OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Faraonův pšent - 11. kapitola

13.09.2014 (15:00) • Spyro • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1159×

„Horko,“ zasténala ze spaní Arsinoé, jakmile slunce nad pouští vyšlo a dalo písku zpět jasně zlatavou barvu. Arsinoé se probudila a prohrábla si dlouhé vlasy. Jak slunce pálilo, jejich havraní barva způsobovala, že pohlcovaly víc světla, než kdyby měly jinou barvu.

„Copak to nikde nekončí?“ bědovala, vstala a pokračovala v cestě. Nevěděla, kudy vyjít, ani kam míří. Věděla jen, že musí jít dál.

Netrvalo dlouho a padla na kolena, vysílená, žíznivá a bez jakéhokoli východiska. Před očima se jí dělaly mžitky. Nad Arsinoé se najednou objevil stín. Ještě vysíleně zvedla hlavu, aby uviděla velblouda, který stál přímo před ní, načež zavřela oči a ztratila vědomí.

„Takže tedy tvrdíš, že s tím nemáš nic společného?“ ptal se tvrdě Caesar, dívaje se na Inara. Ten přikývl.

„Ano. Dostaly se ke mně informace a já nechtěl nic nechávat náhodě,“ tvrdil Inaros vehementně.

Celý výslech se netáhl moc dlouho, důkazy neexistovaly a Caesar se potřeboval vrátit do Říma, Inaros byl tedy propuštěn. Kleopatra dostala do péče malého Caesariona. Palácem se táhly řeči, že jistě porodí Caesarovi druhé dítě. Informace, že skutečná Kleopatra zemřela, jako by zemřela společně s ní. Každý sloužící jako by byl slepý a věřil, že Kleopatra má jen špatné období. Egyptem se roznesla informace, že je v exilu, aby nevyšlo najevo, že se změnila – měla tedy čas se alespoň naučit být stejnou Kleopatrou, jakou byla Kleopatra sedmá.

V nestřežené chvíli se Inaros vplížil zpět do ložnice, kde ukryl hlavu Renenet, a odnesl ji k sobě do pokoje. Tam se ujal práce – ostříhal ji, v podstatě znetvořil, až nebylo poznat, komu dříve patřila, či jaké bylo její pohlaví. Spokojeně svůj výtvor uložil do bedny, přiložil vzkaz a postavil bednu před Caesarův pokoj. Na to odešel za Ptolemaiem, který, ač mu nevěřil, byl stále příliš mladý a potřeboval rádce.

„Králi, vím, jak zajistit Caesarovu náklonnost,“ usmál se Inaros, jakmile se mu podařilo dostat do Ptolemaiovy blízkosti.

„Ano? Jak?“ zeptal se Ptolemaios, který ač byl konečně králem, měl teď příliš mnoho povinností ohledně povstání, která se táhla napříč Egyptem. Bez rádce byl jako bez ruky, neměl vůbec politický přehled a nevěděl, jak se znovu začlenit do celkového fungování paláce.

„Získal jsem hlavu Caesarova politického nepřítele – Pompeia. Když mu ji pošlete darem, jistě si ho nakloníte a zajistíte si tak jeho svázaný jazyk,“ usmál se Inaros.

Ptolemaios si téměř okamžitě vybavil události včerejší noci. Věděl, že musí Caesarovi nějak kompenzovat ten incident s Kleopatrou. „Nuže dobrá, předlož mu ji jako dar ode mě,“ odsouhlasil Ptolemaios, načež odešel za konciliérem rady Donkorem a šel s ním plánovat další pohyby v radě. Inaros spokojeně odešel do svého pokoje.

Ještě téhož dne si královský kronikář nechal předvolat královský pár, aby mu vypověděl nové zápisy a pokračoval tak v rodové tradici. Inaros se zasedání účastnil, koneckonců, Ptolemaios i Kleopatra byli v podstatě noví a nevěděli, co se událo v posledních letech.

Do místnosti ale náhle vpadl Caesar. Byl rozzuřený, v rukou svíral zničenou hlavu, a napochodoval až k Ptolemaiovi, kterého chytil za roucho a přitáhl k sobě.

„To je Pompeius! Můj zeť!“ volal, oči vypleštěné.

„Ano, to byl dar pro vás, abych urovnal náš spor!“ bránil se Ptolemaios a snažil se vyprostit s Caesarova sevření.

„Spor!“ zvolal zoufale Caesar a Ptolemaia pustil. „Já ti povím, co je spor!“ sevřel hlavu v ruce a strčil ji Ptolemaiovi před obličej. Bledá Kleopatra vše pozorovala, neschopna slova.

„Spor nastává, když římského konzula připravíš o hlavu, takhle ho znetvoříš a ještě mi ho dáváš darem! To není dar, to je urážka na cti Říma!“ provolával Caesar. Zhluboka se nadechl, znovu vydechl a chtěl ještě něco dodat, ale rozmyslel si to, sáhl si k pasu a tasil meč.

„Oko za oko!“ zvolal a zvedl paži. Do cesty mu skočil Inaros.

„Zadržte, Caesare!“ zarazil jej s napřaženýma rukama. „Přece byste nezabil dítě!“ řekl rychle první věc, co ho napadla.

„Už to dávno není dítě!“ řekl Caesar a Inara se pokusil odstrčit.

„Ale ano, je to dítě, vždyť je mu teprve dvanáct!“ drmolil Inaros. Ptolemaios se pokusil protestovat, ale dupnul mu na nohu a svázal mu tak jazyk.

„Myslel jsem, že šestnáct,“ řekl Caesar už mírněji, docházelo mu, jaký skandál by vyvolalo, kdyby zabil dítě.

„V kronice je zapsáno chybné datum… Ty!“ ukázal na kronikáře. „Oprav to!“ naléhal. Kronikář se jen zamračil, pohledem těkal mezi mečem, Ptolemaiem a Inarem. Nakonec přetočil stránku a škrtnul rok narození Ptolemaia.

„Dobrá tedy, ušetřím tě, ale nepočítejte s nějakou mojí spoluprací! Tahle holka není-“

„Zadržte,“ opět skočil Inaros Caesarovi do řeči, „víme, že Kleopatra není ve svojí kůži, myslím, že bychom ji mohli poslat na chvíli do Říma, aby tam přišla na jiné myšlenky a znovu se dostala do svojí kůže, co říkáte?“ snažil se to uhrát Inaros. „Stejně si Egypt myslí, že uprchla do exilu,“ dodal rychle. Caesar se znovu zhluboka nadechl, vadilo mu, že si s ním někdo takto zahrává. Ovšem nevinnost té dívky a její vyděšenost ho v hloubi duše chladným nenechávaly. Nebyla to jeho Kleopatra, ovšem i tak pociťoval k té osobě jakýsi druh náklonnosti.

„Dobrá tedy,“ řekl pevně Caesar, „Přijel jsem pro Pompeia, odjíždím s Kleopatrou,“ oznámil, otevřel dveře a následován teď už smířenou Kleopatrou opustil palác.

Kronikář se chopil pera...

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Faraonův pšent - 11. kapitola: