OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hrbáč z Yorku - 1. Cena za mír



Hrbáč z Yorku - 1. Cena za mírAnglie se pomalu rozkládá v nekonečných bojích Lancasterů a Yorků. Král Jindřich VI. není schopný boje zastavit, přestože po míru touží ze všeho nejvíce. Když najde Richarda Plantageneta drze sedět na trůnu, jak se prohlašuje jediným pravým králem, navrhne dohodu, která má vyústit v trvalý mír. Vévoda po krátkém přemýšlení přijme, protože si je vědom, že tak dobrou partii pro jednoho ze svých mladších synů bude těžko shánět. Kdo by také stál o přírodou zmrzačeného Richarda?

Jindřich rozzuřeně vstoupil do trůnního sálu a rozkřikl se na Yorkovy přívržence. Jako kdyby nestačilo to strašné krveprolití, které stále ještě zuřilo v ulicích Londýna.

„Ten trůn patří mně a mému rodu! Jak se opovažuješ usednout na místo, kde sedával můj děd a otec?!“ křičel na Yorka, který byl celou situací zjevně pobaven.

O současném králi Anglie se vědělo, jak křehkou má povahu, jak je zbožný. A jak moc nevhodným nástupcem po Jindřichovi V. byl. Po Evropě se tradovaly zkazky o ušlápnutém králi, který by z boje utekl, a o královně, jejíž ruce by do roztrhání těla pevně svíraly meč.

„Tvůj otec se musí v hrobě obracet, když vidí, jak vládneš zemi, kterou tak pracně z temnoty a prachu vyzvedl zpět na výsluní,“ opáčil pevně York. „Ten, kdo ohne hřbet, budeš ty, Jindřichu. Předej mi korunu a utíkej do kaple se modlit.“

Jindřich byl naivní, ale ne až tak moc, aby nevěděl, co by následovalo po jeho rezignaci. Plantagenet by jej uvěznil v Toweru, dokud by nepřišel jeho soudný den. Markétě by byla setnuta hlava a nechtěl ani pomyslet, jaký osud by čekal jeho malého synka.

Nehodlal pošpinit posvátné místo, kde sedával jeho otec, krví povstalců. Nevzdá-li se, pak hrůza války nikdy neskončí. Dá-li se vůbec o rozepři dvou rodů hovořit jako o válce. Vtom mu snad Bůh vnukl myšlenku o možném smíru.

Přikázal svému doprovodu opustit trůnní sál a o totéž požádal i Plantagenetovi muže. Zprvu se nikomu uposlechnout nechtělo, ale když i vévoda z Yorku souhlasně přikývl, ozbrojenci za rachocení brnění zamířili ke dveřím. Jakmile osaměli, Richard sestoupil z trůnu k zoufalému králi. Ten v duchu prosil Krista i jeho otce za odpuštění. Tento okamžik zrady si bude vyčítat do konce svých dnů a byl připraven se z takového hříchu zpovídat Bohu, který snad pochopí, že se pokusil zachránit vlastního syna před jistou smrtí.

„Tolik toužíš po trůnu, který nemůžeš mít,“ začal roztřeseně Jindřich. „Bude-li toto zlato tížit tvou skráň namísto mé, boje neustanou. Dál bude bratr vraždit bratra. Můžeme to skončit jednou provždy.“

„Poslouchám,“ pronesl podezíravě Richard. „Copak mi může král nabídnout lepšího, než svou korunu?“

Jindřich v tichosti zaprosil o odpuštění, tentokrát svého otce, než pronesl jméno Florence. V zoufalství vhodil do banku nevlastní sestru, která byla jen o pár měsíců mladší než on. I když byla levobočkem, měla v tuhle chvíli nesmírnou cenu. A pokud Plantagenet přijme, získají tím Yorkové druhé nejvyšší postavení u dvora.

Richard si posměšně odfrkl. Takovou zbabělost od krále nečekal. Florence viděl poprvé v peřince při křtu, kdy jí byl za kmotra. A naposled před několika měsíci, když přijela do Londýna s dary nevídané hodnoty. Při krátkých návštěvách svým zjevem poutala pozornost davu, který ani netušil, kým tajemná florentinská obchodnice je. I když krále veřejně nikdy nenazvala bratrem, sourozenecké pouto vycítil i ten největší hlupák. Navíc plavovláska se tolik podobala otci, že se šuškandě na téma její příslušnosti ke královskému rodu nedalo zabránit.

Droboučký bastard, jehož matka brzy po porodu zemřela, vyrůstal u rodiny ve Florencii. Jedno se Jindřichovi muselo nechat – věděl, které dámě se dostat pod sukni. Zplodit dítě s někým z Medicejů byl chytrý, i když jistě neplánovaný tah.

„Pokud můj následník zemře, Florence si může nárokovat trůn,“ vysvětlil dál. „Po jejím boku pak může vládnout jeden z tvých synů. Do té doby budou oba druhým nejvýznamnějším párem Anglie.“

Richard kalkuloval. Pravděpodobnost, že někdo z Yorků usedne na trůn, byla vysoká. Králův syn trpěl od batolete na vleklé nemoci. Stále jej opečovávali jako tu nejvzácnější květinu, protože druhé dítě se Markétě nepodařilo stále odnosit nebo porodit živé.

„Florence a Edward-“

„Ne!“ přerušil krále ostře. „Má-li být po tvém, provdá se za Richarda.“

Jindřich s pevně zavřenýma očima spolkl poslední kapku z poháru hořkosti. Ze všech synů, které Plantagenet měl, byl Richard tou nejhorší volbou. Na svět přišel předčasně, s každou nohou jinak dlouhou a páteří zkřivenou. Kulhavý hrbáč s pavoučí povahou… Takového ženicha připravil své sestře?!

Když znovu otevřel oči, přikývl. „Snad mi bůh odpustí,“ zamumlal při sevření Plantagenetovy velké ruky.

S prázdným výrazem pak dobu hleděl na trůn vévodící sálu. Co jen to provedl? Jak se bude z takového hříchu zpovídat? Markétin křik a spílání skoro nevnímal. Utnul ji až prostým opodstatněním, že raději uvidí svou sestru nešťastnou, než manželku a syna v hrobě.

***

V sídle Plantagenetů se slavilo bujaře. Víno teklo proudem a stůl obtěžkán jídlem, které postupně mizelo v hostech, se prohýbal. Vévoda byl spokojen se svou odměnou. Užíval si plácání po ramenou a plané řeči o jeho umu. Sledoval, jak si mladého Richarda dobírají starší bratři. Chlapec se nakonec se zamračenou tváří vytratil, tak jako kolikrát předtím, když došlo na řeči o ženách.

Odložil svůj pohár a vykročil najisto za synem, který díky kulhání nemohl s chodeb starého hradu zmizet tak rychle, jak by si přál.

„Synku!“ křikl vévoda, ale chlapec dál mířil ke dveřím vedoucím na dvůr a pak do konírny. „Richarde, chovej se jako dospělý.“

„Zase si ze mě utahují,“ procedil skrz zuby, když otvíral vrata stájí.

„Jen ti závidí,“ chlácholil jej otec s úsměvem. „Spadla ti do klína nádherná žena, není se čemu divit.“

Richard se otočil na otce s vyčítavým výrazem. Ano, otec se postaral o to, aby se oženil i mrzák, kterého jindy schovávali za vysokými zdmi. Zatím zažíval jen posměch z okolí, takhle se mu bude smát celý dvůr i Anglie.

„A ona ví, kdo bude jejím manželem?“ zeptal se vyčítavě. „Už jí někdo stačil vylíčit, jak mě jízlivá příroda ošidila o půvab těla? Jaký jsem křivý a znetvořený ošklivec, že i psy bere ďas a štěkají, když kolem nich kulhám?“ Odvrátil se od otce a kulhal ke svému koni. „Jestli už to vše ví, pak mě jistě s radostí očekává,“ dodal klidněji.

Hladil zvíře po dlouhém čele a postupně se uklidňoval. Všechna ta slova v sobě dusil roky. Otcovo rozhodnutí nechápal jako politický tah, ale jako bodnou ránu pod žebra. Takovou nevěstu by si zasloužil nejstarší bratr Edward. Ale pro něj, pro příšerku žijící ve stínech, jen další výsměch.

„Jen jsem chtěl, abys poznal štěstí,“ řekl vévoda tiše a zmizel ze stájí. Synův vášnivý popis sebe sama nemohl dostat z mysli.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hrbáč z Yorku - 1. Cena za mír:

4. RenyNew přispěvatel
18.10.2017 [15:39]

RenyNewPoměrně zdařilý a čtivý začátek, historii mám ráda, ačkoli tohle není zrovna období či oblast, o kterou bych se hlouběji zajímala - tak mi je v následujících kapitolách možná krásně představíš a osvětlíš. Jsem zvědavá, jak bude povídka vypadat, až se Richard dostane do popředí, stane hlavním hrdinou... upřímně se těším, jak ho jako postavu uchopíš. Emoticon

3. zuzinecckaa přispěvatel
17.10.2017 [21:17]

zuzinecckaaow Emoticon Tak takový začátek mě naprosto uchvátil. Emoticon
Byť jsem zaměřena spíše jinými směry, historie v rámci možností se v nich objevuje taky Emoticon
A nějak mě to zasáhlo, takže se těším na to, jak to bude pokračovat Emoticon

2. Inugirl přispěvatel
17.10.2017 [17:31]

InugirlTaké velice moc držím palce, příběh se hezky čte a má skvělý dej, dlouho tu něco takového nebylo, děkuji za něj. Jen se chci zeptat kolik let je našim hrdinům? :-)

1. Poisson admin
17.10.2017 [15:37]

PoissonAnglické (a irské) dějiny jsou pro mě nejzajímavější témata, co se dob minulých týče, takže už jen za časové umístění palce hore Emoticon Začátek krátký, ale výstižný, holt taková byla realita. Richard může být rád, že ho vůbec jako dítě nechali přežít, ve vysoce postavených rodinách byli handicapovaní dost často ´odejiti´. A ono to bylo, i když to zní blbě, dost často dobře, protože podle pár případů, kdy se podobný člověk v dospělosti dostal k moci, to pak pod ním nebyla zrovna selanka Emoticon Každopádně jsem moc zvědavá, jak příběh do dané doby zasadíš a jak se s tématem popasuješ. Za mě super milá novinka Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!