OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Albus Severus Potter a Zapovězený les 10. kapitola

25.06.2014 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 930×

 Jelikož je to moje poslední kapitola napsaná roku 2010, ráda bych ji věnovala svým speciálně věrným komentátorkám.

Melanie (protože má ráda Scorpiuse :D), Lajheril a sise118 (která sice už poslední dvě kapitolky nekomentovala, ale její komentáře mi vždycky zvedaly náladu. :))

Jinak je samozřejmě pro všechny, kteří si ASP oblíbili. :)

Doufám, že se bude líbit. :) 

SPOJENEC

Od té doby, co Maybelline řekla, že začne legrace, Albus myslel jen na to jediné.

Budou problémy.

Právě teď měl vnitřní konflikt mezi svou vzornou a zvědavou povahou. Ta vzorná a slušně vychovaná byla ještě přiživena přečtením otcova dopisu, ve kterém se zmiňuje, že James nedostal plášť, protože je nezodpovědný.

Zvědavá naopak jásala. S neviditelným pláštěm se před ním otevřel celý svět, mohl si po hradu chodit, jak se mu zachtělo, a nemusel se bát prozrazení.

Tak jako tak věděl, že Maybelline tohle dilema vyřeší za něj. Celý den se třásl nedočkavostí, napůl se strachem, napůl s nadšením, co jeho černovlasá kamarádka vymyslí. Proto ho překvapilo, když mu sdělila, že se chce v noci vydat do knihovny, do oddělení s omezeným přístupem. Na druhou stranu to bylo dobře, ale taky nepochyboval, že má Maybelline v zásobě daleko šílenější věci, než si „vypůjčit“ pár knih s pro ně zapovězenými zaklínadly.

„Polož ji tady,“ řekla tiše Maybelline a ukázala na polici u jedné řady knih.

Albus položil lampu a roztáhl neviditelný plášť, aby mohli snadněji dosáhnout na knihy.

Maybelline si nebrala servítky – přejížděla od jedné knihy k druhé a házela je do batohu, který si vzali s sebou.

„Kolik jich vlastně chceš vzít?“ zašeptal Albus, když už měl v batohu přes deset knih.

„Nejvíc, co to půjde,“ sykla Maybelline a hodila do brašny Lektváry nejmocnější.

Albus na místě přešlápl. Bylo možné, aby Rose Maybelline nějak nakazila? Neměl čas nad tím přemýšlet, protože se cítil velice nesvůj. I když byli pod neviditelným pláštěm, měl nepříjemný pocit, že je někdo sleduje. A měl pravdu. Nebyli v knihovně ani deset minut a už se za nimi ozvalo táhlé zamňoukání. Maybelline sebou trhla tak, že převrhla lampu a přitáhla si neviditelný plášť k tělu.

„To je paní Norissová,“ zalapal po dechu Albus. Kočka totiž zírala přímo na ně a teď se k nim dokonce přibližovala.

„Na kočky to nespíš nefunguje,“ zašeptala Maybelline a ucouvla. „Kššc!“ zasyčela, kočka však ještě přidala do kroku.

„Měli bychom vypadnout,“ sykl Albus. „Kde je Norrisová, tam je Filch a já vážně nechci-“

Ani nedokončil větu a už na druhém konci knihovny zaslechl kroky. „Do háje!“

Jestli je tady Filch načapá, pod neviditelným pláštěm, tak-

Nestačil to ani domyslet, protože Maybelline vytáhla hůlku a prudce s ní švihla. Paní Norrisovou odmrštila síla tak prudká, že když narazila do regálu, převrhla ho.

Albus s Maybelline couvli až do kouta knihovny a přitiskli se ke kamenné zdi přesně ve chvíli, kdy dovnitř vtrhl Filch.

„Vím, že tu jste, uličníci! Koukejte vylézt!“ prskal a vydal se jejich směrem.

Oba je napadlo to samé, protože zároveň přitiskli tomu druhému ruku na pusu.

Filch zabočil do další uličky a Albus ruku stáhl.

„Co teď?“ řekl co nejtišeji.

„Teď je nejvyšší čas vypadnout,“ zašeptala Maybelline a společně zamířili ke dveřím.

Jakmile se dostali z knihovny – rozběhli se.

