OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Forever together

04.02.2014 (12:00) • • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 1× • zobrazeno 1145×

Možná jsem byl až moc hloupý a naivní, když jsem čekal zářící dveře a pohled na vlastní tělo a všechno to, co s tím souvisí. Možná jsem byl až moc hloupý a naivní, když jsem věřil, že mám duši, která může odejít. Bylo to jiné. Úplně jiné, než jsem očekával. Jo, kolem mě bylo světlo. A odcházel jsem, to rovněž souhlasilo. Ale nebyly tu žádný dveře. Žádná možnost posledního opravdového rozloučení. I když jsem se rozloučil. Předtím. Ale to bylo přeci jenom něco jiného. V tu chvíli jsem ještě neumíral. Tohle bylo jiný. Odcházel jsem a nemohl jsem se ani ohlédnout.

Čekal jsem tu chodbu a všechny blbosti okolo. Jenže po světle následovala temnota. Možná prostě… přijdeme jinam. Jinam, než kam by přišla Annie, kdyby se rozhodla odejít. Jinam, než kam přišla Sasha a ostatní. Možná opravdu nejsme jako oni. Možná si ani nezasloužím být tam, kde oni. Jsem až moc zlej. Zlej na to, abych byl s přáteli.

„Zasloužil sis to.“ Ani jsem se neohlédl, když jsem zaslechl ten známý hlas. Věděl jsem, že bych stejně spatřil jenom tmu. „Zasloužil sis být sám. Za všechno, cos udělal všem těm nevinným lidem. Cos udělal mně. Já měla mít šťastnej život, víš to? Všichni ho měli mít. Vzal jsi jim ho. Zabils mě, jako všechny ostatní.“

Povzdychl jsem si. Je mi to líto, pomyslel jsem si a se zavřenýma očima jsem sklopil hlavu, abych tím dal najevo svoji upřímnost. A vážně mě to mrzelo. Tolikrát jsem nad tím přemýšlel, že mi to opravdu začalo být líto. Možná jsem teď měl být naštvanej, že ji zase slyším, i když ji nevidím. Ale stalo se něco divnýho – já za to byl rád. A proč? Protože ona byla tam. A nemohla bejt přeci na dvou místech. Buď byla tam, nebo tady. Nebo jsem i já tam. A jenom tady… já nevím, vylítly pojistky. Proto je tu taková tma.

„Už jsem se ti omlouval, Leah. Několikrát. Ale víš co? Taky by ses mi měla omluvit. Omluvit se mi za tu hloupou lež. Řeklas, že mě zabije vlkodlak. Celou dobu jsem nemyslel na nic jinýho.“

„A neměla jsem pravdu? Vždyť tě zabil. Ale máš pravdu. Byla jsem naštvaná, tak hrozně naštvaná, protože jsi mě zabil. A když jsem viděla tvůj výraz… Mitchelle, věděla jsem, že to na tebe zafungovalo, a já si to prostě musela užívat! Byla to má odplata, má pomsta za to, cos udělal. H 12, pamatuješ?“

„Nepřipomínej mi to už. Pamatuju si na to až moc dobře. Pověz – budu muset pokračovat? Projít všechny dveře, než budu moct jít dál?“

„Ne. Už ne.“ Přikývl jsem. Kolem mě se rozjasnilo, jako by spravili pojistky, a já jsem se na ni konečně mohl podívat. Byla taková, jakou jsem si ji pamatoval. Rozesmátá, i když mě z hlouby duše nenáviděla za to, co jsem jí provedl. Pořád se dokázala usmívat. I když mě nenáviděla, dodávala mi tím sílu. Váhavě jsem se na ni usmál, jako bych měl strach, že mě za to praští, ale ona se taky usmála.

„Už se na tebe nezlobím,“ řekla mi. „Byls už dost potrestanej. Takže tu nebudeš sám. Oni přijdou. Zase je uvidíš, i když se sám nemůžeš vrátit.“

„Tak už běž, čekají na tebe,“ řekl ten hlas, který jsem znal jen proto, že za námi často chodila a rozmlouvala s námi, než pro ni šla.

Byla to Iv, i když se tolik změnila od chvíle, co jsem ji viděl naposledy. Měl bych být smutný. Annie odešla ze světa, který měla ráda. Ale tolik se změnil, že už tam být nechtěla. Usmál jsem se na George a Ninu a oni se usmáli na mě.

„Ale kdo?“ zeptala se Annie a já ji slyšel.

„No, kdo asi?“

Klika na dveřích se pohnula a ona vstoupila dovnitř. V tu chvíli jsem ani nevěděl, zda brečím nebo ne, tak moc jsem byl šťastný. A jediný, co si z tý chvíle pamatuju, je to, že jsem nebyl sám. Uvědomil jsem si, že všem tečou po tvářích slzy. Pak jsem ji měl v náruči, líbal jsem ji do vlasů, brečel jsem. a pak jsme ji všichni objímali a všichni jsme brečeli stejně jako já. A na ničem jiném nezáleželo. Byli jsme zase spolu. 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Forever together: