OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Eric II: Neshody na palubě



Eric II: Neshody na paluběJak už název kapitoly napovídá, ne všichni členi posádky Jordana Rhyse jsou spokojeni. Jak se to projeví?
V.

Pozoroval chlapce, který stál opřený o zábradlí paluby a zrak upíral na moře. S tou čistou látkou kolem hlavy už nevypadal tak děsivě, jako když byla látka plesnivá. Podle toho, jak se díval na jedno místo a ani trochu se nepohnul, pravděpodobně přemýšlel. Jordan ho sledoval od stožáru. Rozhodl se ho nevyrušovat, měl pocit, že hoch potřebuje chvíli pro sebe a pro své myšlenky, nebo možná vzpomínky. Nejspíš už dlouho nezažil opravdový klid, který si zaslouží každý člověk. Ucítil na sobě upřený pohled, a když se za jeho majitelem ohlédl, hleděl do tváře prvního důstojníka, Thomase Browna. Jordan mlčel, díval se na jednoho z nejdůležitějších členů posádky, a čekal, co se dozví, neboť tušil, že za ním Thomas nepřišel bezdůvodně.

„Jak dlouho na něj ještě budete jen tak zírat, než mu hodíte rejžák, kapitáne?“ Jen málokdo si mohl dovolit mluvit s Jordanem tímhle tónem. Thomas měl jediné štěstí, že mezi těch několik patřil, protože jinak už by s rejžákem stál on. A to byla práce, kterou všichni nenáviděli. „Už takhle čumí na moře přes hodinu. Myslí si snad, že je na výletě?“

„Nic nedělá, protože žádnou práci nedostal,“ odsekl mu Jordan. „Pokud se ti zdá paluba špinavá, můžeš ji umýt sám. Mně to vadit nebude.“

Muž se šokovaně nadechl. Jak po něm může Jordan chtít drhnout palubu? Po něm? Po prvním důstojníkovi a nejlepším příteli, ačkoliv k sobě v poslední době hledali cestu docela těžko? Přistoupil k Jordanovi tak blízko, že mu dýchal na ucho, a zašeptal: „Ten kluk je tu proto, aby pracoval. Pokud nebude, není potřeba, abychom na téhle lodi krmili zbytečný hladový krk. Přísahám ti, Jordane, že se ho v tom případě milerád zbavím!“ Po těchto slovech, ve kterých zazníval neuvěřitelný vztek, se po něm Jordan ohlédl.

„Neuděláš mu vůbec nic,“ řekl, ačkoliv ho Thomasova výhružka zaskočila. „Nedovolíš si to.“

Dál už neřekl nic, nechal Browna stát u stěžně a přešel k chlapci.

„Eriku,“ oslovil ho mile. „Jak se máš? Jak se ti tu líbí?“

Chlapec mu dlouho neodpovídal a Jordan si pomyslel, že ho možná ani neregistruje. Říkal si, že ještě počká, ale když se na něj ani nepodíval, nadechnul se, aby svoji přátelskou řeč zopakoval. Erik ho zastavil svojí odpovědí už u oslovení, takže vnímal a slyšel ho moc dobře. A jak se ukázalo, slyšel nejen jeho.

„Klidně mi můžete dát práci, pane. Nechci být... Jak to řekl? Zbytečný hladový krk?“ Jordan se zarazil, neboť nechápal, jak mohl Erik slyšet něco, co řekl Thomas tak potichu. Erikovi stačil jediný pohled, aby věděl, na co kapitán myslí. „Mám velice dobré smysly,“ vysvětlil. „Perfektně vidím - i v úplné tmě - a také skvěle slyším.“

„Nedal jsem ti žádnou práci,“ začal Jordan po tom, co tu informaci vstřebal, „protože nepovažuji za nutné, abys pracoval. Thomase si nevšímej, nemůže ti nic udělat. Jsi ještě dítě a-“

„Nikdy se ke mně nechovali jako k dítěti,“ přerušil ho Erik.

Stále vyslovoval slova klidně, ale v hlase mu nepřeslechnutelně zněl vztek, který Jordan podnítil, aniž by to měl v úmyslu. Teď sklopil zrak, nevěděl, co chlapci odpovědět. Rozhodně ho nechtěl naštvat, a opravdu ho mrzelo, že tak učinil. Nechtěl Erika naštvat ještě více, už jen proto, že od cikánů slyšel, že když je Erik rozčilený, umí být opravdu nebezpečný. Že je schopný i zabíjet. Nechtělo se mu sice věřit, že kostřička, která před ním stojí, by měla dost síly a odhodlání někoho zabít, na druhou stranu si dokázal představit, že k němu život nebyl milostivý a věděl, že lidé potom dělají věci, kterých by jinak nebyli vůbec schopni. Nechtěl pokoušet štěstí a také nechtěl, aby vztah mezi ním a chlapcem vyústil v nenávist. Chtěl z něj mít přítele.

„Omlouvám se,“ řekl tedy pouze. Erik na něj pohlédl s neskrývaným nezměrným překvapením. Jordan tušil, z čeho pramení, a představa, že se k tomu dítěti nikdo nikdy nechoval slušně, nikdo ho neprosil, nikdo mu neděkoval, ho děsila. „Chceš-li pracovat, mohu pro tebe nějakou práci najít.“

„Mohu vydrhnout tu palubu,“ nabídl se a muž se otřásl, když před sebou viděl tu slabou kostřičku, jak klečí na úzkých kolínkách a v rukou drží rejžák, který je mohutnější než jeho paže.

„Nemusíš to dělat,“ pověděl mu.

„Jordane.“ V Erikově hlase zazněl hněv větší než předtím, a Jordan si všiml, že ho chlapec prvně oslovil jménem. „Už jednou jsem vám řekl, že se ke mně jako k dítěti nikdo nechová. Myslel jsem, že je jasné, že si to ani nepřeji! Pokud jsem se někdy cítil na to, abych dostal rodičovský polibek na čelo, aby mě někdo objal, říkám vám, že je to už dávno pryč! Ty pocity odnesla dlouhá léta a já nestojím o jejich návrat. Jste kapitán této lodi, podáváte příkazy posádce a koupil jste otroka. Nemůžete mít otroka, který neotročí! Přestaňte už s tím svým hloupým chováním, než se proti vám vzbouří vaši muži!“

Mluvil jako dospělý muž, vůbec ne jako dítě, kterým bezpochyby stále byl, ať si o tom myslí, co chce. Toto chování jen potvrzovalo, co už Jordan dávno věděl, a tedy to, že Erik nikdy nebyl šťastný. Doby, kdy byli cikáni jako piráti a kradli děti rodičům, byly dávno pryč. Pokud se k nim chlapec dostal, pak museli jeho rodiče buďto umřít, nebo ho prodat. Jeho stavba těla byla sama o sobě dostatečně děsivá na to, aby lidé za pohled na ni dobře zaplatili. A podle hadru kolem chlapcovy tváře si byl Jordan jistý, že lidé museli dobře platit i za něco jiného. Uvědomil si, že ho Erik pozoruje, upírá na něj své podivné oči, které mnohem víc připomínaly oči kočkovité šelmy než člověka. Ostatně i jeho pohyby jsou spíše kočkovité. Pořád měl před očima obraz, jak se Erik vyhoupl ze sítě.

I přesto kapitána Erikova hrubost trochu rozlítila. Jeho tvář změnila barvu, ale nechtěl říci něco, čeho by později zcela jistě litoval. Pokynul rukou, aby byl následován, a šel k podpalubí. Tam našel rejžák a kýbl s vodou, který podal „otrokovi“, kterého koupil. Otrokovi, kterého jako otroka nebral a brát odmítal. Měl pocit, že tenhle přístup bylo něco, čemu Erik nerozumí. Řekl chlapci jen to, aby za ním přišel, až bude práce hotová. Že tedy, když chce práci, má vydrhnout celou loď. Tak trochu doufal, že mu bude oznámeno, že je blázen, když po něm požaduje něco tak velkého, ale chlapec neřekl ani slovo. Byl nejspíše zvyklý na mnohem tvrdší práci. Přikývnul, jako že příkaz přijímá, otočil se a i se svým náčiním vyšel zpět na palubu, kde se dal do práce.

*** 

„Tady jsi kousek vynechal! Podívej na ty šlápoty!“ Thomas se dobře bavil komandováním toho chlapce, aniž by tušil, že si zahrává s ohněm. Až se Erik naštve...

„Žádný jsem nevynechal!“ odsekl mu. „Našlapal jste mi zde a moc dobře to víte!“

Thomas se zamračil. Byl naštvaný, že se chlapec nenechá. Nedokázal odpustit Jordanovi, že se mu postavil, když o téhle malé příšeře mluvili. Chtěl si svůj vztek vybít na tom dítěti, a to, že mu odporoval, ho rozohňovalo ještě více. Rázně si vykročil k dítěti, přičemž neopomenul do kýble kopnout, aby se všechna voda vylila a on za to mohl Erika začít peskovat. Tomu žhnuly oči vzteky. Byl překvapený, když ho první důstojník chytil pod krkem a přitlačil na stožár.

„Teď mě poslouchej, ty malej parchante,“ procedil mezi zuby. „Na téhle lodi bylo báječně, než jsi sem přišel ty, a já si přeji, abys zase rychle vypadnul! Víš, Jordan nevěří tomu, že bych ti dokázal něco provést, ale já jsem jiného názoru! Věř mi, že tě milerád zabiju, jen aby bylo všechno zase jako dřív!“

Chvíli se zdálo, že chlapec lapá po dechu tak zoufale, že každou chvíli omdlí, ale znenadání chytil Thomase za zápěstí a ten s výkřikem Erika pustil. Dotyk toho chlapce byl chladný jako dotyk mrtvého a Thomas by přísahal, že v jeho sevření cítil každičkou jeho kůstku v ruce. Couvnul, ale zakopl o kýbl, který předtím sám převrhl, a zůstal sedět na vlhké dřevěné palubě. Erik poklekl k jeho hlavě a zašeptal: „Jsem tu jeden den a váš kapitán mě zbožňuje, aniž by věděl, co na mně vlastně má tak rád. Zbavíš-li se mě, zbaví se i on tebe!“ Pak se zvedl, sebral kýbl a bez jediného slova odešel pro novou vodu.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Eric II: Neshody na palubě:

2. JohnnaOut přispěvatel
29.02.2016 [18:59]

JohnnaOutPůvodní příběh, námět neznám, jen jméno, takže vůbec nevím o co tam šlo (stydím se Emoticon ), ale zatím je to dost dobré. Je to temné, to mě bavííí, a zajímavé. Jelikož neznám náměť, tak nemůžu říct, že je to originální, ale pro mě je, takže jen tak dál! Hezky píšeš, rozepisuješ, je to dobré... Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 29.02.2016 [18:47]

Úžasné! Příběh o fantomovi miluji a tvoje zpracování mě naprosto nadchlo! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Už teď se nemohu dočkat pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!