OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 2. kapitola (Dramione)

17.08.2017 (10:00) • Rachel • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 9× • zobrazeno 1598×

Hermiona mávla hůlkou směrem k Malfoyovi a dívka v rohu místnosti se mírně napjala. Když však viděla barevné odlesky tryskající z různých částí těla, které leželo prakticky bezvládně před nimi, uklidnila se. Toto byla procedura, která měla odhalit všechna zranění a nemoci, kterými jedinec trpěl. Dobře to znala. Sama na něm kouzlo provedla, když vyhodnocovala, jestli mu sama dokáže pomoci. Když se Hermiona otočila ke skříni s lektvary, která byla velmi prakticky umístěna v této místnosti domu, a mezitím mávla hůlkou na několik různých přístrojů, které samy pokračovaly v rozsáhlém vyšetřování Malfoye, paní Weasleyová se pustila do vyklízení improvizované nemocnice.

„Vy tři“, ukázala na Monu s Harrym a Siriusem, „běžte ven a počkejte na ostatní. Obeznamte je s celou situací, a abych nezapomněla, vyzvedněte Pastorka.“ Když se zatvářili nechápavě, zvedla drobnou minci, která byla jeho přenášedlem sem a díky níž se sem dostali jejich noví nezvaní hosté.

„Já nikam nejdu,“ Sirius nebyl ochoten místnost opustit. „Zbláznila ses, když tu chceš zůstat sama se dvěma smrtijedy.“

„Nejsem tu sama, Siriusi,“ zavrčela Molly a chtěla pokračovat, ale Sirius jí skočil do řeči.

„Hermiona je rozhozená a navíc zabraná do práce.“ Molly chtěla pokračovat, když jí do řeči tentokrát vstoupila dívka v rohu místnosti. Dosud působila, jako by vše šlo pouze okolo ní a rozhovoru nevěnovala nejmenší pozornost, přesto její prohlášení naprosto souhlasilo s tím, co bylo potřeba říct.

„Malfoy je v bezvědomí. Myslím, že o tom již není pochyb. A ne že by to bylo pro vás důležité, ale nejsme smrtijedi.“ Když domluvila, zase budila dojem naprosté netečnosti.

„To se ještě uvidí,“ zasyčel Sirius, ale po Mollyině pohledu se opravdu vydal na cestu ven z místnosti, i on musel uznat, že na slovech toho stvoření něco je. Minimálně Malfoy je opravdu nepoužitelný.

„A teď k vám,“ otočila svůj pohled na dívku, která k ní zvedla oči. „Než se semlelo toto všechno, nestihla jste se mi představit.“ Molly mluvila příkře a odměřeně, beze stopy vřelosti. Hermiona nevěděla proč, ale když mluvila takhle, vždycky jí mrazilo. Bylo to tak nepatřičné.

Dívka však nevypadala, že by se jí nějak dotkl nepříjemný tón jedné z jejich hostitelek. Klidně zvedla hlavu a zpříma se podívala do očí starší ženy, která teď stála necelý metr od ní. Vypadala, jako by zvažovala, co udělá. Zaváhání však trvalo jen pár sekund.

„Jmenuji se Drusil.“ To bylo vše, co řekla.

„A dál?“ vyjela na ni netrpělivě Molly Weasleyová.

„Netuším, proč by pro Vás mé příjmení bylo důležité, a navíc se domnívám, že by bylo nebezpečné, kdybyste ho znali.“ A zase stejné netečné ticho a přímý pohled do očí paní Weasleyové, která začínala působit mírně rozezleným dojmem.

„Nebezpečné je, že jste tady, a vidím, že jste s sebou přivedla i mladého Malfoye,“ klidná promluva Kingsleyho Pastorka vytrhla obě ženy ze vzájemného pozorování. „Molly, mám tu čest představit ti slečnu Drusil De´dolor,“ usmál se klidně Pastorek, „věř mi, že bych rozhodně nečekal, že ji uvidím stát v kuchyni hlavního štábu Fénixova řádu. Velmi zajímavý zvrat událostí.“

Mollyina tvář se nyní protáhla lehce zmateným výrazem a už se chystala něco říct, když se z místa, kde ležel Draco, ozval hlasitý výkřik. Netrvalo ani sekundu a Drusil stála u něj a hůlku měla připravenou k boji. Rychle ji však sklonila, když viděla, kolik úsilí Hermiona vynakládá na to mu pomoci.

Kingsley vzal zmatenou Molly za ruku. „pojď, v salónu už sedí většina ústředí a nechci všechno vysvětlovat třikrát, a slečno De´dolor, očekávám, že se v co nejkratším čase připojíte i se slečnou Grangerovou,“ mile kývl Hermioně a spolu s Molly odešli z kuchyně.

Cestou ještě Hermiona zaslechla námitky paní Weasleyová proti tomu nechat ji samotnou s těma dvěma a Kingsleyho ujištění, že se není čeho bát, protože… zbytek věty však pohltil hluk salónu, který otevřeli.

„Mohu nějak pomoci?“

Hermiona sebou trhla, když si uvědomila, že ten klidný hlas promlouvá k ní. Vzhlédla a zjistila, že se k ní upínají ty nejzelenější oči, jaké kdy viděla. Jako by snad neměly ani lidský odstín, napadlo ji. Rychle potřásla hlavou a soustředila se na formulaci odpovědi. „Neumím léčebná kouzla, která by mohla vyléčit jeho zranění, ale pokud můžu pomoci, ráda to udělám,“ promluvily zelené oči znovu, dřív než se Hermiona zmohla na odpověď.

„Teď se moc víc dělat nedá, dostal vše, co tady mám, a musí spát. Je utlumený. Pokud chceš, můžeš mi ho pomoct přesunout na lůžko.“

Hermiona cítila k zelenoočce antipatie už jen proto, že sem přivlekla toho hajzla, ale moc tomu nepřidával ani věčný klid, jaký z té mladé dívky vyzařoval. Vypadá to, že jsou partneři, to se o něj nebojí?

„Ukážeš mi, kam ho mám uložit?“ vytrhla Drusila Hermionu z jejích úvah.

Hermiona pokývla a čekala, že vysloví zaklínadlo, aby ho zvedla z provizorního lože. Drusil však jen zvedla hůlku a Draco se již vznášel několik centimetrů nad stolem v perfektně zafixované poloze. Skvělé, takže ještě umí neverbální zaklínadla, proběhlo Hermioně hlavou, ale už vedla dívku, která levitovala bezvládné tělo jejího školního tyrana, do patra k jednomu z prázdných pokojů.

Otevřela dveře a pomohla Drusil uložit Malfoye do postele. Zůstala nevěřícně zírat, když si Drusil sedla do tureckého sedu v rohu místnosti a vytáhla několik velmi složitě vypadajících zařízení. Když je umístila, vzhlédla a viděla, že ji Hermiona nevěřícně pozoruje.

„Ochrana,“ vysvětlila tichým hlasem.

„Já vím, jen nechápu, proč to děláš, celé toto místo chráníme.“

„Třeba se bojím vás,“ odvětila s ledovým klidem Drusil.

„Nápodobně,“ kysele se na ni usmála Hermiona, „ještě pořád máš co vysvětlovat, tak vstávej a jdeme dolů. Myslím, že si to všichni rádi poslechnou.“

„Já nic vysvětlovat nehodlám a už vůbec tady Malfoye nehodlám nechat.“ Poprvé v jejím hlase cítila jistou dávku emocí, mísil se v něm strach a vztek.

Říká mu Malfoy? To je zvláštní, když je někdo váš partner, napadlo Hermionu.

„Slyšela jsi Kingsleyho, čekají nás dole, a navíc ti můžu slíbit, že z naší strany se ničeho bát nemusíš.“

„Svatí na dobré straně?“ Jako by v jejím hlase cítila výsměch.

„Ani ne, ale nebudeme riskovat život tak úžasného člověka, jako je Molly Weasleyová. Neporušitelný, vzpomínáš?“ odvětila velmi tvrdě a rozmrzele Hermiona.

Po této připomínce zelenooké droboučké stvoření pokývlo a pomalu vstalo a následovalo Hermionu. Ještě než opustila pokoj, však provedla dívka pár drobný zaklínadel. Hermiona je dobře znala, byla výstražná a ochranná. Vážně se o toho fretčího zmetka tak bála? To nevypovídá o tom, že by se z ní mělo vyklubat něco kloudného.

Když Hermiona otevřela dveře do salónu, okamžitě ji převálcoval hluk uvnitř. Teď už nejen Harry a Sirius, ale i další doráželi na Pastorka, aby jim vysvětlil, proč nesouhlasí s okamžitým uvězněním a výslechem těch dvou smrtijedů. Ten pouze s klidem opakoval, že mají vyčkat a pochopí, že potřebuje, aby tu byla i ta dívka.

Hermiona si odkašlala. „Ach, už jste tady!“ Pastorek musel prakticky křičet, aby se všichni utišili.

Teď se všechny pohledy stočily k černovlasé dívce po Hermionině boku. Kdyby se na ni dívalo tolik lidí s neskrývanou nenávistí ve tváři, určitě by nedokázala udržet tak netečný výraz, napadlo ji.

Pastorek jim ukázal na prázdná místa a obě dívky se usadily. Herminu zase udivilo, s jakou lehkostí a klidem ta zvláštní dívka sedí a vzdoruje nasupeným členům řádu, kteří již byli jen malý kousek od křiku a kladení otázek, které jim Pastorek před malou chvíli zakázal.

Silným odkašláním dal jejich nejmenovaný vůdce tohoto setkání najevo, že chce začít mluvit. „Tak, než jste přišly, jsem již sdělil všem zde přítomným vaše jméno, slečno De´dolor, dál jsme se však nedostali.“ Pastorek se odmlčel a pravděpodobně očekával nějakou reakci od Drusil, ta však stále jen netečně seděla a dívala se přímo na něj. Když se ničeho nedočkal, mírně trhl rameny a pokračoval. „Pokud se k tomu nemáte sama, vypovím já tu část příběhu, kterou znám.“ Zase žádná reakce. „Mhm, tak zhruba před třemi lety se ke mně dostala zpráva, že Malfoyovi se na popud Voldemorta chystají spojit svůj rod s jednou z pevninských velmi starých čarodějnických rodin, která již v první válce podporovala záměry temné strany. Nebyla to zrovna informace nečekaná ani nijak důležitá, jak jsem si tehdy myslel. Ostatně, s touto rodinu byli Malfoyovi ve společenském styku po dlouhé roky. Jediné, čemu jsem nerozuměl, bylo, proč si vybrali dceru mladšího z bratrů De´dolor.“

Drusil se lehce pousmála, ale zase neřekla ani slovo. Pastorek se na ni vyzývavě podíval a udělal delší pomlku ve svém vyprávění. Dával jí další možnost se ke všemu vyjádřit. Jediné, čeho se však dočkal, bylo lehké pokynutí, jak by snad byla zvědavá, co se dále dozví.

„No, každopádně na Manor dorazila tady slečna Drusila De´dolor,“ pokynul směrem k Drusil, „čekal jsem, že se během pár měsíců objeví velkolepé oznámení zásnub mladého Malfoye, ale místo oznámení zásnub se začaly šířit fámy o tom, že oba mladí lidé uprchli a hledají je smrtijedi. Tomu se mi nechtělo věřit až do dne, než jsem sám narazil na tři smrtijedy, kteří útočili na křehkou dívku s černými vlasy, a byl jsem si prakticky jist, že po boku jí stál mladý Malfoy. Podařilo se jim však uniknout dříve, než jsem dokázal cokoli udělat, a měl jsem dost obtíží s těmi třemi, než abych je sledoval. Od té doby jsem se o tuto záležitost stále okrajově zajímal, ale nepřikládal jsem jí velký význam s tím, co se okolo nás děje. Jediné, co jsem zjistil, je, že se ti dva neustále ukrývají a nepůsobí žádné škody, což mě mile překvapilo. Jejich chování opravdu nenaznačovalo, že by se jednalo o smrtijedy pověřené úkolem Voldemorta. No, a dnes mám naše uprchlé milence přímo pod střechou Fénixova řádu a stejně jako vy se velice rád dozvím, co se tady děje.“

Když Pastorek domluvil, bylo pár vteřin naprosté ticho. Všichni si potřebovali srovnat myšlenky a nově získané informace. Pak se místností začal ozývat šum, který postupně přešel na přes sebe pokládané otázky směřovaná na střídačku Pastorkovi a Drusil.

„TAK A DOST!“ zahřměla paní Weasleyová, takže sebou mírně trhla i slečna ledová královna a obrátila ty obrovské smaragdově zelené oči směrem k původci rozkazu. Když všichni ztichli, paní Weasleyová pokračovala. „Takhle se nikam nedostaneme, takže se všichni uklidněte! A ty se k tomu snad nějak vyjádříš?“ obrátila podrážděně svou pozornost na Drusil. Hermioně prolétlo hlavou, že plynule přešla k tykání, jak bývá u vzteklé Molly zvykem.

Ta k ní nepřestala upírat celou svou pozornost a její tvář se stáhla do podobně podrážděné grimasy, jakou měla ve tváři vepsanou Molly. „Mohu vědět, co byste si představovala, že vám mám sdělit?“

Hermiona si myslela, že paní Weaslyové praskne hlava. „Říkal jsem to hned. Musíme ji podrobit klasickému výslechu. A když nebude mluvit, máme další prostředky.“ Sirius, to věděla Hermiona ještě dříve, než dokončil první slovo.

„Klídek, dáme tady Drusil, je tak?“ obrátila se Tonksová ke Kingslymu a ten pokývl, „poslední možnost chovat se rozumě. Zajímá nás, proč si děti smrtijedů vyjely na výlet bez toho, aby informovali své opatrovatele? Také čím jste ty příjemné lidi tolik rozčílili, že se rozhodli na vás zaútočit, a v neposlední řadě, co děláte tady a jak jste se sem dostali a co si představujete, že se bude dít dále?“

Hermiona obrátila svůj pohled na Drusil a měla pocit, že na krátkou chvíli zahlédla vystrašenou, unavenou drobnou dívku, ale nebyla si jistá, že ji nešálil zrak, protože v okamžiku před ní seděla klid vyzařující sebevědomá mrcha s pevným výrazem v obličeji, a když promluvila, měla chuť jí jednu vrazit.

„Jaký mám důvod k tomu podávat vám jakékoliv jiné informace, kromě toho, že vám neublížíme a za pomoc vám nabízím své služby až do doby, než odejdeme. Jsem dobrý bojovník.“ Zase ten netečný výraz a ticho.

„Miláčku, takhle to tady nefunguje. Chtěla jsi naši pomoc, tu jsme ti poskytli. Jsi pod naší střechou a my chceme odpovědi. Pokud nechceš, ať tě přenechám jiným a sama se zajdu podívat do mozku Draca, což by mimochodem v jeho stavu mohlo být velmi nebezpečné, tak nám je poskytneš.“

Páni, nenapadlo by ji, že se Tonksová tak rychle učí. Stejně klidný tón i netečný výraz. Skoro by jí věřila, že klidně odvaří Malfoyův mozek.

Drusil konečně trochu povolila svou masku a vypadala lehce podrážděně a unaveně, když zavrčela.

„Dobře.“

„Výborně, věřila jsem, že dostaneš rozum.“ Samolibý ironický tón Tonksové lezl na nervy i Hermioně. „Tak začni,“ pobídla Tonksová Drusilu.

„Tady jsme proto, že nemáme, kam jinam jít, a Malfoy potřebuje lékařské ošetření, kterého nejsem schopna. Dostali jsme se sem tak, že jsem sledovala tady pána,“ obrátila se na Pastorka a pokývla, „když sledoval mě a Draca, a zjistila jsem, jaký systém používáte k přemisťování, stačilo jen počkat, až se zase bude přemisťovat z té temné uličky, a vypozorovat, jak tam tamten,“ další pokývnutí, tentokrát na Rona, „umístí přenášedlo. Vlastně to nebylo příliš těžké, takže byste se měli zabývat tím, jak vytvořit lepší systém. Smrtijedi nás pronásledují, protože mají strach, že bychom mohli prozradit něco z toho, co jsme se dozvěděli na Manoru, ale upozorňuji vás, že nic důležitého nevíme. Nelžu,“ vzdorovitě se podívala na Rona, Monu, Harryho, Giny a Siriuse, kteří stáli vedle sebe a všichni vypadali, že už chtějí začít protestovat, „nepatříme k nim. Odešli jsme z mnoha důvodů a nechceme se vracet a jejich filosofii nesdílíme. Co bude dál, hodně závisí na vás,“ vzdorovitý výraz na všechny zúčastněné, „pokud se Malfoyovi dostatečně uleví, opustíme vás, ať nejste ohroženi. Stačí?“

Z tváře drobného stvoření se neztratil ten bojový výraz, který v Hermioně z nějakého iracionálního důvodu vzbuzoval sympatie.

„Ne, ale teď už toho bylo dost.“ Pastorkovo prohlášení všechny šokovalo. „Zítra budete vypovídat pod veritasérem, slečno De´dolor, dnes vás budeme hlídat.“

„Chci být u Malfoye.“ Zase ten stoický klid, je to kráva, proběhlo Hermioně hlavou.

„Dobře, aspoň vás budeme mít na jednom místě,“ přikývl Pastorek.

„Beru si první hlídku.“ Co to říkám? Proč jsem to řekla? Vážně chci trávit večer s protivnou ledovou královnou a zmetkem?

V tu chvíli se strhla vřava protestů.

„Jsem stejně schopná jako kterýkoli z vás a teď si beru hlídku!“ Můj vražedný pohled zabírá už skoro stejně dobře, jako ten Mollyin, proběhlo Hermioně hlavou. Donutila je zmlknout a pouze se nesouhlasně tvářit. „Jdeme,“ hlavou pokynula Drusil, a ta bez jediného slova vstala a šla za ní.

Moc daleko jsme se ještě neposunuli, ale slibuji, že už v další kapitole přijde pár drobným rozuzlení. :) Ona je ta vata vážně potřeba. :)

Budu ráda za každý komentář, radu, připomínku, reakci. :) :) Vždycky to zahřeje u srdce. :)

Autor: Rachel, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 2. kapitola (Dramione):