OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Citátový blok

29.07.2014 (10:00) • Henley • Povídky • komentováno 4× • zobrazeno 1546×

„Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život... Ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene.“

Citáty mám z jednoho důvodu. Je v nich zachycen kousek pravdy.

„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo.“

Beru tenký kroužkový blok, ze kterého jsem za ty roky vytrhala už bezpočet papírů.

„Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“

Otevírám ho na jedné náhodné prázdné stránce.

„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

Není to deník, jen citáty slavných.

„Neopouštěj toho, koho miluješ, pro toho, kdo se ti líbí, neboť ten, kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje.“

Citáty, se kterými souhlasím a beru je jako část motta do života.

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

Beru do ruky nejbližší tužku, kterou mám po ruce.

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

Úplně náhodou je to tužka z nakladatelství Oxford, na konci má malou gumu.

„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“

Přiložím tužku k papíru.

„Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“

Levá ruka se mi začne lehce pohybovat a tužka s ní.

„V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.“

Kloužu tužkou po papíře a ignoruji všechny řádky.

„Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.“

Před mýma očima se začínají rýsovat slova, která budou mou další částí v budoucím životě.

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

Najednou pomalu začínají dávat slova smysl, jedno po druhém a pak všechny najednou.

„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“

Podívám se na citát, který jsem vryla do papíru a tím i do místa mojí paměti, která mi ho připomene, až ho budu potřebovat: „Odvaha není jen nedostatek strachu. Odvážní možná nežijí navždy, ale opatrní nežijí vůbec. Žij.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

Autor: Henley (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Citátový blok: