Pokračování Bojovnice. Jasně se blížíme ke konci příběhu. Sidheag a Failbhe se setkávají se kmenem Allobrogů.
15.06.2014 (11:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1080×
Sekvanský bojovník vzal s sebou svůj meč a vydal se prohledat okolí. Nelíbilo se mu to, co se dělo. Co když neodešla sama, ale někdo ji odvedl?
Failbhe měl snad poprvé ve svém životě strach. Bál se o ni. Dostala se mu pod kůži, usídlila se v jeho hlavě, v jeho srdci a nedokázal ji dostat pryč. Očarovala ho, jak říkal Oisian? Ne, za tímhle bylo něco jiného.
Kráčel lesem, prodíral se mezi nízkými rostlinami a kapradím. Cítil ve vzduchu vodu. Vzpomněl si na jezírko, kolem kterého včera projížděli. Ve stejnou chvíli uslyšel tichý hlas helvétské dívky.
Immi daga uimpi geneta,
lana berdos et' iouintutos.
Blatus ceti, cantla carami.
Aia gnata uimpi iouinca,
pid in cete tu toue suoine,
pid uregisi peli doniobi?
Aia gnata uimpi iouinca,
pid in cete tu toue suoine
Aia mape coime, adrete!
In blatugabagli uorete,
cante snon celilui in cete!
Failbhe věděl, že Helvéti jsou známí svými písněmi, někteří říkali, že jejich písně je přežijí a zůstanou na tomto světě, až všichni propadnou v Zásvětí. Ale nikdo se nezmiňoval o tom, že helvétské ženy vynikají svými nádhernými hlasy.
Tajně pozoroval tu dívku a poslouchal její píseň. Možná měl jeho přítel pravdu, možná má vážně nějakou čarovnou moc, která mu zabraňuje od ní odtrhnout oči.
Dívka se otočila, měla zvláštní pocit, že ji někdo sleduje, a nemýlila se. Spatřila svého věznitele a rychle se ponořila do vody.
„Co tu děláš?“ zeptala se Sekvana.
„Hledal jsem tě.“
„Aha. A když jsi mě našel, nemohl jsi to patřičně ohlásit? Jak dlouho už mě tu pozoruješ?“
„Nevím.“
„Takže hodně dlouho,“ vyvodila si z toho dívka vlastní závěr. „Vrať se do tábořiště. Já přijdu.“
„Určitě?“
„Jdi!“
Vězeň nebo věznitel? Na jejich rolích nesešlo, pokud si Sidheag postavila hlavu, mohla všechno řídit.
Failbhe nakonec odešel zpět a nechal ji, aby se oblékla a přišla za ním. Ale ani pak nepřestávala vypadat jako lesní nymfa, která se myla v malém jezírku s temnou hladinou.
„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se Sidheag, když viděla jeho pohled.
„Přemýšlím, jestli taková krása vůbec existuje, nebo jestli je tohle všechno jen sen nebo přelud v mé hlavě.“
„Velmi milé. Teď se ještě dozvím, že vlastně nejsem, že jsem jen výmysl tvé hlavy.“
„Ne, to jsem nechtěl říct,“ namítl. Přistoupil k dívce blíž a díval se jí do očí. „Chtěl jsem tím říct, že... že... že jsi...“
„Že, že?“ zasmála se Sidheag. „Že co? Že koktáš?“
„Ne, chtěl jsem říct, že jsem se do tebe zamiloval,“ řekl konečně Failbhe.
Sám byl překvapený, že to řekl. Více překvapená byla ale Sidheag, které zmizel úsměv z tváře. Chápala, co ta slova znamenají, ale nikdy nečekala, že je uslyší. Od něj už vůbec ne.
„Jsem do tebe zamilovaný už od doby, kdy jsem tě poprvé uviděl.“
Bojovník se odvážil jít ještě blíž a lehce se dotkl dívčiny tváře.
„Od doby, kdy jsi o mně snil, nebo kdy jsi mě potkal a bojoval jsi se mnou?“
„Od doby, co žiješ Sidheag, narodili jsme se pro sebe.“
Stáli tam naproti sobě a neviditelná, nehmatatelná síla je postupně přitahovala k sobě, až byli ve vzájemném objetí, uhranuti pohledem toho druhého a čekali na tu správnou příležitost, příležitost pro první polibek.
Když se jejich rty téměř dotkly, náhle Sidheag zašeptala: „Slyšel jsi to?“
„A co?“ zeptal se Sekvan.
„Někdo sem jde, někdo o nás ví.“
V tom okamžiku už byli oba ve střehu a rozhlíželi se kolem sebe, hledali nebezpečí.
„Ať jste, kdo jste, ukažte se!“ řekl Failbhe.
„Vstoupili jste na naše území bez pozvání,“ řekl něčí hlas.
„Neudělali jsme to schválně,“ řekla Sidheag. „Jsme na cestě domů. Nechceme vám ublížit.“
„Nebojím se, že bys mi mohla ublížit, krásná panno,“ řekl muž, který vystoupil ze stínů a postavil se před ně.
„Tak byste mohl brzy přijít o život, pane, věřte mi. Ona umí bojovat,“ řekl Failbhe.
„Umí? Vážně? Snad nejsi ta, o které už mluví celá zem.“
Sidheag se zmateně podívala na neznámého muže. Nechápala, o čem to mluví.
„Proč by o mně měla mluvit celá zem?“
„No, ve všech keltských zemích je známo, že helvétský vůdce Neasan hledá svou dceru, která byla zasvěcena do umění boje. Máš stejné znamení jako ona, hada na tváři.“
Dívka nemohla uvěřit tomu, že ji poznali. Všechny keltské země to věděly? Všechny kmeny věděly, že ji její otec hledá?
„Mám návrh, mí poutníci. Zvu vás do naší vesnice. Tam si můžeme o všem promluvit lépe než tady.“
„Máme vám věřit? Kdo vlastně jste?“ Sidheag věděla, že ta slova jsou nemístná, pokud je ten muž pozval do svého obydlí, ale nechtěla padnout do žádné pasti, bylo jí jedno, co si budou myslet.
„Jsem Rónan, velký allobrogský vojevůdce. Nemusíš mě podezřívat, helvétská dívko.“
Celá vesnice se dívala na ty, které přivedl Rónan a jeho muži. Byl mezi nimi i druid vesnice. Jmenoval se Taog a slovo podivín ani zdaleka nevystihovalo to, jak se velmi často choval a jaký byl. Někdo říkal, že mu bohové schválně popletli hlavu a často se mu smáli za jeho zády, ale vždy mu byli vděční, když je vyléčil nebo jim jinak pomohl.
Nyní Taog vystoupil z davu vesničanů a postavil se před svého vůdce. Pohlédl na dívku, spatřil znamení na jejím obličeji a poznal ji.
„Proč jste ji sem přivedli? Nosí jen neštěstí, nepatří bohům!“ vykřikl ten druid.
„Sidheag? Jak by...“
„Nevyslovuj její jméno, sekvanský bojovníku. Ve svém úkolu jsi selhal, nemáš právo mluvit.“
„V jakém úkolu?“ odvážila se zeptat Sidheag.
„Měl tě zbavit života, dívko. On je lovec, on je ten, který se narodil ve stejný den, stejnou noc, aby tě mohl zničit, ale tvá krása mu popletla hlavu.“
Failbhe a jeho vyvolená dívka na sebe pohlédli, najednou vše pochopili. Failbhe pochopil sny, ve kterých zemřela Sidheag jeho rukou a ona zase pochopila, proč musela před helvétským oppidem bojovat s ním. Byl to jejich osud. Arianrhod jim určila velmi zvláštní osud.
„Tak dost, Taogu!“ zahřměl nad všemi Rónanův hlas. „Vážím si tě. Ale nechápu, co se tady děje, žádám tě o vysvětlení.“
„Žádáš nesprávnou osobu, vůdce,“ řekla dívka a sklopila svůj zrak. „To já bych měla prozradit, kdo jsem.“
Rónan, jeho druid a Failbhe seděli před domem vůdce Allobrogů a poslouchali příběh Sidheag, příběh té dívky, která je stejná jako oni a přesto tolik jiná.
„Máš být obětována, přesně jak řekla tvá druidka,“ souhlasil Taog. „Jak jsi říkala, že se jmenuje?“
„Latharna,“ zopakovala Sidheag její jméno.
„Latharna.“
Taog se na chvíli zavzpomínal na dobu, kdy ještě nebyl druidem, ale pouhým učněm. Vzpomněl si na magickou noc, kdy spolu s Latharnou a dalšími odříkával pradávná slova.
Dro, o Dêvo, tovo anexto,
Cue ír anexto, nertos,
Cue ír nertos, Skyans,
Cue ír Skyans, Gothvos,
Cue ís Gothvos, Gothvos ar vêriânjâ,
Cue is Gothvos ar vêriânjâ, y Garo
Cue ir Garo, grâto oljo Bewnans,
Cue in grâto oljo Bewnans, Garo Dêvo:
Dêvo cue ollo Dade
„Latharna. Ano, znám ji. Byla jednou z těch, které jsem poznal na Ynys Môn. Velmi výjimečná žena. Ale to víš jistě sama.“
„Ano, byla mi jako vlastní matka.“
„Jak jsem řekl, Rónane, není správné, aby tady zůstala. Nechceme na sebe seslat hněv bohů.“
„Tahle věc se týká jen mne, ne vás. Bohové nemají důvod, aby chtěli i vaši oběť. Rozhodni se, jak chceš, vůdce, je to jen tvá volba. Já mohu odejít.“
„Ne. Zůstaňte. Ty i Failbhe tu můžete zůstat tak dlouho, jak jen budete chtít,“ řekl vůdce.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Bojovnice - Část pátá:
Nevím, jestli mám dobré nápady, ale hodlám zveřejnit i jednu další povídku, která bude asi tak stejně dlouhá a bude se jmenovat Nighttime Birds. Bude to sice úplně jiné téma, ale mohlo by se vám to líbit. 
Tak jsem se dostala k další Bojovnici. Skvělá kapitola, co budu povídat, vzhledem k tomu, že to opakuji tak často. Ale vážně to hodlá být tak krátký příběh? Ach... to abych doufala v tak dobré nápady i v dalších dílech. 
Fluffy,
vůbec mi nevadí, že ses tak rozepsala, jsem za to moc ráda. Bohužel, moc kapitol si už neužiješ, čeká nás poslední. Tu snad přidám příští víkend. Ale stejně se chystám psát další povídku s podobným tématem.
Dawn,
ani nevíš, jak mě potěšilo, když jsem v administraci uviděla nový díl Bojovnice! Vrhla jsem se na něj okamžitě, protože jsem musela vědět, jak to dopadne, když jsi to tak vtipně ukončila naposledy. 
A vtipně to pokračovalo! Doopravdy jsem se pobavila, když si Failbhe (dokonce už píšu jména zpaměti, což považuju za úspěch, protože mi dalo práci si je zapamatovat správně 
) hrál na voyera a sledoval koupající se Sidheag. 
Typickej chlap, co si budeme povídat.
A pak se ta trochu vtipu vytratila a najelo to na takovu tu vážnější notu, kdy se Sekvan přiznal, že ji miluje. Moje srdce úplně poskočilo! A jak mě to potěšilo! No, dovedeš si to představit, když mi docházejí slova? 
Ale to, že je teda vyrušil ten vůdce toho kmenu a oni se nepolíbili! Ach jo! 
Já jsem jim ten první polibek tak přála! Snad jim ho dopřeješ jindy, budu doufat.
A to, že se konečně ukázalo, že se ti dva vlastně měli zabít, to bylo takové příjemné zpestření na závěr. Snad to mezi ně nijak nevstoupí. 
A ten druid... no, nelíbí se mi, že řekl, že za to jejich vesnice zaplatí, ale nechám se překvapit. 
A to s tím koncem myslíš vážně? To už se nám to doopravdy blíží? Páni, to jsem nečekala. Ale tak zatím si budu užívat každou Bojovnici, která vyjde.
Bylo to výborné; a doufám, že nevadí, že jsem se tak rozepsala. Měla jsem pocit, že ti musím sdělit všechno. Bylo to opět skvělé a těším se na další! 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!