OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 22. kapitola



Na konci duhy - 22. kapitolaJak dopadne dialog mezi Severusem a Elektrou, a přijme Constance novou pracovní nabídku?

„Můžeš mi vysvětlit, co to tu předvádíš?“ zasyčel Severus na plavovlásku a mračil se na ni jak úterý. Elektra překvapeně zamrkala a zalapala po dechu.

„Co, prosím?“ vytřeštila na něj oči.

„Pokud vím, chtěla sis hrát na uraženou,“ pokračoval Zmijozel dál ve své palbě. „Dávám ti tedy prostor.“

„Třeba jsem se přišla usmířit,“ štěkla po něm a založila si ruce na hrudi.

„Hm,“ odfrkl si, „to vidím, jak jsi milá a přívětivá.“ Sarkasmus z něj jenom čišel. Elektra pevně stiskla rty a povzdechla si.

„Omlouvám se, máš pravdu,“ a udělala jeden krok blíže k němu. „To je tím, že tě mám moc ráda a nedokážu tolerovat případnou konkurenci.“ Přistoupila těsně k němu a zabodla mu špičku ukazováčku do hrudi.

„Jakou konkurenci, prosím tebe?“ zeptal se jí již smířlivějším tónem. „Vall je strašně protivná ženština, která mi leze na nervy.“ Samotný si nebyl jistý, jestli jeho odpověď nehraničí se lží. I když se jí vlastně skoro živil. Ale pravda to byla. Lezla mu na nervy a byla protivná. Přiznat Elektře ale kladné okolnosti nemohl. Ona by to viděla jinak. Nikdy se netajil tím, že se nechtěl vázat, a proto ani necítil výčitky, když Constance objal nebo letmo políbil. Prakticky vztah s Elektrou nepovažoval ze své strany za vážný, byť už trval nějakou dobu. Jak se již ale stačil několikrát přesvědčit, ona to s největší pravděpodobností viděla jinak. Stále doufala, že změní názor. A proto byla tak ostražitá a vůči ostatním ženám méně než přátelská. Sice si myslela, že to dobře maskuje, ale opak byl pravdou. Severus o tom moc dobře věděl. Ostatně ho tím celkem vytáčela a nejednou uvažoval nad tím, jestli to má smysl. Ale pokaždé nakonec mávl rukou a čas plynul dál. „Ale pokud vím,“ pokračoval dál, „své stanovisko jsem ti již několikrát dal najevo, Elektro.“ Ledově na ni shlížel ze svého metru devadesát a opětoval její tvrdý pohled, který se mísil s nevinností.

„Já vím,“ vzdychla a pokrčila rameny. „Už jsem se omluvila. Co tu vůbec dělala? Doopravdy dělala,“ zeptala se, aby zamluvila svou osobu.

„Už jsem ti to řekl,“ svraštil Severus čelo a naklonil hlavu na stranu. Připadalo mu, jako by nevěřila jeho předchozímu vysvětlení. „Byla tu na pracovní večeři. Jak velice dobře víš, chybí nám kantor obrany proti černé magii. S Brumbálem jsme se shodli, že ona by mohla být tou pravou, tak jsme dnes probírali podmínky.“

„Vždyť pracuje na ministerstvu,“ zakabonila se blondýna.

„Ne, už ne. Proto za mnou včera přišla.“

„Copak nemá někoho jiného, koho by mohla obtěžovat?“ zašklebila se a vyplázla špičku jazyku. Severus zvedl jedno obočí a zatvářil se důležitě. „Ach, aha,“ vypustila Elektra osvícenou myšlenku z úst a zadívala se do dálky. Hlavou se jí začaly honit představy mladé ženy na škole. Co si pamatovala, vyučovaly tu pouze starší kousky. Ať už ženské, nebo mužské. Mladá osoba by mohla do školy vnést svěží vzduch, otázkou ale bylo, komu hlavně. A to se jí vůbec nezamlouvalo. V budoucnu se nad tím chtěla pozastavit, ale teď nebyla vhodná příležitost. Nyní se hodlala věnovat úplně jiným věcem. Položila obě dlaně profesorovi na prsa a pomalu s nimi směřovala nahoru, až ho objala kolem krku. Severus ji propaloval nečitelným pohledem a čekal, co se bude dít, i když vlastně moc dobře věděl, co bude následovat. „No tak, miláčku,“ zašeptala mu smyslným hlasem do ucha. „Už nebruč,“ a lehce se od něj odtáhla, aby se mu mohla podívat do očí. „Pak s tebou totiž budu moct provádět věci, které si ani nedovedeš představit,“ a laškovně se na něj usmála.

„To těžko,“ zavrčel na oko hraně, „já mám totiž velkou představivost.“ Elektra se žensky zachichotala, popadla ho za ruku a bez servítek ho zatáhla do ložnice.

 

Constance se zhroutila do křesla se srdcem až v krku. Nebyla zbabělec ani neměla problém se postavit kdejaké konfrontaci čelem, ale tohle bylo na ni moc. Byla pravda, že nechtěla nikomu způsobovat starosti, ale stát tváří v tvář té blonďaté lékouzelnici nebylo zrovna dvakrát příjemné. Žárlit asi uměla dokonale, a jak znala ženy, protože jí samozřejmě také byla, určitě byla schopná předvést nějakou moc pěknou scénu. Pevně zavřela oči a při té představě nasucho polkla. Doufala, že Severus nebude mít moc nepříjemností. I když, proč se trápila? Jednalo se o pracovní večeři. Nebylo v tom nic víc.

Najednou se zahleděla do plamenů v krbu. Opravdu si tím byla jistá? Samozřejmě! Co jiného, než nabídka místa, by v tom mohlo být? Mohlo mu na ní záležet? Možné bylo opravdu všechno a ona přece neměla žádné zkušenosti s učením. Tak proč by ho napadla právě ona? Chtěl jí pomoci? Měla se ho na to zeptat? Beztak by jí to nepřiznal. Navíc do sebe stále jenom rýpali. Neměli téměř nic společného. Ano, charisma asi měl… nebo tedy asi ne, ale určitě. Občas se jí stávalo, že se jí o něm zdálo, a ne zrovna nic slušného. A když ji objal a políbil… zhluboka se nadechla a vzpomněla si ně těch několik okamžiků, které měla v paměti. Bylo to jako pohlazení. Byl protiva, ale uměl být i milý, když chtěl. Ne že by se to stávalo nějak často. Byla pravda, že i ona mohla být přívětivější. Kolikrát se stalo, že po něm vystartovala, aniž by musela. Ta bolest minulosti byla silnější než ona a nikdy nestála o nějakou lítost nebo hranou pomoc, protože už nikomu nevěřila. A bývalému Smrtijedovi tuplem. Ale přece jenom na něm bylo něco jiného, a ona to neuměla správně nazvat. A tu práci potřebovala. Měla něco málo našetřené na zlé časy, ale s něčím takovým vůbec nepočítala. Nechápala, jak se to mohlo stát. Byla obezřetná, precizní. Nikdo o tom nemohl vědět. Dávala si takový pozor!

A učení přece nemohlo být tolik odlišné od práce na ministerstvu. Papírování, kázeň, otevření nových obzorů studentům. Byla to výzva. A ona měla možná té nudné kancelářské práce právě dost. Ano, tady by vyměnila kancelář za kabinet, ale rozhodně bude ve větším víru událostí. Lidem se spíše vyhýbala, ale možná bylo na čase se od minulosti oprostit. Nemusela začít hned každému věřit na potkání, ale třeba ji společnost vytrhne z letargie, ze špatných vzpomínek. Navíc bude mít velkou zodpovědnost za Neenu. Brumbál sice řekl, že se o ni má postarat Snape, ale to ona neměla být na škole. Teď, když by mohla být profesorkou, by se mohla postarat o to správné zařazení Voldemortovy dcery a s lektvaristovou pomocí by mohli udělat vše pro to, aby se nikdy nenechala zlákat temnou stranou. Navíc… by byla blíže i jemu. Pomalu ho začínala považovat za přítele. Proč by se jinak k ní tak choval? Nechtěla úplně usnout na vavřínech a hned mu začít věřit, ale takové malé objetí dokázalo divy a nebylo na něm přece nic špatného. Několikrát si přejela prsty po čele a probírala pro a proti. Nakonec vstala z křesla a přešla k baru. Nalila si do skleničky panáka whiskey a kopla ho do sebe. Zalapala po dechu, jak jí medová tekutina klouzala do krku a zanechávala za sebou ohnivou stopu. Nakonec sedla ke stolku a na kousek pergamenu drápla pouhé jediné slovo. Zapečetila ho, napsala adresu a vyšla ven na zahradu k malému sovímu domečku. Puštík na ni koulil velká očka, kterými několikrát zamrkal a naklonil hlavu na stranu. Connie se lehce usmála a přidělala dopis sově k nožce. Ta jenom zamávala křídly a během vteřiny zmizela z dohledu. Zrzka se za opeřencem ještě chvíli dívala, i když už ho vidět nemohla, a přetřela si dlaněmi paže, jak se jí lezavá zima zarývala pod kůži. Nakonec zašla do domu a zamkla za sebou dveře. Zula si lodičky, které se jí již změnily zpět z kozaček, a bosky zašla do koupelny, kde si začala napouštět horkou lázeň, kterou teď opravdu potřebovala.

 

Elektra spokojeně oddechovala Severusovi na hrudi a tulila se k němu. I on už pomalu začínal usínat, když ho vyrušilo tlumené houkání ve vedlejší místnosti. Zamračil se a naslouchal zvukům, které rozhodně z jeho obývacího pokoje vycházet neměly. Opatrně vstal, aby Elektru nevzbudil, a oblékl se do pyžamových kalhot. S hůlkou v ruce potichu zamířil do sousední komnaty. Jakmile otevřel dveře, zahlédl na stole sedět malého puštíka. Překvapeně zdvihl obě obočí a zamrkal. Netušil, kdo by mu uprostřed noci mohl psát. U stolu mávl hůlkou, aby odměnil ptáčka za odvedenou práci, a zvědavě se zadíval na pečeť. Nedočkavě ji rozlomil a během vteřiny se začal usmívat jedním koutkem. Odhodil pergamen na stůl, ve kterém bylo napsáno:

 

Přijímám.

C.

 

Sedl si za svůj stůl a namočil brk do inkoustu. Na čistý kus pergamenu odepsal podobně heslovitě:

 

Zítra ve tři hodiny u mě. Použijte krb.

S.

 

Připadal si, jako kdyby si domlouval tajné rande. V duchu se tomu zasmál. Něco takového mu vlastně nebylo cizí. Tajnými operacemi se živil celý život, a někdy byly tajné i ty milostné. V tomhle případě se ale o něco podobného nejednalo, a proto to bylo tak úsměvné. Ťuknul sovu prstem laškovně po hlavičce a mrkl na ni. Přivázal zapečetěný dopis k její nožce a pokynul jí, že může odletět. Se spokojeným výrazem vítěze se Severus odebral zpět do vyhřáté postele a již ničím a nikým nerušen v klidu usnul.

 

Constance ležela naložená ve vaně se sklenkou červeného, obklopená několika svíčkami na hraně vany a poslouchala relaxační hudbu. Když uslyšela tiché zaťukání na okno, jenom lehce mávla hůlkou, aby se otevřelo. Ten zvuk znala velmi dobře. Puštík vlétl dovnitř a upustil dopis na zem koupelny a usadil se na umyvadlo.

„Můžeš letět ven, v krmítku jsem ti nechala něco dobrého,“ a mile se na sovu usmála. Ta jenom spokojeně houkla, mávla křídly a byla ta tam. Connie znovu mávla hůlkou a dopis jí přistál v ruce. Poznala zmijozelskou pečeť. Rozechvělými prsty ji rozlomila a přečetla si krátký vzkaz. Zavřela oči a povzdechla si. Tak, a bylo to. Právě se z ní stala profesorka. Odhodila pergamen na zem a celá se ponořila do horké vody.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 22. kapitola:

2. AndysekAndysek přispěvatel
27.11.2017 [19:38]

AndysekAndysekE.T. myslíš, že plánuju nějaké divoké představení? To jsem ti ani nijak neměla v plánu Emoticon

1. E.T.
27.11.2017 [11:39]

Super! Emoticon Emoticon Už se nemůžu dočkat, až bude Connie představena studentům na hradě. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!