Upíří deníky 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Krušné ráno z prvního školního dnu. Hezké čtení.

26.07.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 1× • zobrazeno 1285×

http://www.youtube.com/watch?v=9txg0XicoJ0 Fear and Loating (Marina and the diamonds)

Teresa

Seběhla jsem po schodech dolů do obýváku. Nikdo tam ještě nebyl. Musela jsem vypadnout z domu, jít na hřbitov, za rodičema. Nevěděla jsem, co mám dělat - a napadlo mě tohle.

Tak aby bylo jasno, moje jméno je Teresa Gilbertová a jsem sestra Eleny Gilbertové. Jsme dvojčata, ale já jsem o pár minut starší. Vypadáme stejně, jako bychom si z oka vypadly. Tak to by mohlo stačit.

Otevřela jsem vchodové dveře a vyšla ven. Dveře jsem hned zavřela. Šla jsem směrem ke hřbitovu. Jenže ještě byla docela tma a bylo sotva vidět na cestu. Po cestě jsem asi dvakrát o něco zakopla a jednou jsem dokonce narazila do nějakýho plotu, nebo co to bylo.

Když jsem konečně dorazila k bráně hřbitova, vydechla jsem úlevou. Tak teď už nemůžu znovu spadnout, doufám. To by mi tak ještě chybělo, další pády. Vždyť v tomhle oblečení půjdu do školy! A nebylo by zrovna dobře, kdybych hned první den přišla do školy rozcuchaná a špinavá a já nevím ještě co. To opravdu ne.

Když jsem došla tam, kde jsem chtěla být, tak jsem se posadila na zem a vytáhla jsem z tašky deníček s propiskou.

Milý deníčku, už jsem zase na hřbitově. Můžu s klidem říct, že asi za hodinu musím jít do školy. Po cestě na hřbitov jsem několikrát sletěla na zem, nebo narazila do plotu. Je ráno, čeká mě první školní den a už projevuji svoji šikovnost. No jo, mysli si o mně, co chceš, mně je to ukradený, jelikož ty možná žádný mozek nemáš. Ale nic ve zlým. Vím, že mě ve škole čeká velký příval otázek, jako třeba, jak mi je, nebo jestli jsem v pohodě.

„Krá, krá," zakrákal nějaký havran. Lekla jsem se ho. Rozhlédla jsem se po havranovi, když jsem ho spatřila, seděl na náhrobku přede mnou. Schovala jsem deníček a propisku do tašky.

„Tys mi tady ještě chyběl," řekla jsem a vstala. Ohnala jsem se rukou po ptákovi, který hned zmizel. Když jsem se otočila a chtěla si vzít svoji tašku, přede mnou byla hustá mlha. Podívala jsem se na displej mobilu a myslela jsem si, že se asi zblázním. Před dvěma minutama totiž začala moje hodina dějepisu. Rychle jsem popadla svoji tašku a běžela k bráně hřbitova. Když jsem tam doběhla, tak jsem rychle bránu otevřela a ihned jsem přidala na tempu. Běžela jsem jako o život. Co šílím? Nevím, jestli utíkám ze hřbitova kvůli tomu havranovi a té mlze, to je jen jedna možnost, a to ta, že mě švihlo, nebo kvůli tomu, že už tak přijdu pozdě na hodinu. Správnou odpověď ale neznám.

Když jsem přišla do školy, přišla ke své skřínce, otevřela jsem ji. Ze skřínky pak vypadl nějaký papír, na kterém byl nakreslen havran. Trochu jsem se vyděsila, ale pak jsem si něco uvědomila. Blbost, uklidni se, Tereso, je to jen náhoda! okřikla jsem se. Ale pak mě něco napadlo. Kdo by kreslil zrovna havrana? Ten, co mi to dal do skřínky, musel být se mnou na hřbitově, ale já o tom nevěděla!

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries