OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 9. kapitola - Prokletý úplněk a prokletý zrádce



Klenot rodu Blacků - 9. kapitola - Prokletý úplněk a prokletý zrádceIsabella si tedy na chvíli vyzkouší roli profesorky. Jak si povede? A co se stane poté, co si Remus povšimne onoho jména na Pobertově plánku?

Isabella se celá rozklepaná dostavila před učebnu. Naposledy si zkontrolovala, zda je veškerá krev z jejího hábitu pryč. Upřímně, raději by čelila hordě smrtijedů než bandě puberťáků. Sáhla po klice a hrdě vkročila do toho pekla.

Třída ztichla, když kráčela uličkou. Jakmile došla ke katedře, otočila se na podpatku. Žáci na ni vyjeveně zírali. Byli to třeťáci, Zmijozel a Nebelvír. Ruce si složila za záda a promluvila.

„Dnes vás budu učit já, jmenuji se Isabella Blacková. Nejsem tady dobrovolně, věřte mi. Snad to všichni přežijeme ve zdraví."

„Kde je profesor Lupin?" zeptal se jeden ze studentů rychle. Bella polkla.

„On... On se bohužel necítí zrovna ve své kůži, tak jsem tady já. Výjimečně. Ale nebojte, bude zase brzy v pořádku."

Ze zadních lavic se ozvalo pár posměšných úšklebků, hlavně od zmijozelských, ale to ignorovala. 

„Může mi, prosím, někdo půjčit učebnici? Ráda bych věděla, co probíráte," otočila se prosebně na Hermionu v první lavici a doufala, že ji nenechá ve štychu.

„Tady," pozvedla Hermiona skutečně svou knihu. „Stana 394. Vlkodlaci."

Bella se zašklebila. To snad není pravda. Otevřela knihu na určené straně, rychle prolétla kapitolu očima, knihu zaklapla a vrátila ji Hermioně.

„Vlkodlaci, dobře tedy," začala opatrně. Nebyla si jistá jak pokračovat. Vyskočila si na kraj katedry a ve vzduchu houpala nohama. „Určitě všichni víte," pokračovala, „čím se vlkodlaci vyznačují."

„Ano, probírali jsme to se Snapem, když nás pár měsíců zpět suploval," ozvalo se ze třídy.

„Přeskočil látku o několik měsíců," přidal se někdo další.

„Skutečně?" podivila se Bella. „Proč to asi váš drahý pan profesor udělal?" Dala si záležet, aby do tónu svého hlasu dostala dostatek sarkasmu. „Tak co teď s vámi, když už vše víte?"

„Jste bystrozorka, ne? Setkala jste se někdy při své práci s vlkodlakem?" přihlásil se znovu žák Nebelvíru.

„Jak se jmenuješ?"

„Dean Thomas, madam," představil se chlapec hrdě.

„Dobrá tedy, pane Thomasi. Přeměnění vlkodlaci jsou za úplňku velmi nebezpeční, a to i v případě, že u sebe máte hůlku. Zabili by i nejbližšího přítele. Za svou kariéru jsem žádný případ spojený s vlkodlaky neřešila. Ale osobně jich pár znám. Jeden můj velmi dobrý přítel je vlkodlak. Není lehké vidět ho každý měsíc v tom hrozném stavu plném bolesti..." Bella se rozpovídala, mluvila z duše tak, jak to skutečně cítila, aniž by si to uvědomovala. A studenti ani nedutali. „Povětšinou vlkodlaci nemohou za to, čím se stali. Problémem je, že dnešní společnost je bere jako hrozbu a snaží se je vystrnadit, což je špatně, samozřejmě. Dnešní kouzelníci by snad mohli být k vlkodlakům už dostatečně tolerantní. Snad vy, jakožto nová generace, máte nějakou naději na tom něco změnit." Chvíli bylo ticho, nikdo se neodvážil promluvit. 

„A jaké kouzlo je účinné proti proměněnému vlkodlakovi?" prolomila ticho jedna studentka. „Tak abychom mu neublížili."

Isabella se zamyslela.

„Snad bych vám něco mohla ukázat."

***

Studenti z hodiny odcházeli docela spokojení. Líbilo se jim nové kouzlo a zjistili, že Blacková snad zase nebude tak úplně zlá. Do role profesorky se Bella vžila rychle. Docela ji to i bavilo, když zjistila, že skutečně umí studenty zaujmout. Ale potom přišel pátý ročník a s ním i dvojčata Weasleyova.

Když vstoupila do třídy svým již dobře nacvičeným entreé, spatřila jedno z dvojčat tancující na stole a druhé ho povzbuzovalo tleskáním. Jakmile ji spatřili, všichni zmlkli a čekali, co bude dál. Weasley se uctivě uklonil a seskočil ze stolu. Bella klidně pokračovala až ke katedře.

„Jsem Isabella Blacková, profesor Lupin je dočasně indisponován a já, bohužel, vás mám dnes na starost," započala hodinu. „Nemýlím-li se, jste páťáci a čekají vás NKÚ." Třída souhlasně zamrčela. „Následující aktivita se vám bude hodit nejen ke zkouškám, ale třeba i později v životě." Byl to náhlý nápad, doufala, že smysluplný.

Mávla hůlkou a lavice i s žáky se odsunuly ke stěnám, takže vytvořily širokou uličku.

„Má už někdo z vás zkušenosti s kouzelnickým soubojem?" zeptala se a třídou projelo vzrušené šustění. 

„Pane Weasley, prokázal byste mi tu čest?" pokývla na jedno z dvojčat Bella. Byl to Fred. Pomalu vstal a postavil se na opačný konec uličky. Byl velmi nervózní.

„Začínáte," vyzvala ho Isabella a sama si nachystala hůlku. Fred polkl a pozvedl tu svou. Vyslal první kletbu, kterou bez problémů odrazila a hned mu ji vrátila. Bylo vidět, že Freda šetří, ale to pomalu vymizelo. Isabella vyslala jednu kletbu, kterou chlapec nečekal, a ta jej odhodila několik metrů dozadu. Než se však stihl rozmlátit o zeď, Bella proti němu poslala další kouzlo, kterým ho zastavila. Fred se vyčerpaně usadil zpět na židli.

„Doufám, že teď už chápete, pane Weasley, že na stolech se netančí," promluvila k němu Bella s úsměvem na rtech.

„Jistě, madam," řekl chlapec pokorně.

„Ale musím vás pochválit," dodala.

„Skutečně?" vyhrkl Fred.

„Ano, vydržel jste déle, než bych čekala." Rozjařeně si tleskla do dlaní. „Kdo chce další?" A pár žáků se skutečně přihlásilo. 

***

„Už nikdy v životě!" štěkla Bella, když vletěla do Remusova kabinetu. Ten ležel ve své posteli a vypadal již mnohem lépe. Madam Pomfreyová umí skutečně zázraky.

„Nemohlo to být zase tak strašné," podotkl Remus klidně. Isabella sebou plácla na postel vedle Remuse.

„Příště si... Šoupni se trošku, ty chlupatá hlavo... Příště si najdi profesory na suplování dopředu, ale mě z toho vynechej. Nejsem tady od toho, abych učila nějaké zatracené puberťáky."

„Sama jsi byla ten zatracený puberťák," prohlásil opět klidně Remus a rukou nervózně objal Bellu, která se k němu přitiskla.

„Já byla skvělá žákyně, chytrá, nadaná a..."

„Prostě Blacková," dokončil za ni.

„Jistě," odfrkla si jízlivě a pohodlně se uvelebila.

„Ehm, Bello," šeptl Remus po chvíli, „vím, že je Peter mimo Bradavice, ale asi by se mu moc nelíbilo, kdyby věděl, že se tady ke mně takhle lísáš."

Isabella se prudce napřímila a podívala se Remusovi zpříma do očí.

„Nechci tě sbalit, Remusi, proboha, na co myslíš," prohlásila vesele a věnovala mu přátelskou ránu pěstí do ramene.

***

Další měsíc uběhl celkem klidně. S Petrem se skoro neviděla, byl velmi zaneprázdněn a začínal jí chybět. Věděla, že se to ale brzy napraví. 

Stála na bradavickém mostě, když jí na rameni přistál Fantom, jemně zahoukal a ona si vzala krátký vzkaz, který nesl. Poté vzlétl a namířil si to k sovinci. Na kousku pergamenu stálo:

Přijedu večer, těším se. P."

I tento krátký vzkaz psaný Peterem dokázal zlepšit den. 

A večer se pomalu blížil...

***

„Remusi, přišla jsem tě ještě zkontrolovat, před tím, než... Remusi, co je?" Opíral se o svou katedru a s děsivým výrazem na tváři zkoumal kus pergamenu, ale ne tak ledajakého. Pobertův plánek. Isabella se chtěla zeptat, kde ho vzal, ale on jí pokynul, at jde k němu.

„Neblouzním už​?" optal se slabě a ukázal na jedno jméno na pergamenu.

„U Merlina!" vyhrkla a vytrhla mu ho z rukou. „To přece není možné!"

„Plánek se nikdy neplete," konstatoval Remus.

„V tom případě jdeme." Bella odložila plánek, tasila hůlku a rychle se vydala pryč. Remus ji následoval.

A koloběh dění se rozeběhl.

***

„Bello, probuď se, drahá," uslyšela jakoby z velké dálky. Mysl měla zamlženou a hlava ji otřesně bolela. Na krku cítila ostré pálení, ale netušila, co to je. Pomalu otevřela oči. Ležela zřejmě na ošetřovně a nad ní se skláněl Peter. „Konečně," vydechl úlevně.

„Co se stalo?" zašeptala a pokusila se posadit. Peter ji podepřel.

„Nepamatuješ se?" Snažila si vzpomenout. Na protějších lůžkách spatřila ležet Harry a Hermionu a Rona. Náhle, jako ve snu, se jí v hlavě začaly objevovat obrazy.

„Já... Vlastně ano. Asi si něco pamatuju..."

***

S Remusem vtrhli do Chroptící chýše. Odzbrojila Harryho, který klečel na hrudi muži, jejímu bratrovi. Pokynula Harrymu, ať vstane a on bez váhání poslechl. Namířila na bratra svou hůlkou. Vypadal příšerně, jako kostra potažená kůží.

„Siriusi," šeptla opatrně. Potom ale sklonila hůlku a pomohla mu na nohy. On ji pevně objal. Cítila se teď v tuto chvíli znovu jako malá holka, která nadevše vzhlíží ke svému bratrovi a věří, že dokáže vše. Když ji pustil, objal i Remuse.

„To snad ne!" vyjekla Hermiona. „My vám věřili a vy jste celou tu dobu byli s ním!"

„Takhle to není," bránil se Remus...

A začali vysvětlovat. Pomalu a jasně, vše, co bylo potřeba. Odbývali nevrlého a netrpělivého Siriuse a děcka poslouchala...

Následovaly jen záblesky. Snape vtrhl do místnosti, vyhrožuje jim, Harry a Hermiona s ním kouzly mrští o zeď. 

Ronaldova krysa se mění na Pettigrewa, ten klečí na kolenou a prosí.

„Bello, Bellinko, tys na mě byla vždycky hodná, měla jsi mě ráda." Znechuceně ho odkopává od svých nohou. Chystají se ho zabít, ukončit ten bídný život. Harry je však zastavuje...

Tato zvláštní skupina se vydává dlouhou temnou chodbou z Chroptící chýše ven. 

Sirius s Isabellou si společně stoupnou bokem, Harry se k nim přidává. Jejich rozhovor jí kupodivu v hlavě utkvěl dokonale.

„Nevím, jestli ti to někdo řekl, Harry," začal Sirius, „ale když ses narodil, tví rodiče si přáli, abychom se stali tvým kmotrem a kmotrou. Harry se na ně zmateně díval.

„Proč jste mi to neřekla?“ zeptal se Belly. Ta párkrát naprázdno otevřela pusu, než promluvila.

„Já, chtěla jsem, ale bylo to pro tvé bezpečí. Zkus to pochopit,“ zašeptala a chlapce objala.

„Víš, Harry,“ promluvil Sirius, „když teď konečně budu svobodný a ty bys souhlasil, mohl by ses nastěhovat ke mně...“

„Cože?“ vyhrkl Harry a pustil Isabellu.

„Pochopím, když budeš chtít zůstat s tetou a strýcem...“ řekl Sirius krapet zklamaně.

„Ne, to rozhodně ne. Bude mi potěšením." Na tvářích všech se objevily široké úsměvy.

„Pomoc!" ozvalo se za jejich zády náhle a všichni se prudce otočili. Úplněk pomalu brázdil po noční obloze...

***

Na ošetřovnu dorazil Albus Brumbál.

„Jsem rád, že jste všichni vzhůru," podotkl a v očích mu zajiskřilo. Isabella si promnula krk, zavázaný obvazem. Harry s Hermionou se na něj doslova vrhli a překotně mu začali vše vysvětlovat. Vyslechl je a dodal: „Já vám věřím, ale pochybuji, že výpověď třináctiletých čarodějů k něčemu bude. Mozkomorové se chystají dát Blackovi polibek."

„A co já?" zaskřehotala Bella. Krk ji velmi bolel. Poškrábal ji Remus, jistě. Téměř oddělil její hlavu od těla pouze jedním seknutím drápu.

„Je mi líto, Isabello. Už kdysi jste se bratra zarputile zastávala. Nebudou vás brát vážně," vysvětlil jí Brumbál.

„Veritasérum?" Než však na to Albus stihl cokoliv namítnout, do rozhovoru se vmísil Peter.

„V tvém stavu? Ani na to nemysli!"

Isabella se chtěla bránit, ale v tu chvíli začala ztrácet vědomí. Poslední, co cítila, byly Peterovy ruce na svých zádech, které ji pomalu pokládaly na polštář.

***

Když mladá čarodějka přicházela k sobě, spatřila hned několik přátelských tváři. Nejblíže jí byl Peter, který tiskl její ruku, za ním se tyčil bledý a očividně velmi ztrápený Remus. V nohách postele spatřila ono nebelvírské trio.

„Vítej zpět," usmál se Peter a odhrnul jí jeden vlas z čela, „už jsme mysleli, že se neprobudíš. Obvykle jsem já ten, který si rád pospí." To donutilo k úsměvu i zesláblou Bellu.

„Byla jsi mimo skoro týden," konstatoval Harry.

„Týden?" vyhrkla slabě. Hned toho však zalitovala, krk se stále nezahojil dokonale a teď ji v něm prudce škubalo. Se strachem a plno otázkami v očích se porozhlédla po přítomných.

„Sirius je v pořádku," vysvětlil jí Peter.

„Pomohli jsme mu utéct," dodal Harry hrdě. „Tohle ti posílá." Při těchto slovech podával Belle kus složeného pergamenu. Ona se usmála na znamení vděku a pohladila svého kmotřence po vlasech. Rozhodla se, že si to přečte později. 

Následně se ujal slova Remus.

„Isabello, je mi to moc líto," začal opatrně a pokynul na její krk. „Já, nevím, jak se ti omluvit, nebyl jsem sám sebou a..." Prudkým pohybem ruky ho zarazila a zavrtěla hlavou. Opět se pokusila promluvit.

„Není to tvá vina," vypadlo z ní nakonec. Bolestí přivírala oči. To Remuse nesmírně bolelo. Ztěžka polkl, smutně se pousmál a zmizel z ošetřovny.

„Veškerý neúspěch si dává za vinu," okomentoval jeho stav Peter. Bella ho znala dobře na to, aby si to uměla živě představit.

„Potřebuje si odpočinout!" Ostrý hlas madam Pomfreyové prořízl místnost. Trio se usmálo na Bellu a zmizelo. Peter ji políbil na čelo a nechal svou drahou v rukou místní ošetřovatelky.

***

Když Isabella poslušně vypila všechny odporné lektvary, nechala si jizvu ošetřit příšerně páchnoucí mastí a slíbila, že půjde spát, vytáhla Siriusův dopis. Očividně byl psaný ve spěchu.

Drahá sestřičko,
je mi líto, že jsme spolu nemohli strávit víc času. Snad budeš v pořádku, to zranění nebylo pěkné. Ozvu se ti, jak jen to bude možné. Ten tvůj famfrpálový panák se o tebe snad postará.

Sirius


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 9. kapitola - Prokletý úplněk a prokletý zrádce:

4. Gianna
06.06.2017 [16:24]

Vždyť už jsem komentovala Emoticon Teď čtu znova a koukam, koment nikde. Moc se omlouvam! Teda znova a snad už to vyjde: Legrace, napětí, strhující příběh. Je mi Bell líto, doufám, že bude v pořádku a stejně tak je mi líto Rema, musí mu být hrozně. Pěkně prosím, smutně kokám, neudělej z Pevece zmetka! To bych nepřenesla přes srdíčko! Emoticon Emoticon Emoticon

3. Eilan přispěvatel
05.06.2017 [18:35]

EilanMoc díky, baby, jsem ráda, že se vám povídka líbí, vaše odezva mi vždy zvedne náladu Emoticon

2. AndysekAndysek přispěvatel
05.06.2017 [18:33]

AndysekAndysekSirius je opravdu milující brácha Emoticon jsi šikula, kapitoly jsou čím dál tím víc lepší a lepší Emoticon nemusím se opakovat, že mě stále držíš v napětí Emoticon

1. Rusalicka
05.06.2017 [9:45]

Drzim siriusovi a bele peste. At to dopadne lepe net v knize. Jen tak dal.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!