OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hvězda u mých nohou - 16. kapitola



Hvězda u mých nohou - 16. kapitolaPravá láska musí umět i dávat, ne jen brát. A to i svobodu...

Když se mi konečně podařilo nabrat vzduch do plic a vyhrabat se z auta, párkrát jsem se zhluboka nadechla svěžího mořského větru, abych utišila zběsile bušící srdce. Pak jsem pobrala všechny tašky s jídlem, které za zemi za sedačkou naštěstí přežily bez úhony, a i s vonícím nákladem šla vstříc Tomovi.

Oprášil desku stolu i obě lavice, abychom si mohli sednout naproti sobě, s úsměvem ode mě převzal baličky a společně jsme vyndali všechny ty dobroty mezi nás.

Až když jsem to teď viděla vystavený před sebou, zastyděla jsem se, jakej jsem nenažranec. Bylo tu fakt jídla pro rodinu, a ne pro jednu truchlící ženskou.

Zabodla jsem hůlky do krabičky s nudlemi a zabodla do Toma pohled.

Nebudu z něj slintat. Nedám na sobě znát, jak šíleně nervózní jsem.

Ne. Prostě ne. Budu velká holka.

„Chtěl jsi mluvit, tak povídej,“ řekla jsem co nejvíc neutrálním hlasem a soustředěně namotávala nudle na hůlky.

Tom si odkašlal a otevřel před sebou krabičku se smaženými krevetami. Neměla jsem samozřejmě příbory, a tak použil druhý pár hůlek, které mi v restauraci přibalili, protože předpokládali, že je ta nálož pro dva lidi.

„Všechno se zkomplikovalo.“

Ježiš, to byl teda objev.

Pokrčila jsem rameny. „Tome, popravdě, mně už se v tom nechce moc hrabat. Co jsem ti chtěla říct, jsem ti už řekla. Co se stalo, stalo se. Ne, nehodlám ti nadávat a obviňovat tě, nezlobím se na tebe ani tě nechci poslat do hajzlu. Mrzí mě to? Jo. Hodlám si kvůli hodit mašli? Ne. Toť za mě. Teď mi řekni, proč jsi mě vlastně unesl. A jak jsi vůbec těm dvěma unikl, protože je mi jasný, že Amanda je tam na tebe nasazená taky.“

Pousmál se a podíval se na mě, jestli mu úsměv vrátím.

Snažila jsem se. S plnou pusou žádná sláva, ale to musel chápat, už jsem fakt šilhala hlady. Nebo jsem měla žaludek tak stažený spíš z něho?

„Jely na nákupy místních suvenýrů a myslí si, že jsem na placu.“

„Jasně, přece bys Catherine neřekl, že jedeš za mnou.“

„Liz, pochop mě…“

„Chápu tě,“ rozhodila jsem rukama, až mi zelenina vypadla z hůlek. „Jen nechápu, proč děláš to, co právě děláš. Jaký to má smysl.“ Akorát trápíš nás oba, povzdychla jsem si v duchu, ale nahlas jsem to neřekla. Nemusel vědět, jak moc mě to celé zasáhlo.

„Řeknu jí to,“ vypadlo z něj, když do sebe nacpal další krevetu vymáchanou v dresinku.

„Co?“ pozvedla jsem obočí a snažila se nezalknout vlastním jídlem.

„Že tě chci.“

Vytřeštila jsem oči.

„Ty mě chceš?“

On mě chce???

Tak tentokrát už se mi kus kuřecího vážně vzpříčil v hrdle.

Silou vůle jsem polkla a zavřela oči. On to myslí vážně. Fakt to myslí vážně, viděla jsem mu to v očích, ve výrazu tváře, slyšela v hlase. Srdce se zbláznilo štěstím, mozek strachem.

Zbláznil se? Jeho žena čeká dítě, on je někdo, já nikdo. Jeho properou v tisku přes několik států, a mě s ním. Budu za nejhorší špínu, která odtáhla té úžasné Catherine Bardeenové, čerstvě těhotné, manžela.

Já neměla rodinu, která by se za mě styděla, ale on ano. Hlavně na jeho hlavu by dopadly následky téhle… aférky.

Nebul. Hlavě nebul, už jsi velká holka, sakra.

Otevřela jsem oči a nasadila co nejpevnější výraz.

„Tome…“

„Ne,“ vyhrkl, oči mu zářily, vlastně celý zářil, jak byl nadchnutý svou vlastní odhodlaností a odvahou tít do živého. „Nějak se to vyřeší, neboj, o dítě se postarám, zaplatím jí, co bude chtít, všechno se změní!“

Dívala jsem se do tváře, kvůli které bych netěhotnou Cathrine skopala klidně do kuličky a odkopla někam hodně, hodně daleko. Dívala jsem se na chlapa, který mi zase po letech vlil do žil život, skutečný život, kdy jsem se těšila na každý den, na každou chvilku, dokonce i na chvíle, kdy budu muset vstávat. Protože buď ty chvíle trávil se mnou, nebo jeho přítomnost následovala. A když nemohl být se mnou, psal mi tu a tam z placu, když měl chvilku, milé esemesky, které mi rozjasnily den.

Jenže…

Jenže.

Doprdele, proč musím být vždycky já ta, která je rozumná a vidí dál než za roh? Proč se tomu neumím poddat a vidím za tím vším už předem katastrofu, která nutně musí následovat?

Protože i když jsem ho chtěla, i když bych pro něj klidně teď, v tuhle chvíli skočila i z tohohle zatracenýho útesu, kdybych věděla, že díky tomu bude do konce života šťastnej, tohle prostě nemohlo mít happy-endd.

Z dob, kdy jsem bulela u Pretty Woman, už jsem vyrostla.

Sklopila jsem pohled do jídla, na které už jsem najednou neměla chuť. Nedokázala jsem se přetvařovat tak dobře, aby to na mně nepoznal. A já se ani nechtěla přetvařovat, ne před ním. Nedělali jsme to doteď, tak proč s tím teď začínat?

„Liz, podívej se na mě,“ řekl Tom dostatečně důrazně na to, aby se mi udělalo ještě hůř. „Podívej se na mě, prosím, a řekni mi, na co myslíš, protože jsem čekal různý reakce, ale ne tuhle.“

Poslušně jsem tedy otevřela oči a čelila jeho ublíženému pohledu. A smažené krevetě oplácané v omáčce, kterou držel v umaštěných prstech v ruce napřažené mým směrem.

„Tak za prvé, nehroz mi tou krevetou.“ Zaraženě poslechl a nacpal si ji do pusy. „A za druhý… přemýšlel jsi nad tím vůbec? Ne jako teď, jako hurá akce, ale domyslel jsi ty důsledky?“ Zmateně se zamračil, až jsem se bála, aby se tou krevetou neudusil, protože vypadal, že nedýchá. „Jasně, nedomyslel,“ povzdychla jsem a bylo mi ještě hůř. Protože jsem nechtěla být ta, kdo mu otevře oči, ale kdo jiný to měl teď za mě udělat? Kdyby tu byl Liam, hodila bych to na něj, protože i on by musel vidět to bláznovství, ke kterému se tu schylovalo.

Jenže on tu nebyl. Takže bejt za mrchu bylo zase na mě.

Kurva.

Zabodla jsem hůlky do chladnoucích nudlí a opřela si lokty o stůl.

„Umíš si představit, co se strhne v tisku, až se to provalí? Žes opustil těhotnou manželku kvůli servírce z nějaký Horní Dolní? Zničí tě, Tome. Zničí. Properou tě takovým způsobem, že už ti nikdo nedá roli. Pamatuješ, když se na Mela Gibsona provalilo, že urážel Židy? Pár let si ani neškrtl, dokud radši nezačal sám režírovat, aby aspoň něco dělat, protože roli mu nikdo dát nechtěl. Tohle chceš? Až se ti to rozleží v hlavě, až sám pochopíš, že jsme každý na jiný straně barikády, bude už pozdě. A ty hraní miluješ, baví tě, chceš hrát a tví fanoušci chtějí, abys hrál. Chceš snad vypadat v očích všech jako největší hajzl pod sluncem?“

Polkl, až mu poskočil ohryzek. Bože, za to, co jsem viděla v jeho tváři, bych se nejradši sama nakopala do zadku. Ta bolest, ta lítost… to prozření. Buď to neviděl, nebo nechtěl vidět, ale když jsem to na něj takhle vybalila, bylo to, jako bych mu vrazila facku.

A já to vlastně defacto udělala.

On chtěl kvůli mně změnit svůj život, ale vůbec mu nedocházelo, co všechno to obnáší. Prostě se zbláznil. Do mě.

A já do něj.

Proto jsem chtěla to nejlepší pro něj.

Odsunula jsem krabičku s jídlem a oběma rukama ho uchopila za jeho zkoprnělé dlaně.

„Tome, mám tě ráda, víc, než si umíš představit. Ale když se nad tím zamyslíš, uvidíš to taky. Nenechám tě zničit si vlastní kariéru a život kvůli holce na pár dní. Žiješ tím, co děláš, a když ti to kvůli mně vezmou, časem mě kvůli tomu začneš nesnášet. Nenutím tě být s Catherine, jestli nechceš, ale vím, že bys nedokázal žít bez hraní a svého dítěte.“

Cítila jsem, jak mu prsty chladnou, jako by se odkrvovaly, a tuhnou, jako by umíral. Bylo to děsivé, ale horší byly jeho oči. Smutné, šíleně smutné, ale přesto chápající. Možná to nepobíral do detailu tak, jak jsem ten budoucí scénář viděla ve své hlavě já, ale něco z toho už mu docházelo určitě.

Sevřel pevněji moje ruce ve svých a pak se předklonil nad stolem tak, až se opřel čelem o naše křečovitě spojené dlaně a zavřel oči.

„Zase seš o krok přede mnou. Ani nevíš, jak mě to sere. To všechno kolem. Chtěl bych najít cestu z tohohle zatracenýho kruhu.“

Opřela jsem se hlavou o tu jeho. Cítila jsem vůni jeho vlasů, které mě lechtaly na čele, jeho vodu po holení, jeho.

A poprvé mi před ním vyhrkly slzy.

Promnula jsem jeho prsty ve svých, jeho dlaně jsem si přitiskla k ústům a políbila je. Mé slzy skrápěly jeho kůži, a bylo v tom víc, než jak to vypadalo.

V tu chvíli to bylo to nejvíc, co jsem mu mohla dát.

„Tome, bude z tebe táta, na to se zaměř. To je víc než jakákoliv ženská na světě. A když si budeš potřebovat odpočinout, budu tady, ano?“

Nepřikývl. Nereagoval. Jen ještě pevněji sevřel moje prsty, až už to skoro bolelo, ale bylo mi to jedno. Chápala jsem jeho touhu držet mě co nejpevněji, protože jsem cítila a dělala to samé. Nechtěla jsem ho pustit, už nikdy.

Ale musela jsem.

Neřekla bych mu to ani za zlaté prase, ale zamilovala jsem se do něj až po uši.

A proto jsem pro něj chtěla to nejlepší.

A to jsem nebyla já.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hvězda u mých nohou - 16. kapitola:

8. Angela přispěvatel
04.07.2017 [9:20]

AngelaDo háje, Liz je... Krutá realistka. Emoticon Jenže má pravdu, až je to k vzteku! Na jednu stranu bych si hrozně přála happy-end, na druhou stranu by mě naštvalo, kdyby to skončilo tak jednoduše dobře. Jestli to má dobře dopadnout, musí to mít nějaký důvod a nechci, aby byl Tom hajzlík a opustil dítě. Jo, morální dilema. Emoticon

7. Poisson admin
03.07.2017 [14:22]

Poissonmima33: Jé, děkuju moc za pochvalu od nové čtenářky Emoticon Jo, on je spíš takový plyšáček, ale Liz trpí ochranitelským komplexem Emoticon A zase když vidí, že to nedělala nadarmo, že ten chlap v něm konečně zvedá hlavu, může mít aspoň trochu dobrý pocit, když už to ostatní momentálně stojí za houby... Ještě jednou děkuji za přízeň Emoticon

6. mima33 admin
03.07.2017 [14:15]

mima33Začala som čítať asi 3 dni dozadu a musím povedať, že už dávno som sa pri čítaní tak dobre nezabavila Emoticon Emoticon
Liz je inteligentná, racionálna žena a Tom je jej presným opakom (tu sa potvrdzuje pravidlo, že protiklady sa priťahujú). Ja mám rada sebavedomých mužov, ktorí myslia, takže u mňa by asi nepochodil. Nepripadá mi veľmi ako chlap, ale skôr ako stratené šteniatko, ktoré potrebuje opateru Emoticon Emoticon Pozdávajú sa mi však tie svetlé chvíľky, kedy pozbiera gule a zahrá sa na malú chvíľu na chlapa s veľkým CH.
Napadlo mi, či jeho žena neklame o tehotenstve, len aby ho pri sebe udržala. Popravde by ma to ani veľmi neprekvapilo.
Liz mala pravdu vo všetkom čo mu povedala, a to je na tom to smutné. Emoticon

Uvidíme, čo nás čaká ďalej. Som veľmi zvedavá, čo máš nachystané Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Poisson admin
03.07.2017 [13:00]

PoissonPioggia: Děkuju, taky doufám Emoticon

4. Pioggia
03.07.2017 [12:15]

Nádherné, smutné ale nádherné Emoticon Emoticon Dúfam že ti dobre dopadne Emoticon Emoticon

3. Poisson admin
03.07.2017 [9:53]

PoissonBlacky: Ona mu taky neradí, aby dál hráli ukázkový manželství. Jen že kdyby teď skočil takříkajíc z jedný náruče do druhý, mělo by to pro něj dost blbý následky, a to jak profesionální, tak budoucí otcovský, což jemu (překvapivě) v první chvíli nedocvaklo Emoticon

Fluffy: Jj, je to sice smutný, ale pravdivý. Někdo prostě musí být tím hlasem rozumu, a když není po ruce Liam, je to holt na Liz.

Holky, oběma vám moc děkuju za koment, ráda vzbuzuju emoce Emoticon A nebojte, jízda nekončí Emoticon

2. Fluffy admin
03.07.2017 [9:19]

FluffySváří se ve mně takový dva protichůdný pocity - na jednu stranu dost chci, aby byli spolu. Jakože fakt. (A pořád doufám, že to nějak vyřešíš, aby tomu tak bylo.)

Na tu druhou Liz rozumím, protože když člověk zapojí mozek a promyslí to alespoň trochu dopředu, je to prostě tak, jak to je. Je to rozumný, dospělý rozhodnutí. Což je, alespoň pro mě, dost realistický. Emoticon

Takže ji chápu. A chápu, že celá tahle situace je momentálně úplně pitomá a nevypadá to, že by to mělo nějaký láskyplný řešení. Média by ho totiž za tohle fakt rozcupovala, a to nechce ani jeden. No, věřím ale tomu, že ani taková "dohoda", plán, nebo jak by se tomu cosi, co je rozeštvává od sebe, dalo říkat, nebude mít příliš dlouhýho trvání. Věřím, že jsi jim připravila ještě pořádnou horskou dráhu, takhle jednoduše se to odbýt prostě nedá! Emoticon Fandím jim a těším se, nemůžu se dočkat další kapitoly! Emoticon Emoticon

1. Blacky
03.07.2017 [8:51]

Ale keci sracky! Nedavno sme s mojou kamoskou M. Ž. Emoticon viedli rozhovor na temu manzelstva drziace po kope koly detom dospeli sme k nazoru ze nie su dobre prave pre tie deti. Že?

Ach no umriem z tohto. Moji sladci holoubci. Aj ked pripustam ze z tej trosku povrchnej casti uhlu pohladu mala pravdu.

Ja osobne by som sa vsak obavala ze by mu Cat po pretrase zakazala kontakt s dietatom co tam strata blbej hereckej kariery aj ked zrejme nevie nic ine Emoticon

Som zvedava ako toto dopadne. Naozaj by som si priala stastny koniec. Ale zasa nasa Lizie mala oravdu v tom ze by ho amerika zavrhla. americanie su sakra emotivni. To co by u nas bol len jeden clanok v prask a tyzden pozornosti vsetkych co miluju drby o slavnych osobnostiach z toho americani urobia druhy velky tresk. Bohuzial poondiaty vypatlany magori su to vsetci do jedneho. Emoticon Emoticon

Chcem boli stastni az do konca sveta Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!