Filmové pouto - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jared a Sofie si skvěle rozumí. Večer je užitý, ale? To si přečtěte. Těším se na komentáře. :)

21.08.2017 (12:00) • Karlito • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 552×

„Slečno Hootennová, můžeme fotku? Postavila byste se tam a tam,“ vykřikovali fotografové, jen se otevřely dveře limuzíny. Byli všude.

Ochotně jsem pózovala a smála se. Když se totiž pak člověk podívá na internet a vidí fotky z červeného koberce a sebe jako kakabuse, není to nic moc.

„Když by ti vadila moje přítomnost, nebo bys chtěla být sama, jen řekni,“ pošeptal mi Jared do ucha, když jsme šli k sálu, kde se bude promítat film.

„Nikam nechoď, nechci tady být sama.“ Přitiskla jsem se ještě víc k němu a on se usmál.

„Já nikam nejdu, jen neumím poznat chvíli, kdy otravuju a mám odejít.“ Usmíval se na fotografy.

„Kdyby někdy snad tato situace nastala, upozorním tě.“ Naklonila jsem se až příliš blízko a mé rty se otřely o jeho čelist. Ztuhnul v obličeji, ale šel dál.

Seděli jsme na svých místech. Jared měl být sice o pár řad dál, ale jelikož Jody na poslední chvíli nemohla jít, kvůli těhotenství jí nebylo dobře, tak seděl vedle mě. Z druhé strany seděl můj herecký kolega právě z Krásné knihomolky a vášnivě hovořil se svojí ženou.

Najednou zhaslo všechno osvětlení v sálu a nastala tma. Musela jsem pohupovat nohou, abych se trochu zklidnila. Přišly úvodní titulky a vše začalo.

Film byl od začátku pěkně sestříhaný a já vypadala celkem dobře. Sama sobě jsem se líbila, jak vzhledově i herecky. Byla jsem se svým výkonem spokojená.

Když přišla na řadu líbací scéna, klepala jsem nohou o to víc. Jared zkoumavě sledoval každý můj pohyb na plátně. Mého kolegy z tohoto filmu žena nevypadala moc spokojeně a naštvaně špulila pusu při této scéně.

„Neklepej tou nohou, je to skvělý,“ položil mi v rámci uklidnění Jared ruku na nohu, ale mělo to opačný účinek. Nohou jsem sice přestala klepat, ale moje srdce běželo závod.

Závěrečné titulky a konec. Nervozita ze mě spadla. Líbilo se mi to. Celý. Všichni čekali, až skončí titulky a pak se rozsvítilo. S úlevou jsem se usmála na Jareda a zvedla se. Nějak mi vyhládlo a teď se bude konat after party. Tam bude jídla dost.

„Jsem okouzlen tvým talentem i hereckým výkonem v tomhle filmu.“ Položil Jared ležérně svoji ruku kolem mého pasu a následoval mě do místnosti, kde se bude konat after party.

„Děkuji, ale zase to nepřeháněj s tou chválou, jinak si zvyknu,“ žertovala jsem. Teď už mi bylo fajn a stres opadl.

„Kousek odtud mám byt, jestli se ti tu nechce mačkat,“ řekl a já oněměla. Vážně mě zve k němu domů? Měla jsem v plánu cpát se v cateringu a povídat si s kolegy, ale to moc ráda oželím po této nabídce.

„Jestli máš doma něco k jídlu, moc ráda přijmu tvoji nabídku, ale prvně pozdravím režiséra, jestli nevadí?“

„Vůbec nevadí, klidně běž. Doma k jídlu sice nic není, ale můžu něco obstarat. Tak za půl hodiny u hlavního vchodu?“ Pustil svoji paži z mého pasu a chystal se k odchodu.

„Dobře, ale ne, že přijdu a ty budeš pryč!“ laškovala jsem.

„Neboj, to se dámě nedělá.“ Usmál se a odešel pryč.

Bylo tu hodně lidí, kteří pracovali na tomto filmu, i jiní kolegové z branže. Všichni mě zdravili a gratulovali k úspěšné premiéře. Byla radost poslouchat chválu.

„Ahoj, ty úspěšný pane režisére.“ Objala jsem Martina, režiséra filmu. Líbnul mě na tváře a smál se od ucha k uchu.

„Film by nebyl úspěšný bez hlavní hvězdy, takže díky!“ Podal mi skleničku šampaňského a já si lokla. Jednu skleničku stihnu.

„Zdržíš se?“ ptal se Martin.

„Ne ne, jen jsem tě chtěla pozdravit a už půjdu. Zase letím zítra do Olympie. Natáčím ten akční film, jak jsem ti říkala.“ Šampaňské skončilo ve mně. Mňamka.

„Jo, ten akčňák, kde hraje Jared Onyx. Viděl jsem ho, jak tě doprovází. Kde je Mark?“ Ten měl oči všude.

„S Markem je konec. Je to čerstvý,“ broukla jsem.

„Takže teď randíš s Onyxem? Tyjo, ten je žádaný. To je pan někdo!“

„Ne, nerandím. Jen mě doprovodil. Nedělej drby, jo?“ Hltal každé slovo, jen aby slyšel nový drb.

„Neboj, drby sbírám, ale nešířím,“ smál se.

„No nic, musím jít, čeká na mě…“ zarděla jsem se. Tak já řeknu, že s ním nic nemám a prchám pryč z vlastní premiéry, abych jela do jeho bytu.

„Je mi to jasný. Nic spolu nemáte. Tak si to nic užij, pa!“ Líbnul mě na tváře a odešel. Podle výrazu jeho tváře si myslel své.

Venku bylo teplo. Horký večer v NY. Ty miluji! Jareda jsem prvně neviděla, ale stál opřený o zeď naproti kinu a držel v ruce dvě krabice s pizzou.

„Vzal jsem klasiku. Jednu určitě budeš jíst. Sýrová nebo šunková?“ Šachoval s krabicemi.

„Sýrová!“ Natáhla jsem se k jedné krabici a otevřela ji. Teplá a čerstvá. Nejlepší kombinace pizzy.

„Myslel jsem si to. Tak prosím tudy.“ Pokynul doprava a já se vydala na cestu. Vyndala jsem si plátek pizzy a hladově se zakousla. Byla fakt dobrá.

K Jaredově bytu to trvalo asi dvacet minut pomalé chůze. Bydlel v domě, kde je vrátný a krásné lesklé výtahy. Byt měl v horním patře a byl opravdu krásný. Měl víc uklizeno než já, a to byl chlap!

„Tak teď se vážně stydím. Máš tu větší pořádek než já!“ Rozhlížela jsem se. Krásné zemité barvy. Kupa cédéček a knih. To jsme měli společné.

„Tak zaprvé, mám hospodyni. Zadruhé, už pár měsíců tady jen občas přespím, jinak točím.“ Odložil krabici s pizzou a odešel. Sedla jsem si na pohovku a jedla.

„Červený nebo bílý víno?“ křikl odněkud.

„Červený!“

„Hele, ale ten film! Moc se mi líbil. Na romantiku moc nejsem, ale tohle mělo vkus.“ Podal mi skleničku červeného a posadil se naproti mně.

„Díky, pochvala od pana herce fakt potěší.“ Víno chladilo na jazyku a chutnalo moc dobře.

„Ale prosím tě. Ty jsi taky moc dobrá ve své práci. Fakt.“ Mrkl a mně se opět zbláznilo srdce.

Bavili jsme se o filmu a našem natáčení, když cinkl výtah a z něho vystoupila nějaká holka. Hrklo ve mně. Kdo to proboha je? Prosím, ať je to sestra!

„Lásko, tak tady jsi. Volala jsem na natáčení, ale řekli, že jsi na premiéře v NY, ale tam říkali, že už jsi odešel.“ Upustila cestovní tašku a vydala se k Jaredovi. To sestra asi nebude, když mu říká lásko. Ale třeba mají v rodině blízké vztahy.

„Kdo je tohle?“ Ukázala svým umělým růžovým nehtem na mě a pozvedla obočí.

„Promiň, Sofie Hootennová, těší mě. Ty jsi sestra, nebo tak?“ zkusila jsem to. Prosím, ať ne přítelkyně.

„Těší mě. Jsem Bethany a jsem snoubenka, ne sestra,“ vysmála se mi. Jo tak snoubenka? To byla teda rána.

„Bývala snoubenka,“ opravil ji Jared. Vypadal naštvaně. Jediný, kdo má na naštvání právo, jsem já!

„Ale broučku. Já to právě jedu vyřešit, ty bolístky mezi námi.“ Vrhla se mu kolem krku. Chystala jsem se odejít.

„Nic se řešit nebude. Je konec. Nebudu tolerovat, že spíš s jinými.“ Odtáhl se od ní a poodstoupil.

„Já už musím jít. Těšilo mě.“ Zvedla jsem se a běžela k výtahu. Trvalo snad celou věčnost, než přijel.

„Ne, nikam nechoď, Sofie,“ ještě za mnou křikl Jared, ale já rychle nastoupila a zmáčkla tlačítko.

Já kráva blbá. Jak jsem si mohla myslet, že by něco mohlo být? To jsem se hodně přepočítala a on taky. Má snoubenku a neřekne ani slovo. Hajzl jeden!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Karlito, v rubrice: Povídky » Na pokračování