OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Filmové pouto - 4. kapitola

17.08.2017 (09:00) • Karlito • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 544×

„Milá Sof, tohle je dnešní poslední scéna, už to vydrž!“ prosil mě režisér a já už fakt nemohla. Furt se mu něco nezdálo a přetáčelo se.

„Hele, tohle už je poslední scéna, a to ležíme a spíme, to půjde už samo,“ Jared mě chlácholil. Asi viděl moje zoufalství v očích.

Sedla jsem si na karimatku, sundala si boty a zalezla pod spacák. Jared udělal to stejné a lehl si kousek dál ode mě. Klapka klapla a jelo se.

„Kdyby ti byla zima, můžu ti půjčit i můj spacák,“ nabídl mi Jared a já nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Ne, jen spi. Já jsem v pohodě,“ usmála jsem se a lehla si. Klidně bych doopravdy usnula, kdyby bylo potřeba. Cítila jsem, jak si vedle mě lehá a zapíná si spacák. Teď byl okamžik, kdy jsem se měla překulit na záda a pozorovat se zájem hvězdné nebe.

„Nádhera, že?“ broukl na mě a přitulil se blíž.

„Ano, miluji noční nebe plné hvězd. Je to tak… romantické.“

„Škoda, že nejsme v normálním světě. Že já nejsem normální muž a ty normální žena, kteří si jen tak mohou vyjít na rande, protože bych o to moc stál, víš,“ řekl až moc blízko mému uchu a já cítila jeho dech.

Poplašené srdce mi bušilo a snažilo se prorazit hrudní koš. Ruměnec polil moji tvář. Opatrně jsem se k němu otočila zády a předstírala, že jdu spát. Nemyslím si, že by tohle bylo ve scénáři, ale natiskl se na moje záda a já cítila jeho hruď. Tvrdou jak skálu a plnou ohně jak zuřící láva. Ostatně láva se prolévala mým srdcem a já nemohla dýchat.

„Stop! To bylo perfektní. Díky, lidi, pro dnešek hotovo a sejdeme se až zítra, dnes máte volno,“ řekl režisér a začal balit vybavení.

Snažila jsem se co nejrychleji sbalit všechny věci a vypadnout. Oči už se mi klížily a já chtěla spát. Před stanem stál hlouček fanoušků, kteří čekali na autogramy. Pár jsem jich rozdala a šla k autu.

„Mohu poprosit taky jeden?“ ozval se známý hlas, za kterým jsem se otočila.

„Nazdar, mami,“ koukala jsem zděšeně, co tady dělá. Nikdy za mnou na natáčení nepřijela. Ale hned za ní vykukovalo Markovo tělo.

„Ty jsi na mě přivedl mámu?“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Šel si hned stěžovat za mámou. Podlejzák!

„Drahoušku, pochop, že ty to nemyslíš vážně, ten rozchod,“ hladila mě máma po rameni a já se chystala do postele. Jela se mnou až na hotel, a i s Markem se tu ubytovali až do konce týdne.

„Ale myslela, takže můžete zase s Markem jet domů a dát mi pokoj.“

„Neboj, já už to všechno Markovi vysvětlila a dáte to zase dohromady. Pak si o tom promluvíme, až se prospíš,“ pohladila mě po hlavě a odešla.

To si dělají srandu. Nejenom že jde za mojí matkou a stěžuje si, ale moje matka si jede svoji. Jak kdybych mluvila do dubu. Bože.

Myslet si, že se prospím, když je matka vedle v pokoji, to bylo troufalé. Hned, jakmile to trochu šlo, mě vzbudila a tahala ven. Bylo něco po páté a já se těšila, že už za dvě hodiny bude klid a já půjdu do baru. Ale to ne.

„Tvým kolegům jsem řekla, že tu máš přítele, a tak spolu budete trávit volný čas a ne chodit s cizími lidmi do baru. To se nehodí, Sofie!“ mračila se a lítala po pokoji. Furt mi něco přerovnávala a peskovala mě.

„Cože jsi udělala?“ vykřikla jsem a jen málo mi chybělo k tomu, abych jí řekla něco nepěkného.

„Půjdeme si všichni tři sednout do hotelové restaurace a vyřešit tuhle absurdní situaci.“ Vypadala spokojeně, že je po jejím, a šla ke dveřím. „Takže v sedm čekej v hale, drahoušku. A vezmi si něco pěkného,“ řekla a odešla.

Tak moc jsem se těšila na večer se štábem a Jaredem. Že se více poznáme, popovídáme si, a ono nic. Musím na večeři s mámou a jejím stínem. Aspoň to jejich bláznovství o šťastném vztahu konečně utnu, když nic jiného.

V sedm jsem stála v hale a čekala na moji dnešní společnost. Moji garderobu tvořily vínové šaty a černé boty na podpatku. Trochu jsem se namalovala, aby se neřeklo.

„Ahoj, takže ty teda nejdeš?“ ozvalo se za mými zády a já se rychle otočila. Byl to Jared. V džínách, košili a s krásným, ale smutným výrazem.

„Ahoj, promiň, ale bohužel. Máma přijela řešit neřešitelnou věc a já ji musím řešit taky,“ kroutila jsem hlavou a bylo mi to líto. „Ale můžeme jít jindy,“ vyhrkla jsem, „jestli teda chceš.“ Dychtivě jsem čekala na odpověď.

„To by bylo super, tak se ještě domluvíme.“

„Sofie, tady jsme!“ zakřičel na mě známý hlas a já se otočila. Máma a mamánek stáli a čekali na mě.

„Moc ti to sluší, mimochodem,“ naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha.

„Sofie, no tak!“ zachmuřil se Mark. Z jeho úst neznělo moje jméno moc líbezně.

„Promiň, už musím jít. Tobě to taky sluší, mimochodem.“ Moje tváře opět hořely a já se vydala za mým dnešním programem. A to moc nerada. Ještě jsem se otočila na Jareda a on se na mě stále díval.

„Sofie, co to je za muže a proč se na tebe dívá?“ hned na mě máma spustila, přitom šla do dveří restaurace a mračila se.

„No, to by mě taky zajímalo. Neví, že máš přítele a je nepřípustné se takto dívat na zadanou ženu?“ přidal se okamžitě Mark.

„Je to můj herecký kolega a nejsem zadaná, takže v tom problém nevidím,“ usmála jsem se škodolibě. Tohle bude ještě zajímavý večer.

Číšnice mi donesla červené víno, které jsem si poručila, a čekala na naše objednávky.

„Poprosím pečenou křepelku s kaší,“ podala jsem jí jídelní lístek a usrkla vína. Máma si objednala jenom salát a Mark steak s pepřovou omáčkou.

„Tak, zlatíčko, chci ti jenom připomenout, že napsat Markovi takovou zprávu od tebe nebylo milé!“ založila si máma ruce na prsou a tvářila se naštvaně.

„Promiň, ale je prostě konec. Svoji budoucnost s tebou už prostě nevidím. Je konec a už to oba pochopte!“ na oba jsem se výhružně podívala.

„Nemůžu s tebou souhlasit, Sofie,“ kroutila máma hlavou.

„Jestli to nemůže ani jeden pochopit, tak jste tupci, a nechte mě najíst, a celkově, nechte můj život psát mě a ne vás!“ Už mě vážně štvali.

„Jak to mluvíš se svojí matkou? Jsi normální?“ vyhrkl Mark.

„No, určitě je to víc normální, než si jet ztěžovat za matkou expřítelkyně, která se s tebou rozešla, ne?“ setřela jsem ho a lokla si vína.

„Myslel jsem, že s tebou bude řeč. Ale za poslední měsíce ses změnila. Nechceš si mě vzít ani mít moje děti, ale natáčení, jo, to by šlo,“ urazil se Mark a číšnice donesla naše jídla.

„Promiň, ale můj život je v mojí režii a moje práce taky!“ už jsem křičela na celé kolo a matka mě propalovala pohledem.

„Tak dost, i já dokážu přijmout, že to asi nebyl skvělý nápad. Nebudu se do toho víc míchat. Ale Marku, se Sofií musím v jistém směru souhlasit,“ nečekaně z ní vypadlo a já na ni nevěřícně koukala.

„Díky, mami.“

„Víš, Marku, byla chyba sem přijet, ale když už jsi tady, řeknu ti to do očí. Nefungovalo to už předtím, než jsi začal přemýšlet o dětech. Prostě nejsme pro sebe stvořeni. Už to pochop, ano?“ ve zpocené ruce jsem třímala vidličku a já uvažovala o tom, že ji Markovi zapíchnu do hlavy, aby všechno pochopil.

„Promiň, ale nesouhlasím s tebou. Myslím si, že jsme pro sebe jako stvoření. Nechám tě být, ale snad si svoji chybu uvědomíš a přilezeš!“ krájel svůj steak tak rozhněvaně, až se talíř hýbal.

„Nemyslím si, ale dík aspoň za to, že mě necháš být.“ Pustila jsem se do svého jídla a mohla si ho aspoň napůl vychutnat. Tak napůl rezignoval, ale lepší jak nic.

„A jak jde natáčení?“ odsunula máma prázdný talíř a usrkla si vody. Když mě nepeskovala a nesnažila se mi vnutit expřítele, byla to zase moje milovaná máma.

„Super, zatím nejzajímavější film, co jsem točila. Určitě ti seženu lístky na premiéru,“ dojedla jsem i já a odložila příbory. Byla to pochoutka a já se těšila na dezert.

„A je to zajímavé kvůli scénáři, nebo tomu chlápkovi?“ ušklíbl se Mark. Chlápek pronesl s takovým hořkým podtónem, že mě namíchl.

„Tak zaprvé je to Jared Onyx a ne chlápek, a zadruhé je to herecký kolega!“ zase mi zvedl žaludek.

„Mohu vám nabídnout něco sladkého?“ objevila se moc příjemná číšnice a sbírala naše talíře.

„Ano, mohu poprosit něco čokoládového?“ usmála jsem se na ni.

„Jistě, hned vám donesu tradiční čokoládový dort.“

„A mohla bys mi sehnat lístky i pro kamarádky na ten tvůj film, co má premiéru příští víkend?“ otočila máma směr rozhovoru na premiéru filmu Krásná knihomolka, ve kterém jsem měla jednu z hlavních rolí.

„Jasný, kolik jen chceš.“ Vždycky chodila na všechny premiéry a brala ty svoje kamarádky s sebou do prvních řad. Mark taky vždy chodil, ale že bych ho chtěla i teď na premiéře, to se říct nedalo.

Jakmile dortík z talířku skončil v mém žaludku, zaplatili jsme a já se vydala do svého pokoje. Máma uznala, že nemá cenu tu být a zdržovat mě od natáčení, a tak se rozhodli s Markem, který nebyl moc nadšený, ráno odjet. Díkybohu za ty dary.

Autor: Karlito, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Filmové pouto - 4. kapitola: