OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hrbáč z Yorku - 2. Den zrady



Hrbáč z Yorku - 2. Den zradyNadešel den, kdy Jindřich VI. přivítá v Londýně svou nevlastní sestru nepříliš šťastnou zprávou. Florence nehodlá na domluvený sňatek přistoupit, je rozhodnutá neprodleně opustit Anglii, jakmile vyřídí obchodní záležitosti. Ale bratr není jediný, kdo ji zradí...

Dny utíkaly a Jindřich s napětím očekával zprávy o vylodění italských obchodníků. Dříve, něž posel s informacemi, dorazily vozy obtěžkané drahým zbožím, které Anglie neznala. Lidé dychtivě nahlíželi pod plenty a s evropskými kupci už dohadovali obchod. Nádvoří se naplnilo hlaholem a dusotem kopyt. Extravagantně odění lidé zpívali libozvučné písně a hráli na podivné hudební nástroje. V čele toho pestrobarevného defilé zářila jako říční perla nezaměnitelná plavá kštice.

Jindřichovo srdce se zachvělo, jakmile Florence vzhlédla a s širokým úsměvem mu mávala. Jak jen jí řekne, co provedl? Sledoval, jak seskočila z koně a několika silným mužům ukazovala k bráně. Její oděv opět vyvolával rozporuplné ohlasy. Při dlouhém cestování byly praktičtější pánské kamaše a teplý kabátec, ovšem nikoliv pro ženu. Útlý pas zdůraznila avantgardním koženým korzetem, který strhával víc pozornosti, než zbytek úboru. Kdyby přijela nahá, nebylo by tolik povyku.

Sklesle šel usednout na trůn po boku královny Markéty. Ta jej propichovala pohledem. Dnešní den nebyl prvním, kdy litovala sňatku s waleským princem. I ona měla víc odvahy postavit se nepříteli v přesile, než její muž. Jeho takzvané řešení problémů vedlo jen k dalším komplikacím, a to jak v případě vnitrostátní politiky, tak i za hranicemi. 

Jak se hluk přicházejících Italů přibližoval, Jindřich si povzdechl. Věděl, jak těžké bude sestru informovat o nastalých pořádcích. Ale že bude muset čelit jejímu šťastnému úsměvu a chvále, jak vyřešil neklid v ulicích, to netušil. 

„Můj králi," pronesla s hlubokou úklonou. „Přivážím ti ty největší poklady starého kontinentu."

Sestřina družina začala z mohutných truhel vytahovat látkovou metráž všerůzných barev a vzorů, z menších truhliček šperky a koření, pár hubených chlapců předvedlo hudební nástroje... Dlouho a s pýchou komentovala jednotlivé kusy, které překonaly dalekou cestu ze Středomoří až do šedé, mlhavé Anglie.

„A pro prince přivážím dar největší!" zvolala rozesmátě. Uvnitř ale cítila napětí, bratr i jeho žena se tvářili příliš vážně. A malý synovec byl schovaný bůhví kde. V první chvíli se vyděsila, že chlapce přikryla těžká zem, ale jásavý vřískot a dupající nožky ji brzy uklidnily. Princ Edward skočil Florence do náruče a radostně se vyptával na dar, který mu z cest přivezla.

„Utíkej na nádvoří, Nede."

Chlapec zmizel za zavřenými dveřmi a obchodnice se otočila zpět ke královskému páru.

„Turci jsou zvláštní národ," zahlaholila pobaveně. „Málem jsem kvůli tomu koni zůstala v harému. Mehmed sbírá ženy jako drahé kameny. Ovšem můj šarm ho přesvědčil uzavřít s Anglií obchod. Dámy od dvora budou milovat vonné oleje do lázní a tvoji muži zase těch deset plemeníků."

Zdálo se, že něco není v pořádku. Jindy nadšený bratr dnes jen seděl a s útrpným výrazem děvče pozoroval. Nebyla snad vítána? Neváhala a položila otázku, která se v mysli zrodila tak rychle. Jindřich ale neodpověděl přímo. Dlouho chodil okolo horké kaše.

„Obdivuješ mír v ulicích, který je křehčí, než-li křídla motýlů," řekl tiše bratr. Jeho smutná tvář se tolik podobala Ježíšovi mučeném na kříži. „Nebyl jsem to já, ale ty, kdo ukončil válku rodů."

Florence nechápala, o čem to bratr mluvil. Přestože její doprovod nerozuměl anglicky ani slovo, poslala je pryč s tím, ať zboží dobře uschovají, než je poskytne obchodníkům. Rodící se pocit sklíčenosti umocňovaly i nechápavé pohledy odcházejících italských sloužících.

„Nerozumí ani slovo," ujistila krále chladně. „Řekni mi, o čem to tu mluvíš?"

Jindřich se zhluboka nadechl a po krátké odmlce promluvil o dohodě mezi ním a Yorkem. Plavovlásčin udivený výraz vystřídala bezmoc a vztek. Smaragdově zelené oči se podlily zadržovanými slzami.

„Tys mě prodal?!" zašeptala vyčítavě, neschopna věřit svým uším. Udělala krok zpět, jakmile Jindřich vstal z trůnu. Těžko se jí dýchalo přes pevně stažený korzet. Jak tohle mohl udělat?

„Nemohl jsem jinak, Florence," řekl tiše a znovu se pokusil k sestře přiblížit. „Ta hrůza by nikdy nepřestala."

Křehce vyhlížející Florence náhle tasila meč a bez sebemenšího zachvění jim mířila proti hrudi krále. Stráže se daly okamžitě do pohybu, ale Jindřich je zastavil pozvednutím ruky. Chápal Floninu zlost a vztek. Měla výsostné právo zuřit. Nepřestával ale doufat, že jej pochopí.

„Ještě štěstí, že se otec tohohle dne nedožil," sykla. „Musí se v hrobě obracet, jestli vidí, kam až to jeho syn dotáhl. Tohle je má odměna za služby Anglii?! Mám si vzít muže o dvacet let staršího, navíc vlastního kmotra?!"

Jindřich ztuhl a zavrtěl hlavou. Opatrně vykročil k Florence a upřesnil, o kterého Plantageneta jde. Zděšení v dívčině tváři nabylo nevídaných rozměrů. Ústa se naprázdno několikrát otevřela v němém úžasu. Ruka, v níž svírala meč, pomalu klesala, dokud se neozvalo řinčení kovu. Padla na kolena a pokoušela se popadnout dech. Jestli byla pravda jen půlka toho, co se u dvora o mladém Richardovi šuškalo, pak východiskem je smrt nebo útěk.

„York trval na Richardovi," snažil se utěšit sestru. „Odpusť mi, prosím. Udělal jsem to pro naši zemi."

Vzhlédla k Jindřichovi a nenávistně vyplivla kletbu. Příliš hezkých jmen pro svého nastávajícího chotě neměla. Jestli k sobě byla v něčem upřímná, pak to bylo v otázce manželství. Díky postavení Medicejů si mohla dovolit žít svobodně a věnovat se obchodu. Neplánovala vdavky, a rozhodně ne s někým, jako byl mladý York. Ve Florencii byla někdo, v Anglii jen levoboček.

„Hned zítra odjedu z Anglie," pronesla nakonec. Zvedla ze země meč, vstala a dodala: „Buď se Yorkovi postavíš, nebo mu pokorně předej korunu."

Bez sebemenšího náznaku úcty vůči panovníkovi se otočila ke králi zády a vyrazila k vysokým dveřím.

„Stráže!" vykřikla náhle Markéta, která doposud jen mlčky přihlížela. Celou dobu se zdálo, že byla na straně Florence. Muži v brnění zpozorněli. „Odveďte ji do Toweru. Ručíte mi svojí hlavou, že pokoj neopustí do svatby."

Florence neměla ani šanci zareagovat, jak rychle ji stráže odzbrojily a pevně sevřely paže. Ostatně, mělo by smysl rozehrát souboj s šesticí vycvičených vojáků? Navíc bez adekvátní zbroje? Překvapeně se ohlédla na královnu, která v slzách hájila vyšší zájmy. Ale koho zajímal skutečný důvod zrady...

„Nechci se dívat do hrobu vlastního syna," pronesla tvrdošíjně Markéta. „A ty jistě nechceš mít na rukách jeho krev."

Florence se zoufale rozesmála. Pochopila velmi rychle, kam Markéta míří. Její slova přímo zasáhla srdce jako rozžhavený hrot šípu. Všichni u dvora věděli, jak plavovlasá cizinka milovala korunního prince. Vydírat ji byla nejsnazší cesta k dosažení cíle.

„Francouzská tygřice," protáhla posměšně Florence. „Celá léta tě halím do brokátu a kožešin, skráně zdobím perlovými diadémy a napájím nejdražšími víny. Chladnokrevně jsi předstírala přátelství a teď mě chceš pohřbít zaživa." Vyškubla se strážím a napřímila se. „Jestli Nedovo bezpečí závisí na mém neštěstí, tak ať je tedy po tvém."

 


 

Odpovědi na komentáře u předchozí kapitoli:

@Poison: S mrzáčky máš naprostou pravdu. Porodní báby viditelně poškozené děti prostě nepodvázaly a oficiálně se narodilo mrtvé. V biografii Richarda III. je citovaná pasáž z doby, kdy byl novorozenětem ve smyslu "Ještě to stále žije." Historici se přiklánějí k faktu, že byl opravdu narozený přečasně (díky poměrně vysokému věku matky), ale nikoliv s vrozeným poškozením těla, jak popisuje Shakespeare. I když tu šílenou skoliózu vážně měl, jak se zjistilo před pár lety při vykopávkách.  :)  A pokud jde o povahu, tak pozice moci a síly je ohromná zbraň, když se dostane do špatných rukou.

Pokusím se z příběhu neudělat frašku přitaženou za pačesy.

 

@Inugirl: Časovou linku jsem musela upravit k obrazu svému, protože Jindřich VI. byl v době války růží o třicet let starši, než Richard jr., což by znamenalo, že by jej od Florence dělila stejná věková propast. Proto jsem úmyslně neuváděla věk. Ale pokud Ti to pomůže, stáří je okolo dvacítky ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hrbáč z Yorku - 2. Den zrady:

4. Pulsar přispěvatel
25.10.2017 [13:55]

PulsarTaky o tom ráda čtu, ale myslím, že bych nepřežila prvních pět let života, když se kouknu do lékařský karty Emoticon
Těžko říct, kdo za tím opravdu stál a jestli jde skutečně o prince, když se nemůžou dostat k ostatkům. Tehdy těch zájemců o korunu bylo nějak nezdravě moc a s celou Anglií to vypadalo bledě. Ne, že by nebylo možné, aby si vraždu synovců objednal strýc, ale spíš bych se přiklonila k vrahovi z Lancasterské větvě. V biografii je Richard vykreslený jako poměrně zásadový, silně věřící a rodinně založený člověk, příjemný společník sršící vtipem i rozumem, jehož záliba ve sbírání knih někdy překračovala hranici slušného vychování (obíral o ně hlavně vdovy od dvora, kujón jeden). Syna i manželku miloval, takže se mi nějak nechce věřit, že by se od trůnu ozvalo "This is Sparta!" a synovci by skončili zazděný v Toweru.
Tudor v nich mohl spíš vidět reálnou hrozbu, pravděpodobně se nikdy osobně nesetkali a tak nemusel mít výčitky, kdyby si objednal likvidaci.
Problém je v kronikách a důkazech; všechno to má váhu "jedna paní povídala". Po nástupu Tudorovců už nebylo potřeba se nípat ve vraždě, za kterou možná popravili jen obyčejného pošuka. Navíc propaganda potřebovala předchozí vládce z diskreditovat, aby Jindřich VII vypadal jako zachránce lidu i země, čehož se ochotně chopil Shakespeare. Pak přišel zlatý věk a na válku růží se vzpomínalo jen jako na dobu temna.
Člověk 21. století jejich pohnutky asi nikdy úplně nepochopí ani neskousne Emoticon

3. Poisson admin
19.10.2017 [14:08]

PoissonJako jak se mi líbí o tý době číst, nechtěla bych tam žít... Přijde mi, že čím vyšší postavení tam lidi měli, tím větší krutosti a bezpráví se jim mnohdy děly Emoticon A s těmi princi - ona je to záhada, kterou už asi nikdo nikdy nerozluští. Díky tomu, že ty dvě dětský kostry, co dělníci našli v Toweru, jsou teď uloženy ve Westminsteru a jsou chráněny před možností získat z nich DNA, ani není jisté, zda to byli skutečně Eduard a Richard, ale zas na druhou stranu, proč by jejich ostatky pohřbívali právě tam? Emoticon Jinak jasně, Richard III. je brán jako nejsilnější kandidát na jejich vraha, protože by mu mohli sebrat korunu, ale hodně se spekuluje i o Jindřichu VII. Tudorovi (aby nebyli následníci Yorků) nebo Jindřichu Staffordovi (také nárokovatel trůnu). Jamese Tyrella za jejich vraždu, ke které se údajně před popravou přiznal, sťali, ale i kdyby to byla stokrát pravda, bylo to na něčí příkaz. A na čí? To si vzal s sebou do hrobu Emoticon

Takže fakt kdo ví, jak šlo o korunu, nebáli se v tý době vztáhnout ruku lidi ani na svoje vlastní rodinné příslušníky. Jak říkám, žít bych tam tehdy nechtěla, a kdybych musela, jedině jako nějaká děvečka v chudý čtvrti radši Emoticon

2. Pulsar přispěvatel
19.10.2017 [12:37]

Pulsar@Poison: Jojo, komu by se nelíbilo na trůnu Emoticon Těžká doba plná těžkých rozhodnutí.
O likvidaci princů neexistuje jediný podložený důkaz, že by v tom měl prsty právě Richard. Ale na druhou stranu, kdo jiný měl důvod se jich zbavit?
PS: Historické úvahy jsou super a na místě Emoticon

1. Poisson admin
19.10.2017 [10:13]

PoissonChudák Flor Emoticon Ale přijde mi, že má holka celkem koule, takže věřím, že si nenechá jen tak něco líbit Emoticon A Markétu chápu, je prostě matka, která chrání své dítě, o sobě a manželovi nemluvě. No, a pak taky moc a trůn, že, i když to už nezní tak šlechetně Emoticon No, jsem moc moc zvědavá na další díl, super Emoticon

P.S. O jeho povaze už byly sepsány hory papírů, ale stejně by mě zajímalo, jestli měl prsty ve smrti těch malých princů v Toweru... Emoticon No nic, omlouvám se ti za odbočení, nebudu ti to tady plevelit historickými úvahami Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!