OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » FanFiction » Není proč se bát

Není nad jelena. A taky nad psa nebo krysu. Zvlášť, když se blíží úplněk a vy máte jeden malý chlupatý problém...

Perex obrázek: http://natello.deviantart.com/

21.10.2016 (10:00) • RenyNew • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 3205×

V ruce drtivě svíral psací brk. Byl skoro div, že to tenké husí pero ještě stále odolává takovému náporu.

Bylo mu zle. Úmorně a nesnesitelně zle.

Nervózně podupával nohou, což byl zlozvyk, který měl odbourávat alespoň část toho napětí, které v sobě dusil. Popravdě, úspěšnost nebyla valná. Spíš než to otřásal celou lavicí.

Urputně se snažil pochytit veškerý výklad profesorky McGonagallové a čím větší a zoufalejší ta verva byla, tím jeho písmo nabývalo na dynamice, jak minulý měsíc poznamenal Sirius. Jednoduše řečeno, škrábal. Šíleně škrábal.

„Že se přeměna zdařila, snadno poznáte podle…“

„… ocasu, čtyř nohou a neovladatelné touhy někoho zakousnout,“ šeptl směrem k Peterovi po své pravici. Ten se překotně pokusil zadusit smích. Tímhle šibeničním humorem už byl proslulý. Sirius tvrdil, že nikdy není takový vtipálek jako den před úplňkem.

Červíčkovo špatně zakrývané zachechtání upoutalo pozornost druhé poloviny jejich čtveřice.

„Haf?“ usmál se na něho dobromyslně Tichošlápek.

„Aúú,“ souhlasil – vlastně úlevně a dokonce trochu pobaveně.

„Trúb, trúb?“ zkusil Dvanácterák.

„Cože?!“ podivil se náhle čile a s upřímným zájmem.

„No, to přeci jeleni dělají, ne? Už troubějííí, na horách jélenííí…“

Nešlo se nezasmát. 

Blížící úplněk o sobě dával znát s důrazem a nekompromisností.

Ale měl JE. Nebylo se čeho bát… 

« Předchozí díl

Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble » FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek Není proč se bát:

Odlehčený, kamarádský střípek bradavického života, navíc od Rema Jo, takhle jsem si je vždycky představovla, že se chovali, když nebyl na obzoru Severus. To se pak měnili, že jsem jenom zírala. Ale tak, Pobertové, no. Nebylo čeho se bát, tenkrát ještě ne...

Jo, věř, že tohle byla hodně důležitá životní otázka, Fluffy by mohla vyprávět :-D.
To jsem ráda... je dobré to vyvažovat ;). Právě chystám jednu sice vážnou, ale velmi pozitivně laděnou povídku - tentokrát o Lupinu juniorovi ;).

Trúb, trúb Perfektní! To jsou přesně takový ty důležitý životní otázky - jak vlastně dělá jelen? nebo liška? Moc pěkný, nejenže jsi dobrá ve vážnějších tématech, ale jde vidět, že i takovýhle odlehčení zvládáš bravurně.

Na něčem delším se pracuje - ale rozhodně ne na kapitolovce. Klamala bych sebe i čtenáře, kdybych tvrdila, že někdy nějakou kapitolovku dokončím. A to nechci ;). Nicméně tyhle střípky vznikají tak nějak samovolně a dost často na reálném základu (tohle je třeba moje hodina Dějin pravěku :-D. Bylo mi špatně a ejhle! Drabble je na světě!).
Děkuji za přečtení a moc milý komentář ;)

Trúb trúb To mě hodně pobavilo Jako vždycky, bylo to skvělé, škoda jen, že je to drabble a ne něco delšího Ale mohla bys napsat něco delšího, nějakou krátkou kapitolovku Skvělý, skvělý, skvělý a zábavný! Teď si jdu přečíst tu, kterou jsem před tím promeškala Těšim se na další

Ree, moc děkuji a jsem ráda, že tenhle střípek potěšil. Mám v zásobě dalších pár takových, i mě Pobertové neskutečně baví ;-).

Moc povedená povídka. Mám strašně ráda poberty a tahle povídka se mi strašně líbila. Hezky píšete

Fluffy, James tomu skutečně nasadil korunu . Co bychom si bez něho počali... :-D.

Reny, tohle byla pecka! Sázka na tu přátelskou notu se ti vyplatila, mělo to takovou pěknou kamarádskou pointu, a ještě jsem se ke všemu fakt nasmála - Pobertové jsou prostě paka! James tomu už pak jen nasadil korunu. Klobouk dolů, krásná jednohubka!

Přidat komentář:

Nick:

Text: