OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Anna's Suffering - 19. kapitola

17.08.2013 (16:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 821×

„Lucasi? Myslím, že mi praskla voda.“ Chytila jsem za břicho a viděla pod sebou vodu, najednou jsem měla pocit, že sebou seknu na zem.

„Není nějak brzo? Neměla jsi rodit až za dva měsíce?“

„Prosím tě, dělej něco!“ začala jsem panikařit, snažila jsem se zhluboka dýchat. Trochu jsem se předklonila, najednou mi začalo být špatně.

„Lehni si, zavolám ti zachránku.“ Lehla jsem si do postele a snažila se přežít tyhle ukrutný bolesti. Sykla jsem, když přišel stah. Chytila jsem se rukou nočního stolku.

„Lucasi!“ zavřeštila jsem přes celou místnost, slyšela jsem, jak telefonuje. Měla jsem pocit, jako bych se uvnitř nafukovala a měla bych prasknout.

„Lásko, za chvili tu budou, vydrž to.“ Chytil mě za ruku, pevně jsem ho stiskla. Ani jeden z nás netušil, co se děje. Bála jsem se, co ještě příjde za ukrutné bolesti. Po chvíli mě podepřel a pomohl mi před dům, abychom byli blíž k sanitce, která tam přijela během pěti minut. Naložili mě do ní a vyjeli jsme do nemocnice. Lucas byl celou dobu se mnou.

Během chvíle jsme byli v nemocnici a mě vezli na sál.

„Má stahy po minutě a je otevřená. Bude co nevidět rodit,“ zahulákal jeden z doktorů. Celou dobu jsem držela Lucase za ruku a odmítala ho pustit. Měla jsem strach, když nam tohle pouštěli ve škole, tak to bylo naprosto děsivé.

„Zavolej Peterovi, potom.“ Lucas přikývl.

„Jdeme na to, Anno, jasný? Až vám řeknu, tak zatlačíte, dobře?“

„Dobře.“

„Teď!“ Zatlačila jsem podle jeho pokynu, pot mi stékal po tváři a po čele. Mačkala jsem ruku Lucasovi

„A znovu.“

„Už ho vidím, ale ne, jde špatně.“ Zamrkala jsem zděšeně, ale najednou mě sestřičky začaly uklidňovat, a dokonce i Lucas.

Trvalo to strašně dlouho, než ze mě to zatracený dítě dostali, když ho opláchli od krve. Dali mi ho do náruče. Lucas mě políbil na čelo.

„Je to holka.“ Prohlížela jsem si ji a byla krásná a opravdu byla podobná jemu. Potom sestřičky ji podaly jemu.

„Máme problém!“ Prohlásil jeden z doktorů. Lucas se vyděsil, co se děje.

„Krvácí, odežeňte ho pryč.“

„Ne!“ vypískla jsem. „Chci ho u sebe.“ Najednou jsem začala lapat po dechu, nemohla jsem se nadechnout.

„Pane bože, dělejte něco!“ zařval po nich a už ho chtěli vyhodit. Hmatala jsem po jeho ruce, neviděla jsem ho. Během chvíle dovezli dýchací masku, aby mi poskytli kyslík.

„Odsávejte, musíme to zastavit.“

„Doktore, to nejde. Krvácí strašně moc...“ Na tom sále začal být zmatek, když jsem našla Lucasovu ruku, tak jsem mu ji znovu stiskla, ale mnohem jemněji.

„Doneste transfuzi, a honem!“ Sestřičky a další doktoři lítali okolo mě, cítila jsem to všechno. Můj dech se najednou začal zpomalovat. Potom mi napíchli něco do ruky, tipovala bych to na transfuzi.

„Přestala krvácet.“

„Bože můj.“ Natočila jsem hlavu k němu a opatrně si stáhla masku. Naznačila jsem mu, aby šel ke mně blíž. Lucas vrátil dítě sestřičkám.

„Miluju tě.“ Když se ke mně naklonil, tak jsem ho políbila.

„Já tebe taky, Anno.“ Najednou přístroje začaly pípat jak zběsilé.

„Co se, sakra, děje?!“ Ještě jsem vnímala, co se na sále děje. Já jsem věděla moc dobře, co se děje. Nezvládala jsem to a umírala jsem, měla jsem strach.

„Nikdy na tebe nezapomenu,“ zasípala jsem, ale Lucas mi díky bohu rozumněl.

„Takhle nemluv, bude dobře. Uvidíš, dostaneš se z toho.“

„Ztrácíme ji!“ zvolal doktor.

„Ne. Řekni Peterovi, že jsem ho měla ráda.“

„Anno, zůstaň se mnou, prosím,“ zavzlykal, snažil se nebrečet, ale slyšela jsem to v jeho hlase.

„Nezapomeň na mě,“ bylo poslední, co jsem řekla. Lucas se rozbrečel, slyšela jsem to.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Anna's Suffering - 19. kapitola: