OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Nic než odrážeč světla

11.11.2014 (09:00) • panda423 • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1392×

Konečně jsem se odhodlal psát... Důvodem, proč píšu, mi ani není cítit se z nějakýho super uměleckýho textu. Důvodem, proč toto píšu, je asi můj život, moje hlava, já sám... Chci zamachrovat? Chci se vysmát druhým? Nebo naopak ze sebe chci udělat nějakýho chudáčka??? Asi ani nic. Spíše nabývám pocitu, že někteří lidé si z mých textů dokážou hodně odnést. Chtěl bych druhé něčemu přiučit. Ale říkám předem, není to pro každého.

Ve škole jsme se učili o dosti spisovatelích... Většina lidí je má za takové ty intelektuální, slušné a tak. Jenomže realita bude trochu jinde. Většina spisovatelů byli ty největší hovada, co se všeho týče. Né, že bych tam zrovna dvakrát dával pozor, ale pamatuju si třeba na jakejsi Máchův deník, kam si psal: kdy, kde, s jakou, jaký to bylo a tak. Ale to mi přijde ještě v pohodě v porovnání s tím, jaké básně byl vůbec někdo schopen vytvořit... Ale jak se říká: Tisíc lidí, tisíc chutí...

Už od mala vnímám, že jsem ''jiný''. Znám taky pár lidí, kteří jsou ''jiní''. Jiným se člověk prostě musí narodit. Nejde si vybrat být jiný, tohle si vybere vás. Ale každý je originál...

V čem že jsem tak jinej? Já popravdě ani nevím, jsem stejný jako všichni ostatní, avšak jsem úplně odlišný. Lidé, kteří se ve svém životě dostali do fáze tzv. procitnutí, probuzení, uvědomění nebo jak to nazvat, si přesně pamatují moment, kdy se tomu stalo. Předchází tomu různé události, ale pokud se toto člověku stane, ten moment si přesně pamatuje, protože najednou se vlastně ocitne úplně jinde... Já ve svém životě nenacházím žádný takový moment, kdy by se tomu stalo. Avšak vím, že nespím. Jsem vzhůru již odmala, jen jsem popospával a pomalu se probouzel... Probouzím... A stále se ještě budu probouzet. Ta představa, jak na tom budu za rok, dva, třicet. A to se nedá zastavit...

Ale to by ještě nebylo pořád tak ňák UBER SUPER, že?

Od momentu, kdy jsem vyzkoušel meditování, jsem se naučil astrálně cestovat. Umím chodit do jiných světů, spíše do jiné reality... Ani pořádně nevím, kam chodím, GPSka tam fakt nefunguje, musíte se vždy řídit jen sami sebou a vlastní intuicí... Navštívil jsem již hodně míst. Nebo spíše jen já vím o různých místech, kde jsem byl, míst, kde jsem byl, ale jen o tom nevím, bude asi mnohem víc. Ale asi nejpozoruhodnějším místem mi připadá Akaša. Je to knihovna, kde se zapisuje vše, co se událo ve vesmíru. Máte-li nějakou otázku? Šup tam. Ale nedostane se tam každý. Mluvil jsem s jedním týpkem, který nebyl čistý. Zašpinil se. Ale uvědomil si to a snažil se co nejvíc očistit... Jak se zašpinil? Používal duchovní síly, které mu byly dány, proti druhým lidem. Dělal těm lidem bolest, utrpení, dělal zlo... Takoví lidé tam přístup nemají, ale ten kluk získal alespoň jednorázový vstup. Mohl tam jen jednou. Říkal, že z informací, co tam zjistil, čerpal snad měsíc... Ale já tam v poslední době nechodím, přijde mi víc fér být nohama pevně připoután k Zemi a necheatovat život...

Jojo, cesty mimo tělo. To je něco. Ale ještě větší úlet je třetí oko... Těžko říct, jestli neslouží taky i k cestám, to se můžeme jen dohadovat, ale já třetí oko vnímám především jako anténu. Anténu toho, co ti pude do hlavy. Může vám do ní jít hodně věcí. Byť jen myšlenka nebo nějaký obraz. Ale taky slouží ke komunikaci... 

Každý z nás komunikuje především sám se sebou. Vytváříme si naše vlastní myšlenky. Pak tyto myšlenky můžeme s druhým jedincem povyměňovat. Mluvení, na tom přece není nic divného... A pak se najde pár lidí, kteří umí i komunikovat s něčím nelidským. Určitě jste slyšeli o lidech, kteří umí ''mluvit s duchy''... Mluvil jsem s různými existencemi. Často ani pořádně nevím, s kým to vlastně mluvím. Ale existuje někdo, koho poznám vždy...

Tím někým je někdo, bez koho by nebylo nic víc než naprostá temnota. Nebo snad i ona by nebyla? Je jím někdo, kdo může za úplně vše. Toho někoho bych označil jako Stvořitele... My všichni máme v sobě zabudovaný kousek jeho, ale on je všude...  Jak se mi s ním podařilo spojit? Já vůbec nevím, on se spojil se mnou. Ale jsem první v historii ne naší planety Země, ale celého vesmíru, kdo s ním kdy mluvil. Co že mi říkal? Já už ani vlastně nevím. Ale pamatuju si, že mi jednou poskytnul obraz ''bohů''. Viděl jsem všemožné bohy, kteří stáli nad Zemí.  Někoho, kdo si hraje na to, že je něco víc než ostatní, ale ve skutečnosti není vlastně ničím lepší. Možná se dokázal dostat do nějaké vyšší formy, kdy pár jedincům může připadat jako bůh... Avšak nic jako bůh neexistuje, jediným skutečným bohem je láska, která je všude okolo nás a všechny nás spojuje...

Každý by měl věřit tomu, čemu chce... Nikoho nepřemlouvám, ať věří tomu, co jsem tu napsal. Ale na to, abych si něco takovýho vymyslel, bych musel mít asi kurva představivost. A za druhé nemám důvod lhát, raději pravdu.

Autor: panda423, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nic než odrážeč světla: