OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Stín pochybností 4. kapitola

05.06.2014 (09:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1532×

Sirius se probudil a rozespale se podíval na budík, který byl na nočním stolku. Bylo něco teprve po osmé ráno a on se přesto cítil unavený. Když vstal z postele, přešel do koupelny a podíval se na svůj nový vzhled v zrcadle. Modré oči se na něj nedůvěřivě koukaly a se zaujetím ho sledovaly. Pořád si nemohl zvyknout na tu změnu. Připadal si divně. Když se umyl a převlékl se, vydal se do vestibulu Děravého kotle. Zaplatil Tomovi za nocleh a slušně poděkoval. Zasedl v temném rohu u jednoho stolu a posadil se. Přemýšlel, jak má jít dál a tohle všechno nějak zvládnout. Najednou jako kdyby mělo být všechno neřešitelné a těžké. Z jeho přemýšlení ho vytrhl něčí hlas. Polekaně sebou škubnul a vzhlédnul.

„Budete si přát?“ zeptal se ho Tom úslužně.

„Dám si jednu snídani,“ řekl Sirius neobvykle drsným hlasem.

„Hned to bude,“ mávnul Tom hůlkou a před Siriusem stala snídaně.

Sirius mu podal příslušnou částku, Tom si do něj převzal určitou částku, odešel a Sirius osaměl. Stále přemýšlel, jak se má zkontaktovat s Brumbálem. Kdyby šel do Bradavic, přitáhl by na sebe pozornost, a to on nechtěl. Navíc by to bylo všem podezřelé. Pustil se zamyšleně do jídla a stále přemýšlel.

Když dojedl, potřeboval se naléhavě projít. Bloumal po ulicích mudlovského Londýna, když už měl delší pocit, že ho někdo sleduje. Zašel za roh opuštěné ulice, když vtom uslyšel podezřelé prásknutí, vytáhnul hůlku a prudce se otočil. Nestál tam nikdo jiný než samotný Albus Brumbál a usmíval se pobaveným úsměvem.

„Doufám, že jsem tě nepolekal příliš, Siriusi,“ usmál se. „Nebo ti mám říkat Sebastiane White?“

Sirius se naštval při zmínce jeho nového jména. Překousnul by všechno na světě, ale tohle ne. Jak mohl dostat novou identitu se vším všudy?! Aspoň si směl vybrat příjmení.

„Hlavně, že mě sledujete, Brumbále,“ odseknul popuzeně, ale byl rád, že ho vidí.

„Nechtěl sis se mnou náhodou promluvit?“ otázal se ho Brumbál klidně.

„No, vlastně ano,“ protáhnul zamyšleně Sirius. „Je tady jedna věc, která mi vadí,“ zuřil Sirius. Štvalo ho, že nemá kam jít. I když těch věcí bylo víc, které ho štvaly, musel si je nechat pro sebe z několika důvodu.

„Která věc to je?“ podíval se na něj Brumbál.

„Nemám kam jít a své peníze si nemůžu u Gringotonových vybrat, protože jsem oficiálně mrtvý,“ ušklíbnul se Sirius při posledních dvou slovech.

„S tímhle problémem jsem počítal, a tak jsem v tichosti polovinu tvých úspor převedl na tvoje nové jméno. Dovolil jsem si ti z nich zařídit i kouzelnický domek na kraji Londýna, kde nikdo nechodí,“ oznámil mu Brumbál.

„Dřív to nešlo?“ zeptal se podrážděně Sirius.

„Omlouvám se, ale dřív to nešlo. Nechtěl jsem vzbudit jistá podezření,“ podíval se Brumbál na něj klidně.

Sirius se po chvíli uklidnil a jen přikývnul.

„Tak mě napadlo...“prohlásil Brumbál. „Nechtěl bys nastoupit jako nový člen řádu Sebastian White a přiblížit se nejvíc Harrymu? Nebo chceš na něj nějakou dobu dohlížet jako neškodný hnědočerný pes?“

Sirius najednou nevěděl, co si má počít. Obě dvě představy byly pro něj velmi lákavé.

„Jak, hnědočerný pes?“ nechápal najednou.

„Těch pár kouzel pro úpravu vzhledu, cos na sebe použil, změnily i lehce tvojí zvířecí srst,“ vysvětlil mu klidně Brumbál.

Sirius si povzdechnul, co taky mohl čekat.

„Budu zatím stát po boku Harrymu ve své zvířecí podobě,“ prohlásil rázně.

„Dobře, Siriusi,“ pousmál se Brumbál.

„Jak na tom je Harry?“ chtěl vědět. I když mu to bylo předem jasné, jak se Harry vypořádává s jeho údajnou smrtí.

„Špatně... Co myslíš... Stále si vyčítá tvoji smrt,“ odpověděl utrápeně Brumbál.

„To jsem si mohl myslet,“ zněl nešťastně a podíval se utrápeně na postaršího kouzelníka.

„Harry se vrací za tři dny odpoledne z Bradavic, tak mě napadlo...Co kdyby ses ukázal jako nový člen řádu?“ udělal mu Brumbál novou nabídku.

Moc dobře věděl, že Sirius jeho nabídce neodolá.

„Fajn, Brumbále. Kde se mám hlásit?“ zeptal se ho neochotně po chvíli váhání.

„Zítra před Grimmauldovým náměstím ve dvanáct hodin. Hlavně se chovej nenápadně,“ požádal ho Brumbál. „Jinak tady máš adresu od tvého nového domu.“

Podal Siriusovi souřadnice jeho nového domu za Londýnem a podíval se na něj.

„Jistě... Děkuji,“ poděkoval Sirius rychle a rozloučil se.

Už nechtěl moc přemýšlet. Veškerá tíha jako kdyby na něj dolehla. A pak ho napadlo jediné řešení. Zarazil se, že ho to nenapadlo dřív. Věděl, že bude riskovat, když tohle udělá, ale potřeboval být skryt očím kouzelnického světa, i když ho nikdo nepoznával. Zašel do temné uličky a přeměnil se do své zvířecí podoby. Když si byl jistý, že se na něj nikdo nedivá, odešel jako mírumilovný pejsek z příčné ulice. Procházel se po mudlovském Londýně. Lidé ho měli za obyčejného toulavého psa, jako už po několikráte za jeho život.

Najednou byl zvědavý, jestli se i ta kouzla na úpravu vzhledu vztahovala i na jeho zvířecí podobu, jak mu řekl Brumbál. Přemýšlel, kde by se na sebe mohl podívat. Procházel zrovna mudlovskou část Londýna a šel kolem nějakých vitrín obchodů. V rychlosti se na sebe podíval a zjistil, že jeho zvířecí podoba je stále stejná, jen s jistou malou změnou. Změnou, která ho znovu zarazila. Jeho obvykle černá srst byla do nádechu tmavě hnědé barvy. I jako pes měl ve své zvířecí podobě modré oči. Tahle drobná změna ho poněkud zarazila a jistým způsobem zneklidnila. Co však mohl čekat?! Že vše bude jako dřív?! To těžko...

Jako pes se toulal různými uličkami a měl ponurnou náladu. Cítil se provinile a ve všem vině. Zítra měl nastoupit jako nový člen řádu. Uznal za vhodné, že bude nejlepší, když se přemístí do svého nového domu...

***

Na Grimmauldově náměstí číslo 12 probíhala jedna z porad členů Fénixová řádu. Albus Brumbál seděl v čele stolu a díval se na své ostatní členy. Byli tam Lupin s Tonksovou, paní Weasleyová s panem Weaslyem, dále tam seděl pošuk Moody, bystrozor Kingsley Pastorek a v poslední řadě tam seděl Severus Snape, který na ostatní vrhal chladné pohledy.

„Drazí přátelé, chtěl bych vám oznámit, že od zitra dostaneme nového člena řádu,” oznámil jim klidně Brumbál.

„Náhrada za Blacka?” zavrčel Moody.

„Alastore, to nikdo netvrdí,” řekl Brumbál klidně.

Remus si jen nešťastně povzdechnul. Přišlo mu to hrozně nefér vůči Siriusovi, který tady už s nimi být nemohl. Ovšem pravda byla jiná...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybností 4. kapitola: