OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Draci v nesnázích - 1. kapitola

05.04.2014 (09:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1636×

Prolog

Na zemi leželo smrtelně bledé tělo. Třáslo se jak strachem, tak zimou. První kapky přicházejícího deště mu pomalu máčely shrbená záda.

„Prosím, už mi neubližuj,“ promluvil chraplavým hlasem, ve kterém nebylo slyšet nic jiného, než strach.

Celé tělo se nepatrně pohnulo. Ležící zprudka otevřel oči a pozvedl svůj bílý pohled ke svému vězniteli. Krvavé šrámy se táhly po celé otrokově tváři.

První blesk osvítil oblohu a zároveň i věznitelův obličej. Vladař otroků vyjekl a okamžitě poníženě sklopil pohled.

Tichem se rozlehl hrozivý smích.

„Pověz mi, co víš,“ zašeptal nenávistně věznitel a další blesk osvítil jeho chlupatou tvář.

Sylas se jedním dlouhým krokem přesunul k ležícímu vladaři otroků. Pařát, kterým mu noha končila, mu přitiskl na studená záda.

„Poslouchám,“ zašeptal a sklonil hlavu níž k ležícímu.

„Našli ji,“ chraptil vladař. „Je to dcera samotného Damiana, je to princezna.“

Noční bouří se ozvalo děsivé zavrčení, které přehlušilo veškeré hromy a vichr. Sylas sundal svůj pařát z otrokova těla a mezi zuřivým vrčením, které mu vibrovalo hrudí, zašeptal: „Dlouho nebude.“

1. kapitola

Zády jsem dopadla na tvrdou matraci, rychle jsem se přetočila a postavila se na nohy. Megan mě se zlomyslným úšklebkem a dýkou v ruce pozorovala. Sledovala jsem, jak se ke mně blíží jako kočka, tiše a nebezpečně.

O krok jsem před ní ucouvla a pevně sevřela dýku.

Megan se přiblížila ještě o jeden krok. „Snad se mě nebojíš, princezničko,“ pronesla tichým hlasem a mně přeběhl mráz po zádech.

Ano, bála jsem se jí.

Na Meganině tváři se rozlil sebejistý úsměv. Rychle jsem se k ní přiblížila, sehnula se a kopem jí chtěla podtrhnout nohy, ale nepovedlo se mi to. Megan rychle ucouvla, a když jsem byla skrčená, využila všechnu svoji sílu k tomu, aby mě přirazila k zemi. Obkročmo se na mě posadila, čímž mi nedovolila žádný pohyb, a přitiskla chladnou ocel dýky ke krku.

V očích se jí nebezpečně zablýsklo a já zatajila dech.

Po chvilce vzájemného zírání si do očí Megan s odfrknutím vstala. „Stále tak neschopná.“

Protočila jsem oči v sloup a postavila se na nohy. Pomalu jsem vzdávala pokusy o to, abych na ni udělala dojem. Zdálo se to jako nemožný úkol.

Musím uznat, že vyzvat ji na souboj v dýkách nebyl zrovna nejlepší nápad. Všichni mi říkají, jak se od té doby, co jsem prošla spojením s rudou dračicí, rychle zlepšuji. Nejspíš mi moc narostlo ego a černovlasá členka mé gardy mi ho právě usadila.

„Děkuji za souboj,“ pronesla jsem k Megan a sledovala, jak s kývnutím mizí z tělocvičny. Byla jsem ráda, že si odpustila poznámku, kterou se zjevně chystala pronést.

Odnesla jsem dýku na své místo a vzala si rukavice.

Sice jsem už byla úplně propocená, ale ještě jsem to dnes nechtěla vzdát. Postavila jsem se k jednomu z boxovacích pytlů a trénovala útoky, které mi ukázal Logan.

Od té doby, co jsem prošla proměnou, jsem se příšerně změnila. Už nejsem tím stejným člověkem, kterým jsem byla ještě před týdnem.

Čas se mi teď zdá pomalejší a já uvnitř sebe cítím, jak mi v žilách koluje palčivá magie. Nikdy jsem nevěřila, že to bude takové. Líbí se mi to, to ano, ale jsem nebezpečná. Má moc se několikrát zvětšila a já se stále nenaučila, jak ji ovládat.

Hlavou mi vířily různé myšlenky na raněné, které jsem nedokázala zachránit, jimž jsem nemohla pomoci, až se mi před očima vytvořil obraz mladého muže s mírně kudrnatými vlasy.

Ano, už je to přes týden, co je Joshua stále v kómatu. Doktor sice říká, že je to kvůli tomu, aby se jeho tělo mohlo lépe regenerovat, ale všem se nám po něm moc stýská.

Aniž bych si to uvědomila, začala jsem dávat do úderů víc síly.

Obraz Joshui vystřídal ten Arielin, jak pláče, že nemá dostatek sil na vyléčení Joshui.

Vtom jsem se zarazila, jelikož jsem si vzpomněla na svůj slib Ariel, že se u ní hned po tréninku ukáži.

Okamžitě jsem přestala boxovat a šla vrátit rukavice na své místo a chvilku poté jsem se odebrala do svého pokoje.

Zašla jsem si do šatny pro věci na převlečení. Přemýšlela jsem, jestli jsou vhodnější šaty, a nebo opět nějaké tepláky. Netrvalo to dlouho a já vytáhla bílé vytahané tričko a k němu si vzala černé tepláky s růžovým nápisem „NESAHAT“ na zadku. Kriticky jsem zhodnotila svůj výběr. Nakonec jsem jen pokrčila rameny, nikam ven se nechystám, tak nač se nějak přespříliš strojit?

Po tak náročné volbě jsem se s úsměvem na rtech vydala do sprchy.

Užívala jsem si kapky dopadající na moji pokožku a nechala myšlenky volně plynout.

Vybavil se mi ten pocit, jaké to bylo, když jsem vstoupila do dračího těla.

Celou mě zahalila temnota. Bolest mě rvala na milion malých kousíčků a já se ztrácela ve svém zoufalství.

Zuřivě jsem lapala po dechu, když se ozval ohlušující řev. Zdálo se mi, jako by se nade mnou vznášel rudý drak, který se chystá každou chvilku zaútočit.

V hlavě se mi rozezněla Arielina slova o tom, jak musím bojovat o nadvládu nad tělem. Ale já neměla ani to nejmenší tušení, jak to mám udělat.

Pomalu mě opouštěla naděje na úspěch. Nenapadlo mě proto nic lepšího, než pevně sevřít víčka a přát si, aby se nic z toho nestalo a já se zase ocitla ve svém těle.

Zaslechla jsem pronikavý řev dračice a pak nastalo ticho. Vše jako by se rázem zastavilo a zmizelo. Zůstala jen ta pustá temnota a já uvězněná uvnitř. Nechápala jsem, co se stalo, a nevěděla jsem ani to, jak dlouho jsem byla uvězněná v té temnotě.

Další vzpomínka se týkala toho, jak jsem pomalu otevřela oči.

Poznala jsem, že ležím ve svém pokoji obklopena mojí novou rodinou.

„Zvládla jsi to,“ oznámila mi Ariel se širokým úsměvem na rtech.

Potřásla jsem hlavou, abych se zbavila vzpomínek a lépe se soustředila na realitu. S povzdechem jsem zastavila proud teplé vody a oblékla se do nachystaného oblečení.

Po chvíli jsem už mířila do druhého patra, kde se nachází Arielin pokoj.

Těšila jsem se, že mi pomůže s nově nabytou magií. Měla jsem zakázáno ji používat mimo výcvik po tom, co jsem málem přeměnila svůj pokoj v prach, když jsem to zkoušela poprvé.

Nad touto vzpomínkou jsem se trochu pousmála, ale to už jsem stála přede dveřmi Arielina pokoje a rychle zaklepala.

Ariel mi otevřela ve žlutých šatech a já se podivila nad tím, že jsem ji viděla jen jednou v kalhotách, a to tehdy v tělocvičně, když trénovala.

„Tenesie,“ pozdravila mě vesele a hned dodala ostřejším hlasem: „Jdeš pozdě.“

„Promiň, v tělocvičně jsem to trochu protáhla,“ vysvětlila jsem a prošla jsem kolem jejího štíhlého těla dovnitř pokoje.

Sice jsem tu už několikrát byla, ale pokaždé mě překvapil pohled na obrovskou knihovnu zabírající dvě stěny. V protilehlém rohu stála postel s rudým povlečením a uprostřed místnosti se nacházela pohovka a konferenční stolek.

Mlčky jsem se posadila na černou pohovku a zkoumavě se zadívala na Ariel, která mě okázale ignorovala, zatímco přecházela od jedné knihy ke druhé.

Po chvíli jsem to již nemohla vydržet, proto jsem se zeptala: „Co budeme dnes dělat?“

Ariel odložila knihu zpět do knihovny a zvedla ke mně veselý pohled. „Když už v sobě máš dračí magii, napadlo mě, že by se ti mohla hodit ochrana na oblečení. Předpokládám, že se budeš chtít měnit v draka, aniž by sis zničila oblečení.“ Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a dodala: „I když toho, co máš teď, by škoda nebyla.“

Na tváři se mi objevil zářivý úsměv a pečlivě jsem si upravila vytahané tričko.

„Můžeme začít?“ zeptala se a já přikývla. Nervózně jsem si propletla prsty na rukou a čekala, co se bude dít.

Ariel si sedla vedle mě a povzbudivě se usmála. Sevřela mé ruce do těch svých a ještě než zavřela oči, zašeptala: „Uvolni se.“

Chvíli se nic nedělo, už jsem začínala mít obavy, zda je to kouzlo vůbec možné provést na někom, kdo v sobě neměl dračí magii od narození, když vtom se kolem Ariel utvořila jemná nafialovělá mlha.

Zmateně jsem zamrkala a chtěla na to Ariel upozornit, ale začalo mě brnět celé tělo. Nebylo to nepříjemné, ale děsila jsem se toho, že nevím, co se bude dít.

V tu chvíli mi Ariel stiskla ruce pevněji, a když jsem se na ně podívala, všimla jsem si, že hořely.

Začínala jsem panikařit. Arieliny rudnoucí ruce a pach spáleného masa mi připomněl Briana, mého přítele, kterého jsem omylem zabila, když jsem poprvé použila svoji schopnost.

Ne, teď na to nesmím vzpomínat, teď se musím dostat dál od téhle členky své gardy, abych jí nemohla ublížit ještě víc.

Zkusila jsem se vyprostit z Arielina sevření, ale ona mě odmítla pustit.

„Vydrž,“ sykla skrz pevně zaťaté zuby. Panika ochromovala mé myšlení. Jedna moje část chtěla zachránit Ariel, ale ta druhá mě nutila poslechnout a nehledět na škody, které tím způsobím.

Než jsem se stihla rozhodnout, plameny, obalující mé ruce, zmizely a Ariel mě pustila.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ihned, jakmile mě opustil prvotní šok. Bála jsem se cokoliv udělat, abych jí opět nějak neublížila.

„Jo, to hned přejde,“ usmála se, ale já si všimla, že ji to opravdu bolí. „Mělas vidět, když jsem kouzlila s Loganem, svítila jsem jako vánoční stromeček, kolik jsem od něho dostala šoků,“ vyprávěla dál, ale najednou se zarazila. „Už je pozdě, máš být dávno na večeři,“ upozornila mě. Chtěla jsem namítnout, že to nevadí, ale nenechala mi říct ani slovo. „Já si stejně musím odpočinout, ve výuce budeme pokračovat někdy jindy.“

Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem usoudila, že bude nejlepší, abych odešla.

Jakmile jsem se s Ariel rozloučila, vyběhla jsem z jejího pokoje směrem k jídelně. Šla jsem už pozdě, proto jsem se nezdržovala s převlékáním do něčeho vhodnějšího do společnosti.

Přede dveřmi jídelny jsem se zastavila a několikrát se nadechla, aby na mně nebyl znát ten předchozí sprint.

Nasadila jsem omluvný výraz a s odhodláním vešla do místnosti.

Jen co jsem zvedla hlavu, zarazila jsem se. Zíralo na mě víc obličejů, než jsem čekala. Moji královští rodiče měli návštěvu.

„Tenesie,“ sykla Trisha naštvaně, jakmile mě sjela pohledem od hlavy k patě, a já cítila, jak začínám rudnout studem. 

Věnováno Romině, protože kvůli tobě jsem tuhle kapitolu přidala ještě dnes. 

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Draci v nesnázích - 1. kapitola: