OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 11. kapitola

30.07.2016 (09:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 1× • zobrazeno 1044×

Běžela jsem. Celou dobu jsem se ohlížela, vyděšená. Utekla jsem ze svého bytu, když jsem si byla jistá, že je ten původní blbec pryč. Musela jsem pomoct těm vlkodlakům. Hlavně Derekovi, který měl přijít rituálem o život. Jeho strýc Peter měl plán, možná úžasný plán, ale já ho hodlala překazit. Až o několik bloků dál od bytu jsem si dovolila vydechnout. Zpomalila jsem tak, že jsem už jen spěchala za svým cílem. Procházela jsem kolem různé všehochuti obchodů a stánků. Dostávala nabídky od prodejců. Bylo to nedaleko, takže jsem brzy dorazila na místo. Před velkou vilu Mikaelsonových, která se v úctyhodné výšce pyšnila přede mnou svou vznešenou výzdobou. Byla chloubou této části New Orleans a věděl o ní každý. Turisté ji fotili radostně svými mobily nebo foťáky, aniž by věděli, co se děje za zdmi tohoto domu. Ani já jsem nevěděla o všem. Budova měla tři patra nad zemí, a tak se tyčila nad ostatními. Počítala jsem však i se čtvrtým – podzemním – patrem, kde museli držet vězně. Celý dům byl omítnutý tmavě béžovou barvou, která občas vypadala jako světle hnědá při jiném světle. Měla velký vstup uprostřed s branou z tepaného železa, která jako kdyby byla dominantou celého komplexu. Prošla jsem dovnitř a rozhlédla se po volném prostoru, který byl uprostřed toho všeho. Nikdy jsem tu nebyla, a tak jsem si myslela, že je to vila, která je ve tvaru kvádru, ale tato nikoliv. Uprostřed toho byl velký dvůr a vypadalo to nádherně. Škoda, že to patřilo někomu, jako je Kol a Klaus. Prohlížela jsem si to tu, když jsem ucítila lehký vánek, doprovázený neblahou předtuchou upíra. Přejela jsem si rukama po pažích, když mi vyskočila po těle husí kůže. Byla jsem vyplašená, takže jsem se otáčela kolem dokola, jen abych viděla tichou budovu.

„Tohle je soukromý pozemek,“ ozvalo se z patra a já překvapeně vzhlédla.

O zábradlí se tam opíral elegantní muž v obleku. Lehké strniště na jeho tváři mu jen dodávalo na vzhledu sexy právníka… nebo toho, kdo nosí oblek. Cítila jsem, jak mi vyschlo v krku, a já si tak musela nervózně odkašlat. Toho muže jsem neznala, ale líbil se mi. Ano, hodně se mi líbil. Sakra, na co jsem to myslela?

Jen na vteřinu jsem sklopila rozpačitě pohled, a když jsem vzhlédla, tak stál přímo přede mnou. Jisté už bylo, že to byl ten upír, kterého jsem cítila.

„Omlouvám se, ale… kdo jste vy?“ zeptala jsem se na otázku, kterou jsem toužila vědět nejvíc.

Copak si ten chlap nebyl vědom, jaký má vliv na ženy? A navíc jsem vůbec netušila, co mu říct. Najednou jako kdyby mi došla všechna slova.

„Elijah Mikaelson,“ představil se a já cítila, jako kdyby se zastavil čas.

Nechávali jsme Lydii hledat místo obřadu jejími banshee smysly. Jako kdyby byla nějaký hledací pes. Dobře, tak fena. Tak raději nic, přece to jen vyznělo trochu divně. Scott zase hlídal okolí svými vlkodlačími super smysly, abychom se vyhnuli případnému nebezpečí. A Kira? Ta 'nenápadně' a hlavně zamilovaně okukovala Scotta. Ano, naše nebezpečná čtveřice. Fantastická čtyřka z Beacon Hills. Zloduši, třeste se! Až na to, že já tam byl jako obyčejný smrtelník úplně na nic. Držel jsem svou kamarádku pálku na baseball, a to bylo asi tak všechno. Žádné nadpřirozené schopnosti, nic. Tedy, ještě jsem byl v tom lese jako slon v obchodě s porcelánem. Ano, až tak jsem byl hlučný.

„Je to na nic!“ rozčilovala se Lydia a už asi po sté.

Z toho jsem mohl mít tak migrénu už.

„No tak, musíme se uklidnit, zhluboka nadechnout a pokračovat dál,“ řekl jsem jí a ona si jen odfrkla.

„Mohla jsem ležet ve své pohodlné posteli! V mém domě! A rozhodně v mém městě!“ vztekala se.

„Lydie, musíme najít Dereka! Chceš snad připomenout, co se dělo, když byl alfou Peter?“ rozčílil jsem se pro jednou já.

„Ticho, někdo je blízko,“ zamumlal Scott a všichni jsme ztichli. Chtěl jsem se rozejít k němu, třeba bych taky něco uviděl. „Stilesi! Ty se ani nehni!“ varoval mě tiše můj nejlepší kamarád.

Zamračil jsem se, ale zůstal jsem tedy stát.

„Ale, copak tu děláš, má drahá sestřičko?“ zjevila se u nás moje sestra a dala si ruce v bok. Ano, Lara vždycky vypadala jako modelka, a teď obzvlášť, zdá se, že jí to zlo svědčilo.

„Mám na tebe otázku. A taky bych ráda překazila ten rituál,“ přiznala jsem jí.

Cítila jsem napětí, které sálalo z Elijaha. Jenže to napětí magie mezi mnou a sestrou… to bylo mnohem silnější. Naše magie se porovnávaly. Jako kdyby si měřily síly.

„Otázku? A jakou? Varovala jsem tě přece, aby ses do toho nepletla, Annie!“ zavrčela a za ní se v tu chvíli objevil Kol, za kterým vycházeli z domu dva upíří tahající mezi sebou Dereka v bezvědomí.

„Princezno,“ ušklíbl se Kol na mě a pak se zamračil na svého bratra Elijaha.

Že by bratrská rivalita?

„Nenechám to být, Laro. Obzvlášť, když jsi ho nechala mě znásilnit!“ křikla jsem na ni nevěřícné a ublíženě.

Bylo mi hrozně a z mého hlasu to bylo jasně patrné. A moje sestra? Ta jen mlčela. Že by jí došlo, jak moc mi ublížila? Jenže na to bylo trochu pozdě, měla na to myslet dřív, v době, kdy jsem ji potřebovala.

Dívali jsme se dolů na údolí z vrcholu kopce. Byli jsme skryti ve stínech stromů a keřů, přesto jsme měli dokonalý výhled na dění pod námi. Dole bylo sucho, jako kdyby na zem nikdy nedopadla kapka vody, jako kdyby byla vyprahlá a zpustošená, jako kdyby ani nevěděla, co to zelená tráva je. A pak jsme je uviděli, Petera a Klause, kteří to všechno organizovali. S nimi tam byli asi ještě další čtyři muži, nejspíš upíři, díky rychlosti, kterou se pohybovali. Ale to se dalo čekat, přece by nešli bez ochranky.

Už se stmívalo a bylo vidět vycházející měsíc. Dnes byl den, kdy ho budou chtít obětovat. Den, kdy měl Derek Hale zemřít. A my budeme znovu bojovat proti Peterovi. Jistě, opět to vypadalo jako naprosto normální den v našich životech.

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 11. kapitola: