OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Nový komisař



Nový komisařJe to má další jednodílná povídka o Fabbrim z Návratu Komisaře Rexe. Vzpomínáte si na moji jednodílnou povídku Moje tajemství? Je to tak trošku nepřímé pokračování. Lorenzo Fabbri se vrací z Německa zpátky do Říma. Vrací se, aby zaujal své místo na komisařství v Římě. Ví, že jako posila nastoupil nový komisař Rivera. Od té chvíle ho nesnáší. Zrovna v té chvíli se řeší další vražda. Změní se Fabbriho úhel pohledu na něj? Vyjdou nakonec spolu v dobrém?! Za každý názor budu vděčná.

Vracel jsem se do Říma. Nechtělo se mi tam vracet z několika důvodu. Za prvé, protože jsem unikl jen zázrakem vlastní smrti. Bylo to, jako kdybych to měl znovu před očima. Nastartoval jsem. Zamkly se za mnou v té pekelné dodávce zámky. Zpanikařil jsem. Z hrůzou jsem zjistil, že v tom autě je bomba. Byly tam dva dráty. Jeden byl červený a druhý byl bílý. Rex štěkal. V tu chvíli na mě padla taková deprese. Odchod Moriniho, který jsem nečekal. Bylo to, jako kdybych dostal ledovou sprchu. Nechápal jsem, že mi to všichni zatajili. Pořád mi to nešlo do hlavy. Byl jsem na ně všechny naštvaný. Hlavně na Moriniho, že mi o jeho odchodu neřekl.

Za druhé, na Moriniho místo docpali náhradu. Nakonec jsem si vzpomněl na Rexe a na to, jak by moji ztrátu těžce nesl. A pak jsem dostal nápad. Prostřílel jsem si pistoli cestu ven. Při tom útěku jsem se hodně zranil, ale naštěstí jsem se stačil včas zachránit. Vrátil jsem se zpátky do reality. Podíval jsem se na svojí pravou ruku a na ní se mi táhla velká jizva...

Opouštěl jsem hranice Německa a pomalu jsem se blížil k hranicím. Neměl jsem v plánu nějak zastavovat. Ujížděl jsem plnou rychlostí do Itálie. Do Říma. Chtěl jsem být zpátky v práci. Chtěl jsem být už s Rexem.

Věděl jsem, že se mi Monterosso o něj postará, ale věděl jsem, že u výslechu byl nespolehlivý a nedělal skoro téměř nic pořádně. Přesto byl neškodný. Měl zvláštní smysl pro humor a nechápal moje ironické poznámky. Když jsem tak přemýšlel, uvědomil jsem si, že je na stanici nový komisař. Nějaká nová posila. Nevěděl jsem o něm téměř nic. Snad jen to, že se k nám nechal přeložit z Bari a že se jmenoval Rivera, nebo tak nějak. Myšlenka na něj, že se k nám musel vecpat, mě štvala. Kancelář nebyla stavěná na deset lidí. Hlavní slovo jsem tam měl vždycky já. Tedy až po Gorim. Po našem šéfovi. Snažil jsem se uklidnit. Marně. Přestal jsem přemýšlet a plnou rychlostí jsem uháněl k Římu. Když jsem po několika hodinách začal přijíždět do Itálie, najednou se mi ulevilo. Ale taky se mi vrátily obavy. Obavy z toho, že mafie přišla na to, že jsem přežil. Povzdechl jsem si. Co se dalo taky dělat. Když jsem dorazil k večeru do Říma, jel jsem rovnou domů. Rexe si vezmu zítra zpátky, až dorazím na stanici. Všechno to tady bylo, jak jsem to tady nechal. Přitom jsem byl pryč jen týden po té mé zpackané akci. Celý utahaný jsem si lehl a po chvíli jsem usnul neklidným spánkem. Připadala mi to jako chvíle, kdy mi budík zazvonil a už jsem musel vstávat.

Posadil jsem se na posteli a bylo mi najednou nějak z toho zatěžko. Znovu jsem měl před očima, jak jsem málem zahynul v té dodávce. Snažil jsem se probrat a uvařil jsem si silnou kávu. Posadil jsem se na terasu a přemýšlel jsem, co se od té doby vlastně změnilo. V tu chvíli mi najednou zazvonil mobil a já prudce vyletěl ze židle. Nevolal nikdo jiný než Monterosso.

„Dobré ráno, komisaři,“ pozdravil mě a už začal mluvit. „Už jste zpátky v Římě? Já jen, že nemáme o vás žádné zprávy, a všichni jsou tady z toho nervózní,“ vybalil na mě.

„Ano, už jsem zpátky v Římě,“ řekl jsem nepříjemně. „Dorazil jsem včera večer a byl jsem celkem utahaný po tak náročné cestě.“ Docházela mi pomalu trpělivost.

„Já jen, že tady je nový komisař...“ odmlčel se.

V tu chvíli ve mně zatrnulo a znovu jsem se naštval o zmínce nového komisaře. Co si ten nový komisař, sakra, myslel?!

„Rozumím. Hned tam budu,“ odsekával jsem.

„Rex se na vás těší,“ řekl Monterosso a já trochu ožil.

„To jsem rád,“ řekl jsem upřímně.

„Zatím se mějte.”

Položil jsem hovor. Neměl chuť jsem se s nikým vybavovat. Jediný, na koho jsem se těšil, byl Rex. Těšil jsem se, až spolu zas budeme řešit další případy vražd. Převlékl jsem se, dopil jsem kávu a vyrazil jsem na komisařství. Bylo to jen dvacet minut cesty. Vůbec se mi tam nechtělo. Kvůli tomu novému, který se mi přišel do všeho plést. Zničit mi kariéru. Pitomec jeden.

Když jsem zaparkoval auto, vyšel jsem a spatřil jsem Monterossa, jak si vykračuje, a vedle něj šel... Rex!!! Nesl si nějaký klacek v puse a přetahoval se s Monterossem. Dodalo mi to na úsměvu. Rex, jakmile mě zpozoroval, rozeběhl se ke mně, pustil klacek, aby mě mohl přivítat.

„Rexi!“ křičel za ním Monterosso.

Rex začal po mně nadšeně skákat a olizovat mě, jakou měl radost. Začali jsme se spolu vítat.

„Šampione můj,“ usmál jsem se šťastně a drbal jsem ho za ušima.

V tu chvíli k nám došel Monterosso a usmál se na mě. Evidentně měl radost z toho, že mě taky vidí. Byl jsem nadšením bez sebe. Tohle mě umělo dopálit.

„Komisaři. Nevěděl jsem, že už jste tady,“ řekl Monterosso místo pozdravu na mě.

„Jak vidíš, jsem tady,“ podíval jsem se na něj přísně.

„Pojďte se mnou, máme nový případ,“ vykládal mi po cestě do kanceláře.

„Co se děje?“ hned jsem se ptal.

„Byla zavražděná manželka toho známého advokáta Grossiho,“ vysvětloval mi.

„Grossiho?“ To jméno mi znělo povědomě.

„Tvrdí, že ji zabil v pomatení smyslů,“ pokračoval s vysvětlováním.

„Neříkej,“ pronesl jsem ironicky.

Jak tohle mi chybělo. Stanice. Řešení případu. Rex, který šel celou dobu vedle mě. Když jsme došli do kanceláře, trochu se změnila. Můj pracovní stůl byl pořád na stejném místě. Rexova podložka vypadala nějak moderněji. Monterossův stul byl trošku odstrčený, aby se do kanceláře vešel třetí. V tu ránu jsem ztuhnul šokem. A bylo to tady. Pohroma, které jsem se obával nejvíc.

Na posledním pracovním stole ležel položený notebook. Já zapomněl. Frajerovi naše počítače nestačily. Pán musel mít něco extra.

„Komisař Rivera tady ještě není,“ prohlásil najednou Monterosso.

„To jsem si mohl myslet,“ ozval jsem se popuzeně a naštvaně jsem si sedl za svůj pracovní stůl. Rex přešel ke svojí předložce a vyskočil na ni, aby si mohl lehnout.

Monterosso se k tomu nijak nevyjádřil a podal mi spis té vraždy, která se řešila. Nesedělo mi na tom několik věcí.

„Víc k tomu nevíš?“ zeptal jsem se Monterossa.

„Víc ví k tomu komisař Rivera,“ odpověděl vyhýbavě.

„Kde je?“ ozval jsem se popuzeně.

„Jsem tady,“ ozvalo se ode dveří.

Pohltil mě v tu ránu takový vztek, jako ještě nikdy v životě. Napochodoval si tu jako největší frajer. Monterosso úzkostlivě čekal, co se bude dít.

„No výborně,“ pronesl jsem ironicky. „Pán se uráčil přijít.“

„Omlouvám se, ale byl jsem se podívat na místě činu,“ zarazil mě ten nový.

„Fajn.“ Přísně jsem se na něj podíval. „S kým mám tu čest?“

„Jsem Davide Rivera. Jsem ten nový,“ představil se mi. „A vy jste?“

„Lorenzo Fabbri,“ prohlásil jsem rázně, aby věděl, kdo má tady hlavní slovo. „Co víte o té vraždě, Rivero?“ zeptal jsem se ho.

„Advokát Grossi se přiznal, že v pomatení smyslů zabil svoji manželku. Vypovídal jen přede mnou. Najmul si jako advokáta průměrného Mazzolu. Nesedí mi na tom několik věcí,“ objasnil mi to.

Trochu jsem se uklidnil. Rivera vypadal jako typický namyšlený frajírek, který si o sobě hodně myslí.

„Dobře. To mi prozatím stačí,“ utnul jsem ho.

Pak jsme jeli znovu na místo činu. Tentokrát jsem jel i já. Monterosso se vymluvil, že jet nemůže, a tak jel Rivera, já a Rex. Cestou jsme se nebavili. Neměl jsem si s ním co říct. Nebylo ani co. Když jsme zastavili, vystoupili jsme a snažili se něco najít. Rex v ten moment zpozorněl a začal vrčet. Odněkud se ozval tlumený výstřel, který šel mimo nás. Oba jsme vytáhli pistole a stříleli jsme na podezřelou osobu.

Rex se rozeběhnul a pronásledoval ji.

„Rexi!“ zakřičel jsem a jako smyslu zbavený jsem pak zakřičel na Riveru: „Kryj mě!“

Ta osoba po mně střílela a já stačil stěží uhýbat. Rivera běžel vedle mě a běželi jsme za Rexem, který ji pronásledoval. Rex štěkal a my utíkali dál. Ozval se další výstřel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je pozdě na to, abych uhnul kulce, která mířila na mě.

„Uhni!“ vtom po mně skočil Rivera, aby mě strhl k zemi.

On mi právě zachránil život. Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to pro mě něco neskutečného. V tu chvíli jsem se cítil provinile, že jsem se k němu tak choval hnusně.

„Dík,“ poděkoval jsem mu upřímně.

„To by udělal každý,“ řekl s klidem a oba dva jsme vstali.

Rozeběhli jsme se a po dalších minutách jsme tu podezřelou osobu našli. Rex na ni štěkal a vrčel. Dovolil jsem Riverovi, aby ji zatkl. Odvezli jsme ji na komisařství a hnali jsme ji rovnou k výslechu, kde se ke všemu přiznala.

Když jsme došli do kanceláře, podíval jsem se vděčně na Riveru.

„Díky za tu moji záchranu života,“ pronesl jsem znovu rozpačitě.

„Není zač,“ řekl s pousmáním Rivera. „Jsme tým?“

Přikývl jsem. „Od teď jsme tým.“

Od této chvíle jsme byli tým. Musel jsem se Riverou naučit spolupracovat, aby to fungovalo. Byl jsem mu vděčný za to, že mi zachránil život. I když bych ho nejradši někdy pozabíjel za tu jeho tvrdohlavost, nebyl nakonec tak špatný kolega, jak se zdálo. Snažil se mi vycházet vstříc a já jemu. Pomalu jsem si na něj začal zvykat. Stalo se něco, co mi na něj změnilo nadhled...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový komisař:

5. Princatko přispěvatel
10.03.2014 [19:09]

PrincatkoUžasný, jako vždy. Už fakt nevím co do těch komentářů psát, protože všechny tvoje povídky jsou tak dokonalé! :3 Jen tak dál!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. HetaliaCZAnnie přispěvatel
07.03.2014 [21:05]

HetaliaCZAnnieBožácký... Annušce se to líbí ^J^. A to, že je dosti náročná na povídky... A tak když už něco čte, tak věří, že to bude božácký.A ono to božácký je. Jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 07.03.2014 [18:48]

Jasně, že se mi to líbí, Peti. :) Jak by tě vůbec mohlo napadnout něco jiného? :D Tvé povídky se mi přeci vždycky líbí. :) A když už dávno Rexe nesleduji, jsou tu aspoň tvé povídky, abych to měla něčím vynahrazené, viď? :) Díky za ně. :)

2.
Smazat | Upravit | 07.03.2014 [18:28]

Škoda, že není pokračování. Rexe jsem si hned zamilovala. Emoticon Emoticon Emoticon Nejvíce jsem si oblíbali z jeho páničků fabbriho. Jinak je to úžasná povídka a moc dobře se mi četla. Už se těším na další tvojí tvorbu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. MaggieLove přispěvatel
07.03.2014 [14:21]

MaggieLoveTak jo hned jak jsem zjistila, že ti ji schávlili, tak jsem sem zamířila Emoticon
Jednorázovka me vážně zaujala! Emoticon Píšeš dobře, čtivě a já to měla přečtený hned a ani jsem se od toho nemohla odtrhnout.Emoticon
Jinak co mám v plánu? Emoticon No, budu čekat na další jednorázovku, drabble s rexem, kterou snad napíšeš... Emoticon
Paráda!!! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!