„Paní ředitelka McGonagallová mi řekla, že se včera v noci někdo toulal v oddělení s omezeným přístupem,“ řekl Teddy Lupin, který se ráno vrátil od kamarádů, a teď, když spolu všichni seděli na obědě, si je oba podezíravě prohlížel. „Nevíte o tom něco?“

„Ne,“ řekla Maybelline a nabrala si bramborový salát. „Kdybych se chtěla v noci potloukat po hradě, nejspíš bych si našla nějaké lepší místo než knihovnu, nemyslíš?“

„Já jen, že tu bylo jen velmi málo lidí, kteří tu přes Vánoce zůstali, takže-“

„Pamatuješ na dohodu, kterou jsme uzavřeli předtím, než si ji porušil?“ Pozdvihla obočí Maybelline. „Já tam nebyla, Tede.“

Teddy však vypadal, že má na srdci ještě další věci. „Jak to, že nevím, že jsi byla v Zapovězeném lese?“ zeptal se vyčítavě.

„A už je to tady,“ obrátila Maybelline oči v sloup.

„Tohle není legrace, Maybelline!“ rozzlobil se Teddy, čímž Albuse docela vyděsil – nevěděl, že to umí. „V Zapovězeném lese je to nebezpečné, mohla jsi přijít o život!“

„Ale nepřišla, takže?“

Mladý Lupin tenhle argument nevzal za svůj – obrátil se na Albuse: „Koho to byl nápad - jít do lesa?“ zeptal se.

„Tím, že jsme tam šli, jsme získali pro Nebelvír dvacet bodů,“ odsekla Maybelline dřív, než se Albus stačil nadechnout.

„O body mi přece vůbec nejde!“ zavrčel Teddy, ale pak se uklidnil. „Je mi líto, ale ještě jednou něco takového uděláš – a budeš se mnou až do konce roku chodit po Bradavicích za ručičku.“

Kdyby Maybellinin pohled mohl zabíjet, Teddy by se zhroutil chladný k zemi.

Hook je na trénincích proháněl víc, než kdy dřív. Zápas Havraspáru a Zmijozelu skončil pro Havraspár katastrofálně, a i když Zmijozel porazili, mohl získat bodový náskok – na Havraspáru totiž nahnal 260 bodů.

Hook taky prohlásil, že chytačem bude v tomhle zápase Maybelline, což znamenalo nemalé problémy ve spolupráci střelců. 

„Zmetek,“ nadával tiše Albus, když už počtvrté zvedal camrál z bahna.

„Ty prostě neumíš chytat!“ prohlásil James, tenhle trénink už mnohokrát.

Albus po něm hodil špinavý camrál tak prudce, jak dokázal, a když ho James chytil, kapičky bláta se mu rozprskly po obličeji. „Ty…!“

„Díky, žes mi to ukázal,“ neodpustil si Albus a vyhnul se rozzuřenému bratrovi, který se ho pokusil strhnout z koštěte.

„Nechte toho,“ houkla na ně Maybelline. Sletěla k nim níž a v ruce držela zlatonku. „Oliver vypadá, že ho trefí šlak.“

Měla pravdu. Oliver Hook je už nějakou dobu pozoroval a zřejmě nebyl z blbnutí bratrů Potterových nijak zvlášť nadšený. Vedle něj se vznášel na koštěti Erik Night a vypadal vážně znuděně.

„Není to moje vina,“ bránil se James později v šatnách. „Měli bychom znovu udělat konkurz, Olivere. Najít, však víš, někoho zkušenějšího-“

„Sklapni, Jamesi!“ obořil se na něj Oliver. „Tenhle zápas je vážně důležitý! Musíme zlatonku chytit co možná nejdřív, protože mi něco říká, že moc gólů nevstřelíme!“ Při těch slovech se otočil na Albuse a Maybelline a chvilku mezi nimi přelétával očima, jako by se rozhodoval, kdo z nich je lepší chytač.

„Budeš to muset zvládnout, Maybelline,“ prohlásil nakonec.

„Neměl bych hrát,“ řekl Albus, když společně s Maybelline mířili na famfrpálové hřiště.

„Jasně. Proč taky? Celou dobu si říkám, že sedm hráčů je trochu přehnané, navíc-“

„Myslím to vážně, Maybelline,“ přerušil její posmívání malý Potter. „Místo toho, aby se snažil, bude se mě James snažit zesměšnit tím, že-“

„Ale prosím tě!“ přerušila ho teď zase Maybelline. „Máš dojem, že James chce prohrát? Není pošetilý a na výhře nad Zmijozelem mu záleží víc než komukoliv jinému, to mi věř. Na to, aby tě ztrapňoval, má tréninky a zbytek života.“

„Díky, povzbuzující,“ zamumlal Albus. Maybelline se rozesmála.

V šatně si ji vzal Hook stranou.

„Fakt na tebe nechci tlačit, ale pokud jsme někdy potřebovali chytit zlatonku co nejdřív – je to dneska,“ slyšel ho Albus říkat.

Maybelline ale nevypadala ani za mák nervózně. Usmívala se, povzbuzovala Albuse a ruce se jí chvěly nedočkavostí. Očividně se už nemohla dočkat, až bude sedět na koštěti.

Albus musel uznat, že Maybelline měla pravdu. James mu žádné schválnosti nedělal a jeho rány byly přímé a čisté, takže hned po prvních pár minutách vstřelili gól.

Když vedli 30:20, Albus se rozhlédl a nemohl najít ve vzduchu Maybelline.

Ale našel jí právě včas, aby mohl vidět, jak se obratně vyhnula dvou potloukům a střemhlav se vrhla k zemi. Stala se z ní pouhá šmouha, tak rychle letěla vzduchem, a když konečně zpomalila, vítězoslavně zvedla ruku, ve které držela zlatonku.

Tribuny vybuchly nadšením – Maybelline si zjevně vzala Oliverovo přání k srdci. 

Albus seskočil z koštěte metr nad zemí a přidal se ke všeobecnému veselí. 

„Já ho zabiju!“ prohlásil Zane, když vcházeli do knihovny. A pro jednou nemluvil o Scorpiusovi Malfoyovi.

„To zvládneme,“ klidnila ho Rose a postrkovala Maybelline před sebou.

„Jak to sakra myslíš?“ obořil se na ni rozhněvaně Albus. „Ten chlap ji uřknul!“

„M-možná bychom to měli říct řediteli koleje…“ navrhla Rose spěšně.

„Nevillovi?“ uchechtla se Maybelline. „Ano, to bude ono… Najděte někdo tu knížku!“

„Jo, hned!“

Tři nebelvírští žáci se rozeběhli po knihovně do různých směrů a nechali Maybelline u pracovního stolu samotnou. Ta sledovala kouzelnou spáleninu na své dlani s neproniknutelným výrazem ve tváři. Rána pulzovala, hrála všemi odstíny červené a pálila jako čert. A jakže se to stalo? Při hodině Obrany se jí Walker zeptal, jestli to, co právě povídá Albusovi, je k věci. Když mu odpověděla, že ano, že mu jen vysvětlovala rozdíly mezi jednotlivými štítovými kouzly, vybídl jí, aby mu zaklínadlo předvedla. A pak, naprosto neočekávaně, vytáhl svou vlastní hůlku. Maybellinino Protego se rozsypalo jako domeček z karet...

Maybelline se kousla do rtu, aby potlačila slzy. Do této chvíle se snažila brát Walkerovo šikanování s nadhledem. I když se zdálo, že ho tím možná ještě víc dráždí…

Ale teď… Teď už je to osobní.

„Neměla bys raději potlačit svoje ego a jít na Ošetřovnu?“

Maybelline překvapeně zamrkala, když se zpoza rohu zničehonic vynořil Scorpius Malfoy.

Studené oči velmi pronikavé a chladný výraz místo masky.

„A neměl by ses ty raději někde schovávat ve stínu a hrát si na netečného?“ opáčila Maybelline zamračeně. Dlaň jí bolestivě zapulzovala.

Na malý okamžik se rozprostřelo ticho. Maybelline svírala poraněnou ruku v pěst a Scorpius se jen mlčky mračil. Pak na stůl položil knihu, kterou celou dobu držel pod paží. Byla to ona kniha, kterou právě sháněla celá Maybellinina parta. Scorpius Rozličná protikouzla poklidně otevřel a začal v nich listovat.

„A tu jsi měl zcela náhodou u sebe, viď?“ ušklíbla se černovláska.

„Nejsi jediná, kdo si občas něco přečte,“ odbyl ji Scorpius, aniž by se na ni podíval. „Zašel jsem si pro ni až dnes, protože od té doby, co někdo v noci zdemoloval oddělení s omezením přístupem, tu platí přísnější pravidla ohledně půjčování.“

Maybelline si nedovolila cokoliv dalšího poznamenat. Zato začala přemýšlet o tom, jestli nakonec nemá Albus pravdu. Možná je tohle blonďaté hádě opravdu sleduje…

Scorpius vytáhl hůlku a vyhrnul si rukávy.

„Moment!“ pokusila se ho zarazit Maybelline poplašeně. „Už jsi to někdy-?“

„Pusu zavřít, ruku nastavit,“ poručil zmijozel nesmlouvavým tónem. Po pár vteřinách byla spálenina pryč a on trpělivě vyčkával s pozvednutým obočím.

„Děkuju,“ zamumlala Maybelline, pečlivě si prohlížejíc svou nyní už nezraněnou dlaň.

„Nemáš zač,“ odpověděl Scorpius nadneseně. „Tak, povíš mi teď, proč jsi nešla na Ošetřovnu?“

„Kdybych šla, madame Pomfreyová by chtěla vědět, jak se to stalo,“ řekla po chvilce váhání Maybelline.

„No a? Nejde právě o tohle?“ nechápal mladý Malfoy.

„Ne! To by bylo dětinské žalování!“

„A víš kolik ti je let?“

Maybelline si odfrkla.

„Takže je to otázka hrdosti?“ Scorpius jí přeletěl velmi hodnotícím pohledem. „Ne… Je v tom něco jiného.“

Maybelline pozdvihla obočí. Chlapec si asi myslí, že má odpověď na všechno…

Zatímco se Malfoy samolibě tvářil ve stylu člověka, který právě přišel na nějaké super utajované tajemství, vrátil se Albus. V ruce pyšně držel další výtisk Rozličných protikouzel a byl ještě celý červený od toho, jak při hledání prolétával jednotlivými regály.

Jakmile spatřil chlapce v zeleném, zarazil se.

„Co ten tady dělá?“ zabručel.

Maybelline mu ukázala zahojenou dlaň. To Albuse namíchnulo ještě víc, než samotná Zmijozelova přítomnost.   

„Ale já přece taky hledal protikouzlo!“

„A já byl rychlejší. Smůla, Pottere.“ Pokrčil rameny Scorpius a obrátil se k Maybelline. „Teď k té pomstě…“

„K jaké pomstě?“ podivil se Zane, který se právě vrátil z knihovnického bludiště. „Moment, co ten tady dělá?!“

„K jaké pomstě?“ dožadoval se odpovědi Albus a Zanea si nevšímal.

„Předpokládám, že to zmiňuješ proto, že máš nápad,“ odtušila Maybelline prozíravě a Albuse si nevšímala.

„Samozřejmě.“

„A proč bys to dělal?“

„Nic není zadarmo, Everová. Jednoho dne si to dozajista vyberu.“

„Může mi někdo vysvětlit, co se tady sakra děje? Kam to jdete?!“

„Neřvi tolik, Albusi! Tohle je knihovna!“

„To sakra vím, Zane!“

Všichni čtyři postupně zmizeli z doslechu. Onen pracovní stůl byl docela osamělý, když k němu dorazila rozčepýřená Rose Weasleyová, plně ponořená do rozevřené knihy.

„Lidi! Konečně jsem to našla! Dalo to práci, ale nakonec jsem to vyhrabala z velké hromady knih a -… Lidi?!“ 

Musím pogratulovat všem, co se dostali až sem. :) 

Vím, že některé kapitoly byly docela dlouhé, ale někdy zkrátka rozdělení nevyjde tak, jak má. 

Každopádně, teď přichází bod zlomu! :D

Jelikož jsem měla těhle deset kapitolek už předem napsaných, nebyl až takový problém je opravit a přidat. Ale teď už to bude něco trochu jiného. 

Proto bych vám byla moc vděčná, kdybyste do komentářů napsali, jestli máte zájem o další kapitoly ASP. Mě by moc bavilo psát dál, ale záleží na vás. :)

Směle komentujte!

Vaše Maybelline

SHRNUTÍ

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 10. kapitola: