OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pobertovské drama 2. kapitola

24.06.2014 (11:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 1639×

2. NENÍ BLACK JAKO BLACK

James se ze školního trestu vracel snad ještě v horším rozpoložení. Dokonce ani nepokývnul na pozdrav Protivovi, když před ním smekl zelený klobouček. Procházel pustými chodbami a vážně doufal, že potká paní Norrisovou, aby ji mohl pořádně nakopnout.

Byl už v šestém patře, když ho zastavily hlasy vycházející zpoza rohu. Po dalších dvou krocích už zachytil některá slova.

„- takhle.“

„Siriusi, já-“

Jamesovy oči se rozšířily. Maybelline a Sirius!

Namáčkl se na železné brnění a skrz mezeru mezi plechy se zadíval na dvojici uprostřed chodby. Maybelline vypadala trochu zaskočeně, zato Sirius energeticky rozhazoval rukama a gestikuloval.

„Měla jsi pravdu,“ začal. „Ostatně jako vždycky, ale to už je zas jiná kapitola. Choval jsem se jako idiot, ne já byl idiot, oprava – já jsem idiot! Debil, kretén, pitomec, zabedněnec, ignorant a ten největší vůl na celým širým světě. Vim, že jsem udělal spoustu, ale opravdu spoustu volovin a vim, že ste mi je všechny tolerovali. Minulej rok – to byl vrchol. Jedna z největších, nejnezodpovědnějších, nejhroznější blbostí, kterou jsem dokázal a která mohla skončit katastrofálně. Tolik bych si přál, abych to Srabu... Snapeovi nikdy neřekl, ale stalo se a nedá se to odestát."

Sirius postoupil o několik kroků vpřed.

„Takže to pojďme nějak vyřešit, Maybelline. Vraž mi jednu, nakopni mě, začni na mě řvát nebo mě proklej, mně je to fuk. Cokoliv, co ti alespoň trochu uleví. Protože já tě fakt potřebuju, Maybelline. Víš, jakej jsem, a že se neumím moc vyjadřovat, když jde o vážný věci... Potřebuju, aby to mezi náma bylo tak jako dřív. Potřebuju si s tebou povídat a smát se a dělat kraviny…“

James tomu nemohl uvěřit. Tohle byl opravdu Sirius? Ten Sirius? Ten magor s nosem nahoru, co se zapřísahal, že nikdy nebude předvádět žádný citový výlevy – tedy pokud to nebude sarkasticky? (Pozn. Tato přísaha vznikla v den, kdy byli Pobertové svědky přehnané lásky Rogera Millera a Susan Nymennové z Mrzimoru. Od té doby všude rozhlašovali, že to je ten pravý důvod, proč se Ufňukaná Uršula zdržuje v dívčích umývárnách – protože to viděla a dodnes tam zvrací.)

Siriusova tvář nabrala trochu nachové barvy, jak se dostával do rozpaků.

No vážně, Sirius v rozpacích - Merline, ty to vidíš…

„Vim, že je asi fakt těžký vydržet s takovým nabubřelým arogantním frajírkem, kterej si myslí, bůhví jak není sexy… Ale prosím… Nemohla bys to ještě zkusit?“   

A James čekal, že řekne ne. Ať byla Siriusova řeč jakkoli srdceryvná, šokující nebo nečekaná, stejně čekal, že řekne ne. Proč vlastně? To si nepřál, aby se to mezi nimi konečně urovnalo?

A pak se Maybelline usmála. Tím úsměvem, který James od začátku šestého ročníku postrádal.

Beze slova překonala vzdálenost mezi nimi a pevně Siriuse objala.

„Tohle jablko,“ zaslechl James její šepot. „padlo opravdu daleko od stromu…“

Sirius se uchechtl. „Takže… všechno dobrý?“ zeptal se opatrně.

„To si teda piš,“ ušklíbla se Maybelline a pustila ho. „Počkej, až všem povím, jak si velký Sirius Black vylil srdíčko-“

„Všechno popřu!“

Oba propukli v uvolněný smích, rozverně se chytili za ruce a vydali se směr společenská místnost. Od té chvíle mezi nimi bylo všechno jako dřív. Maybelline jednala jako pod kouzlem Zapomnění, jako kdyby na Siriuse nikdy nebyla smrtelně naštvaná. A Sirius? Ten se začal zase plně projevovat jako pravý Poberta a bradavický Casanova v jednom.

Merlin ví, proč z toho James neměl takovou radost, jaká se dala předpokládat. Vlastně z toho neměl vůbec radost. Zůstal stát za tím brněním úplně sám, zatímco dva jeho nejlepší kamarádi odcházeli…

Maybelline procházela těžkým obdobím.

Dobře, tohle ani zdaleka nesedí na její situaci.

Maybelline zatraceně šílela! Celý její svět se pomalu ale jistě převracel naruby a ona to nemohla nijak zastavit. Neužila si už dost? Merlin ji vážně musí pěkně nenávidět…

Ve skutečnosti Maybelline na Merlina nic neshazovala. Ani na Boha. Ani na nikoho jiného, tohle byla totiž jen její zatracená chyba…

A James jí nepomáhal, ani trochu. Ona se totiž rozhodla a použila na to jeho oblíbené heslo.

Pobertové především. A tak to taky bude. Neudělá nic, co by mohlo ohrozit jejich přátelství…

Ale… bylo to tak těžké! Zrovna, když se rozhodla pro lehkou odměřenost, aby se udržela při smyslech, začal v tom ten zatracený Potter rejpat! Merline!

Maybelline potřásla hlavou. Tohle zvládne. Zvládla už horší věci.

Její zmatené pocity se brzy uklidní. Všechno se vrátí do normálu.

Ty sny zmizí. Ano, určitě to brzy odezní…

Uklidňování sebe sama se stalo rutinou. Dělala to každé ráno. Každou hodinu. Každou noc.

A pořád dokola. Tenhle stereotyp ji tak neskutečně ubíjel…

Dělala všechno, aby se mu co nejvíce vyhýbala. Trávila hodiny v Komnatě Nejvyšší potřeby, v tajných chodbách, v Zapovězeném lese… Není divu, že si ostatní všimli, že je něco špatně.

A tak to být nemělo. Ne, teď musí opatrně najet na stejnou vlnu.

Usmíření se Siriusem jako kdyby spadlo z nebe. Teď může předstírat, že se chovala divně jen proto, že na něj byla naštvaná, ano… Takhle to bude.

Prvním krokem jejího skvostného plánu bylo navázat znovu kontakt s Lily Evansovou.

A ano, netřeba dodávat, že to Maybelline dokázala jen proto, že se Jamesův vztah k jeho rudovlasé květince jaksi ochladil…

Po vyučování si to namířila rovnou do učebny, kde Lily doučovala malé prvňáčky.

Ovšem, taky se tam občas konaly školní tresty…

„- ty tupče?“ slyšela Lily vyštěknout, jen se přiblížila ke dveřím a nemusela ani hádat na koho.

„Máš nějaký problém, rezavko?“ ozval se otrávený hlas Siriuse Blacka.

„Co jsi Martinovi udělal?!“

„Já jsem nic-“ Sirius se zarazil a začal znovu. „Nezajímá mě, co ti ten malý kriplík nabonzoval.“

„Takhle mu říkat nebudeš!“

„Nebo co? Poběžíš to vyzvonit McGonagallové? Och, jak překvapivé, Evansová…“

„Nervů profesorky McGonagallové je na tebe škoda, na takového povaleče nevykazujícího žádné známky inteligence-“

„Um.“ Zdálo se, že Maybelline přišla právě včas. Vypadalo to totiž, že Sirius Lily každou chvíli zakousne. „Je sice moc milé, jak si skvěle rozumíte, ale děsíte prvňáky…“

Měla pravdu. Vykulené oči malých dětí přeskakovaly z jednoho na druhého.

„To tahle fúrie je děsí,“ zabručel Sirius. „Bože, Evansová, najdi si chlapa a přestaň prudit všechny kolem sebe…“

Lily zrudla jako rajské jablíčko a Maybelline měla dojem, že každou chvíli exploduje.

„Ty… Ty-!“

„A dost!“ uhodila Maybelline. A to neměla dělat.

Dva páry očí se totiž otočily k ní a vzedmula se vlna protestů.

„Ale on-“

„Přece se jí nebudeš zastávat, Maybelline-“

„Je to nesnesitelný arogantní prasák-“

„Nikdo už nemůže vystát tu její panovačnost-“

„Stačilo,“ povzdychla si Maybelline, vytáhla hůlku a začala s ní výhružně mávat.

„Jestli si nedáte pokoj, vyčaruju pro vás takovou moc pěknou ohnivzdornou klec, ve které vás naučím žít jeden s druhým po Brumbálově způsobu!“

Zmlkli. Jeden na druhého vrhali očima blesky, ale zmlkli.

Maybelline hůlku zastrčila s myšlenkou, že tohle nezačalo nejnadějněji.

Trochu nejistě se podívala na rozzuřenou rudovlásku a lehce se usmála: „A co jinak?“

Dobře, nebyla to nejinteligentnější otázka, ani nebyla zrovna vhod. Ale Sirius opravdu mohl nechat pusu zavřenou…

„Kromě toho, že mi tady ten idiot pije krev?“ otázala se Lily a nezapomněla Siriuse obdařit vražedným pohledem. „Vlastně nic.“

„Ale kdepak, něco se děje,“ vložil se do toho Sirius a zhoupnul se na židli. „Něco, o čem samozřejmě Evansová nemůže vědět, protože NEBYLA pozvaná…“ dodal provokativně.

„A to má být jako co?“ vyjela na něj Lily.

„V sobotu večer, Křiklanův uvítací večírek,“ otočil se Sirius na Maybelline a v očích se mu zablýsklo.

„Víš, co to znamená, že jo? Budeme pařit a pařit a pařit a pořád jenom pařit!“ začal skandovat, nevšímajíc si rozčarovaných pohledů prvňáčků. „Chlast, tanec a konečně pořádná muzika!“

„Nemůžeš tam pít!“ ozvala se znovu Lily. „Bude tam přeci i Křiklan!“ Ve své rozhořčenosti zapomněla dokonce dodat „profesor“.

Sirius se rozesmál, a kdyby se Maybelline neovládla, nejspíš by se k němu přidala. Lily byla v tomhle ohledu vážně naivní a to ani nemuselo jít o Křiklana. Ale snad každý věděl, že stačí jedna sklenka slabého alkoholu a už nejen, že nerozezná jména, ale ani tváře. Nebo třeba egyptskou vázu od tváře profesorky Červotočkové, ale to je zas jiný příběh…

„Ach, Evansová, ty jsi ještě tak hloupoučká…“ Zavrtěl velkoryse hlavou, aby jí dal najevo, že on je ten zkušenější a dospělejší. „Tohle je přesně ten důvod, proč se na žádném večírku nemůžeš ukázat. Nejspíš bys všechny poučovala o hladině alkoholu, co? Odtrhovala bys od sebe muchlující páry? Ne! Vlastně je tu ještě jeden důvod, proč jít nemůžeš… Protože kdo by pozval takovou úzkoprsou fúrii, která-"

„Tichošlápku…?“

„Ano, lásko?“

„Vypadni,“ navrhla Maybelline a Sirius poslechl. Maybelline si nebyla jistá, jestli kvůli tomu, že mu to pověděla, nebo taky z části proto, že Lilyin obličej začal nebezpečně brunátnět.

„Ten… Ten… Já bych ho-!“ syčela Lily zlověstně ještě pár vteřin poté, co Sirius odešel.

„Neposlouchej ho,“ řekla Maybelline. „Já nevidím důvod, proč by ses na tom večírku nemohla ukázat-“

„To si sakra piš, že se tam ukážu!“ odsekla Lily rozčíleně. „Ten uvidí…! Ten uvidí!“

Maybelline překvapeně zamrkala. Myslela to vážně? Ona, taková zapřísáhlá feministka? Nenávidíc zábavu, tanec, pití nezletilých, takže celkově vzato veškeré párty vůbec?

„Opravdu?“ zeptala se.

„Jo!“ zavrčela Lily. „Jen ať si ten zpropadený Black nemyslí… Já taky dokážu-… Já taky můžu-… HODINA SKONČILA!“ zařvala a vyřítila se z učebny ven.

Nechala zmatenou Maybelline s prvňáčky samotnou.

„A-ale… zkouška z Wingardium Levinóza je už zítra!“ fňukl tiše chlapec, který stál černovlásce nejblíž.

„Leviosa,“ opravila ho Maybelline automaticky.

A promiň, chlapče, ale nemyslím si, že se Lily chystá ještě vrátit… Někdy.

Když sledovala jak se prvňáčci neochotně sunou pryč, napadla jo úplně jiná myšlenka.

S kým tam Lily půjde? Nikdy by to nepřiznala, ale Sirius měl pravdu. Lily nebyla nijak zvlášť populární, kvůli své panovačné povaze, a prefektský odznak jí na příjemnosti rozhodně nepřidal. Všichni věděli, že Lily má jenom jednoho obdivovatele, se kterým by mohla jít, dokonce snad i Lily sama.

Večírek… James a Lily… Lily a James… Tančící uprostřed parketu… James…

Maybelline se zatočila hlava.

Pěkně nádech. Ták.

A zase výdech, nemusíš se udusit.

I když by to celou situaci lehce vyřešilo…

Ne! Nádech, výdech. Uklidni se.

Nemusím tam jít.

Blbej nápad, ty se potřebuješ pořádně namazat, holka!

Dobře, takže tam půjdu.

A budu… je ignorovat.

Ha! No jistě, už se vidím…

Maybelline sváděla vnitřní boj. Vešla do knihovny, protože tam měla jistotu, že na Jamese nenarazí. Musela se uklidnit. Najít jistotu, kterou měla ještě dnes ráno.

Nesmysl, žádnou jistotu nikdy neměla, zatraceně!

Byla tak ztracená ve svých myšlenkách, že nestačila dostatečně uhnout z cesty černému stínu, který se vyřítil zpod regálu.

„Nemůžeš dávat pozor?“ zavrčel na ni podrážděně onen stín, zatímco hledala ztracenou rovnováhu (jak fyzickou, tak i duševní).

Omluvu, kterou měla na jazyku, rázem spolkla, když si prohlédla toho, kdo ji srazil.

Regulus Black. Díky svému umění vyžívat se v aroganci a shazování druhých se tento rok dostal na proslavené místo Luciuse Malfoye, který školu už dokončil.

Zmijozelské princátko. Ten nejvíc nejproslulejší ze všech Hadů. A hlavně? Siriusův mladší bratr.

Maybelline zachovala ledový klid. Ignorujíc jeho pronikavý pohled ho pečlivě obešla a bez jediného slova přikročila k pracovnímu stolu u okna v rohu knihovny, kde byly vyskládané knihy.

Jednu z nich otevřela.

„Na něco jsem se tě ptal, Everová!“ ozval se Zmijozel znovu a rozčíleně jí dýchal na záda.

Nejspíš si nedovedl představit nikoho, kdo by zrovna jeho mohl jen tak ignorovat.

„Copak se ti stalo, Everová?“ začal znovu, když se od Maybelline nedočkal žádné reakce. „Spolknula si jazyk? Nebo ho má u sebe vždycky Potter, to proto chodíte všude spolu?“

Ubohé, pomyslela si Maybelline. Siriusovy vtípky už jsou beztak dost trapné, ale Regulus si nevedl o nic líp. Avšak jeho poznámka o Jamesovi…

„Posloucháš mě?“ zavrčel a položil svou dlaň na stránku knihy, kterou právě předstírala, že čte.

„Možná ti to uniklo, Blacku,“ Maybelline se prudce otočila a Regulus stihl jen taktak stáhnout ruku zpět, protože učebnici s prásknutím zavřela, „ale já se snažím najít svůj dávno ztracený vnitřní klid. Pokouším se dosáhnout nirvány, říká ti to něco? Takže buď tak laskav a doprav ten svůj zadek zpátky do Zmijozelu a vybij se tam, protože já na tebe nemám náladu, nervy a ani čas!“

Nedokázala si pomoct. Zaskočený pohled v jeho očích si vychutnala. Všimla si, že jsou jiné než Siriusovy. Vždycky ho vnímala jako jakousi Siriusovu menší nepovedenou kopii a až teď si uvědomila, že už to tak není. Dosáhl bratrovy výšky, jeho oči byly světle modré, nikoli šedé bouřky, jaké měl Sirius a jeho vlasy byly kratší a upravenější.

Neodpustila si prozíravý úsměv, popadla onu knihu (ať už to bylo cokoliv) a vydala se do opačného konce knihovny. Bohužel, bezúčelně.

„Kam si myslíš, že jdeš, Everová?“ syčel jí za zády rozčílený Regulus. „Ještě jsem s tebou neskončil!“

Maybelline se nezúčastněně posadila na židli u malého konferenčního stolku, který stál hned vedle okna, a přejela mladého Blacka pohledem.

„To se nebojíš dohadovat se s krvezrádcem, Regulusi?“ ušklíbla se. „Nemáš strach, že ode mě chytneš mudlomilnost? Nebojíš se, že se ušpiníš?“

Regulus se zamračil. „Nezahrávej si, Everová… Ušpinil jsem si ruce už s mnohem horšími případy, než jsi ty…“

„To zní jako kompliment,“ podotkla Maybelline. „Každopádně, tvé výhružky nezní nijak hrůzostrašně, když s sebou nemáš svoje kumpány. Takže se kliď, Blacku.“

„Nepotřebuju je,“ odfrkl si Black a pak se ušklíbl. „Navíc, ty sebou ty své taky nemáš, ne?“

Jeho ruka samovolně zalétla do kapsy hábitu.

Maybelline přelétla očima místnost. Po žádném studentovi ani stopy. Dokonce ani Remus nikde.

Dobře, teď stačí zachovat klid. Neprokleje tě přece uprostřed knihovny…

„Copak, Everová?“ uchechtl se Regulus, který si všiml jejího ostražitého výrazu. „Nervózní?“

„To si netroufneš,“ odfrkla si Maybelline a pomalu vstala.

„Vlastně jsem to ani neměl v úmyslu, ale bylo zajímavé sledovat tvoji reakci,“ oznámil jí s úšklebkem a posunul se blíž. „Snad se nebojíš, Everová?“ zašeptal.

„Budu tě muset zklamat, jediné čeho se bojím, jsou roztřepené konečky,“ ušklíbla se a provokativně přejela očima jeho vlasy. „Když už o tom mluvíme…“

Do modrých očí se nahrnul vztek. Regulus Black nebyl zvyklý na to, aby si z něj někdo dělal legraci. A na rozdíl od svého bratra, on humor opravdu k smrti nenáviděl…

„Však oni tě ty legrácky přejdou,“ sykl naštvaně, otočil se a odkráčel.

Sliby chyby, pomyslela si Maybelline, položila knihu na stolek a nechala ji tam ležet.

Později, když šla zpátky do společenské místnosti, o jejich rozhovoru přemýšlela. Napadlo ji totiž, jestli se Black nebude chtít pomstít. Koneckonců, urazila jeho ctěné ego monumentálních rozměrů, takže-

„Expelliarmus!“

Maybelline trochu překvapeně sledovala, jak jí hůlka samovolně vylétla z kapsy a zmizela ve stínu. Otráveně si povzdechla a otočila se tím směrem. Že by přemýšlela o vlku, zatímco vlk…

Žádný vlk, Snape. Opatrně vyšel ze stínu a začal se obezřetně rozhlížet, jako kdyby někoho hledal. V ruce svírajíc její hůlku, těkal očima z jedné strany na druhou.

Maybelline založila ruce na prsou, ve tváři naprosto znuděný výraz.

„Nejsou tady, Snape,“ oznámila mu po chvíli.

Zbytečně, on jí stejně nevěřil. Hůlku měl v pohotovosti, a co chvíli se díval z jednoho konce chodby na druhý. Nakonec se jí uráčil poctít svým pohledem. Nedostatek zájmu z její strany ho nejspíš zmátl.

„Hm, takže…“ začal.

„Ať mě chceš proklít čímkoliv, udělej to rychle,“ přerušila ho Maybelline.

Sakra, tohle je paráda. Nejdřív ten zatracený ples, pak ten idiot Regulus a teď ještě Snape.

A den pořád ještě neskončil!

„Nechci tě proklít,“ zamračil se Snape.

Maybelline zamrkala. No to snad ne… on se snad… urazil?! Merline, před chvílí mě trefil zaklínadlem do zad a teď je snad dotčený, že si myslím, že v tom hodlá pokračovat?!

„Tak co chceš,“ pobídla ho Maybelline.

„Já… o čem jste se s Blackem bavili?“ zeptal se.

Maybellinino obočí vyletělo vzhůru. Takže on je sledoval?

„To mě šmíruješ, nebo co?“ zeptala se vztekle.

„Dalo by se to tak říct,“ přikývl Snape. „Chtěl jsem si totiž něco vyřídit… Ale z mého pohledu tvůj rozhovor s Regulusem vypadal docela nevhodně, vlastně-“

„Neodbíhej od tématu,“ zarazila ho Maybelline. „Cos potřeboval tak nutného, že si mě musel sledovat přes celý hrad?“

„Já…“ Přestal se krčit ve svém obranném postoji a narovnal se. „Nezůstávám nikomu nic dlužen,“ pronesl a v černých očích se mu zablesklo.

„Nepochybně,“ ušklíbla se trpce Maybelline.

Jo, možná byla proti tomu, aby tohohle podivína Pobertové týrali. Jo, možná občas zakročila v jeho prospěch, ale jednu věc musela Jamesovi a Siriusovi přiznat. Když si s ním začali hrát, Snape si nikdy neodnesl nic vážnějšího než pár modřin, nebo kvičící bradavici na čele (ach ano, bravo, Siriusi!), ale když pak Snape pořádal odvetu… Merline… Vždycky šel až na samou hranici. Rozhodně neoplácel stejným dílem, už od čtvrtého ročníku na ně vrhal kletby hlava nehlava, leckdy i černou magii! V těch málo situacích, kdy se rozhodl zúčtovat, téměř vždy někdo z nich krvácel.

„Tak za co se chystáš pomstít?“ zeptala se Maybelline.

„Nechápeš to, Everová,“ zakroutil hlavou Severus. „Přišel jsem ti… hm… poděkovat.“

Maybelline překvapeně zamrkala.

„Za… ty víš co.“

Jasně, že věděla. Vždyť to bylo sotva pár dní, kdy o tom se Siriusem mluvila. Dobře, možná riskovala vlastní život, ale v životě by jí nenapadlo, že jí Snape půjde poděkovat.

„Um, jo tohle. Nemáš za co,“ řekla.

„Právě, že mám, to je ten problém,“ zašklebil se trpce Snape.

„Aha,“ Takže jemu vadí, že je jí teď zavázaný. „Tak to se ti velice omlouvám, že jsem ti zachránila život!“ vyprskla.

„Tak sem to nemyslel-"

„Podívej, Snape, zapomeň na to, dobře? Nic mi nedlužíš, já od tebe nic nechci, dělejme, že se to nestalo. A příště, až se ty a ten tvůj zadek dostanete tam, kam tě poslal Sirius Black, tak-“

„Jsem ti vděčný,“ přerušil jí Snape. „Nehledej v tom nic jiného, prostě jsem rád… Ach, Merline, já tě tak nenávidím!“ povzdechl si.

„Ten pocit je vzájemný,“ ujistila ho Maybelline okamžitě.

„Děkuju,“ řekl tiše. A zdálo se, že se konečně dostali do cíle.

„Kdykoliv, Snape,“ povzdychla si Maybelline. „Můžeme to už ukončit?“

„Jo, jasně…“

„Um, Snape?“

„No?“

„Nenapadlo tě třeba, že na něco čekám? Nebo si fakt myslíš, že mě baví stát uprostřed chodby, zvlášť když už je teď pravděpodobně po večerce?“

„Och,“ zadíval se na její hůlku ve své ruce, ale nepohnul se. Chvíli to vypadalo, že přemýšlí.

„Merline, Snape!“ protočila Maybelline oči. „Nemám přivolat sovu, abys mi tu hůlku mohl poslat?“

Zdálo se, že nad tím zauvažoval.

„Snape…“

Zaváhal. Vrhl na ni jeden ze svých nedůvěřivých pohledů.

„Máš mé slovo, že tě neprokleju. Můžeš mi už KONEČNĚ vrátit mou hůlku?“ Maybelline už skoro prosila.

Chvilku to trvalo, ale nakonec Snapea přesvědčila. Překročil vzdálenost mezi nimi a hůlku jí podal. Ostražitě sledoval, jak si ji zasouvá do kapsy hábitu.

„Stejně tě nesnáším…“ zamumlal zatvrzele, když mu věnovala významný pohled.

Maybelline se uchechtla.

„Tě taky,“ ušklíbla se a pak porušila jedno z Jamesových pravidel.

Otočila se k Severusovi Snapeovi zády.

Když jsem to četla, říkala jsem si... Citlivý Sirius? Jako fakt?! :D 

Co se dá dělat, přepisovat to nebudu. 

Pokud by měl někdo zájem o další kapitolu, nechť zanechá koment. ;)

M.

SHRNUTÍ

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Pobertovské drama 2. kapitola: