OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 2. kapitola - Vzpomínky



Klenot rodu Blacků - 2. kapitola - VzpomínkyPosouváme se o pět let do budoucnosti. Blíže se seznámíme s postavami a jejich životem. Příjemné čtení. :)

(o pět let později)

ISABELLA BLACKOVÁ STOUPÁ VE SVÉ KARIÉŘE VÝŠ A VÝŠ!

SESTRA VRAHA SIRIUSE BLACKA JE NADPRŮMĚRNOU BYSTROZORKOU!

ISABELLA BLACKOVÁ SE STÁVÁ NEJMLADŠÍ A ZÁROVEŇ NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ BYSTROZORKOU ANGLIE!

BLACKOVÁ ODHALUJE DALŠÍ SMRTIJEDSKÉ SPIKNUTÍ!

Podobnými články se teď Denní věštec jen hemžil a Bella byla ráda, když na jeden den řešili něco jiného než ji. Nechápala, proč všechny tak fascinovala. Když se vydala na Příčnou ulici, kouzelníci a čarodějky ji zdravili, zastavovali a ptali se jí na různé věci. Byla pro ně něco jako celebrita. Zvláště když šli s Peterem někam společně. Veleúspěšná bystrozorka a národní famfrpálový hráč, tak úžasný pár. Oba dva nejednou napadlo, že by měli začít chodit kanálem.

Jinak žili celkem klidně. Isabellina práce byla různorodá. Někdy se stávalo, že pracovala pozdě do večera, jindy zase na oddělení neměli co dělat, ale to se v poslední době stávalo zřídkakdy. Nevyhnula se ani jizvám, i když zdaleka neměla takové, jaké obdrželi ostatní, mnohem starší bystrozoři. Belle stačila jizva na zápěstí i ta, co jí rozsekla obočí v půli. Měla štěstí, že rána minula oko. Už si představovala samu sebe s umělým okem, jaké nosil Alastor Moody. Otřesná představa! Peter měl fofr jen při sezóně, to museli s týmem cvičit i několikrát týdně. Mimo sezónu se více méně nudil. To mívali jen pár tréninků do měsíce.

Na bystrozorském oddělení byl dneska výjimečně klid. Bella se proto mohla vytratit z práce dřív. Nespěchala nutně domů, Peter byl dneska s týmem na tréninku. Počítala s tím, že se vrátí až k večeru. Proto se místo do jejich bytu na kraji Londýna přemístila do malého městečka Kvikálkov. Objevila se za malým obchůdkem nedaleko Zobí ulice, kam se potřebovala dostat. Přeměnila se v kaštanově hnědou kočku s bílými tlapkami a levým uchem ve stejném odstínu jako packy.

Už od čtvrtého ročníku byla zvěromág. Nesmírně se jí líbilo, jak se její bratr uměl proměnit ve psa, a proto se to také naučila. Samozřejmě se stejně jako Sirius neregistrovala. Výčitky ale neměla. Byla sice bystrozorka a dodržování zákona bylo její prací, ale ne vždy se to úplně povede. O její schopnosti věděli jen ti nebližší, tedy Remus, Sirius a samozřejmě Peter, jehož patronem byla právě kočka.

Hnědá kočka cupitala u kraje cesty a žádný mudla by nepoznal, že ta kočka vlastně není kočka, ale čarodějka. Odbočila k malému domu v Zobí ulici a skočila do křoví. Chvíli se jím prodírala, až nakonec získala skvělý výhled na brýlatého chlapce s jizvou ve tvaru blesku na čele, který si četl na zahradě ve stínu domu.

Kéž by se svým kmotřencem mohla prohodit alespoň několik slov! Musela slíbit Brumbálovi, že to neudělá, jinak by prý mohla ohrozit Harryho, a to nechtěla. Tak chlapec žil s těmi strašnými mudly pod jednou střechou, nevědom toho, že je čaroděj a že má i kmotru.

Lily a James ustanovili Bellu Harryho kmotrou stejně jako Siriuse. Věděli, že si to Bella hodně přála, a tak jí přání vyplnili. A Isabella plnila svou roli kmotry, jak jen mohla. Sirius, James i Remus byli v té době členy Fénixova řádu, takže když byli na misi, Bella trávila čas s Lily a s malým Harrym. Hrála si s ním a on ji zbožňoval. Ztráta Lily a Jamese proto Bellu zasáhla stejně jako všechny ostatní.

Isabella Harryho navštěvovala ve své kočičí podobě často. A vždy měla nesmírné nutkání proměnit se na člověka, vylézt ze křoví a říct: „Harry, jsem tvoje kmotra Bella, jsem čarodějka a ty jsi kouzelník. Pojď, můžeš bydlet se mnou..." Zřejmě by na ni zavolali mudlovské bystrozory, nebo jak oni jim říkají... A proto vylezla ze křoví jako hnědá kočka a otřela se chlapci o nohy. Ten se pousmál, když dobře známou kočku uviděl.

„Nazdar," pozdravil ji a pohladil po hlavě. Bella zavrněla a dál se o něj otírala. Pokud dobře počítala, Harrymu je letos jedenáct a měl by mu tím pádem přijít i dopis z Bradavic. Konečně si od těch mudlů bude moct na chvíli odpočinout.

„Kluku, kde seš?! Okamžitě naklusej sem!" ozval se křik toho mudly z okna nad jejich hlavami.

„Promiň," šeptl Harry. „Už musím, ale zase se stav!" promluvil k ní jako k člověku, naposled ji pohladil po hlavě a odběhl do domu za svým strýcem.

Hnědá kočka běžela zpět k obchodu, kde se z ní opět stala Bella, a ta se přemístila do svého londýnského bytu přímo za Peterova záda. Ten zrovna zvětšoval své koště do původní velikosti. Vždy si ho před odchodem zmenšil a dal do kapsy, aby se s ním nemusel vláčet. Když uslyšel šramot, otočil se, usmál se a políbil Bellu na čelo.

„Kde jsi byla?" zeptal se vesele.

„Za Harrym," řekla a taky se usmála. Když měl Peter dobrou náladu, bylo těžké zůstat v jeho přítomnosti zachmuřený, protože on svou radost přenesl na všechny okolo. Obešel Bellu a šel své koště pověsit do pokoje na zeď vedle toho jejího.

Bella mezitím přešla ke krbu. Nad ním visely fotografie. Nalevo měl fotografie Peter, napravo Bella a uprostřed se slučovaly, tam byly fotky jim společné. Peterovi tam visela fotka sebe a jeho matky, když byl ještě dítě před malým domem v Canterbury, kde jeho matka doteď žila. Potom ještě nějaké fotky sebe na koštěti a se svým současným famfrpálovým týmem. Na své straně úplně nahoře měla Bella fotku se svými bratry. Tehdy jí bylo asi osm let. To ještě Sirius a Regulus dokázali být v jedné místnosti bez toho, aby se navzájem sežrali, takže se všichni tři na fotografii smějí. Na vedlejší fotce seděli Lily a James, mezi nimi Bella s Harrym na klíně a za nimi stáli Remus a Sirius s dlaněmi položenými na Liliiných a Jamesových ramenou. Všichni vypadali šťastně... Asi měsíc nato však byli dva lidé z této fotografie mrtví, z jednoho se stal sirotek a z dalšího údajný masový vrah. Belle při té myšlence přeběhl mráz po zádech. Jako další byla fotografie s Belliným otcem, který v té době již nedokázal sám chodit, a ani léčitelé u Munga s tím nic nenadělali, a proto dostal kolečkové křeslo...

Kolem Bellina pasu se náhle omotaly Peterovy ruce a přitáhly si ji k sobě. Peter nic neříkal, jen se mlčky připojil k zírání na fotografie na zdi.

Tam, kde se rámečky dávaly dohromady, visela jedna ještě ze školních let. Bylo jim tehdy asi patnáct a stáli tam společně s Charliem Weasleym, byli oblečení v nebelvírských famfrpálových hábitech a každý si držel své koště. Postavy na snímku se řehtaly, až se popadaly za břicha. Na další byli jen ona a Peter. Stáli před kašnou tady v Londýně, Peterovy ruce spočívaly na Bellině pasu a oba se spokojeně usmívali.

... Stáli tam dlouho a oba mlčky vzpomínali...

Isabella ležela na sedačce a četla si knihu s názvem Velký lexikon košťat společnosti Nimbus. Potřebovala by nové koště. Sice ne nějak akutně, ale i tak by pro svou osobní potěchu nějaké nové koště přivítala. Klíč v zámku zachřestil a Peter vešel dovnitř. Bella se posadila, takže si jí konečně všiml.

„Promiň, vím, že jsem říkal, že přijdu dřív, ale mám novinku!" vyhrkl ze sebe rychle, než se Bella stihla vůbec nadechnout.

„Doufám, že ta novinka bude stát za to, jinak ti tvůj pozdní příchod neodpustím."

„Mám novou práci!" řekl Peter nadšeně.

„Už máš práci, ne?" nechápala Bella.

„Jo, ale tohle bude takový vedlejšák mimo sezónu," zakroutil očima Peter.

„Takže?" čekala netrpělivě Bella a zvedla se z pohovky.

„Potkal jsem na ministerstvu Brumbála. Když jsem mu řekl, že mimo sezónu nemám moc co na práci, navrhl mi, zda bych nechtěl pískat bradavické zápasy a koučovat týmy. Madam Hoochová totiž odešla."

„To je skvělé!" vyjekla Bella a objala ho. „Přeju ti to."

„Už se nemůžu dočkat!" usmíval se jako sluníčko Peter. Zvedl Bellu do náruče a zatočil se s ní. „Vrátím se do Bradavic!" křičel jako malé dítě a oba se smáli na celé kolo. Když se Peter konečně trochu uklidnil, v žádném případě neměl v plánu pustit Bellu na zem, ba naopak si ji k sobě ještě blíže přitáhl a políbil ji. Nakonec se i s Bellou na rukou vydal směr ložnice...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 2. kapitola - Vzpomínky:

5. AndysekAndysek přispěvatel
13.05.2017 [20:18]

AndysekAndysekJsem celkem zvědavá, jakým směrem se hodláš ubírat Emoticon

4. Eilan přispěvatel
13.05.2017 [13:19]

EilanPáni, moc vám děkuji za milou odezvu. :)

3. Rusalicka
12.05.2017 [19:42]

Jen tak dal. Cte se to samo. Emoticon

2. E.T.
12.05.2017 [18:19]

Super! Hezky se to rozjíždí. Jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon
Doufám, že tě múza neopustí a nové dílky budou přibývat rychle. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Gianna
12.05.2017 [17:07]

Čím dál tím líp! Píšeš přímo DOKONALE! Člověk to úplně vidí! Jen tak dále! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!