OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » My a celá... mapa! - 19. kapitola - Nepojedu



My a celá... mapa! - 19. kapitola - Nepojedu

Povídka se umístila na druhém místě o Nej povídku měsíce listopadu/novembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Čeká nás poněkud náročný den...

Nora

Nemůže být hřích vstávat v poledne, když je někdo tak unavenej, jako jsem včera byla já. S touhle myšlenkou jsem si fénovala vlasy a usmívala se do zrcadla samým štěstím, že jsem konečně měla za poslední dva dny soukromí. Marco šel ráno běhat. Věděla jsem to, protože mě vzbudil jeho hlas, jak něco huláká z okna hotelu. Volal něco jako promiňte? Každopádně jsem znovu usnula a vzbudila se až o několik hodin později. A Marco se stále nevrátil. Takže jsem toho využila.

„Noro?“ Jakmile jsem položila fén do umyvadla a sáhla po kartáči, vešel do koupelny Marco. V náručí nesl bílý hotelový ručník, který mu ani z poloviny nezakrýval šedé tričko, co měl na sobě. A jeho svalstvo bylo jasně vidět.

Asi omdlím. Symbolicky jsem si začala ovívat rukama obličej a podívala se někam jinam.

„Jsi v pohodě?“

Jo, jasně, že jsem. To jsem si aspoň namlouvala, dokud jsem se na něj nepodívala znovu a neuviděla výstřih do véčka. Šedé tričko, krátké rukávy a véčko... Tady se to ale začíná plnit citlivými tématy.

„Noro? Slyšelas mě?“

Zatřásla jsem hlavou a podívala se na strop, zatímco jsem si stále ovívala tvář. „Promiň, já... cos říkal?“

Pobaveně se zašklebil a pročísl si rukou vlasy. „Ptal jsem se tě, jestli ti nic není.“

Nechápala jsem smysl jeho otázky. Jasně, že jsem v pohodě. To jen on by se měl naučit v mé přítomnosti nebýt zpocený. „Jsem. Proč?“

Přetáhl si to tričko přes hlavu. A sakra. „No, neustále máváš rukama, tak jsem si třeba myslel... Noro, ty se koukáš na moje břicho?“

Jo, Marco, koukám. Odtrhla jsem oči z jeho pekáče buchet a zadívala se znovu do těch tmavých kukadel. Zamrkala jsem. „Asi. Jo?“

Vzdychl. „Potřebuješ se probrat. Nejspíš my oba. Vysprchuju se a zajdem do kavárny.“ Vyčkávavě se na mě podíval. Nervózně jsem se zavrtěla a usmála se. Přimhouřil oči a přešlápl z nohy na nohu.

Někdy v tu chvíli jsem si to uvědomila. Aha, já tady stojím, zapnutý fén v umyvadle, a on by se nejspíš rád vysprchoval. Jasně, mám vypadnout. Jednou rukou jsem sebrala kosmetickou taštičku a fén, druhou jsem stáhla klopy hotelového županu k sobě. Pak jsem s krátkým kývnutím vyšla z koupelny a dveře pro jistotu ještě zavřela. Přesto jsem se cítila stále trochu trapně.

Myslí si, že nejsem probraná? Jak bych nemohla? Protože já jsem. A moc. Cítila jsem se podobně, jako když koukám na Spartaka. Zasmála jsem se té představě - Marco jako gladiátor a jeho polonahé tělo všem na obdiv. Ve skutečnosti na tom nebylo nic směšného. Tak čemu se směješ? Ta myšlenka se mým mozkem prohnala jako hurikán. A škody byly vážné. Támhle logika s propíchnutou hlavou, vedle ní sebekontrola a její krvácející noha... a hned u nich poskakuje srdce a hlasitě se směje.

Přešla jsem ke skříni a natáhla na sebe pohodlné kalhoty a tričko. Vlasy jsem si stáhla do culíku a posadila se na postel. Automaticky jsem hmátla do tašky pro notebook, ale nebyl tam. Chvíli jsem zkamenělá hrůzou zírala na to místo, kde obvykle byl, než jsem si to uvědomila. Má ho Marco, kvůli mé knížce. Aha.

Místo notebooku jsem tedy sáhla po chytrém telefonu - i já ho někdy používám - a zavolala své sestřičce.

Zvedla to hned na první pípnutí. „Noro? Jsi to ty? Ty mi taky někdy zavoláš?“

Protočila jsem oči. Klára dokáže být někdy až přehnaně sarkastická. „Nebuď tak milá. Víš, že když používám dotykáč, jako bych podváděla svůj notebook.“

„Často o věcech mluvíš, jako by opravdu žily. Měla by sis s tím zajít k psychologovi.“

Zasmála jsem se. Chybí mi. „Zmlkni!“

I ona se zachichotala. „Dobře, dobře. Jak se máš v Londýně? René mi říkal, že s tebou byl někdo v Paříži. Jak to, žes mi to neřekla? Vždycky si všechno říkáme!“

Provinile jsem zavřela oči. Nikomu z mých českých známých jsem to neřekla. Připadalo mi, že kdyby se ta zpráva dostala do Čech, všechno by se to zhroutilo. Ale dobrák René to vyřešil za mě. Bonzák! „Tvůj švagr je debil.“

„Souhlas. Ale je to ta nejlepší drbna v Evropě,“ odpověděla vesele Klára. „Počkat! Děláš to zase! Odvádíš pozornost od těch důležitých věcí a rozpitváváš ty bezvýznamné. Tak co? Kdo to je? A jaký je?“

„Proč to chceš vlastně vědět?“

„Vzpomínáš si, jak jsem začala chodit s Philippem a ty ses mě každou noc ptala na i ten nejpitomější detail?“

Bod pro tebe, sestřičko. „Jo.“

„Tak mluv,“ vyštěkla netrpělivě.

„Dobře, vzdávám se. Hlavně mě nebij. Takže, potkala jsem ho v Benátkách. Poprvé jsem ho viděla, když na mě zíral z okna. Pak jsem zjistila, že je to kamarád Cariny. To je ta Italka, která mě u sebe ubytovala. No, uběhly nějaký tři týdny, já odlétám do Francie, otočím se a ten blbeček se tam na mě tlemí.“

„Chudáček malej. Určitě z tebe má trauma,“ popíchla mě. „Řekni mi o něm víc. Jak se jmenuje? Jak se k tobě chová? A spíš s ním?“

Kéž by byla tak hloupá, jak ve skutečnosti vypadá. Zaúpěla jsem.

„Dělej, Noro. A přestaň dělat scény,“ odsekla.

„Jeho jméno je Marco Scarlatti. Je... roztomilý? Taky arogantní a trochu sobec. Ale je s ním taky sranda. A je milý. A má ten nejsenzačnější přízvuk hned po Michaelovi Malarkeym.“

„Páni! Kdy ses do něj zamilovala? A jak vypadá?“

„Kláro!“ vyštěkla jsem. „Nezamilovala jsem se do něj. Ale jo, je to snad nejhezčí chlap, jakýho jsem kdy viděla.“

Klára se zvonivě rozesmála. „Já to věděla! Už otevírám diář. Tak kdy budete mít svatbu?“

Zaúpěla jsem. „Jseš nesnesitelná, víš?“

„Vím, ale přesto mě miluješ. Posílám ti velkou pusu, ségra.“

Když konečně zavěsila, usmála jsem se na telefon. Kdo by tě nemiloval, ségra, odpověděla jsem v duchu.

 „Takže jsem nejhezčí chlap, jakýho jsi kdy viděla, jo? A mám nejsenzačnější přízvuk.“  

Hlava mi vystřelila ke koupelně a Marcovi, který se opíral o zárubeň dveří. Vytřeštila jsem oči. „Slyšels to?“

Pokrčil ramena a přešel ke mně. „Je moc hezké znát tvůj názor, Noro. Teď tě tím budu mučit do konce života.“

Zhroutila jsem se na postel, obličej jsem zabořila do polštáře a zasténala. „Běž. Běž se oblíknout. I tak je mi parádně trapně.“

Zlomyslně se zasmál, ale podle kroků, které se na staré podlaze ozývaly, jsem poznala, že skutečně šel.

 

Vyrazili jsme do města hledat nějakou parádní kavárnu, kde si já dám horký čaj a Marco kafe. A co by to bylo za snídani bez pořádně propečených toastů? Mňam.

Marco si ze mě nějakou chvíli ještě utahoval kvůli tomu telefonátu se sestrou. Ale pak jsem to nevydržela a pěkně od plic mu řekla, že jsem to myslela naprosto vážně. Zatvářil se, jako by byly Vánoce, naklonil se ke mně a líbnul mě na tvář.

Když se jeho hebké rty setkaly s mojí pokožkou, nezabránila jsem se zachvění. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem na sobě ucítila jeho pusu. Byla jsem štěstím bez sebe. To se mi nelíbilo, ale zároveň jsem z toho byla nadšená.

Jasně, že si té reakce všiml. A aby to dal pěkně najevo, něžně se na mě usmál, uchopil mě za ruku a táhl hloub do centra města. Zářil štěstím.

„Tahle vypadá dobře,“ ukázal o chvíli později na jednu z nejmodernějších kaváren, co jsem kdy viděla.

Zhrozila jsem se. „Ať tě to ani nenapadne! Kavárny maj být útulné a milující, nemaj vypadat, jako kdyby se na ně vyblil Iron Man.“

„A já jsem si zrovna myslel, že jsem našel tu pravou!“ Štípl mě do dlaně, což mě rozesmálo. Chvíli potom se ke mně přidal. Naše veselí skončilo, až když jsme stáli před kavárnou, která konečně vypadala útulně, a šklebili se do naleštěné výlohy.

Rozhodnutá jsem tím směrem kývla bradou. „To je ona.“

„Jaká ona?“

„Seznam se. To je naše kavárna. Kavárna, kam budeme chodit na snídaně.“

Zamračil se, a když jsem otevřela dveře, honem mi je podržel. Co? Gentleman? Nevěřím. „Stále nechápu, proč nemůžeme jíst v hotelu.“

„Protože bysme si to pak vůbec neužili! Většina kaváren ve většině hotelech vypadá stejně. Chladné, naleštěné, nezajímavé. To znamená, že by to pro nás byl nulový zážitek.“

„Mám to ale štěstí, že cestuju s tak zkušenou organizátorkou,“ zamumlal.

Usmála jsem se a sedla si ke stolu v zadní části. Nabídka dezertů byla přímo přede mnou. „Takže - vafle, vafle, vafle... bla, bla, bla. Jo, tady to je. Toasty. Mám chuť na tři šunkové. Ty máš nabídku nápojů? Dělej, naval!“

Když přišla servírka, zapsala si naše objednávky, usmála se na nás a odkráčela pryč. Netrvalo dlouho a svou mňamku jsem měla před sebou. Marco si dal černé kafe a croissant. Já si dala toasty a citronový čaj. Nejspíš oba žijeme ve stereotypu. I když... nevzpomínám si, že bych před dvěma měsíci cestovala po světě a nezdráhala se poznat nové lidi.

„Do Petrohradu s tebou nepojedu,“ sdělil mi uprostřed pojídání druhého toastu.

V tu chvíli jsem polkla další sousto, takže když to Marco oznámil, začala jsem se dusit. Pak jen vrzla židle a vzápětí mi jeho ruka bušila do zad. Jakmile jsem toast konečně vykašlala, vykulila jsem na Marca oči a ignorovala nataženou ruku s ubrouskem. „Jak to, že se mnou nepojedeš?!“ vyštěkla jsem na něj.

Hodil po mně jedním z nejpřekvapivějších a nejzmatenějších pohledů, jaké jsem kdy viděla. Což je celkem zvláštní. Hlavně u Marca. „Moje máma byla s tátou tak rok v Americe. V Los Angeles, kde táta dostal nové místo. Teď se na nějakou chvíli vrací domů. Prý si chce odpočinout od toho hluku. A chce, abych se vrátil zpátky.“

„Takže se musíš vrátit do Benátek? Kdy?“ Už od chvíle, kdy jsem ho viděla za sebou v letadle, jsem s ním počítala jako parťákem na cestování. Představu nás dvou v Petrohradě jsem si hýčkala jako moje nejhlubší přání. Počítala jsem s tím. A on mi řekne, že nepojede. Asi to je karmou. Celou dobu jsem se k němu chovala hnusně a chtěla - i když vlastně nechtěla -, aby vypadl. A když se tak nakonec stane, nelíbí se mi to.

„Až na konci týdne,“ krátce a nervózně se zasmál.

 „A já jsem si myslela, jak tenhle týden bude pohodovej,“ zamumlala jsem.

Zvedl hlavu a otevřel ústa, jako by chtěl něco říct. Pak je zase zavřel. A pak otevřel, aby vydechl. „Klid.  V Tokiu už se zase sejdeme, a pak se od tebe nehnu ani na krok. A oblečem si tu proslavenou šílenou módou japonských návrhářů,“ odfrkl si a mrkl na mě. „Uvidíš, nebudu pryč dlouho.“

V pubertě mě podobné situace znechucovaly. Jako třeba, když nějaká ženská v zamilovaném filmu škemrala, aby její protějšek neodcházel. Takže by mě nikdy nenapadlo, že nakonec budu úplně stejná. Že budu ta, která má sto chutí Marca přemlouvat, aby nikam nejel. Nebo ta, která z toho bude dělat tragédii o velikosti pyramid v Gíze. Nebo ta, která svého kamaráda nechtěně označí jako svůj protějšek. Sakra, vždycky jsem si myslela, že budu spíš nad věcí. Ale jak mě často poučoval můj učitel zeměpisu, myslet se nevyplácí.

Promnula jsem si zápěstí a krátce jsem se na Marca zadívala. Nejspíš celou dobu očekával nějakou odpověď. Ale já jsem neměla vůbec žádnou náladu si hrát se slovíčky. Prostě budu muset být upřímná. „Nechci, abys odjížděl!“ 


Moc mě mrzí, že jsem nebyla schopná další kapitolu napsat dřív, ale poslední dobou jsem neměla snad žádný čas, jak už jsem psala ve svém shrnutí. A tak je tahle kapitola - nebo spíš její konec - napsaná poněkud narychlo. I přesto doufám, že se vám líbila a čtení si užívali.

Opravdu a opravdu děkuju všem, kdo pro mě hlasoval v soutěži o nej povídku listopadu. Sice od vyhlášení výsledků už nějaká chvíle uplynula, ale snad toto stačí. Znovu vám moc děkuju za hlasy, díky vám jsem se umístila mezi Fluffy a Carol na úžasném perfektním místě. Jste nejlepší.

- FNikol


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My a celá... mapa! - 19. kapitola - Nepojedu:

9. FantasyNikol přispěvatel
30.12.2014 [12:09]

FantasyNikolTyno,
díky. Emoticon Jsem moc ráda, že tě příběh baví. Dneska by se měl počítač vrátit, takže do pátku určitě napíšu další kapitolu. Emoticon Emoticon

8. Tyna
30.12.2014 [11:57]

Parádní povidka Emoticon Jsem moc ráda,že jsem na tuto povidku narazila Emoticon Slupla jsem ji jako malinua najednou koukám, že jsem u konce a není pokračování Emoticon
Marco a Nora jsou úžasný, , hlavně když jsou spolu Emoticon
Vím, že máš ted nějaké problémy s pc Emoticon Tak se chci zeptat, kdy bude pokračování? ??? Emoticon Pls co nejdříve, moc mě netrap
Emoticon Emoticon

7. FantasyNikol přispěvatel
14.12.2014 [17:27]

FantasyNikolFluffy,
kdo o Vánocích hektický období nemá? Emoticon Emoticon A moc ti děkuju za gratulaci. Emoticon Taky mám ohromnou radost z tvého prvního umístění.

Přesně, tyhle posuny jsou nejlepší. Emoticon Když o nich čtu - nebo je rovnou píšu -, vždycky jsem strašně ráda, ale někdy mi i přijde, že po tom, co si pár vyzná vzájemnou lásku začne být všechno tak trochu nudné. Emoticon A já to pak protahuju, protože nechci, aby tahle povídka začala být pro někoho nudná. Emoticon Jestli ses cítila jak Nora, tak doufám, že ses nezadusila. Emoticon Nechci nikomu způsobit smrt z nedostatku kyslíku.

V Petrohradě komplikace opravdu nastanou. Zatím mám v hlavě jen mlhavou představu, co za komplikaci to přesně bude. Emoticon Emoticon A jestli s ní Marco pojede nebo ne. Ale na vymyšlení petrohradské části mám ještě dost času. Emoticon Snad.

Při čtení se mi odpočívá nejlíp - hned po spánku samozřejmě. Člověk prostě zapomene na všechny ty starosti, které se poslední dobou jen hromadí a hromadí. Emoticon To je na tom úžasné. A jsem ráda, že se kapitola líbila. Emoticon

6. Fluffy admin
13.12.2014 [19:16]

FluffyPozdě, pozdě a zase pozdě, fakt mám teď nějaký šíleně hektický období. Takže - zaprvé, moc ti gratuluju k druhému místu, zasloužila sis ho, a co si budeme povídat, mám vždycky hroznou radost, když se umístí povídka, pro kterou jsem hlasovala. Emoticon Vážně ti to moc, moc přeju. Emoticon

Ani netušíš, jakou mám radost, že se ten vztah Nory a Marca posouvá! Miluju tyhle posuny, člověk na to čeká a nemůže se toho dočkat, představuje si to různě, a pak, když si to nakonec přečte, říká si, že autor to stejně vždycky vymyslí nejlíp - a tys to opravdu krásně vymyslela, ať to bylo psané narychlo, nebo ne. Emoticon Prostě jsem děsně moc chtěla, aby ho zastavila, že chce bejt s ním a chce cestovat s ním! Vážně jsem se cítila jako Nora, když jí řekl, že s ní nepojede. Jsou spolu tak sladcí! Emoticon
A že by v Petrohradě nastala komplikace? Uhůůů, nebyl by to příběh bez komplikací, že? Nemůžeme mít jejich šťastné až navěky od první chvilky. Emoticon I když by to bylo pěkné, její sestřička měla pravdu. Emoticon

Vážně, bylo to opět skvělé, plné vtipu, odpočinula jsem si u čtení. Moc se těším na další! Snad by se Marco mohl z Nořina citového záchvěvu radovat... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. FantasyNikol přispěvatel
11.12.2014 [7:05]

FantasyNikolSinno,
moc ti děkuju. Emoticon

Mám ráda Marvel obecně, ale Iron Man - a pak ještě Thor s Avengers - je můj top. Navá, Tony Stark je prostě boží a ta jeho drzá povaha... úžasný. Emoticon

Nora a Klára jsou jak sestry, tak nejlepší kamarádky. Většinu věcí si říkají a většinu věcí chtěj stejně vědět. Emoticon Takže se ani moc nedivím, že ti Klára přijde jako tvá nejlepší kamarádka. Emoticon

Upřímně, kdybych to popsala tak, že začne z jejich možného odloučení skákat radostí, nepřipadalo by mi to správné - i když by to bylo rozhodně vtipné - a už vůbec by to nebylo realistické. Takže jsem si vybrala tu druhou variantu a teď už jen vymýšlím - zatím v hlavě - scénu začátku další kapitoly. Emoticon A ano, její reakce je určitě roztomilá. A taky bude. Emoticon Emoticon Ale půjde tam i o trochu vážnější věci. Emoticon

Já jsem většinou v komentování úplně stejná. Takže mi to vůbec nevadí. A jaki vždycky - další BYCH CHTĚLA přidat co nejdřív. Ake ono to málo kdy vyjde. Emoticon Emoticon To jsem se zase rozepsala.


Carol,
jé, děkuju. Emoticon Jsem moc ráda za tvůj názor.
Když jsem tu scénu psala, dělala jsem popravdě to samé. Ale pak jsem skončila jen z bolavýma rukama.
Co se týče tvého názoru - myslím, že ses trefila. Ale víc ti neprozradím. Emoticon Emoticon Emoticon

Díky Carol. A tobě taky gratuluju. Naprosto objektivně můžu říct, že jsme si to všechny tři zasloužily. Emoticon Emoticon Je to super umístění.

P.S.: Další se budu snažit přidat co nejdřív. Emoticon

4. Carol1122 přispěvatel
10.12.2014 [19:27]

Carol1122Nikol, tohle byla ta nejsuprovější kapitola vůbec! Emoticon Smála jsem se neskutečně celou dobu - ovívání Nory jsem skoro kopírovala, když jsem si představila polonahého Marca Emoticon Emoticon A pak ta restaurace? Emoticon Och můj bože, proč?! Proč Marco nejede s ní? Emoticon Ať se Nora brání! Zuby nehty ale jo! Emoticon
Nechci nic zakřiknout nebo tak, ale kdyby s ní nejel, tak mám pocit, že se v Petrohradě vyskytne další nějaký sexy chlapík Emoticon Jestli ne, tak to neva, jen jsem si říkala, že by to možná byl důvod, proč chceš Marca teď dát na chvíli pryč...
Moc ti gratluju k druhému nádhernému místu, protože ty sis ho stopro zasloužila! A moc moc moc se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 10.12.2014 [19:03]

Gratuluji. Emoticon Zasloužíš si to.

Začnu od začátku. Kdo by nekoukal na Marcovo břicho? Ale notak, každý by ztratil nit a byl by fascinovaný a on ji pak ještě vyčítavě něco říká, ale pozor pozor. Emoticon

Ty máš Iron Mana asi hodně ráda, co? Já taky, co máš z toho.

Jak psala sweetly její sestra je poklad. I když já v ní vidím spíše svoji nejlepší kamarádku, jako by jsi jí větu "Otevírám diář, kdy budete mít svatbu" vzala z pusy. Emoticon

Nora nechce aby odešel to je roztomilé. :3

Jako obvykle jsem poskákala od toho, co mě zaujalo k další věci a tento komentář vůbec nemá, žádnou hlavu ani patu. Co už? Emoticon
Těším se, kam nás zavedeš dál.

2. FantasyNikol přispěvatel
10.12.2014 [18:44]

FantasyNikolSweetly,
moc ti děkuju. Já vím, že teď nemá čas většina z nás, takže to - snad - všichni chápou, ale já se prostě nemůžu vyhnout tomu, to neustále okecávat. Emoticon Nakupování dárků, pomáhání s cukrovím a škola... už aby byl ten štědrej den a já to všechno měla za sebou! Emoticon Vždycky je kolem toho strašná nervozita a já mám snad nejradši opravdu samotný štědrý den, kdy jsou na sebe všichni milí a relaxujou... navíc není škola. Emoticon Mě to vždycky přijde uspěchaný, když napíšu tolik slov naprosto bez rozmyslu..., i když to pak po sobě dvacetkrát čtu a opravuju.
Emoticon

Gratulaci přijímám se zářivým úsměvem na tváři a vítězným tanečkem. Nebo jestli se tak tomu pohybu, co tady předvádím dá řikat. Emoticon Emoticon

Já mám taky jeho tělo vždycky před očima. Emoticon I když mi trochu přijde, že obdivovat tělo postavy, kterou jsem sama napsala mi přijde, jako bych byla máma a obdivovala postavu svého dítěte. Emoticon Trochu šílený... Emoticon

Kláru jsem popsala podle svého dvojčete. Ta je taky takhle ztřeštěná. Někdy je fakt otravná a náladová, ale přesto ji mám moc ráda. Přesně jak řekla Nora: Kdo by ji nemiloval? Emoticon Emoticon To se mi ulevilo, protože to, že slyšel jejich rozhovor mi přijde krapet ohrané a hodně klišé. Takže jsem ráda, že se líbilo. Emoticon

Naposledy moc děkuju. Sestřičky doženou k mnoha věcem. Emoticon A moc děkuju, žes k mé povídce napsala jeden z největších komentářů.
Emoticon

1. Sweetly přispěvatel
10.12.2014 [14:44]

SweetlyKdyž jsem uviděla včera v administraci tvůj komentář s tím, že jsi přidala novou kapitolu, chtělo se mi křičet radostí. Emoticon Rozhodně tě chápu, že sji neměla čas, já ho teď také moc nemám. Nakupuji dárky, učím se, pomáhám trochu mamce s cukrovím a na psaní mi prostě nezbývá čas. Emoticon Kapitola se mi vůbec teda její konec nezdál moc uspěchaný... Ale teď už k tvojí úžasné povídce.EmoticonEmoticon

Opožděně ti gratuluji k druhému místu, které si jsi zasloužila. Emoticon Tvá povídka je prostě boží! Emoticon Emoticon Musím říct, že se mi kapitola rozhodně líbila! Příště nechci vidět pod kapitolou, že doufáš, že se nám bude líbit! Emoticon I když já to tam píšu taky... Emoticon Ale teď už půjdu napsat konečně něco ke kapitole... Emoticon

No, začnu od začátku i když bych nejraději skočila na konec kapitoly. Emoticon Emoticon Když Nora začínala mávat rukou, tak jsem se musela pobaveně usmívat. Docela jí zavidím Marca, protože on je boží! Emoticon Vždy když popisuješ jeho postavu, tak si ji umím dokonala představit. A trochu slintat. Emoticon

Její setřička je vážně poklad. Emoticon Připomíná mi tu mojí, ta taky musí všechno vědět do detailu, i když já taky. Emoticon Rozhodně jsem byla ráda, že Marco slyšel její rozhovor, protože Nory reakce stála za to. Emoticon Emoticon Také mám raději útulné kavárny než ty moderní. Emoticon Jejich pošťuchování zbožňuju. Emoticon

Nejraději bych se dál rozplývá nad Marcem, ale moje milá sestřička právě dorazila domů a žene mě na nákupy. Emoticon Tak, že napsledy tahla kapitola se ti vážně povedla, ale teď už musím běžet nakupovat. Emoticon

P.S.: Tohle je jeden z nejdelších komentářů, který jsem, kdy napsala. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!