OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na pokraji sil - 5. část

20.05.2015 (19:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 883×

Jdu do školy. Krok za krokem po ulici. Táhneme se v jedné dlouhé lajně, všichni směřujeme do školy, po skupinkách, po dvojicích… sami.

„To nestihneš!“ slyším klučičí hlas. Vzápětí slyším celou partu, jak se chechtá.

Otočím se, abych zjistila, co stálo za jejich komentář. Vidím někoho, jak běží od parkoviště. V ruce nese černou motorkářskou helmu. Kdo tu jezdí na motorce?

Už za mnou zase šel Erik, doslova běžel. Chtěla jsem se mu vyhnout, utéct do školy dřív, než mě dohoní. Neměla jsem šanci. Za chvíli byl vedle mě.

„Ahoj,“ pozdraví mě udýchaně.

Podívám se na něj a v duchu si povzdychnu, jak má hezky rozcuchané vlasy.

„Co chceš?“ zeptám se narovinu. Pokračuji v chůzi, on jde vedle mě.

„Co bych měl chtít?“ nechápe a usměje se.

„Eriku, podívej, ty za mnou nikdy nepřijdeš jen tak. Jen tak za mnou nepoběžíš. Určitě něco potřebuješ.“

„Tentokrát jsem přišel čistě proto, že jsme přátelé.“

P-p-přátelé? On si myslí, že jsme přátelé? Jsem kamarádka s cedulkou: náhrada za Evelyn? Já… já husa jsem se do něj zamilovala!

„Aha, takže jsi přišel proto, že tě Evelyn zase opustila. Hezký.“ Bylo mi do pláče.

„Ale-“

„Já nechci být ta, za kterou chodíš, když se zrovna pohádáš se svou holkou. Připadám si… připadám si jako náhrada. A nechci taková být. Buď s ní a mně dej pokoj.“

„Christine, tak to není.“ Tak to není… Je to jinak, než si myslíš… Umí se ti chlapi vymlouvat jinak? Tyhle fráze jsou snad v genetické výbavě.

„Poslouchám. Miluju poslouchání lží.“

„Přišel jsem se tě zeptat, jestli přijdeš na náš koncert. Hrajeme v sobotu ve Stormu, tak jsem tě chtěl pozvat.“

Na to jsem neměla slova. Ups, tohle jsem asi přehnala. Neměla jsem na něj tak vyjet.

„Aha. Jo. Promiň.“

Byl z mé odpovědi trochu zmatený.

„Aha, chápu. Jo, přijdu ráda. Omlouvám se za to, co jsem řekla,“ rozvedu své strohé odpovědi, aby je pochopil.

„Fajn, tak v sobotu.“

Přidá do kroku a jde pozvat další přátele.

Koncert? Já ho vlastně neslyšela zpívat. Ani nevím, jak ta jeho kapela hraje. To je přeci jedno. Pozval mě. Osobně mě pozval.

Že by… Ne, na mně mu určitě nezáleží. Jen tam chce mít co nejvíc lidí. Popularita. Kvůli tomu i vycházející hvězdy, jako je Erik, udělají všechno.

6. února 2015

Fajn. Erik mě pozval na koncert své kapely. A já jsem ho tak trochu neprávem seřvala. Smůla. Já vždycky provedu takovou botu, že o ní pak měsíce přemýšlím. A ta bota mě ke všemu ještě pořádně zkope.

Nemohla jsem si pomoci. Vážně mě už štve, jak chodí mezi mnou a Evelyn. Snad jen mezi mnou a Evelyn o nikom jiném jsem nevěděla, ale kdo ví? Třeba má víc holek najednou. V jeho fanklubu se určitě dá vybírat.

Jen mi vrtalo hlavou, že Evelyn to snad nevadí. Je jí to jedno. Pohádají se a ona se nebojí toho, že by ji Erik mohl trvale vyměnit za nějakou jinou. Asi ho musí mít pořádně v hrsti.

Jaké jsou další novinky?

Máma zase přišla domů totálně pod obraz. Musela jsem ji dovléct do postele, jinak by se válela v hale, dál totiž nedokázala dojít. Táhla jsem ji nahoru a nadávala jí, jak je neschopná se vzdát pití, že je mizerná matka a že ji nenávidím. Stejně si to nebude pamatovat, mohla bych jí vykládat cokoli.

Pak jsem se vrátila do pokoje a rozbrečela se, protože mi jí bylo líto. Nechtěla jsem svou mámu takhle vidět a být bezmocná. Netuším, co s ní mám dělat. Jak jí mám pomoct? Mám ji zavřít doma, vyházet jí všechny flašky a zavolat do práce, že je nemocná? A čeho tím dosáhnu? Ničeho.

Pustím ji, protože mi slíbí, že nebude pít, a jakmile bude venku, vrátí se všechno do starých kolejí. Lynn bude zase balancovat mezi životem a smrtí.

Bojím se jít i na ten koncert. Vynadá mi, že jsem nebyla doma, opije se a ještě se jí něco stane.

Jak já nenávidím svůj život! Nechci ho! Chci normální mámu, která se o mě bude starat a ne naopak. Jo, chtít můžu.

Máš smůlu, Eriku Wrighte. Musím se postarat o svou mámu, nejsem bezstarostná teenagerka.

7. února 2015

Nešla jsem na Erikův koncert. Většina lidí tam zřejmě je. Jen já tu sedím doma a píšu si do deníčku.

Mrzí mě to, brečela jsem kvůli tomu. Pitomec Erik, ještě budu kvůli němu brečet. Dnešek má ale i světlé stránky. Máma je doma, není opilá, je úplně v pohodě. Po dlouhé době je to zase moje máma. Těší mě to, ale jak dlouho to takhle zůstane? Den, nebo jen hodinu?

Lynn je víc nevypočitatelná než počasí.

„A pak tam přišel Luke. Nejdřív se bavil s Erikem a pak přišel za námi. Trošku se napil, ale jak ten mluvil… Všechny jsme roztávaly. Pak někam odešel s Kelly.“

Zraky se obrátily na mou spolužačku.

Kelly se červenala a ještě neřekla ani slovo. „No…“

Je pondělí ráno. To se vždycky vyprávějí zážitky z víkendu. Dnes to byl bez výjimky koncert Erikovy kapely. Koncert, na kterém jsem chyběla.

Mně o něm nikdo nevyprávěl, já jsem jen stála opodál a tiše poslouchala. Pokud byste chtěli neposlouchat, potřebovali byste špunty do uší. Nedalo se je nevnímat. Mary se svým výrazným hlasem tomu všemu vévodila.

„Tak, jak to dopadlo s Kelly, si všichni umíme domyslet. Bylo to asi stejné jako s tebou Mary.“

„Co se mnou?“

„Celý večer ses válela po Stephenovi,“ vytkne jí Alicia.

„No a?“

Stephen je přítel Mary, jen na vysvětlenou. Začali spolu chodit o letních prázdninách. Asi si umíte představit mě. Mary byla snad jediná holka, která stejně jako já neměla kluka, a teď se stane tohle. Přejmenujte mě na starou pannu, o kterou nikdo nestojí.

„Viděli jste tam Evelyn? Já ne. Docela mě to překvapuje, když to byl koncert jejího kluka.“

Zpozorním.

„Já jsem ji viděla, byla tam jen na chvilku. Ale…“ Sharon nechá větu nedokončenou.

„Ale?“

„Asi to mezi ní a Erikem zase skřípe,“ dořekne.

„Co se stalo?“ Všechny Erikovy obdivovatelky to řekly skoro naráz.

„Po koncertě přišla za ním a pověsila se na něj jako vždy,“ začne vyprávět Sharon. „A víte, co na to Erik? Vypadalo to, že mu to vadí. Prostě ji od sebe odstrčil. Pak si něco řekli, vypadalo to vážně, Evelyn se sebrala a odešla.“

„Jen tak?“

„Ne, chvíli to dokonce vypadalo, že Erik dostane facku!“

Evelyn by fackovala svého miláčka? Ale podívejme se. Zajímalo mě to. Sice jsem nenáviděla tyhle školní drby, jenže tohle nebyly drby v pravém slova smyslu. Tohle bylo něco jako… reportáž. Reportáž o tom, co se dělo na koncertě.

„Určitě to nebylo tak vážné, když spolu dneska ráno šli do školy,“ řekne Alicia.

Hm, tak nic. Konec šancí na rozpad páru Evelyn & Erik. Konec mých šancí.

9. února 2015

Dneska mi zase bylo na nic. Všichni se bavili o té víkendové akci, na které jsem chyběla. Gang sbírající trsátka a paličky jásal, jelikož ukořistili několik nových kousků do sbírky.

Pak všichni probírali, jak je na tom vztah Erika a jeho životní lásky Evelyn. Podle někoho dost bídně, do konce školního roku se prý rozejdou. Podle někoho to zase překonají, jako vždy.

Můj názor? Dokud si Evelyn nenabrnkne nějakého fotbalistu, bude všechno v pohodě.

Alicia se s nimi bavila jako vždy, přišli si popovídat k naší lavici a já tam seděla jako pecka a zírala doblba. Aby to nevypadalo tak špatně, vzala jsem si nakonec učebnici a začala si číst.

OK, pak mi všichni říkejte šprtko, když se se mnou nechcete bavit. Nemám za potřebí vnucovat se jim, obejdu se i bez nich. Na druhou stranu mě to docela mrzí. Člověk je tvor společenský, a když je dlouho sám a přehlížený, brzy na to začne psychicky doplácet. A nejen psychicky. Psychika může vytvořit rány i na těle.

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na pokraji sil - 5. část: