OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Filmové pouto - 14. kapitola



Filmové pouto - 14. kapitola Nějak jsem se rozjela s přidáváním kapitol. Snad mi to chvíli vydrží. Zpět k dnešní kapitole. Sofie dostala ránu, jak to pokračovalo po ní? To si přečtěte v dnešní kapitole. :)

Moje ztěžklá víčka se pomalu odlepila a já spatřila bílé světlo. Bylo opravdu ostré. Kde to jsem? Hlava mi třeští a bolí mě každý nádech a výdech. Ach, moje žebra. Poslední, co si pamatuji, je Nick, jak se nade mnou sklání, a jeho nohu, která se zastavila až o právě moje bolavá žebra. Šmejd jeden!

Ještě že se na jeho agresivitu přišlo takhle ze začátku. Co bych pak dělala, kdyby mě napadl někde, kde by mi nikdo nemohl přijít na pomoc? Co by se stalo pak? Zmlátil by mě ještě víc? Nechci myslet vůbec na to, co vše by se mi mohlo stát.

„Slečno Hootennová, konečně jste vzhůru. Jak se cítíte?“ přišla do mého pokoje sestra a zkontrolovala všechny přístroje, které se u mě nacházely. A že jich nebylo málo. Z některých přístrojů vycházely různé hadičky až do mých žil.

„Co se stalo?“ vyšlo z mých úst. Ten hlas se mi vůbec nepodobal. Byl to takový jemný chrapot. Není divu, že nemůžu mluvit. Mám úplně vyschlo v krku.

„Byla jste napadena během vašeho natáčení a upadla do bezvědomí. Proto ležíte na našem oddělení, a brzy se za vámi zastaví lékař a objasní vám váš zdravotní stav. Teď odpočívejte. Když budete potřebovat, tak stiskněte tohle tlačítko, a já hned přijdu.“ Položila mi do dlaně tlačítko na sesternu a odešla. To mě Nick musel asi pěkně zřídit, když ležím v nemocnici a byla jsem v bezvědomí.

Moc návštěv jsem neměla. Stavil se tu jednou lékař, aby mě informoval, že mám pohmožděniny, ale nic vážného mi není. Jenom budu muset na chvíli přerušit natáčení, jelikož mi obličej hraje všemi barvami. Běhat po place by asi taky nebylo to pravé.

„Můžu dál?“ vykoukla ze dveří hlava Jody. Objevila se v mém pokoji hned po snídani a já ji tak moc ráda viděla. Chyběla mi. Tak moc!

„Jasný. Tak moc ráda tě vidím, ani nevíš jak!“ Hned si ke mně přisedla a stiskla mi ruku. Už se jí pěkně zakulacovalo břicho.

„Hned, jak se ke mně dostalo, co se stalo, nasedla jsem do prvního letadla. Nemůžu uvěřit, co ti to udělal. Jak je možné, že to trvalo tak dlouho, než ho od tebe odtrhli? Prý byl jak smyslů zbavený,“ prohlížela si mě Judy starostlivýma očima.

„Vůbec nevím, co se přesně stalo. Poslední, co si pamatuju, jak ležím na zemi a Nick do mě… kope.“ Nechtělo se mi věřit, že opravdu říkám to, co říkám.

„Tak to buď ráda, že jsi potom padla do bezvědomí. Nevím, jestli bych ti to teď měla říkat. Abych tě nerozrušila.“

„Chci to slyšet, prosím. Jsem na to připravená.“ Musím slyšet všechno, prostě to musím vědět.

„Dobře, stejnak se to jednou budeš muset dozvědět.“ Opřela se do křesla, ale moji ruku nepustila. „Slyšela jsem to od maskérky. Té, co ti dělala make-up a vlasy. Víš, kterou myslím, ne?“ Dychtivá po vyprávění jsem přikývla. „Všichni byli na place a slyšeli tvůj výkřik ze stanu s občerstvením. První přiběhla právě tvá maskérka, ale místo, aby ti pomohla, úplně zkameněla. Nick na tebe křičel, že jsi zatracená kurva, co neví, co je pro ni dobré, a přitom do tebe kopal.“ Obě jsme těžce polkly, ale Judy pokračovala. „Naštěstí poté přiběhli i chlapi od štábu a Nicka od tebe odtáhli, ale na tebe prý moc dobrý pohled nebyl. Byla jsi v bezvědomí a tekla ti hodně krev. Chudinko moje.“ Naklonila se ke mně a pohladila mě po tváři. Nemůžu říct, že by to bylo příjemné, jelikož moje tvář byla nateklá. „Myslím ale, že ani teď na tebe není moc pěkný pohled. Promiň, Sof, ale je to tak,“ omlouvala se Jody, ale nebylo za co. Aspoň nedělá, že je to lepší, než doopravdy je. Pravá kamarádka.

„A dál nic? Jak jsem se dostala do nemocnice? A co je s Nickem?“ Doufám, že je někde zavřený a jen tak se ke mně nedostane.

„Do nemocnice ses dostala sanitkou. Rejža ji okamžitě zavolal a taky ti dal první pomoc. Díky němu si dopadla ještě dobře.“

„A Nick?“ nedalo mi to.

„Nick? Ten je ve vazbě. Ukázalo se, že nejsi jeho první oběť, nebo jak to říct. Už má co dočinění s nějakým tím násilím na ženách, ale podle všeho tebe zřídil nejvíc. Nemít dítě v břiše, vlastnoručně bych ho taky utloukla,“ začala se rozčilovat Jody.

„Taky?“ nemohla jsem nepřeslechnout.

„No jo, to nejlepší. Málem bych na to zapomněla. Když od tebe Nicka odtrhli, tak přiběhl Jared. Byl až někde vzadu u karavanů. Kdybys viděla jeho výraz. Vzal Nicka a skoro z něj vymlátil duši. Nemohli ho z něj dostat. Byl úplně nepříčetný.“ Cože? Proč to udělal? „On se tady za tebou nestavil?“ divila se.

„Ne, ty jsi moje první návštěva.“

„To je divný. Když tě dávali do sanitky, trval na tom, že pojede s tebou, ale nechtěli ho do sanitky vzít. Proto jel hned za tvojí sanitkou v autě a od té doby ho nikdo neviděl. Všichni si mysleli, že je tu s tebou.“ Tak teď už se v ničem opravdu nevyznám.

Prvně řekne, že se mu asi líbím, nemůže na mě zapomenout atd., a pak hned odejde. Poté, co jsem zbitá jak pes, zmlátí násilníka a jede se mnou až do nemocnice, ve které poté není, a vlastně není nikde? Kdo se v tom má vyznat?

„Nevím, jestli nemám něco s mozkem, ale taky to nechápeš?“ musela jsem se Jody zeptat, protože mi to opravdu nedávalo smysl. Choval se jak poblázněný puberťák.

„Vůbec. Ale vypadá to, že k tobě něco cítí. Tohle by přece nedělal chlap, kterému jsi volná, ne?“ Taky si to myslím, ale přece má Bethany a čeká je svatba.

Ještě chvíli jsme s Jody polemizovaly nad vším, co mohlo znamenat Jaredovo chování, ale stejnak jsme nedošly na konec.

„Brzo se za tebou zase stavím, ale teď už musím jít. Natáčení se úplně překopalo a já slíbila svoji pomoc. Měj se.“ Políbila mě na čelo a odešla. Teď budu mít velkou možnost nad vším přemýšlet a třeba tomu přijdu na kloub. Nebo taky ne.

Po celou dobu mé rekonvalescence v nemocnici za mnou přišlo několik lidí, ale ani jeden z nich nebyl Jared. Sice se prý už objevil, ale rozhodně ne u mě v pokoji. Copak se asi stalo?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Filmové pouto - 14. kapitola :

1. Pája S.
17.03.2018 [7:35]

Narazila jsem na tuto povídku teprve teď. A přečetla si všechny kapitoly. Je moc dobrá. Příjemně se čte a děj pěkně odsýpá. Určitě pokračuj Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!