OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bojovnice - Část první

09.07.2014 (11:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1496×

Kmen Helvétů byl rozhodně zvláštní, kdyby nebyl, ani byste nečetli tato slova. V tomto kmeni žila čarodějka – druidka Latharna. Jako čarodějka znala spoustu věcí a používala je ku prospěchu kmene. Varovala je před nebezpečím v podobě jiných kmenů, přírodních katastrof i nemocí. Léčila lidi, předvídala jim budoucnost.

Každé dítě, které se narodilo, prošlo jejíma rukama a ona mu dala jméno, které jí řekli bohové, jméno, které nebylo ovlivněno ničím, co člověk spáchal, ale vycházelo pouze z toho, jaký se narodil. Pardon, spletla jsem se - téměř každé dítě. Latharna byla čarodějka a měla spoustu schopností, ale nemohla být na více místech najednou a nemohla vrátit čas. 

Přímo uprostřed Samhainu, který byl jeden z nejhorších, co kmen zažil, se ve stejnou noc měli narodit dvě děti, dvě dívky. Jedné z nich dala Latharna jméno Caoimhe, což znamenalo něžná a milá. Druhá dívka se narodila téměř ve stejnou dobu jako Caoimhe, ale téměř na druhém konci oppida Helvétů. Nerozvážná matka dívky nepočkala na příchod Latharny a dala dívce jméno sama. Pojmenovala ji Sidheag. 

Latharna v dobré víře, že dívce nedají jiné jméno, než ona určí, přišla do domu Sidheaginých rodičů. Když však přišla a uviděla dítě v matčině náručí, věděla, že je pozdě.

„Dearshul, co jsi to provedla?" zeptala se Latharna zděšeně.

„Nepřišla jsi, dala jsem své dceři jméno sama."

„Dearshul, když jsem ti dávala jméno, věděla jsem, proč ti ho dávám, bylo to pro výstrahu. Víš, co tvé jméno znamená?"

„Ne," odpověděla popravdě.

„Znamená věčně plačící. Dala jsem ti ho, abys to nikdy nemusela zažít, ale nepovedlo se. Navždy budeš litovat své chyby. Jaké jsi dala té dívce jméno?"

„Sidheag," odpověděla ustrašeně.

Na Latharnu šly mdloby. Dearshul nechápala, co způsobila tím, že dala své dceři takové jméno, ale Latharna to věděla.

„Sidheag. Nádherné jméno. Ale vyslovíš ho jen párkrát za život. Sidheag bude dcerou, jakou sis přála - krásnou a silnou. Ale jednoho dne odejde a jestli se vrátí... To je jen v rukou bohů."

Latharna se otočila od matky a dcery, která si neprávem vysloužila tak neobdivný úděl.

„Čarodějko, stůj!“ zavolala Dearshul.

Latharna se ohlédla, pohled se jí zastavil na malém novorozenci v náručí matky.

„Kam odcházíš, pomoz přeci!“

„Nemůžu zvrátit osud,“ odvětila tiše. „Ten už je napsaný v knize vznešené Arianrhod, bohyně osudu.“

Latharna odvrátila zrak a odešla z domu. Sidheag. Nebylo to jméno, které se dávalo často. Znamenalo vlčice. Ale poslední žena, kterou Latharna znala a která nesla toto jméno, skončila neznámo kde. Opustila kmen a již nikdy se nevrátila. Ženy s tímto jménem byly nezvykle silné, rozené bojovnice a vůdkyně kmenů, ačkoli tato výsada patřila pouze mužům. Ale za všechno se platí, i za moc a sílu.

Latharna se vrátila ke svým knihám a zalistovala v nich. Marně se snažila najít způsob, jak osud té nevinné holčičky zvrátit. Ale nedalo se s tím už nic dělat. Dispatera ji k sobě povolá, až nadejde její čas. Tak to bylo, je a bude.

Sidheag bude muset žít se svým osudem. Latharna se zatvrzela, že Sidheag bude pomáhat, jak nejvíce bude v její moci, aby jí pomohla zvrátit její osud, nebo jej alespoň ulehčit.

Ve stejný den v kmeni Sekvanů se narodilo další dítě, tentokrát chlapec. Kmen Sekvanů neměl takové štěstí a neměl čarodějku, jako byla Latharna, a tak jména neměla žádný zvláštní význam. Přece jen se ale občas narazilo na takové, ke kterým jejich jména opravu seděla. V případě toho narozeného chlapce tomu bylo stejně. 

Dostal jméno Failbhe, což znamená lovec vlků. Vlčice a lovec vlků zrozeni v jeden den - to nebyla náhoda. Failbhe nevěděl nic o Sidheag a Sidheag přirozeně nevěděla nic o něm. Ale jejich životy byly spojené od chvíle, kdy se poprvé nadechli vzduchu kolem sebe a spatřili světlo světa. Nemohli se potkat hned, ale čas plyne rychle a ta doba, kdy se měli sejít, přišla dřív, než čekali.

Kdyby Latharna věděla, že se ve stejný den narodila Sidheag i Failbhe, věděla by, že se osudy obou změnily. Ale Is ait an mac an saol. A tak to doopravdy je.

Od chvíle, co Dearshul dala Sidheag její jméno, se život jejich rodiny změnil. Dearshul se utápěla v slzách, protože zničila život své dcery. Nechtěla se se Sidheag stýkat a připomínat si bolest, proto raději trávila čas se Sidheaginou starší sestrou Síleas.

Latharna se nemohla dívat na to, jak je to děťátko opuštěné lidmi, kteří by ji správně měli milovat, a tak se Sidheag ujala. Její matka proti tomu nic nenamítala, naopak se zdálo, že byla ráda. Čarodějka se tak stala matkou dívky, jejíž osud byl doposud velmi nejasný, ale rozhodně se blížil tragédii.

Život Sidheag se změnil. Už od útlého dětství jí Latharna předala obvyklé znalosti, které musely znát všechny děti, ale také ji zasvětila do tajů čar, čtení run, rozpoznávání znamení. Latharna také chtěla, aby se Sidheag naučila umění boje. Zpočátku to bylo nemyslitelné - Artair, který cvičil chlapce v boji, s tím nesouhlasil, ale čarodějka ho nakonec přesvědčila.

Sidheag tento zvláštní život nevadil, i když neměla spoustu přátel a většina lidí se na ni dívala skrze prsty. Dívky si o ní mysleli, že je divná, protože nenosila tradiční dámský oděv. Chlapci ji ponižovali různými narážkami při cvičení boje, přestože některé svým bojovým umem převyšovala.

Latharna naučila dívku, aby si jich nevšímala, ale když Sidheag přišla do věku, kdy dospívala a měnila se z dívky na ženu, začalo jí tohle chování ostatních vadit. Nechtěla být jiná, přála si být stejná jako ostatní dívky. A chtěla pro to udělat všechno, proto šla za svou matkou, ženou, kterou považovala za svou matku – za Latharnou.

„Proč se učím boji? Proč nejsem jako ostatní dívky? Proč s nimi nejdu oslavovat Beltaine pod hvězdnou oblohou?“

„Máš na práci mnohem důležitější věci. Pravda, dnes slavíme Beltaine, proto bychom se měli podívat na hvězdnou oblohu, abychom věděli, jaké nás čeká léto. Alespoň si ověřím tvé pokroky.“

„Nechci pozorovat hvězdy,“ stála si na svém Sidheag a založila si ruce na prsou. Nepřístupně odvrátila pohled od své matky, bylo jí jedno, že se chová neuctivě ke staršímu.

„Sidheag, věřím, že tě mrzí to odloučení od tvých vrstevníků, ale vše, co dělám, dělám pro tvé dobro,“ řekla něžně Latharna.

Dívka si smutně povzdychla. „Někdy se mi zdá, že ani nejsi moje matka. Dokonce jsem zaslechla ženy ve městě, které říkaly, že nejsem tvoje dcera.“

Sidheag o této věci dlouho přemýšlela. Byla jedináček a to nebylo obvyklé. Latharna žila sama a navíc čarodějky ani kněží neměli potomky. Své znalosti předávali svým učňům. Sidheag dokonce zaslechla, jak se lidé bavili o tom, že ji její vlastní matka proklela a pak se jí zřekla. Ale jméno té ženy nezaslechla, takže si nemohla ověřit, jestli jsou ty řeči pravdivé.

Ale... Vždy byla pravým opakem Latharny. Měla rovné černé vlasy, které už se tak dost vymykaly (pro všechny Kelty byly typické spíše světlé vlasy), byly jako havraní peří. Její oči byly jako pronikavé brány do nebes. Ale i přes tyto rysy, pokud zrovna nedržela v ruce meč, vypadala jako křehká dívka.

„Vážně to lidé říkají?“

Sidheag přikývla a sklonila provinile hlavu. Styděla se za to, že to řekla.

„Je tak. Lidé nezapomínají,“ řekla čarodějka. „Ale nezapomínají jen na určité věci. Málokdo z nich si pamatuje slova Ceridwen, moudré bohyně, která nechce připomínat chvíle smutku a vůle bohů, která nelze zpochybnit.“

„Co tím myslíš? Přece lhali! Já jsem tvoje dcera!“

Nyní byla Latharna tou, která hleděla do země a snažila se skrýt před pohledem bojovnice.

„Nelhali,“ zašeptala. „Nejsi má dcera, ne podle krve. Ve skutečnosti jsi dcerou Dearshul a Neasana.“

„Neasana? Toho vůdce východní armády?“

„Ano. On neví, že jsi jeho dcera, byl pryč, když jsi se narodila. A Dearshul mu řekla, že jsi zemřela.“

„Ale proč?“ vydechla Sidheag. „Proč se mě zřekla má vlastní matka? Co jsem provedla?“

„Jak bys mohla něco provést? Byla jsi malé novorozeně. To tvá matka udělala životní chybu.“

„Jakou chybu?“

„Pojmenovala tě.“

Dívka se nesouhlasně zamračila. „Jak? Jméno přece vždy dáváš ty, skrze tebe promlouvají bohové.“

„Caoimhe, dcera Eachanna, se narodila téměř ve stejnou dobu jako ty. Ji jsem pojmenovala, ale než jsem došla k tobě, tvá matka porušila zákon bohů.“

Sidheag Caoimhe i Eachanna znala. Od Eachanna koupila svého koně, Donnana. Caoimhe  byla opravdu hezká dívka, která otci pomáhala a starala se o své dva mladší bratry. Nebyla namyšlená jako ostatní dívky, občas prohodila se Sidheag pár slov, ale nedalo se mluvit o nějakém přátelství.

„Proč to Dearshul udělala?“

„Na to zná odpověď jen ona. Rozhodně tím ale změnila tvůj osud, tvůj život. Proto jsem ti postupně předávala všechny své znalosti, proto ses učila boji. Chtěla jsem, abys měla nějakou šanci, chtěla jsem, abys měla možnost zvrátit svůj osud, i když nevím, jestli Arianrhod změní svůj verdikt.“

„Jaký verdikt?“

„Bohové ti nedali jméno, nepatříš jim. Budou chtít tvou oběť.“

Oběť. To slovo znamenalo jedinou věc – smrt.

Sidheag na chvíli neslyšela nic než jen tlukot svého srdce, který jí najednou přišel tak vzácný. Pak uslyšela i hlasy Helvétů, kteří oslavovali Beltaine:

A blatu blande bitos biuon!

A m´atriia, a ma Helvetia!

A blatu blande bitos biuon!

A m´atriia, a ma Helvetia!

Čas plynul i v kmeni Sekvanů a zatímco ze Sidheag vyrostla krásná mladá žena bojovnice, Failbhe také dospěl a vysloužil si čestné místo ve svém kmeni.

Conall, který vedl kmen Sekvanů, byl dobrý vůdce, ale nestačilo mu to, co měl, proto se rozhodl rozšířit své území a potřeboval statné a oddané bojovníky, jenž by mu pomohli tento sen splnit. Failbhe byl jedním z nich.

Failbhe byl už v dětství velmi zvláštní. Pevně držel meč a dokázal s ním brát životy, přesto však měl v oblibě spíše luk než meč. Tiše se pohyboval lesem a lovil zvěř, která o jeho přítomnosti neměla tušení. Měl rád les, často tam chodil přemýšlet, nebo si hrát se svou mladší sestrou Sláine.

Ale stejně jako Sidheag neměl rád, když musel někoho poslouchat. Rád si dělal věci po svém, často bez rozmyslu, i když s tím jeho otec často nesouhlasil. Vždy však jeho nerozvážnost skončila dobře, takže nebyl potrestán, někdy byl dokonce i odměněn, a tak nadále pokračoval, jak chtěl.

Nicméně, teď se musel podřídit plánům jiných, ať chtěl či ne. Sekvanové chtěli v rámci rozšiřování svého území napadnout jeden z blízkých kmenů, kmen Helvétů. Chtěli brzy vyrazit, a tak musel Failbhe na radu, kde se mělo rozhodnout o postupu vojska.

Helvéti byli velmi dobří bojovníci a Failbhe netrpělivě čekal na setkání s nimi. Nejen kvůli tomu, že chtěl vědět, zda zvítězí Helvéti či oni, ale hlavně kvůli jednomu zvláštnímu snu. V tom snu viděl ženu, bojovnici s vlasy jako noc. Ani nevěděl proč, ale přišel k té ženě a lehkým máchnutím svého meče ji zabil. Co bylo ještě zvláštnější bylo to, že ta žena neutíkala a ani se nebránila, přestože také držela v ruce zbraň. Ale samozřejmě – jak by se mohla bránit? Ženy neuměly bojovat.

Failbhe nad tímto snem dlouho přemýšlel, viděl tu ženu na každém kroku, občas ji dokonce vědomě hledal, jako kdyby doufal, že sen je předzvěst skutečného setkání. Teď doufal, že tu ženu potká, až vyjede s Conallovou družinou do boje.

Ale je vůbec ta bojovnice skutečná?

Oslavy Beltaine trvaly dlouho do noci. Sidheag seděla nedaleko oslav a pozorovala její vrstevníky, kteří se drželi za ruce, tančili kolem ohně a zpívali:

In sose cantle cingeton

In- gutoues – bertoni.

Cante cladibu in lame

Exsrextos canumi:

A ulati, mon atron,

A brogi’m cumbrogon!

Exs tou‘ uradiu urrobirt

Cenetlon clouision

Cauaron caleton

Neměla chuť připojit se k nim. Byla tu možnost, že by ji ani nepřijali a řekli by jí, že má odejít, že ji nechtějí, jako už tolikrát, když chtěla být na chvíli normální. Ale Sidheag nechtěla, protože se všechno změnilo.

Konečně pochopila. Pochopila význam všeho, co se dělo. A bylo jí z toho na nic. Všichni věděli, kdo je, znali pravdu o jejím původu a jí samotné bylo tohle všechno zatajeno.

Proč ji její Dearshul, ta nešťastnice, jednala bez rozmyslu a nedošlo jí, že bohové mají své důvody, proč Latharnu poslali, aby dávala jména Helvétům? A proč Neasan, ten velký vůdce, nevěděl, že má ještě jednu dceru? Síleas, Branan. To byly jediné děti, které Neasan poznal.

A co já? Co já, otče? Já, tvá dcera, tvá bojovnice, tvá vlčice Sidheag?

Já, ta prokletá, ukrytá pod křídly čar Latharny?

Já, ta, jejíž krev, tvá krev, Neasane, má být prolita?

Mé zraky upřené do země a tvé, matky, Síleas i Branana, míří k obloze.

Proč k vám nepatřím? Proč jsem ta, jejíž život je tajemstvím?

Síleas a Branan byli také na oslavách. Sidheag je z dálky pozorovala a snažila se mezi nimi a sebou najít nějaké podobnosti. Byly tam, měla podobné vlasy jako její bratr a oči jako sestra. Nebyla tak hezká jako Síleas, nebyla tak silná jako Branan. Přesto bylo víc než jasné, že k nim patří. Byla jako pouto mezi těmi sourozenci – napůl jako bratr, napůl jako sestra.

„Ahoj.“

Sidheag vytrhla z jejího zamyšlení Caoimhe. Všimla si bojovnice, která seděla stranou od oslav a vrhala smutné pohledy na roztančené lidi. Chtěla vědět, proč je tak smutná. Beltaine byl přece svátkem smíchu, života, štěstí a radosti. Tak proč se tvářila tak smutně?

Avšak Sidheag nyní neviděla v Caoimhe dívku, která se s ní snažila spřátelit. Viděla v ní příčinu svého prokletí.

Kdyby se nenarodila, kdyby, tak bych mohla žít se svou matkou a otcem, se svými sourozenci. Nebyla bych prokletá, pomyslela si.

„Co chceš?“ zeptala se bez pozdravu.

„Sidheag? Stalo se ti něco?“ Caoimhe byla zmatená, ale přesto se posadila vedle ní.

„Ty se ptáš, co se mi stalo? Zrovna ty?“

„Má to se mnou souvislost?“

Sidheag to už nevydržela a postavila se. Shlížela na dívku, kterou vinila za svůj osud.

„To ty za to můžeš, ty jsi na vině! Kdyby ses nenarodila, dostala bych jméno jako každá jiná dívka, nebyla bych Sidheag, nemusela bych se učit boji a žila bych jako ty, se svou pravou rodinou a ne v rukou čarodějky! Kdybys nežila, byla bych šťastná, kdybys nežila, nemusela bych být obětována.“

Sidheag ovládal vztek. Zatínala ruce v pěsti, snad chtěla té bezbranné dívce i ublížit, ale nakonec to nedokázala. Vztek se změnil ve smutek nad tím, jak je vlastně vcelku bezbranná i přes své znalosti boje. Přestože držela v rukou meč, pořád byla jen slabá žena, která se nemůže vzdorovat mužské síle. A už vůbec ne síle bohů.

„Proč mi to říkáš teď? Všichni to víme už od doby, co jsme se narodily.“

„Možná ty. Ale mně jste všechno tajili, já o ničem nevěděla. Nevěděla jsem, proč jsem tolik jiná.“

„Nevěděla? Jak jsi to mohla nevědět? To ti nepřišlo zvláštní, jak tě Latharna vychovávala a čemu tě učila?“

„Nepřišlo,“ přiznala Sidheag. „Tobě by to přišlo divné, pokud by jsi ji pokládala za svou matku? Je to čarodějka, nepřišlo mi zvláštní, že bych jako její dcera měla znát to, co ona.“

Sidheag se znovu posadila, zakryla si tvář dlaněmi. Nechtěla vidět, jak byla slepá, jak byla hloupá. Caoimhe jí položila zlehka ruku na rameno.

„Sidheag,“ oslovila ji tiše. „Netrap se. Ani mě netěší, co se stalo a jaké to má důsledky. Je to těžké, ale musíme být silné.“

„Musíme?“ vzhlédla k ní Sidheag a po tvářích jí tekly slzy. „Ty vůbec netušíš, jaké to je, být v mé kůži, žít můj život.“

„Máš pravdu, netuším. Ale my dvě, ty a já, jsme dvě spojené duše. Já patřím do tvého života a ty zase do mého. Jsem tvá sestra. Víc než Síleas. Latharna je tvá matka víc než Dearshul. Nemysli si, že nemáš rodinu, protože my jsme tvá rodina. A nedovolíme, aby nám tě vzali.“

Bojovnice se jen nešťastně pousmála. Caoimhe snad nemohla svým slovům věřit. Vzepřít se bohům? Seslali by na nás zkázu. Dagda by Helvéty neochránil.

„Ne,“ řekla překvapivě silným hlasem Sidheag. „Vůle bohů se stane. A vy s tím nemůžete nic udělat, nebudete s tím nic dělat. Vám se nic stát nemá.“

Otřela si slzy z tváře a postavila se. Opustila Caoimhe bez jediného slova a šla udělat jedinou věc, která byla správná. Musela odejít, pokud nechtěla ohrožovat kmen, svou rodinu.

Došla pro svého přítele, se kterým si rozuměla beze slov – pro Donnana. On byl jediný, koho mohla vzít s sebou. Jediný, který by určitě udělal to samé.

„Půjdeme, Donnane,“ řekla.  „Půjdeme vstříc osudu.“

Donnan nic nenamítal, jako vždy odnesl Sidheag, tam kam chtěla. Oba zmizeli ve tmě, která je zahalila, udělala je neviditelnými tak, že nikdo nevěděl, kam zmizeli.

Sekvanové už byli na cestě. Několik tisíc mužů jelo na koních, aby si podmanili Helvéty. Failbhe byl mezi nimi. Sny o dívce bojovnici byly častější a měnily se. Nyní i ona jela na koni, jako kdyby mu jela vstříc. Stále neměla strach z toho, co ji čeká, i když sen vždy končil stejně – její smrtí.

Failbhe si byl jistý, že se s ní setká. S každým dnem jí byl blíž.

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bojovnice - Část první :