OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 31. kapitola

14.01.2018 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 743×

Všichni obyvatelé hradu stáli ve Velké síni v obrovském kruhu a zaujatě sledovali své dva profesory, jak dokonale oblétávají celý sál. Opravdu to vypadalo, jako kdyby se vznášeli nad zemí. Constance musela uznat, že Severus je výborným tanečníkem a dokáže ji vést naprosto bravurně. V záblescích sledovala výraz jeho obličeje a velmi ji udivilo, že v něm byl vyrovnaný a tvářil se prakticky nenuceně a snad i… spokojeně. On tanec miloval, nikdo o jeho vášni ale nevěděl. Dokonce ani Albus Brumbál. Dokázal zatancovat vše, co existovalo. Kdysi se inkognito účastnil různých tanečních soutěží a byl velmi úspěšný. Nikdo ale nevěděl, že se jedná o něj. Tím by byla jeho temná pověst ta tam. Teď už ale dlouho netančil, a i když by to nepřiznal, na úvodní tanec se velmi těšil. Zčásti kvůli své vášni a zčásti proto, že se jednalo o tanec s ní. S jeho mladou a krásnou kolegyní. Velmi krásnou. Dnes krásnější než jindy. A viděli to i všichni kolem. Nejenom dospělí, ale i mladiství, zvláště ti, kteří už se blížili k dokončení školy. Část mužského pohlaví zapojila veškerou svou fantazii, svlékala ji očima a chtěla být na místě svého profesora. Naopak jedna část dívčího jí záviděla a druhá by chtěla dát cokoliv za to, aby vypadala jako ona. Hlavami studentů se mísily různé myšlenky.

Jak já bych se k ní chtěl tisknout, mihlo se v mysli jednoho havraspárského plavovlasého mladíka.

Ten Snape se ale má, posteskl si další mrzimorský šesťák. Přitom určitě nedokáže docenit krásu toho všeho.

Merline, kde sehnala tak nádherné šaty? Studentka nebelvírského sedmého ročníku od profesorky obrany proti černé magii nedokázala odtrhnout oči. Chtěla vypadat jako ona.

Není ta jeho nátura nakažlivá? strachoval se další nebelvírský chlapec. Jestli ano, tak to na ni přeskočí a budeme tu mít Snapea a Snapeovou a máme se na co těšit.

Dej od něj ty ruce pryč, ty jedna zrzavá kreaturo, pomyslela si Millicent Bulstrodeová a mračila se se založenýma rukama na hrudi.

Ach, jak krásný pár by to byl, usmívala se naopak Minerva a zasněně se na ně dívala s dlaní na srdci.

Dej nám pánbů kýbl bublin, ať nemusim topit uhlim… notoval si v duchu Argus Filch, opírající se o koště u vchodu se svou věrnou kočkou u nohou.

Kdo to tu zpívá? zamračila se profesorka McGonagallová a rozhlédla se po celé síni.

Tóny Straussova valčíku dozněly. Tanečníci se zastavili uprostřed sálu a lehce se uklonili. Brumbál zavelel, znovu začala hrát společenská hudba a on pokynul všem studentům a profesorům, aby se zúčastnili. Severus se chtěl dostat co nejdřív pryč, aby mohl jen přihlížet. Nikomu nechtěl dát najevo, jak ho tančení baví, a určitě ne, že přímo s vlastní kolegyní, ale nebylo mu přáno. Sám si myslel, že studenti se nechají dlouho přemlouvat, ale prakticky okamžitě se nahrnuli a každý si vybral toho nejlepšího partnera, co mohl ukořistit. Nakonec tedy pokrčil rameny a znovu se lehce uklonil před Connie, aby ji vyzval k tanci. Mezi lidmi totiž nebylo úniku a tlačit se mezi nimi se mu nechtělo. A aspoň měl dobrou záminku k tomu si zatančit. Než ale mohl svou partnerku uchopit, zjevila se vedle něj Neena a nesměle mu poklepala na rameno.

„Mohu?“ pípla odevzdaně a bázlivě se usmála. Constance souhlasně kývla a ustoupila mladé hnědovlasé dívce. Severus ji bez jakýchkoliv emocí položil ruce na záda a paži a začal s ní tančit za zvuků waltzu. Connie ustoupila, ale nebylo jí dopřáno klidu. Brumbál jí nabídl své rámě a sám se jal ji doprovodit. Přišlo jí to minimálně zábavné. Musela ale uznat, že tanečník byl brilantní. Ani Severus ji nepřekvapil tolik, jako ředitel.

„Vybral jsem vám dobrého tanečníka, má milá?“ zeptal se Brumbál pobaveně. Constance na něj překvapeně vytřeštila oči.

„Albusi!“ vydechla nevěřícně. „Vy jeden intrikáne!“ vynadala mu hraně. Ředitel se jenom potutelně usmíval. „Vám nešlo o to, aby tu zavládla jakákoliv kultura, vy jste chtěl, abychom byli nuceni tančit spolu!“ vyčetla mu s našpulenými ústy.

„Drahá, vždyť já vidím, jak se spolu stále špičkujete,“ odpověděl jí nevinně.

„To je sice možné, ale já do vztahů nezasahuji, Albusi,“ sklonila zahanbeně hlavu.

„Do jakého vztahu, Constance?“ zeptal se předstíranou zvědavostí. „Severus přece žádný vážný vztah nemá,“ a spiklenecky na ni mrkl. Zrzka se zamračila. Nechápala, kam tím vším její nadřízený směřuje.

„Jak to myslíte? Vždyť Elektra...“

„Je pouze jeho milenka, Connie. Nikdy jí nic neslíbil. A já cítím, že on nechce, abyste byla pouze jeho kolegyní,“ zašeptal jí do ucha.

„Ale Albusi, to přece není moje věc,“ odsekla mu již celkem rozladěně.

„Vážně?“ pozvedl překvapeně obočí. „Hmm… když myslíte,“ a uklonil se, když skladba dohrála. „Mé staré kosti již nejsou stavěné na takové křepčení,“ mile se usmál a nabídl jí své rámě, aby ji doprovodil ke kantorskému stolu. S díky odmítla a odebrala se na své stanoviště, které měla mít v kompetenci dnešního večera. Potřebovala se nadýchat čerstvého vzduchu. Slova bradavického hlavouna v ní hlodala, a to se jí vůbec nelíbilo. Nechtěla nikomu lézt do zelí, a Elektře vůbec. Nevypadala jako milá žena, když se jí vstupovalo do cesty. A ona chtěla mít klid. Už si užila svoje a radši byla sama, než aby musela řešit nějaké nesrovnalosti. A kdyby to byly jenom nesrovnalosti.

„Tuhle jsem potkala Constance,“ zašveholila Neena uprostřed tichého tance. Severus nedal znát, že by ji jakkoliv slyšel. „Po večerce. Vrazily jsme do sebe. Neubrala mi body,“ pokračovala dál.

„A to mi vyprávíš proto, abych byl rád, že nejsme o několik bodů ztrátní, nebo proto, abych byl rád, že nerespektuješ pravidla, jako každý jiný Zmijozel?“ zavrčel podrážděně.

„Protože vím, že šla od vás, profesore,“ a podívala se na něj. „Byla moc smutná.“

„Smutná?“ pozvedl překvapeně obě obočí.

„No… možná spíš… velmi naštvaná,“ opravila se vzápětí dívka.

„Hm, to by už bylo pravděpodobnější.“

„Proč ji tak trápíte, pane?“ zeptala se Neena s upřeným pohledem do jeho onyxových očí.

„Já že ji trápím?“ štěkl po ní Zmijozel otázku. „Co ti je vůbec do toho?“ a zmáčkl jí rameno trochu víc, než bylo obvyklé. Dívka sykla bolestí. Severus okamžitě povolil. „Nech toho, nebo mě donutíš ubrat body vlastní koleji,“ procedil skrz zuby. Neena sklopila zrak k zemi. Během několika vteřin hudba dohrála a on ji pustil. Zdvořile se uklonil a zanechal ji na parketu. Sám se odebral do svěřeného úseku. Potřeboval mít klid od všech. On že ji trápil? Jak? Nic nedělal. Nic… nedělal? Ano! Však tak je to správně. Nic nedělat…

Obrovský bradavický Batman obcházel hradní pozemky. Kontroloval i ty, které nebyly v jeho správě, ale on si nemohl pomoct. Věděl, že ostatní profesoři budou shovívaví, ale on chtěl být nekompromisní. Kohokoliv by měl nachytat při nepovolené činnosti, toho měl stihnout tvrdý trest. Ale ten večer jako by to všichni tušili, nebo se rozhodili dodržovat řád. A nejenom ten školní. Nestrhnul jediný bod, neudělil jediný trest. Byl konsternován a zklamán. Vyšel hradní schody z pozemků přes zahradu. Blížila se půlnoc. Zamířil na nádvoří, kde se měl uspořádat velkolepý ohňostroj. Postavil se ke zdi budovy a z kolem prolétajícího tácu si uzmul pohár šampaňského. Studenti se už po půlnoci pomalu odebírali do svých kolejí a nepředpokládal, že tento rok by to mělo být jinak. Tudíž si již mohl dovolit ochutnat zdejšího pohostinství.

„Je krásná noc, že?“ vytrhl ho z jeho rozjímání známý melodický hlas.

„To ano,“ odvětil odměřeně. Zrzka zaujala pozici vedle něj se svou sklenkou bublinek v ruce. Dopřála si hlubokého doušku a znovu se zadívala na oblohu plnou zářivých hvězd. Spustila druhou ruku vedle profesora a letmo se dotkla prsty jeho ruky. Černovlasý kouzelník sebou trhl, ale nakonec přiblížil svou ruku k její. Ve všeobjímající tmě si vzájemně propletli prsty a čekali na slibovaný ohňostroj.

Byl velkolepý, nádherný, nepopsatelný. Studenti výskali, tleskali, skákali, bavili se. Po dvaceti minutách bylo po všem a oni plni dojmů, ale i zklamání, že je všemu konec, se odebrali zpět do hradu. Celou tu dobu se Severus s Constance drželi za ruku. Skryti ve tmě před všemi zraky. Lektvarista se otočil čelem ke své společnici a zvedl její ruku ke svým ústům. Letmo ji políbil a pustil ji. Constance se usmála. Severus jí pokynul rukou dovnitř a ona s lehkým úklonem hlavy následovala jeho příkladu. Studenti se začínali rozcházet. Hudba ještě stále hrála. Starší ze studentů ještě zůstávali na parketu a chtěli si večer náležitě užít, ale již jich nebylo tolik, a tudíž nebylo ani třeba je tolik hlídat. Snad bylo dost profesorů na dostatečný počet studentů. Zmijozel zasedl svoje místo u stolu a Constance zaujala své místo vedle něj. Pokaždé, když při své konverzaci dopili sklenku sektu, objevila se další. Už je ani nepočítali. Severus vyprávěl Connie o svých zážitcích za dob svého učení a ona ho se zájmem naslouchala a upřímně se smála jeho vtipným situacím. Po třetí sklence šampaňského se již zrzce začala lehce motat hlava. Zmijozel byl zvyklejší a více toho vydržel, ale i on už byl v náladě. S lehkým úsměvem přejížděl své kolegyni prstem po hřbetu ruky a své zážitky jí šeptal do ucha. Brumbál se potutelně usmíval ze zálohy a pochvaloval si, jak skvěle to zintrikoval. Severuse měl rád jako vlastního syna a Constance mu přirostla k srdci. Navíc se i trochu obviňoval za ztrátu jejího dosavadního místa. A ať si oba říkali, co chtěli, on cítil, že by si k sobě mohli najít cestu. Ve dvě hodiny ráno už naháněli poslední studenty do postelí a celé akci zvonil konec. Všichni profesoři ještě jednou zkontrolovali celý hrad a přilehlé pozemky a i oni sami se již odebírali do svých postelí. Severus s Connie dopíjeli pátou sklenku, když se se smíchem snažili společně vyjít schody. Naštěstí v dohledu nikdo nebyl, aby je mohl zdokumentovat nebo pouze vidět. Černovlasý kouzelník na chodbě nabídl své partnerce rámě a vrávoravě došli před její komnaty.

„Klaním se vám, paní Vall de Mosso,“ uklonil se Severus hraně a stiskl kliku jejího apartmá. Dveře se otevřely a on jí pokynul rukou do útrob jejího pokoje.

„Děkuji vám, pane Snape,“ zahrála Connie jeho hru a vstoupila do futer dveří. Pohled jí zjihl a tělo se uvolnilo. Měkce se na něj zadívala a rty jí pohrál jemný úsměv. „Opravdu ti děkuji, Severusi,“ zašeptala a položila dlaň na klopu jeho kabátce. Zadívala se do jeho uhrančivých očí a naklonila se k němu. Políbila ho na tvář a odtáhla se od něj. „Dobrou noc,“ popřála mu a začala zavírat dveře.

Pro E.T. jsem sepsala pár řádků na přání. Doufám, že jsem se trefila do tvého vkusu. Pokud ne, tak mne to mrzí.

A v tomto duchu bych se možná zeptala svých čtenářů... chtěli byste napsat něco dle svých představ? Máte nápad, myšlenku, představu, přání... co by se vám líbilo? Pokud ano, nechte mi komentář a já se pokusím vaše přání splnit.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 31. kapitola: