OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako domeček z karet - 10. kapitola



Jako domeček z karet - 10. kapitola

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce února/februára. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Další kapitola z pohledu Daniela, který si povídá se svým otravným švagrem Blakeem.

Daniel

Uběhlo několik hodin od doby, co jsme byli s doktorkou v cukrárně. Hned jak jsem přišel domů, jsem jí na e-mail poslal seznam psychologů, kteří měli s Mollie něco společného, a napsal jí adresu mého bytu.

Zítra začne první Molliina terapie a já už se nemůžu dočkat, jako by ji právě ta jedna terapie s Maddie mohla hned vyléčit. Vím ale, že to tak nefunguje. Obě budou potřebovat čas, a nakonec možná všechno dopadne dobře a Mollie bude zase jako dřív. Bude mluvit, naplno se usmívat, hrát si a hlavně bude moct usnout, aniž by musela mít strach, že zase přijdou ty děsivé sny.

Říkal jsem, že chci pro dceru zkušenějšího psychologa, ale tahle mladá kráska už zkušeně vypadá a rozhodně ví, o čem mluví. Zmýlil jsem se, když jsem tvrdil, že je moc mladá na to, aby mohla dělat psychologa. Nejspíš bude daleko lepší než nějaký starší psycholog se zkušenostmi. Svým povídáním mi to jasně dokázala, přesvědčila mě o tom, že by léčba nemusela být beznadějná. Dokáže to ale i svými činy?

Pořád platí, že pokud neuvidím u Mollie zlepšení, kontaktuji jiného psychologa. Kteréhokoli v nebližším okolí, a pokud ani on nebude dostatečně schopný, budu hledat do té doby, dokud nenarazím na toho správného, který by jí mohl konečně pomoct.

Sarah má pravdu. Neměl bych ztrácet naději jen proto, že pár pokusů s léčbou nevyšlo. Ne, tohle už je za mnou. Teď budu využívat každé příležitosti, i té sebevíc bláznivější. Zrovna teď sedím u Molliiny postele, v ruce držím knížku s její oblíbenou pohádkou o Sněhurce a snažím se přelouskat další řádky, které se mi začaly sbíhat dohromady.

Klíží se mi oči a nejraději bych sám zalezl do postele, ale Mollie má oči otevřené a hltá každé mé slovo. Vzpomínám si, že dříve, když ještě mluvila, měla neustále zvídavé otázky na jednotlivé pasáže v knížce, a když jsem jí je trpělivě zodpověděl, během chvilky usnula s méďou, kterého měla u sebe i teď a tiskla si ho k hrudi. Moc se mi po tom zastesklo. Chtěl bych zase slyšet nějaký její dotaz, kterým mě dokázala rozesmát.

„Mollie, co kdybys už zavřela oči a spala?“

Divoce zakroutila hlavou a ukázala na knížku, že chce ještě přídavek. Na to už jsem fakt neměl. I když byla písmenka v knížce velká, moje oči už je nedokázaly přečíst. Navíc pohádku o Sněhurce nenávidím, jelikož jsem ji za celý Molliin život přečetl snad tisíckrát.

„Jestli chceš zítra vidět Maddie, měla bys spát,“ napadla mě jedna kloudná myšlenka, jak ji přemluvit ke spánku. „A ty ji chceš vidět, že jo?“

Další přikývnutí a pak si přitulila medvídka ještě blíž k sobě. Ve tmě měla obrovské oči plné ospalých, lesknoucích se slziček a připomínala mi Suzanne. Na chvíli jsem opět pocítil stesk po manželce, ale rychle jsem tenhle pocit zahnal.

„Líbila se ti, viď?“ Tentokrát mě obdařila i jedním ze svých poloúsměvů, který s mojí otázkou jasně souhlasil. „Mně se taky líbí,“ přiznal jsem poprvé nahlas.

Zjistil jsem, že je velmi laskavá a miluje děti. Ke mně se možná moc laskavě nechová, ale s dcerou to velmi umí. V jistých směrech mi připomínala Suzanne, a proto mě nejspíš tolik přitahovala.

Mollie se konečně připravila ke spánku. Natahovala ke mně svoje ručičky, abych ji objal a dal něžnou pusu na dobrou noc, jak jsme měli ve zvyku.

„Sladké sny, Mollie.“

Odcházím z jejího pokoje, nechávám rozsvíceno a mířím do kuchyně, kde si z lednice beru bublinkovou vodu.

Dneska mi volal Blake, opět mě přemlouval, abych s nimi zašel do hospody, a já opět odmítl. Vím, že by mi Sarah Mollie pohlídala, ale já s ní stejně raději zůstanu doma, než abych seděl někde v hospodě. U Sarah by neusnula a nechtěl jsem riskovat, aby měla zase strach, kdybych přišel pozdě. Určitě by měla zase jeden ze svých plačících záchvatů, a věřte mi, že na ten jsem zrovna neměl náladu. Nebo jsem spíš nechtěl vidět, jak se zase trápí. Jo, to byl ten pravý důvod.

Kouknul jsem na hodiny v kuchyni, už ohlašovaly devět hodin večer. Uspávání dětí mi teda moc nejde, zvlášť když jsem ji zahnal do postele před osmou hodinou. Posledního půl roku funguji jako táta na plný úvazek, který musí nahrazovat i matku, takže si dokážete představit, jak moc je to vysilující. Zvlášť pro muže. Občas si říkám, že Suzanne musela být superžena s nadpřirozenými schopnostmi, když všechno stíhala, nebyla unavená a ještě stačila po večerech uklízet.

Teď, když se porozhlédnu po bytě, vidím strašný nepořádek, hotovou katastrofu. Špinavé nádobí všude po kuchyni, oblečení poházené po obýváku, hračky na zemi, a dokonce byste tam našli i hranolky s kečupem na stole od předvčerejška.

Abyste si nemysleli, nejsem zas takový prase, abych neuklízel, ale s pracovním vytížením a staráním se o skoro pětileté dítě to rozhodně nejde nijak skloubit. Nejsem přeci superžena jako moje Suzanne.

Než přijde Maddie, budu muset uklidit, anebo zavolám Sarah, která bude ve svém živlu, když mi bude pomáhat s úklidem. Jo, to je skvělý plán!

Zazvonil zvonek na dveřích. Návštěvu jsem rozhodně nečekal, málokdo se v tuhle noční dobu objevoval v mém bytě. Vlastně se u mě za poslední dobu neobjevoval nikdo, až na mou sestru nebo matku.

Když jsem otevřel dveře, spatřil jsem Blakea, jak se ramenem opírá o stěnu a v ruce drží několik lahví piva. Zeširoka se usmíval a já poznal podle jeho od alkoholu zarudlých tváří, že je přiopitý. Místo toho, aby šel z hospody domů za svou ženou a dětmi, namířil si to ke mně do bytu. Bezva! To je hned radosti. Samozřejmě ironicky řečeno. Neměl jsem na něj v žádném případě náladu.

„Co tu děláš?“

„No, když nemůžeš jít do hospody, tak přináším hospodu k tobě.“ Zasmál se svému špatnému vtipu, který chápal jen on sám. Zacinkal mi lahvemi před tváří. „Nesu pár piv. Pokecáme a pak zase půjdu.“

Namířil si to do obýváku a šlápl na nějakou pískací hračku v podobě růžové panenky. Málem uklouzl po její plastové hlavičce a tak zaklel. Zkoumavým pohledem si prohlédl obývací místnost a pak usedl do koženého křesla se zakroucením hlavy.

„Prohnalo se tu tornádo?“

Zaklapl jsem domovní dveře a nic jsem mu na to neodpověděl. Došel jsem do kuchyně pro otvírák a vrátil se ke svému nevítanému hostu.

„Mám teď málo času.“

„To vidím,“ napil se piva. „Ani nikam nechodíš. Nebylo by na škodu si někam vyrazit.“

„Nemám zájem,“ říkám chladně a sám usedám do druhého křesla.

„To už jsem taky poznal. Poslední dobou s tebou není vůbec sranda, kamaráde.“

„Život není o tom, abych vysedával po hospodách,“ neodpustil jsem si menší rýpnutí.

Zašermoval přede mnou ukazováčkem. „No tak pozor, já chodím do hospody jen dvakrát v týdnu a dám si tak dvě piva.“

„Jo, je to na tobě vidět.“ Ironie, kterou jsem si nemohl odpustit. Ne, Blake nebyl alkoholik nebo tak něco, jen měl rád pivo a společnost. Navíc se dokázal opít už po třech nebo čtyřech pivech. „Možná bys měl s těmi návštěvami v hospodě přestat.“

Zamračil se. „Seš jak moje žena, kámo. Možná bys s ní neměl trávit tolik času, nedělá ti to dobře.“ Vtipný jako obvykle! Další ironická narážka v mém povědomí. Zívnul jsem a čekal, co z něho zase vypadne. „Slyšel jsem od Sarah, že ta nová psycholožka je kočka.“

Znovu se napil piva a v očích mu zvláštně jiskřilo. Pochopil jsem, o co se snaží. Už ten den, co ji viděla Sarah na dobročinné akci, o ní v autě básnila. Takže Blake má fungovat jako prostředník dohazovačky? Možná, anebo jsem si jeho větu vyložil špatně.

„No a?“

„Jen se o tom zmiňuju.“

Povytáhnu obočí. „Jo, jasně, jen tak bezdůvodně.“

„Zajímá mě to, jen jsem chtěl vědět, jak ji vnímáš ty. Vždyť víš, že Sarah má sklon k přehánění, a navíc povídala o nějakém…“ Nemohl si vzpomenout na slovo, a tak začal šermovat rukama a při tom svraštil čelo, až se mu na něm vytvořilo několik vrásek. „Jiskření. Jo, to je to slovo. Prej to mezi vámi jiskřilo, jako by se stalo něco s elektřinou. Tak co, je to pravda? Je to až taková kočka? Zajímá mě to.“

Proč, proboha, musel začít mluvit o Maddie? Teď, když jsem konečně aspoň na chvilku na Maddie Portmenovou zapomněl? Jsem přesvědčený o tom, že ji budu mít i ve snech. Ne že by se mi o ní ještě nezdálo. To bych vážně lhal, protože včera se mi o ní zdál první sen. Dost živý sen, který se míchal s mou ženou a minulostí. Nejdříve se mi zdálo o Suzanne. Myslím, že to byla jedna ze vzpomínek. První noc strávená v našem domě a s velkou pravděpodobností noc, kdy jsme počali Mollie. Tu noc jsme byli zatím jen zamilovaný pár, který se spolu rozhodl bydlet, Suzanne netušila, že všude s sebou tahám zlatý prsten s červeným kamínkem a snažím se ji požádat o ruku, jenže strach z odmítnutí mi to nedovolil udělat.

Zdálo se mi, jak se se Suzanne milujeme, ale její obličej se změnil na Maddiin. Ráno jsem se probudil do propocených prostěradel s erekcí.

Rozčiloval mě a tak jsem nevrle řekl: „Možná by nebylo na škodu zajímat se o jiné věci.“

„Líbí se ti!“ začal se přilbě usmívat a já měl chuť mu něco udělat. „No jasně! Jinak bys nebyl tak nabroušenej. Pozval jsi ji někam?“

„Cože? Ne!“

„Proč?“

„Protože nechci!“

„Kdy naposledy sis vyšel někam se ženskou?“

„Po Suzannině smrti jsem na žádné jiné ženy nemyslel,“ přiznávám popravdě. Žádnou jsem nikam nepozval, a dokonce jsem ani s žádnou nespal. Měl jsem sice jednu možnost, ale tak brzo po manželčině smrti mi to nepřišlo správné.

„Víš, nejsme v šestnáctém století, abys musel držet rok smutek, kamaráde. Je to půl roku, co zemřela.“ Proč mi tohle všichni připomínají? Vždyť já vím, že je to půl roku, co jsem ji ztratil. Ta bolest ze ztráty mi to neustále připomíná, jako by to bylo teprve týden.

„Myslím, že by ti prospělo si s nějakou ženou vyjít.“

„Nemám zájem.“

„No jasně, že nemáš zájem, protože jsi děsnej debil, když to řeknu na rovinu. Hele, poslouchej mě.“ Ukázal na sebe významně prstem. „Zkus pozvat tu doktorku třeba na skleničku, oběd, na cokoliv, a pak uvidíš, že ti to prospěje. Už se nebudeš cítit tak mizerně.“

Anebo se budu cítit ještě hůř, o což vážně nestojím. Jo, asi vám přijdu jako posera, ale chápali byste mě, kdybyste si prošli tím, co já. Je hloupost se utápět pořád v tom samém? Někdy mi přijde, jako bych uvízl někde v minulosti a budoucnost pro mě vůbec neexistovala.

„Hraješ si na psychologa?“

Další nevrlá slova, která Blake přešel pobaveným úsměvem.

„Ne, jen se snažím bejt super kámoš, který tě dostane z té tvojí deprese, nebo co to je.“ Lokl si poslední kapky piva a pak se zvedl ze sedačky. „Udělej to, co ti říkám, a všechno bude hned jednodušší. Věř mi, Suzanne by chtěla, abys byl šťastný.“ Dlouze mi pohlédl do očí. „Když budeš potřebovat pohlídat Mollie, víš, kde nás najdeš, Dane.“

Pak odešel a nechal mě samotného s mými myšlenkami. Možná bych ji mohl někam pozvat, za zkoušku nikdy nic nedám, ale dokážu se vzchopit a prokázat trošku odvahy?

Na otázku jsem si nedokázal odpovědět, a i když moje únava ještě vzrostla, začal jsem uklízet ten nepořádek.

Skončil jsem v jednu v noci a pak si šel lehnout. Jak jsem čekal, opět se mi zdál sen o mé ženě a opět se její tvář změnila na ženu, kterou jsem viděl sice jen párkrát, ale už se mi stačila dostat pod kůži.




Tak, a je tu desátá kapitola a kulatiny. Kapitolka je věnovaná všem, co ještě pořád čtou a snad ještě číst vydrží, než se začně konečně něco pořádného dít :)

Jinak byhc moc chtěla poděkovat za krásné třetí místo. Vážně mě to potěšilo! :) Děkuji a přeju příjemné čtení :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako domeček z karet - 10. kapitola:

6. MaggieLove přispěvatel
13.03.2014 [18:33]

MaggieLoveMima děkuji za koment Emoticon Za chviličku se dočkáš i jejich rande :) a pak už aspoň toho trošku štěstí bude mít, jen se může začít bortit jako domeček z karet.... Emoticon a děkuji za gratulaci Emoticon

5. mima33 admin
13.03.2014 [17:11]

mima33Gratulujem k umiestneniu, je zaslúžené Emoticon
Som rada, že si Daniel priznáva, že sa mu Maddie páči a mal by niečo robiť. To pozvanie na pohárik by nebolo na škodu. Zaslúži si byť šťastný.
Skvelé Emoticon Emoticon Emoticon

4. MaggieLove přispěvatel
06.03.2014 [18:26]

MaggieLoveMaria děkuji Emoticon Neboj během pár kapitolek se už začne konečně něco dít a dočkáš se i prvního rande. Emoticon Emoticon A další kapitola? Už je dávno poslaná na opravu a tak čekám, až mi ji korektorka pošle. Snad tu bude co nejdříve...Emoticon Pro zajímovost: Už mám napsanou 26. kapitolu a blížím se ke konci. Počítám, že bude tak cca 35.kapitol. Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 06.03.2014 [17:06]

Úžasná kapitola, ale už se těším až se něco začne dít. Gratuluju k třetímu místu o Nej povídku února. Jen tak mimochodem, kdy bude další??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MaggieLove přispěvatel
06.03.2014 [16:51]

MaggieLoveMustang děkuji Emoticon Ano Blake je naprosto v pohodě. I když se tam vyskytuje, tak málo, tak je to jedna z mých oblíbených postav Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 06.03.2014 [16:10]

nice Emoticon Blake se zdá být v pohodě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A mimochodem moc gratuluju Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!