Me?! - 1. kapitola - Nevypovězený příběh • OurStories.cz ~ naše povídky

Poslední Hermionina vzpomínka. Tu ale nikdy nemělo uzřít světlo světa.

23.04.2014 (20:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 2510×

Hermiona - asi měsíc po předchozím díle

Zase jsem se pohádala s Ronem. Harry se tentokrát postavil na jeho stranu, ne na moji, jak to obvykle dělává. Nebrečela jsem. Jen jsem přemýšlela nad tím, co jsem udělala špatně. Šla jsem do umývárky Ufňukané Uršuly, jak to dělávám poslední dobou stále častěji. Stále častěji od toho, co jsem našla ten deník. Samozřejmě ho už u sebe nemám, v noci jsem ho strčila do zmijozelské společenské místnosti. Deník mě změnil. Od deníku jsem se klukům vzdalovala. Ano, kluci mě mají rádi, ale problém je ten, že jsem holka. A oni mě vnímají jako holku. Chcou od našeho přátelství něco víc. Mám takový nezřetelný pocit, že to jednou vygraduje a nebude to hezké pro nikoho. Jednou se kvůli mně rozhádají.

Slyším kroky. Jdou sem. Podle zvuku poznám, že to jsou dvě osoby. Rychle jsem se schovala do jedné z kabinek. Vtom zazní autoritativní hlas Dracova otce: „Draco! Děláš ostudu celé naší rodině. Potter, ten hnusák, se ti nesmí vysmívat! Rozumíš?“ Odpověď jsem neslyšela, protože se najednou ozvaly tupé rány. Vykoukla jsem opatrně malou škvírkou a málem jsem vyjekla zděšením. Draco ležel na zemi a jeho otec ho surově mlátil svou hůlkou s kovovým koncem.

Dracovi teče z několika ran na zádech krev. Pak ho Lucius praští do hlavy a odejde. Draco tam jen bezvládně leží na zemi. Rozběhnu se k němu. Na ošetřovnu ho zanést nemůžu, tam by se moc vyptávali. Pak dostanu nápad. Můj pokoj! Obě mé spolubydlící někam odjely a já mám ložnici sama pro sebe.

Je noc a na chodbě nikdo nebude. Vím, že jen tak se mi ho odnést nepovede, a tak si od Harryho vypůjčím kouzelný plášť pod záminkou, že nutně potřebuju něco v knihovně.

Přikryju Draca neviditelným pláštěm a pomocí kouzla ho odešlu k sobě do ložnice. Opatrně ho položím na jednu z volných postelí a očistím mu rány. Vypadá tak sladce. Nevím, jestli spí nebo je v bezvědomí, tak do něj raději naleju uspávací lektvar. Kouzlem mu alespoň trochu spravím ty nejhorší rány.

Opět přes sebe přehodím neviditelný plášť a vydávám se na ošetřovnu. Vezmu tam vše, co by mu mohlo jakkoliv pomoci. Rychle spěchám zpět k němu. Když konečně dorazím na pokoj, odstraním poslední ranky. Když je vše ostatní hotovo, jen zavážu ošklivou ránu na ruce a už se otáčím, že půjdu do hajan.

Pak mě ale Draco chytne za ruku. Kleknu si, jak pevný je jeho stisk. Podívá se na mě těma svýma bouřkově šedýma očima a zatáhne mě k sobě do postele. Zašeptá mi do ucha: „Miluju tě!“ A já jsem v tom momentě nejšťastnější člověk na světě. Po tom, co ležím v posteli v zajetí jeho polibků, začne mě svlékat. Odhodí moji košilku a já mu rozepínám knoflíčky na košili, když se mě zeptá: „Kdo jsi, má krásná paní?“

A pak mi to dojde. Uvidím čtyři flašky ohnivé whiskey, které jsem si schovávala na zvláštní příležitosti, všechny prázdné. Rozbrečím se. Vím, že v tomhle stavu by se vyspal i s McGonnagalovou a vůbec by mu to nevadilo. Naivně jsem si myslela, že mě miluje. Když dobrečím, zjistím, že už zase spí.

Od té doby jsem ho nenáviděla víc než kdy dřív. Pomstím se mu za to, co napáchal v mém srdci. Jednou.

Draco, toho rána

Probudil jsem se ve společenské místnosti jenom v triku a spodním prádle, přikrytý dekou. Dekou se znakem Nebelvíru! Kdo... Někdo mě musel po hádce s otcem najít a ošetřit, mám všechno zhojené, takže to musel být někdo doopravdy dobrej. Zůstala mi jen jedna rána na ruce. Pečlivě převázaná. Nic si nepamatuju, ale možná je to štěstí.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter