I'm the Alpha now - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Annie je zničená. Kol jí ublížil hodně hnusným způsobem. Má zlost, a tak se mu postaví, podaří se jí utéct, ale jemu se to nelíbí. Parta z BH dojela do NO. Podaří se jim něco zjistit?

20.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 834×

Kapitola devátá

Plán B

Annie

Dívala jsem se na dveře, které vedly zpět do hlavní místnosti v letadle. Cítila jsem se špinavá, zlomená. Prakticky mě znásilnil a ještě mám na zadku modřiny od těch jeho stisknutí. Za tohle jsem měla chuť mou drahou sestřičku zabít. Jak ho mohla nechat s něčím, co blokuje mou moc, a tak mě mohl znásilnit?

Dala jsem si dlouhou sprchu, ale i to ze mě nic nesmylo. Bylo mi zle jen z myšlenky na to, co se dělo.

Opatrně jsem přešla ke dveřím a položila ruku na zámek. Potřebovala jsem plán B. A hodně rychle.

S dlouhým povzdechem jsem odemkla a vešla zpátky za Kolem. Letadlo teď právě bylo někde v půli cesty do New Orleans, takže mne aspoň chlácholila myšlenka na domov.

„No konečně,“ zavrčel Kol a vstal z křesla. Dívala jsem se, jak přešel k vozíku, kde byl vyskládaný alkohol, a nalil si další whisky. Musel být dost opilý. „Trvalo ti to, princezno,“ zamračil se a posadil se zpátky, poklepal si na koleno, jako kdyby čekal, že bych si k němu sedla. To tak, akorát bych znovu měla chuť zvracet.

„Nechtěla jsem být ve tvé společnosti,“ odpověděla jsem mu, když jsem se posadila do křesla na druhé straně letadla.

„Nepovídej, vždyť se ti to líbilo, krásko,“ zavrněl jako mlsný kocour a vstal.

Sledovala jsem, jak si to zamířil ke mně. Měla jsem strach. Další jeho sexuální hrátky bych nevydržela. Bolelo to šíleně moc už poprvé, nemůžu to zažít znovu.

„Nech mě být,“ šeptla jsem zděšeně a natiskla se do křesla.

„Chci si tenhle let užít, miláčku,“ odpověděl jen, než vypil zbytek ze sklenky, a natáhl se pro mě.

Vytáhl mě na nohy a prohlížel si mě. Vzala jsem si džíny a rolák, abych byla co nejvíc zahalená a cítila se o trochu více v bezpečí. Vůbec to nepomáhalo.

„Použij pravačku,“ zavrčela jsem na něj a kopla ho mezi nohy. „Na mě už nesáhneš,“ dodala jsem pro ujasnění.

Pak jsem ho praštila lahví whisky přes hlavu, takže se rozbila a on padl na zem. Neměla jsem tušení, zda omdlel, nebo jsem ho tak nějak zabila na pár minut, ale nehodlala jsem to zjišťovat. Klekla jsem si k němu a začala prohledávat jeho kapsy, než jsem našla to, co jsem potřebovala. Rudý kámen na mě koukal z mé dlaně.

Stiskla jsem ho a vstala. Tenhle malý rubín se po pár latinských slovech rozpadl v prach.

„Ne! Co jsi to udělala?“ zeptal se Kol a díval se prach na podlaze.

„Zničila tvou jedinou výhodu,“ zašeptala jsem, než jsem natáhla ruku a odhodila ho tak proti stěně letadla.

Stiles

Dojeli jsme do New Orleans po hodně dlouhé době. Připadalo mi to jako věčnost. Trávení v autě většinu času, kdy to tu vypadá jako v sauně, jednoho omrzí. Jeli jsme městem pomalu jako šneci a rozhlíželi jsme se kolem a kolem, abychom viděli, co se děje. Všude byli lidé, bylo tu rušno, a to bylo dopoledne. Tolik lidí nebylo ani v Beacon Hills během večera.

„Stilesi! Našli jsme ho,“ řekl Scott a zaparkoval opodál.

Všichni jsme vystoupili a přešli k mému milovanému džípu. Měl jsem chuť se položit na kapotu a obejmout úlevně mé milované auto. Sakra, jak moc mi chybělo!

„Jenže kam teď?“ zeptala se Lydia a podupávala si nožkou.

Odkašlal jsem si a spustil oči z toho zázraku na čtyřech kolech.

„Nevím, je to velké město, jak máme vědět, kde hledat jako první?“ zeptal jsem se jich.

„A co zajít do baru a dát si oběd. Poradíme se tam,“ navrhla Kira a já souhlasil jen zvukem mého žaludku, který hlučně souhlasil.

„Stilesův žaludek souhlasí,“ řekla Lydia a my se tedy rozhlédli a poté se rozešli ulicí. Míjeli jsme hloučky turistů nebo hlučných lidí bydlících zde.

Asi po pěti minutách jsme narazili na celkem slušný bar, kam jsme vešli a rozhlédli se. Servírky tu běhaly a roznášely jídlo a pití. Byli tu i násoskové, kteří nevydrželi do večera, a poté tu byl ještě někdo. Zlodějka mého auta. Lara. Čarodějka. A další jména jsem vymýšlet nechtěl.

„Lara,“ zavrčel Scott v poznání a já protočil oči.

Ano, všiml si jí vážně brzo.

„Kdo?“ zeptala se Kira a já jí ukázal směr.

I ona si nás všimla. Moc dobře.

„A co-“ začala Lydia, ale já už neposlouchal, vydal jsem se za tou čarodějkou.

„Ale, ale… jste rychlící. A kdepak jste nechali mou sestru?“ zeptala se s úsměvem.

Seděla u baru a měla překřížené nohy v kratičké minisukni.

„Letěla letadlem,“ řekl jsem jí klidně a ona upila svého drinku.

„No, tím myslím letěl i Kol. Třeba se potkali,“ zasmála se a zkoumala své nehty.

„Nevadí ti, že ten Kol ubližuje tvé sestře?“ zeptal jsem se a ona jen pozdvihla obočí a namotala si pramen vlasů na prst.

„Nemá se plést do cizích záležitostí,“ odpověděla jen a já žasnul, jak jí bylo všechno jedno.

„Kde je Derek?“ zeptal se Scott, který k nám hned přišel.

Zase jako rychlík, páni!

„V bezpečí, prozatím,“ usmívala se Lara od ucha k uchu a pak si prohlédla Kiru a Lydii.

„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se a uviděl, jak Scott schoval Kiru pro jistotu za sebe, a tak jsem schoval Lydii za mě.

Lara to pozorovala a pak se podívala na mě. Tvářila se zvláštně, skoro jako kdyby v jejím výrazu problikla žárlivost? Možná jsem si to ale jen představoval.

Annie

Když jsem Kola poslala do bezvědomí bolestí hlavy, tak letadlo přistávalo. Sebrala jsem jen své věci a rychle utekla a nasedla do auta, kterým jsem vyjela domů, kde jsem potřebovala udělat kouzlo, které by udrželo Kola venku. Měla jsem strach. Za to, co jsem mu udělala, bude hodně naštvaný a já budu ve velkém maléru.

Jela jsem dál po silnici v lese, kde nikdo jiný nejel, a byla jsem ráda, že jsem daleko od něj. Měla jsem být už každou chvilku v centru New Orleans a u svého bytu. Potřebovala jsem být ve známém prostředí. Zastavila jsem u bytu, vzala tašku a rychle jsem přeběhla k bytu, který jsem odemkla a zase za sebou zamkla. Odhodila jsem tašku do kouta a utekla do kuchyně, kde jsem hledala něco, co jsem potřebovala. Matčinu knihu kouzel.

Listovala jsem knihou, když jsem se podívala ven z okna, viděla jsem ho. Kola. Zanadávala jsem si pro sebe a mávnutím ruky zapálila pár svíček, než jsem začala odříkávat.

„Annie!“ zavrčel a uslyšela jsem náraz do dveří a pak o stěnu. Usmála jsem se, kouzlo zabralo. Nemohl dovnitř, pokud se o to bude snažit, odhodí ho to. Byla jsem ráda, že tady budu v bezpečí.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf