OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Filmové pouto - 3. kapitola



Filmové pouto - 3. kapitolaSofie je víc a víc nervózní z Jareda, a přitom ji brzo čekají pikantní scény. Mark se snaží slepit vztah dohromady, povede se mu to? Trapasy při natáčení i pozvánka ven. To vše si přečtete zde. Těším se na komentáře. :)

Po skončení natáčecího dne jsem se odebrala do stanu celá poštípaná od komárů a špinavá. Ztěžka mi klesly nohy a já dosedla do křesla. Byla to úleva, sednout si a už neběhat někde po kořenech atd.

„Šlo ti to moc dobře, Sof,“ objevila se Jody vedle mě a sedla si. Odložila svoje desky s popisky a připomínkami od režiséra a protáhla se.

„Moc díky, už se vidím v posteli,“ broukla jsem s úsměvem a začala si balit věci. Musím si dát sprchu a učit se scénář. „Chci se zeptat, Jody. Máme tam nějakou líbací scénu nebo tak? Zatím se učím scénář po boj s vetřelci a do té doby tam nic není.“

„Měla bys vědět, co se bude dít v celým filmu, Sofie,“ pokárala mě se smíchem a zvedla se k odchodu.

„Já vím, ale víš, jak to mám s časem.“

„Mrkni na stranu šedesát tři, a to ti možná pomůže,“ uchechtla se a odešla ze stanu pryč. Osaměla jsem.

Oblečení, které mi dali na natáčení, jsem svlékla a dala je na ramínka. Mobil mi opět blikal zprávami a já se loudala pomalu k autu. Všechny byly od Marka, jak jinak. Furt se ptal, co dělám atd. Co bych asi dělala, když natáčím film? Opravdu mě vytáčel.

„Krásný večer, slečno. Můžeme?“ pokynul na mě Craig a já si sedla opět na zadní sedadlo auta. Pomalu začal startovat.

Mrkla jsem ven z okénka a zahlédla Jareda. Bavil se s někým ze štábu. Vypadal tak uvolněně, ne jako by celý den běhal po lese. Já si sebou nebyla úplně jistá v akční roli. Tohle byl můj první akční film. Moje nejčastější postavy byly holky z města a ne nějaký divoženky. V ten moment na mě koukl.

Usmál se svými plnými rty a zamával mi. To mě překvapilo. Zarděla jsem se až za ušima a lehce mu mávla. Moc milý chlap. A v tem okamžik se Craig rozjel směr hotel.

Odpověděla jsem během jízdy na vzkazy od Marka. Hned, jakmile mu ode mě přišla zpráva, volal mi a furt něco mlel. Že bychom to mohli posunout, to moje mateřství, a tohle a tamto, ale nic, co chci já. Budu mu muset brzo říct, že je konec. Už mě to nebaví.

Na hotelu panoval klid a já si hned zalezla pod horkou sprchu. Smýt ze sebe pot po celodenním běhání po lese bylo víc než vítané. Ve vlasech jsem ještě měla jehličky.

Jídlo, které jsem si objednala, už bylo na stole v pokoji. S pocitem plného žaludku jsem zalezla do postele. Můj scénář ležel vedle mě a trčely z něj lístky. Značily pasáže, které se mi špatně pamatují a je potřeba je pořádně pročíst.

Chvíli mi trvalo, než se mi vybavilo, že Jody říkala něco o straně šedesát tři. Teprve jsem byla na třicáté, a tu si založila. Strana šedesát tři začala zase během v lese. Nečekaně. Nebylo zde moc slov, jen spíš poznámky v závorkách. Sakra, teda, to bude žhavý.

Líbání mi nevadilo. Patřilo to k filmu a nikdy v tom nehrály roli city, ale tenhle chlap na mě působí až moc. Táhne mě to k němu jinak, než jsem byla kdy zvyklá. Navíc, tady nepůjde jen o natáčení polibku, ale i něčeho víc.

Tak dlouho mi oči těkaly po textu na straně šedesát tři a dál, až jsem zapomněla, kolik hodin je, a zhrozila se. Musím brzo vstávat. Zhasla jsem lampičku a nechala scénář otevřený vedle mě právě na příslušné straně. Třeba přenesu text do svého snu. Kéž by.

Ráno mi budík opět připomněl realitu toho, že musím vstávat a jít pracovat. Ale po včerejším procházení scénáře se těším. Ano, také mě spaluje nervozita jako blázen, ale chci ochutnat jeho rty v tom spalujícím polibku.

Opět cesta ticha s mým řidičem Craigem k natáčecímu placu a Jody, která na mě už čekala. Tohle bylo pokaždé stejné. Jen natáčení se měnilo. Dnes natáčíme jen do oběda, pak máme pauzu až do setmění a pak se točí noční scény. Ty mám ráda, jsou takové intimnější.

„Dobrý, sluníčko,“ pozdravil mě režisér a šel dál. Byl moc milý, když všechno šlo podle něho. Při režírování byl někdy mrzout, ale už takový prostě byl.

„Tak co, přečetla sis stranu šedesát tři?“ mrkla na mě Jody a smála se. Od té doby, co zjistila svoje těhotenství, jen zářila. Miminko si přála moc dlouho a konečně jí to vyšlo.

„Jo, četla. Myslím, že se propadnu hanbou, ale jsem sakra herečka, tak to musím zvládnout.“ Odhodlaná slova mi vyšla z pusy a já se napřímila.

„Krásné ráno, Sofie,“ překvapeně mě pozdravil Jared, jakmile jsem vešla do stanu, a usmíval se od ucha k uchu. Že by si taky četl příslušnou stranu? On se toho beztak nebál jak já, musel se líbat s tolika ženami. Byl přinejmenším aspoň o tři roky starší než já a víc sexy. Ten v tom uměl určitě chodit.

„Krásné ráno, Jarede,“ opětovala jsem mu jeho zdvořilost a zarděla se. Proboha, kdy tohle přestane. Snad mi není patnáct. Prober se, Sofie.

„Takže dneska budete tábořit, žádný běhaní. Teď začneme s příchodem na místo táboření, rozdělávání ohně, a večer budou noční scény,“ řekl režisér a ukazoval nám, co si jak představuje. Konečně nějaká poklidná scéna, kde se bude mluvit, ne jenom běhat.

„Klapka dvacet tři, scéna táboření.“

„Myslím, že jsme dost hluboko, a tohle vypadá jako dobré místo k utáboření. Usadíme se pro dnešní noc tady, Cleo.“ Jared odříkával svůj text, jako by pronášel normální dialog bez kamer. Clea bylo moje filmové jméno.

„Myslím, že pro dnešní noc to bude dobré,“ prohodila jsem a stáhla si ze zad těžký batoh.

Mlčky jsme dělali to, co bylo ve scénáři. Jared rozdělával oheň a já chystala spacáky a karimatky na pozdější spánek. Bylo super se uvolnit a v poklidu dělat nějakou činnost. Když bylo vše, jak mělo, přišla na řadu stopka.

„Super, super. Takže přijde na řadu scéna s dialogem o vašich životech předtím a budete přitom opékat večeři,“ diktoval plány režisér. Maskérka mě upravovala a já jenom přikyvovala na režiséra, že rozumím.

„Jarede, od tebe chci, aby se z tebe cítila nesvá. Musíš ji přitahovat, působit neodolatelně. Hraješ oproti ní staršího muže, tak proto. Chápeš, co od tebe potřebuji? Sof, od tebe chci, abys byla nesvá, zarděla se. Jak poblázněná školačka, která neví, jak se v tom vyznat, v návalu emocí a hezkého staršího chlapa, ano?“ otočil se režisér i na mě. Kdyby jenom věděl, že tohle ani nebudu muset hrát, asi by mi dal Oscara.

Oba jsme souhlasně přikývli a vydali se na svá místa. Na improvizované pařezy vedle sebe, které posloužily jako sedátka. Oheň už hezky hřál, tak jsem se posunula blíž.

Ani jsem si nevšimla, že Jared už sedí vedle mě, dokud mě neovanula jeho vůně. Voněl lehce po nějaké voňavce, ale měl i svoji osobní vůni, která mě laskala na jazyku. Nespalovalo mě jenom horko od ohně, ale i Jaredovo teplo. Jeho paže byla od mojí jen pár centimetrů, a i přesto jsem cítila, jak žhne.

„Klapka dvacet čtyři, scéna rozhovor.“

„Můžu se tě zeptat, Cleo?“ začal Jared náš rozhovor, naklonil se ke mně blíž a otřel svoji paži o moji. Na místě doteku mi vyskákala husí kůže a já se odtáhla. Musela jsem si zakašlat, abych věděla, co říct. Jak je ten text?

„No, proč ne.“ Ach, tak zněl text. Musím se ovládat.

„Co jsi dělala, než jsi utekla před invazí a střetla mě?“ zkoumavě mi hleděl do očí a dával si pozor, aby se mě nedotkl. Asi si všiml toho odtáhnutí. 

„Ehm, byla jsem zdravotní sestra na chirurgickém oddělení. Docela mě to bavilo,“ řekla jsem a zadívala se pátravě do ohně. Jo, to byly časy.

„Tak aspoň se teď s tebou cítím víc v bezpečí. Já měl firmu na výrobu nábytku. Vždycky jsem obdivoval lesy, jako je tenhle, s tolika stromy a vůní,“ nasál Jared vzduch do plic a zavřel při tom oči. Dychtivě jsem hltala každý centimetr jeho obličeje a vtom otevřel oči. Zčervenala jsem a odvrátila hlavu.

„Máš holku?“ vypadlo ze mě náhle.

„Stop!“ křikl režisér.

„Tohle není ve scénáři, já vím. Moc se omlouvám, spletla jsem se. Už se to nestane.“ Hanbou jsem se chtěla propadnout. To se mi nestávalo, abych si pletla text.

„Sof, nevadí, doteď to bylo super. Hraješ to velmi přesvědčivě. Jen se drž scénáře a osobní otázky si nech na potom,“ mrkl na mě režisér a zase padla klapka.

Do oběda jsme nahráli ještě několik scén. Některé jsme museli kolikrát opakovat, dokud se to nelíbilo režisérovi, ale celkem to uběhlo. Večer v deset mělo být noční natáčení až do rozbřesku, ale teď už bylo volno.

Sbalila jsem si svoje věci, převlékla se a chystala se do auta směr hotel a odpočívat. Zrovna jsem odepisovala Markovi, že si s ním musím promluvit o něčem osobním později, když mě něčí teplá ruka jemně chytla za loket. Ten dotek mi byl povědomý, spalující žár na pokožce. Uskočila jsem.

„Promiň, že jsem tě vylekal,“ omluvně se Jared usmál.

„Ne, v pohodě, byla jsem myšlenkami jinde. Co potřebuješ?“ Mobil mi spadl hluboko do kabelky.

„Já jen, že pár lidí si půjde zítra sednout do místního baru, tak jsem chtěl zeptat, jestli si půjdeš sednout s námi. Jen na pár piv,“ mrkl.

„Víš, já pivo nepiju,“ vypadlo ze mě. Bože, já jsem blbá. On mě pozve na drink a já řeknu tohle. „Tedy, jasně, půjdu ráda. Jen si nedám pivo, takhle jsem to myslela,“ snažila jsem se rychle dodat, než si to rozmyslí.

„Jasný,“ smál se, „tak zítra v sedm před hotelem.“

„Jo, ehm, jasný,“ vypadlo ze mě.

Otevřel mi dveře od auta, a když jsem se soukala kolem něco, naklonil se mi k uchu a pošeptal: „Jen tak pro info, holku nemám.“ A zavřel dveře. Sakra, teda ten ví, jak na to. Srdce mi zběsile bušilo ještě na hotelu.

Jakmile zaklaply dveře od pokoje, odhodlala jsem se napsat Markovi. Musela jsem mu říct pravdu a ukončit to. Na telefonát nemám odhodlání. Je to zbabělé, ale je to tak.

Napsala jsem to výstižně: „Promiň, ale tohle nefunguje a ani nebude. Je konec, nic víc, nic míň. Nesnaž se to slepit, protože to nepůjde. Jsem pevně rozhodnutá a za tím si stojím. Nevolej mi, musím pracovat. Díky, že jsi vstoupil do mého života a chvilky s tebou byly ty, na které nezapomenu. Sofie.“

Snad jsem mu příliš nezlomila srdce, ale když jsem se vrátila ze sprchy a obědvala, stále žádná zpráva. Asi ho to vzalo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Filmové pouto - 3. kapitola:

4. Rusalicka
16.08.2017 [6:55]

Jsem zvedava jak prijme rozchod Marek a jestli se Sofi da dohromady s Jaredem. Jen tak dal.

3. Rachel přispěvatel
15.08.2017 [13:49]

RachelZatím je to fajn oddechové čtení, jenom čekám, kdy se tam něco pořádně zašmodrchá. Emoticon Těším se na další kapitolu. :)

2. Karlito přispěvatel
15.08.2017 [13:24]

KarlitoDěkuji za krásný komentář. S herectvím nemám žádné zkušenosti, píšu podle toho, jak to podle mě asi je. :)

1. AndysekAndysek přispěvatel
15.08.2017 [13:20]

AndysekAndysekNěkteré scény mi opravdu přijdou velmi vtipné Emoticon mohu se zeptat, jestli máš nějaké zkušenosti s herectvím nebo píšeš dle svého vědomí? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!