OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Stín pochybností 6. kapitola

24.06.2014 (12:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1381×

Nebylo to pro něj nejlehčí stát všem tváří tvář a ignorovat jejich zvědavé, a od některých dloubavé, pohledy. Brumbál si odkašlal, aby na sebe přitáhnul pozornost ostatních. Sirius nervózně polknul, ovšem snažil si zachovat vážnou tvář.

„Drazí přátelé, dovolte, abych vám představil novou posilu a nového člena Fénixova řádu z Norska, Sebastiana Whitea,” představil ho Brumbál s úsměvem. „Doufám, že ho mezi sebe přijmete...”

Sirius si všimnul dloubavého pohledu od pošuka Moodyho, který byl vůči všem vždy podezíravý.

Každý z řádu vstal, aby si s ním mohl potřást rukou na znaky přijetí, ale nebyli kdovíjak z toho nadšení, že mají novou posilu. Jediný, kdo si s ním nepotřásl rukou, nebyl nikdo jiný než Moody, který byl nedůvěřivý jako vždy. Brumbál to zpozoroval a zkoumavě se na něj zadíval, ovšem raději to neokomentoval. Ostatní dělali, že si toho nijak zvlášť nevšimli. Evidentně byli zvyklí na Moodyho divné chování. Zvedli se ze slušnosti, aby neurazili Brumbála. Poslední, kdo se váhavě zvednul, nebyl nikdo jiný než... Samotný Remus Lupin, jeho poslední žijící nejlepší přítel. Ve tváři měl vepsanou jasnou vinu, jako kdyby mohl za údajnou jeho smrt on sám. Siriusovi mu ho přišlo znovu nesmírně líto.

„Remus Lupin,” představil se mu nezaujatě a pohlédnul Siriusovi do očí.

„Sebastian White,” řekl Sirius zamyšleně a podal si s ním váhavě ruku.

Remus jen vytřeštil oči a zadíval se na Siriuse. Sirius se na chvíli bál, že ho v tu chvíli poznal a dostal menší strach. Pak pustil jeho ruku, ale stále si Siriuse přeměřoval nedůvěřivými pohledy... Cítil se z toho nesvůj... Tenhle Remusův pohled již dobře znal z dřívějška, kdykoliv se na něj díval, prohlédl jeho záměry. Snažil se nedělat stejná gesta, stačilo by málo a on ho mohl poznat. A to on teď nepotřeboval. Nikdo nesměl mít ponětí o tom, že tohle nebyl žádný Sebastian White, ale Sirius Black. Ten Sirius Black, který oficiálně zahynul před pár dny na odboru záhad v bitvě se smrtijedy. Když se nad tím tak zamyslel, měl chuť si povzdechnout, ale nemohl. Zasedl ke stolu a nejistě sledoval ostatní členy Fénixova řádu. Nikdo se neměl k tomu, aby se ho na něco ptal, nebo aby se ho někdo na cokoliv zeptal. Pak znovu promluvil Brumbál.

„Zítra se vrací z Bradavic Harry, Ron s Hermionou, a bylo by dobré, kdybyste je šli vyzvednout na nádraží Kings Cross. Byl bych rád, kdyby tam šla Tonksová, Remus, Moody, Molly s Arturem a v poslední řadě Sebastian White,” oznámil Brumbál klidně. „Sraz je ve dvanáct na nádraží Kings Cross.”

Když to Sirius uslyšel, že půjdou zítra ke vlaku vyzvednout Harryho, o to víc se mu ulevilo. Nesměl však dát nic najevo. Ani jedinou emoci. Zmohl se jen na přikývnutí. Všichni se mu podvědomě vyhýbali. Po jedné hodině, co tam strávil, musel nad vším přemýšlet. Když byl na odchodu, zrovna tam přišel Severus Snape. V Siriusovi se zvedla obrovská nenávist, kterou najednou nemohl dát však najevo. Snape si všechny změřil chladným pohledem, ale nejdéle se díval na Siriuse. Siriusovi se to ani za málo nelíbilo, ovšem tvářil se klidně a vyrovnaně, i když vše v něm vřelo. Po chvíli se na Snapea vykašlal a rozhodl se ho ignorovat. Přemýšlel. Čekal všechno, ale ne tohle, že členové Fénixova řádu se mu budou podvědomě vyhýbat. Upřímně ho to mrzelo a byl svým způsobem zklamán. Doufal, že si jednou na něj zvyknou a že se naučí s ním vycházet. Když se pomalu začali ostatní členové Fénixova řádu rozcházet, zvednul se a už byl také na odchodu. Neotočil se a pomalu váhavým krokem vyšel ze dveří... Za rohem se nepozorovaně přemístil do svého nového domu na kraji Londýna. Unavený vyšel schody, umyl se a vyčerpáním ulehnul do postele. Bylo na něj toho poslední dobou moc...

***

Remus Lupin stále musel přemýšlet. Sirius zahynul a hned na jeho místo dá Brumbál náhradu?! Nedávalo mu z toho nic absolutně žádný smysl. Stále se trápil a vinil se ze Siriusovy smrti. Věděl moc dobře, že se po tom všem nedokáže podívat Harrymu do očí. Přemýšlel nad Sebastianem Whitem, novým členem Fénixova řádu. Na malou chvíli, když ho dnes zahlednul, jako kdyby měl pocit, že ho odněkud zná, nebo že on odněkud zná je.

Zatřepal hlavou, aby se zbavil dotěrných myšlenek. Poslední dobou si připadal vyčerpaný a unavený. Po chvíli se zvednul z křesla u krbu a vyšel do jedné z ložnic na Grimmauldově náměstí číslo dvanáct. Neměl síly na to se přemístit k sobě do bytu...

***

Další den ráno, když se Sirius konečně probudil a vstal, následovně se umyl, vydal se do kuchyně posnídat a nakonec se převléknul. Bylo právě deset ráno. Ve dvanáct se měl setkat s Harrym jako nový člen Fénixova řádu, který měl být součástí jeho ochrany. Bál se toho, jak moc se Harry trápil z jeho údajné smrti. Napadaly ho nejrůznější úvahy, jak to Harry těžce nese. Sirius se zrovna necítil ve svojí kůži, ale co mohl taky dělat?! Říct Brumbálovi, že tam nemůže přijít?! To těžko... Povzdechnul si a vrátil se k sobě do pokoje. Byl z toho nervózní. Čas začal rychle ubíhat, a když bylo za deset minut dvanáct, opustil dům a za hranicemi pozemku se přemístil na nádráží Kings Cross, kde už na něj čekali Remus s Tonksovou, Artur s Molly a v neposlední Moody, který ho zase nedůvěřivě sledoval.

„Dobré poledne všem,” pozdravil je Sirius.

„Jdete včas, White,” konstatoval stroze Moody místo pozdravu.

„Já vím,” řekl Sirius a zadíval se na něj.

„Na nic nečekejte a jdeme,” zavelel Moody a rozešli k přepážce devět a deset. Nepozorovaně se rozeběhli a ocitli se na nástupišti 9 a ¾. Sirius byl natolik nervózní, že se to snažil skrývat, aby to nevypadalo nijak podezřele...

***

Bradavický expres uháněl do Londýna obrovskou rychlostí. Harry, Ron a Hermiona seděli v kupé. Nechtěl se vracet do Londýna za žádnou cenu. Pořád musel myslet na smrt Siriuse. Byl pro něj nejlepší přítel a otec, kterého nikdy neměl. Jenže tohle teď najednou bylo pryč. Všechno krásné bylo pryč. Ta ztráta ho bolela a těžce ji nesl. Byl mrtvý jeho vinou a měl pocit, že se nebude moci nadechnout, jak ho ta ztráta nepříjemně zasáhla. Najednou si přál, aby všechno bylo jako dřív. Nechtěl nikdy mít ten sen o Siriusovi, jak ho mučil Voldemort. Byla to jen past, která ho nalákala na odbor záhad pro tu pitomou věštbu. Sirius byl v bezpečí na ústředí Fénixova řádu do té doby, než se mu nerozhodnul pomoct s ostatními členy. Neustále se utápěl ve výčitkách a sebelítosti. Věděl moc dobře, až se vrátí, že se bude muset vrátit k Dursleovým. A teď když neměl Siriuse, jak si prosadí, aby mohl mít u sebe své knihy, brky a pergameny, jeho milované koště a hlavně jeho hůlku?! Když Bradavický expres zastavil na nástupišti, nikam nespěchal. Nebylo kam. S Ronem a Hermionou si vytahli své zavazadla ven, a když z dálky spatřil Moodyho, Tonksovou, paní a pana Weasleyovy trochu mu to dodalo na úsměvu. Někdo do něj však schválně vrazil. Nebyl to nikdo jiný než Malfoy...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybností 6. kapitola: