OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Filmové pouto - 8. kapitola

24.08.2017 (12:00) • Karlito • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 505×

Od chvíle, kdy Bethany přijela na natáčení, byla všude. Ve stanu, kde se herci připravují, u občerstvení během přestávek. Dokonce při natáčení, kdy komentovala natáčení a furt se lepila na Jareda.

„Miláčku, tobě to ale jde!“ Bethany se rozběhla k Jaredovi na konci natáčecího dne. Pořád ho obdivovala a já jen žárlivě přihlížela. V těsné blízkosti jsem chtěla být já. Obdivovat Jareda byl můj sen.

„Sofie, počkej! Mám na tebe otázečku!“ křičela za mnou Bethany, když jsem se balila a odcházela z placu. Táhla za sebou Jareda a mávala na mě. Copak asi chce.

„Ano, copak je to za otázečku?“ Doufám, že pozná únavu v mém hlasu a nebude mě dlouho zdržovat. Dneska se točilo samé skákání, běhání, boje atd. V blízkých dnech se bude točit scéna, kde máme mít s Jaredem sex. Ne doopravdy, ale bude to intimnější. Poprosila jsem proto režiséra, aby to byla komornější akce a u natáčení byli jen ti, kteří musí. Žádná Bethany.

„Dneska večer jdeme s pár lidmi oslavit naše zasnoubení, tak tě chci také pozvat. Ne neberu jako odpověď. V sedm v místním baru.“ Šermovala svým umělým nehtem před mým obličejem.

„Víš, já mám moc práce.“ Budu se z toho moc vykroutit? Nechci oslavovat něco takového jako zasnoubení. Stačí, že musím na tu jejich svatbu.

„Aspoň na chvíli, jo? Budeme moc rádi, když přijdeš, a nevykrucuj se! Viď, Jaredečku?“ šťouchla do Jareda a ten souhlasně přikývl. Víc neřekl. Jestli vůbec stojí o moji společnost.

„Tak na skleničku a pak půjdu. V sedm v baru. Čau.“

„Super, jdeme do místního baru. Budeme se těšit,“ křičela na moje záda a já šla do stanu. Snad tam bude nějaká známá tvář. Třeba Jody, tu určitě museli pozvat.

Co si na sebe tak vzít do baru na akci, na kterou nechcete jít, ale musíte? Podpatky a šaty nepřipadají v úvahu, to bych byla za nějakou fiflenu. Zvolila jsem proto obyčejné converse boty, rifle, triko a mikinu. Co jsem tak věděla o místním baru, byl to typický americký bar. Pivo a buráky, žádný nóbl podnik.

V baru nebyl nikdo, kdo by mi byl extra povědomý. Jody nikde, sakra. Co tam teď budu dělat? Obdivovat prsten, který zdobí prst Bethaniny ruky? Vybírat šaty a ozdobu? Jednu skleničku a pryč.

„Tady jsi, konečně!“ křičela Bethany od zadního stolu, kde sedělo tak deset lidí. Jediné volné místo bylo mezi Jaredem a pohledným chlapem od natáčecího týmu.

„Co si dáte?“ přišel ke mně číšník.

„Máte sklenku červeného, prosím?“

„To bohužel momentálně nemáme, jenom bílé.“ Sakra teda. Bílé mi nejede. Pivo taky ne.

„Tak poprosím to bílé, děkuji.“ Snad bude sladký, když už nic.

Chvíli jsem seděla mlčky a poslouchala ostatní. Maskérka, která mě vždy připravuje, pokládala Bethany jednu otázku za druhou.

„A ještě jednou nám pověz, jak tě Jared požádal o ruku, aby to slyšela i tady Sofie,“ řekla maskérka, když jsem pila víno a trochu mi zaskočilo. Že bych to chtěla slyšet? Asi ani ne.

„Ale vždyť už jsem to říkala tolikrát!“ chechtala se Bethany a máchala rukama.

„Sofie to ale ještě neslyšela a určitě chce vědět, jak to všechno probíhalo. Tohle chce znát každá ženská, že jo, Sof?“ maskérka stále naléhala. Co mám odpovědět? Pravdu, že o to nestojím, nebo lhát?

„Samozřejmě, že chci vědět všechno do nejmenších detailů.“ Rozhodla jsem se pro lež. To bude lepší.

„Tak dobře tedy. Ale naposled!“ Bylo na ní vědět, že tuhle historku povídá ráda a určitě ne naposledy.

„Jared a já jsme spolu chodili rok. Byla, je a bude to vždy láska na první pohled, viď, brouku?“ Neustále Jareda hladila po ruce, noze, upravovala mu vlasy a podobně. Jared jen seděl, kýval hlavou, usmíval se na ni, když řekla něco „vtipného“, a pil pivo.

„Věděla jsem, že to někdy udělá, ale při naší cestě do Japonska, kvůli Jaredovu filmu, to jsem zrovna nečekala.“

„Stáli jsme pod rozkvetlou třešní a natáčeli tu krásu kolem. Když byla kamera natočená na mě a Jareda, abychom měli i záběry nás, poklekl. Úplně mi spadla brada. Krásná slova i krásný prsten. Tomu jsem nemohla říct ne.“ Ukazovala každému svůj velký zásnubní prsten.

„Není těžký?“ vypadlo ze mě. Chlápek vedle mě se začal chechtat.

„Aspoň vím, že ho mám a připomíná mi naši lásku, která je také velká.“ Přitáhla si Bethany svoji ruku k tělu a očividně se jí moje otázka nelíbila. Tak jak jejich láska, jo. Bože to jsou kecy.

„Tak to potom jo.“ Dopila jsem svoji sklenku a rychle si objednala další. Jestli budu poslouchat takové řeči ještě dlouho, potřebuji víno.

„Byl jsem nedávno na jedné premiéře filmu. Neviděla jsi ten film taky? Jmenoval se Krásná knihomolka,“ ozvalo se u mého ucha, ale ne z Jaredovy strany. Ten se snažil být ode mě co nejdál, aby se mě nijak nedotkl nebo tak.

„V tomhle filmu mám jednu z hlavních rolí.“ Otočila jsem se na chlapa vedle mě. Měl zelené pronikavé oči a černé vlasy. Byl docela pěkný. Proč jsem si ho nikdy nevšimla? Asi proto, že moje oči hledaly jedině Jareda.

„Já vím, že to byl tvůj film. Jen jsem chtěl začít konverzaci a nevěděl jsem jak. Jinak, jsem Nick.“ Natáhl ke mně svoji ruku.

„A jo. Já jsem Sofie, ale to už asi víš.“ Stisk jeho ruky byl podobný jako Jaredův. Velká dlaň, ze které sálalo teplo. Jenom jsem necítila takové výboje jako u Jareda, i když byl Nick opravdu pěkný.

„Ty děláš v natáčecím týmu, že?“

„Ano, jsem hlavní osvětlovač, tak se tam pořád toulám kolem. Vážně ti tohle natáčení jde. Úplná akční hrdinka. Už se těším na výsledek.“ Mrkl na mě a ukázal své zářivé zuby. Jak jsem si mohla nevšimnout?

„Díky, ale zase tak skvělá určitě nejsem, ale díky.“ Lichotilo mi, když někdo chválil moje herecké výkony. Líbil se mi.

Povídali jsme si a bylo to fajn. Smála jsem se jeho vtipům. Byl tak vtipný. Zůstali jsme skoro jako poslední. K odchodu se chystali Jared a Bethany.

„Tak se mějte. Díky, že jste tu byli s námi,“ rozloučila se Bethany a táhla Jareda pryč. Ten jen kývl na pozdrav a koukal na mě, dokud se nezavřely dveře baru.

„Už bych asi měla jít. Zítra máme natáčení,“ řekla jsem a dopila své víno. Skleničky ani nevím. A to jsem měla v plánu jednu sklenku.

„Jasný, a můžu tě doprovodit?“ zeptal se Nick.

„Že váháš, musíš mi dopovědět ten vtip.“ Nick se mi začal líbit. Že bych našla druhého Jareda na natáčení?

Autor: Karlito, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Filmové pouto - 8. kapitola: