pohledu, který mi věnuje. Topím se v těch modrých očích barvy oceánu. Protože jsem nepatrně vyvedena z míry, nevšimnu si, že udělal krok ke mně. Měla bych se sebrat a utéct do salonu, však jsem se před pár hodinami vyspala s jeho bráchou, ale nohy mám dřevěné. Jared vezme můj obličej do dlaní a bez varování mě políbí. Ohňostroj, který vybuchuje celým mým tělem, je k nezastavení, ale probere mě natolik, abych se od Jaye odtrhla.

„Já… tohle… ne…,“ koktám a najednou přistane moje zdravá dlaň na Jaredově tváři. Vyvalím oči, protože jsem to vlastně ani udělat nechtěla, ale byl to prostě instinkt, a horečnatě se mu omlouvám. Jen se na mě dívá a bez náznaku jakékoliv emoce se sebere, sedne do auta a zmizí mi z dohledu. Tak tohle je v háji!

JARED

Tvář mě štípe ještě cestou domů v autě. Tohle jsem vážně nechtěl, ale nemohl jsem si pomoct. Strašně jí to slušelo. Je chytrá, má nějaký cíl, skvěle se s ní dá povídat a je nádherná. Tak nádherná, že jsem kvůli ní zapomněl na to, že skoro prakticky chodí s bráchou. Tohle nejde, musím se držet na uzdě. Lepší mít za dobře Pixie i bráchu než jenom Pixie. To bych si nikdy neodpustil, kdybych se se Shannem rozhádal.

Když se vrátím, Shann je vzhůru. Překvapí mě v kuchyni, když sbírám střepy a stírám krev ze země.

„Co se tu stalo? Kde je Pixie?“ vyzvídá trošku vyděšeně, když vidí, co dělám.

„Pořezala si dlaň o hrneček, vzal jsem ji do nemocnice a potom jsem ji odvezl k Phillipovi do salonu,“ vysvětlím prostě.

„Je v pořádku?“

„Je, dlaň jí zašili. Nic si v ruce neporušila, takže se to musí jen zahojit. Bude mít na dlani akorát jizvu,“ snažím se zklidnit jeho zděšení.

„Zkusím jí zavolat.“ A už bere schody do patra do ložnice, kde se někde nejspíš válí jeho iPhone.

Douklidím kuchyň a mizím u sebe v pokoji. Jsem z těch událostí trošku nesvůj, hlavně z té pusy, která byla naprosto úžasná a nemůžu říct, že by byla neopětovaná. Jakmile si to uvědomím, usmívám se jak blbec, což si ovšem zakážu. Tohle se nestane, dokud ona sama nebude chtít. Vezmu si z rohu pokoje svou milovanou kytaru a většinu dne strávím brnkáním. Že by mě napadl další song?

SHANNON

„Jsi v pořádku?“ vyhrknu do telefonu, aniž bych Pixie pozdravil.

„Ahoj, Shanne, jsem, neboj se. Není to nic hrozného. Jared mě polekal a já upustila hrnek. Když jsem sbírala střepy, jeden jsem jen víc zmáčkla v dlani,“ vysvětlí mi události dnešního rána.

„Nepodnikneme něco večer?“ měním téma hovoru.

„Musím dneska poslat tvé mamce hotový článek, protože ho jdu zítra dopoledne ukázat Mathewsovi do LA Times,“ připomene mi.

„Dneska ještě žádné povinnosti nemám, takže řekni, co bys chtěla dělat?“ vyzvídám od ní, co by ráda podnikla. Nechci jí do ničeho tlačit, ale já bych s ní nejradši strávil celý den i noc v posteli. Opakování matka moudrosti. A já bych byl opravdu rád znalec, co se jejího těla týká.

„No, musím se připravit na ten zítřek a ráda bych si odpočinula. Řekla bych, že na mě až teď doléhá ten časový posun. Takže co večer strávit v posteli u filmů?“ navrhne a já jsem s tím návrhem vlastně spokojený, sledování filmů vždy skončí po deseti minutách stejně úplně něčím jiným.

„A co Charlie s Phillipem?“ zeptám se prakticky jen z čisté zvědavosti a z toho důvodu, že posledně, když jsme byli u ní v posteli, dostal jsem přednášku, že když jsou ti dva v domě, tak je sex tabu.

„Co by, přeci se budeme dívat na filmy, ne?“ zachichotá se a já vím, že dneska mám vyhráno.

„Takže v sedm u tebe?“ ověřím si.

„Jsem u Phillipa v salonu, mohl bys mě vyzvednout tady?“

„Jasně, žádný problém. Uvidíme se, Pixie.“ A hovor ukončím.

Shodím ze sebe župan, který jsem si vzal jen, abych nešel dolů nahý, a skočím do sprchy. Spolu s horkou vodou se mi vrací vzpomínky na události včerejší noci, bylo to naprosto luxusní. Skvělý sex, jaký jsem dlouho nezažil. Rozhodně to bylo i tím, jak se k aktu samotnému měla Pixie. Ta její chuť a touha, která sálala z každého kousíčku jejího těla. Ano, bylo to úžasné a původně jsem ji chtěl dostat jen do postele, jenže čím víc s ní trávím čas, tím víc mi na ní záleží. Ne, láska to není a nebude, to vím jistě. Kdyby ano, už by přeskočila ta potřebná jiskra, vždycky už na začátku vím, zda z toho něco bude, nebo ne. Mezi námi je přitažlivost a vzájemná náklonnost, ale k lásce tohle nedojde. Z mé strany určitě ne. Každopádně potřeba ochraňovat ji, pomoct jí a užívat si s ní ten skvělý sex je silnější, než abych si to dokázal odepřít a říct jí, že mezi námi nebude víc, než je přátelství s výhodami. S těmito pochmurnými myšlenkami vylezu ze sprchy, obleču se a vypadnu se projet na motorce.

PIXIE

„Dobrý den, Constance, tady Pixie,“ pozdravím ji do telefonu a představím se.

„Dobrý den, drahoušku. Jak se máte?“ ptá se zdvořile.

„Měla jsem malou nehodu s rozbitým hrnečkem, ale jinak skvěle. Volám vám, protože mám hotový článek, který zítra ráno budu představovat v LA Times. Poslala jsem vám jej do e-mailu, který mi Phillip nadiktoval. Mohla byste se na to, prosím, podívat a dát mi vědět, zda to mohu takto prezentovat?“ požádám ji.

„Ale samozřejmě, už jsem se na to moc těšila. Hned se na to podívám a zavolám vám zpět,“ ukončí hovor.

Telefonát od Constance mě dostihne přibližně hodinu po tom, co jsme společně mluvily. Sedím zrovna s Phillipem na obědě, který mi dává rady ohledně zítřejšího pohovoru s Mathewsem, který je údajně trošku arogantní a povýšený, čímž mě vyděsí o něco víc, než už jsem byla.

„Moje milá, myslím si, že název je trošku nadnesený, ale jinak nevím, co bych vám vytkla. Uvedla jste prakticky vše, co jsem vám vypověděla. Jsem spokojená s vaší prací. Budu vám zítra držet palce, zavolejte mi, jak to dopadlo.“

„Tak to jsem moc ráda, Constance. Určitě vám zítra zavolám, jakmile s panem Mathewsem skončím,“ slíbím.

„Dobrá. Mějte krásný den,“ rozloučí se se mnou rychleji, než já stačím pozdravit ji.

„Líbilo se jí to,“ řeknu nadšeně Phillipovi.

„Skvěle, takže máš před sebou poslední krok. Věřím, že to zvládneš. Zítra ti nechám auto, na GPSce budeš mít nastavenou adresu LA Times,“ rozhodne za mě.

„Počkej, to mám tady řídit? Ale vy jezdíte opačně,“ vyděsím se.

„Musíš začít řídit,“ zamračí se na mě.

„To jo, ale teď? To ne. Přece jen tak auto mít nebudu. Můžu se tam dopravit autobusem a nebo poprosím Shanna, stejně u nás dneska bude spát,“ snažím se nějak vymluvit z řízení, jenže na to Phillip zapomene, jakmile zmíním Shanna.

„On u nás dneska bude spát Shannon?“ zazubí se. „Vlastně jsem se tě ani nezeptal, jaké to včera bylo. Vyděsila mě ta tvá zavázaná ruka, když jsi vešla do salonu.“

Nadechnu se, protože mu to chci všechno vypovědět, nakonec ze mě ale vyleze jen to, že to bylo úžasné a že u nás bude nocovat, protože chci zužitkovat tu obrovskou telku, která mi zabírá společně s šatní skříní velkou část jedné zdi mého pokoje.

„Jasně, telku. Nechtěla jsi říct spíš postel?“ uchechtne se.

„To vlastně taky. Je tak velká, musím tedy otestovat, jak se tam pohodlně spí ve dvou.“ To vyprsknu smíchy ale už i já. Dobře, nejsem zase tak dobrá lhářka, každopádně Phillip nic nenamítá.

„V kolik přijede?“

„V sedm mě vyzvedne u tebe v salonu,“ objasním.

„Dobře, že ses s ním domluvila, já jsem tu dneska až do devíti. Mám od pěti paní na prodlužování a Charlie je na odpolední do desíti,“ mrkne na mě.

„Co?“ vyhrknu.

„Jen bych tě chtěl požádat, aby nám zůstal dům vcelku,“ zasměje se.

„Ale neboj se, možná jen bude potřeba vyměnit pár kusů nábytku,“ vrátím mu to a zase se smějeme na celou restauraci. Ponechám si pro sebe nejen události včerejší noci, ale i toho, co se stalo před salonem s Jaredem.

S ohledem na to, že se jednalo o pozdní oběd, vrátíme se zpátky něco málo před pátou hodinou. Akorát na to, aby Phillip mohl přijmout jednu ze svých zákaznic a abych já měla dost času na to připravit si na recepci článek o Constance v tištěné podobě. Udělala jsem několik kopií článku, svého životopisu a své fotografie. Všechno pro ten případ, že to zítra nevyjde. Na notebooku jsem si dohledala rádia a redakce časopisů tady v LA. O některých jsem slyšela, o některých vůbec, ale zaujalo mě to, co jsem se dočetla. U každého rádia jsem měla poznámku, zda se na něco specializují, kdo tam případně vysílá a kdo je šéfem a majitelem. Stejně tak u časopisů jsem měla poznámku, kdo je šéfredaktorem. U časopisů to bylo jednodušší, jsem ženská a tím pádem jsem měla větší přehled, a to i u těch ne zcela holčičích. Z mého přehrabování v papírech mě vyruší Shannon, kterého jsem si nejdřív vůbec nevšimla. Postaví přede mě kafe.

„Dvojitá černá káva s cukrem, abys hned nevytuhla,“ nahodí ten svůj typický úsměv nyní s podtextem nevinnosti.

„To už je sedm?“ divím se a natáhnu se přes recepci, abych mu dala pusu. Dvě hodiny utekly jako voda, ale já mám aspoň pocit dobře využitého volného času. Sbalím si věci, vezmu kafe, pozdravím Phillipa a společně s Shannem vyrazíme jeho jeepem k nám domů.

„Co budeme večeřet?“ zeptá se mě cestou do domu. Sakra, na to jsem vůbec nepomyslela.

„Pevně doufám, že Charlie s Phillipem jsou praktičtí gayové a mají v lednici a mrazáku něco, co se dá k večeři udělat,“ odpovím s obavami v hlase.

„Kdyby ne, něco objednáme.“ Obejme mě a podrží mi věci společně s těmi svými, když odemykám a vypínám alarm. Všechno donese do mého pokoje, kam mě následuje.

„Převleč se, pomůžeš mi s večeří,“ zavelím, a tak se nám navzájem naskytne příležitost, jak si užít pohledu na naše prakticky neoděná těla. Pohled je to božský, alespoň tedy pro mě. Shannovi se napínají svaly na rukou, jak si natáhne teplákové kraťasy v basketbalovém stylu a volné tričko. Já si vezmu dlouhé černé legíny a tričko s tříčtvrtečním rukávem, udělala se totiž už docela zima a je chladněji i v domě. Když si tričko přetahuji přes hlavu, všimnu si, jak se na mě Shannon dívá.

„Pojď už raději do té kuchyně,“ vzdychne a za ruku mě táhne po schodech dolů. Protože tu už byl, vyzná se tu, ale v kuchyni jsme na tom oba stejně. Nic jsem tu vlastně ještě neudělala, ani kafe. Kluci, jak se ukáže, nejsou bohužel tak praktičtí, jak jsem myslela. Lednice je ovšem plná ovoce a zeleniny, najdu i pečivo, máslo, nějaké sýry.

„Není tu toho moc, ale něco z toho udělat zvládnu. Co takhle opečené tousty s guacamole a sýrem?“ navrhnu svůj plán večeře.

„Máš štěstí, že Jared už dlouho guacamole nedělal, jinak bych tě odmítl,“ zasměje se.

„Holy guacamole,“ zvolám a to už se smějeme společně. Shann je mi při ruce, podává, o co ho požádám, udělá tousty a nakrájí sýr. Brzy máme nejen hotovo, ale i vše snědeno.

„Neříkej to bráchovi, ale tvé guacamole bylo o hodně lepší než jeho,“ přitáhne si mě a políbí.

„Neboj, nechám si to pro sebe.“ A myslí mi proběhne myšlenka na dnešní dopoledne, které jsem s Jaredem strávila a zakončila ho fackou. Myslím si, že po tom jen tak brzy zase nebudu mít příležitost s ním mluvit. Zbylé guacamole dám do lednice, odkud vezmu pár kusů ovoce, které rozkrájím do misky a vezmu ho společně s dvěma lahvemi vody San Pellerino do ložnice, kam mě Shann následuje.

„Je nějaký film, který bys chtěl vidět nebo necháš výběr na mně?“ zeptám se Shanna.

„Pokud mi nepustíš film s bráchou, tak nechám výběr na tobě,“ nechá mi volnou ruku a sedne si na kraj postele.

„Neboj, nemám náladu na umírajícího nebo sexujícího Jaye,“ uchechtnu se a on udělá totéž.

„Nechápu, že si vybírá takovéhle filmy. Nedávno jsem se dívala na film Prefontaine a až na konci mi došlo, že umře. Byla jsem tak naštvaná, protože jsem čekala, že to bude ještě pokračovat ten film a ono to skončilo. Před půl rokem jsme se ségrou koukali na Lord of war a to je nejhorší Jayova umírací scéna. Pořád mám před očima ten jeho pohled. A o Dallas Buyers Club ani nemluvím, tam prostě umře bez varování,“ ukončím svůj výklad o Jayově umírání ve filmech. Shann mě celou dobu poslouchá. Já mezitím vybírám v notebooku filmy, usazená uprostřed postele.

„Tys viděla všechny bráchovy filmy?“

„No, skoro. Včetně Highway, kde máš ty příšerné culíčky z blond vlasů,“ připomenu mu a musím se smát. Podívá se na mě, bleskově mi zaklapne laptop na klíně a vrhne se na mě. Okamžitě ležím na zádech. Pořád se směju, protože Shann se na mě dívá s úšklebkem, ale usmívá se taky. Snažím se ho ze sebe setřást, ale neúspěšně. Má o hodně více síly než já. Chvilku se s ním přetahuji, kroutím se, ale nakonec to vzdám.

„Jsem hotová,“ vyslovím ztěžka.

„Už?“ podívá se na mě zděšeně. „Však jsem ještě ani nezačal,“ směje se.

„Teda, ty jsi úchylák,“ dloubnu ho se smíchem do žeber, což nečeká, takže povolí a mně se podaří se na něj překulit.

„Vyhrála jsem,“ zvolám vítězoslavně. „Chceš se bát nebo smát?“ ptám se ho ještě, když na něm sedím.

„Radši smát,“ mrkne na mě a shodí mě ze sebe, aby si udělal pohodlí.

„Pusť už ten film a pojď se uvelebit ke mně,“ láká mě. Napojím tedy Macbook na televizi a pustím první film, který mi padne pod ruku, což je 22 Jump Street. Stáhla jsem si to, ale ještě jsem neměla čas se na to podívat. Skočím do postele k Shannovi a on si mě přitáhne do náruče. Jsem k němu zády. Ruku má kolem mých ramen a objímá mě. Ten pocit, který mě prostoupí, je skvělý. Je to prostě čiré štěstí.

Film nakonec dokoukáme úplně celý bez nějakého většího rozptýlení. Oba brečíme smíchy při hláškách Chaninga Tatuma a jeho filmových kolegů. Z domu slyšíme hlasy.

„Charlie s Phillipem jsou doma, půjdu je pozdravit, přidáš se ke mně?“ zeptám se Shanna.

„Ne, půjdu do sprchy, kde se ty ke mně později přidáš,“ a řekne to tak, že ani nemám v plánu mu odporovat.

Shann zmizí v koupelně a já sejdu schody dolů za klukama.

„Ahoj, pánové,“ zdravím je oba najednou.

„Ahoj, Pixie, tak co, už jsi připravená na zítřejší pohovor?“ vyzvídá na mně Charlie.

„Jsem, ale momentálně mě víc děsí představa řízení auta než pohovoru a ráno to budu mít oboje dohromady,“ ušklíbnu se.

„Ale prosím tě, řízení zvládneš v pohodě,“ uklidňuje mě Phillip.

„Je to stejné jako v Dublinu, jen opačně,“ mrkne na mě.

„Co Shannon?“ vyzvídá.

„V pohodě, udělala jsem nám k večeři guacamole, protože nic jiného z toho, co tu je, udělat nešlo a pak jsme společně zhlédli film. Teď se sprchuje a já vás chtěla pozdravit a popřát vám dobrou noc,“ objasním.

„Hlavně ty měj dobrou noc,“ popřeje mi Charlie.

„Přesně tak, dobře se vyspi a zítra po pohovoru přijeď ke mně. Dáme si slavnostní oběd.“

„Doufám, že bude slavnostní,“ obávám se nejhoršího. „Tak dobrou, kluci,“ rozloučím se s nimi a oni mi oba věnují pusu, což mi cestou nahoru vykouzlí úsměv na rtech. Nemám to já skvělé opatrovníky?

V pokoji ze sebe shodím oblečení, zabalím se do prostěradla a vejdu za Shannem do koupelny. Přes tekoucí vodu mě neslyší. Stojí ke mně zády. Sprchový kout se nachází přímo naproti vchodovým dveřím, napravo je velké umyvadlo se zrcadlem a nalevo se nachází toaleta. Ten pohled, který se mi naskytne, je k nezaplacení, mohla bych tam tak stát ve dveřích hodiny a pozorovat to jeho tělo. Svaly na rukou i zádech se mu napínají, jak si myje hlavu. Sjíždím ho očima od tetování na zádech, přes zadek až k chodidlům a zase zpátky a jak si ho tak prohlížím, cítím to napětí, které mnou začíná prostupovat. Seberu se, jak jen to dokážu, dojdu ke sprše, shodím ze sebe prostěradlo a otevírám dveře. V tom okamžiku si mě všimne, protože se otočí za zvukem, které vydají dveře od sprchového koutu, a já si podívanou mohu užít i zepředu. Ta ovšem netrvá tak dlouho, jelikož si mě Shann přitáhne za pas k sobě a začne mě líbat. Stáhne mě tak pod tekoucí vodu, která je příjemná a pramínky vody mi stékají po zádech mezi půlky, ke kotníkům až na zem. Celé tělo se mi rozvibruje a být kočka, tak bych snad začala i příst, málem bych zapomněla na zavázanou ruku, kterou ihned zvednu vzhůru, abych ji zbytečně nenamáčela. Shannon ovšem tenhle okamžik během chvilky utne.

Odtáhne se ode mě, podívá se mi do očí a praví: „Musíme tě na zítřek pořádně vydrbat.“ S těmito slovy sáhne po mém sprchovém gelu.

„Otoč se,“ přikáže mi a já tak učiním a otočím se k němu zády. Stoupne si těsně ke mně, takže na zádech cítím jeho vypracované svaly a chloupky, co mu na prsou rostou a do zadečku mě tlačí jeho vzrušení. I já mám se sebou co dělat a musím se hodně ovládat, abych se na něj nevrhla, ale jsem připravena hrát jeho hru. Stojím bez hnutí a Shannovy namydlené ruce zkoumají mé tělo, od klíčních kostí, přes prsa a břicho a zastaví se u mého klína, jednou rukou si mě přitiskne a tou druhou si se mnou pohraje. Zhluboka dýchám a mám opravdu co dělat, abych se na nohou udržela. Shann ví přesně, co dělá, a mé vzdechy mu potvrdí to, že to dělá opravdu dobře. On se ode mě ale opět odtáhne, otočí si mě čelem, znovu si namydlí ruce, klekne si ke mně a bez nějakých nebezpečnějších dotyků mi namydlí nohy a potom, co se zvedne ze země, i záda. Stojím pod tekoucí vodou, celá roztřesená, zralá akorát na to si sednout a rozdýchat tuhle vzrušující chvíli, ale Shann mi pečlivě umyje i hlavu. Když usoudí, že jsem dobře umytá, vyleze jako první ze sprchy, hodí si kolem pasu ručník, mě zabalí do prostěradla a odnese mě v náručí do pokoje. Postaví mě před postel a prostěradlem mi stírá vodu z celého těla a vlasů.

Rychle utře i sebe, pak se na mě podívá a zavelí: „Do postele, jde se spát.“ V očích mu hrají ty provokativní jiskřičky, ale já na něj i přesto zírám nevěřícně s pootevřenou pusou.

„No šup šup,“ popohání mě a já si tedy vlezu do postele. Než se ke mně přidá, nastavím na iPhonu budík a položím jej na noční stolek. Shann se ke mně přitiskne a zašeptá mi: „Přece sis nemyslela, že to myslím s tím spaním vážně?“ Rozhodnu se ho poškádlit.

„Jsem vážně unavená, měls pravdu, půjdeme spát, jo?“ Slyším, jak si povzdechne a plácne sebou do polštářů. Využiju té chvilky a během vteřiny se otočím a sednu si obkročmo na něj.

Nechápavě na mě kouká, přiblížím svůj obličej k jeho a zašeptám: „To máš za to, že mě provokuješ.“ Víc říct nestihnu, protože se na mě vrhne a my si užijeme další skvělý sex.

Všem se moc omlouvám za delší prodlevu mezi posledním a tímto článkem. Aktuálně pracuji na svém odletu do USA a dává mi to hodně zabrat. Mám každopádně ještě pár kapitol, které sem po týdnech doplním a volný čas budu věnovat pokračování povídky. Děkuji mockrát za pochopení a věrnost. Přeji krásné Velikonoce! 

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 8. kapitola: