OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Po stopách strachu-XIII.-Tommy Hill

20.09.2009 (20:00) • SamMoore • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 846×

  Chvíli jsem nemohl uvěřit tomu, co vidím. Ta mrcha! Ten hajzl! Viděl jsem absolutně rudě. Josh na mě hodil vítězoslavný pohled a Summer koukala překvapeně, ale tvářila se libově. Ani se neobtěžovala z něj slézt.

 „Co dolejzáš, vypadám snad jako nesvéprávná, že mi pořád musíš stát za zadkem?“ štěkla na mě povýšeně. V tuhle chvíli to bohužel sedělo, byla ke mně otočená skoro zády. Už mi bylo jedno nějaké sebeovládání, zatnul jsem ruku v pěst a šel přímo k nim. Měl jsem chuť vraždit. Minimálně.

 „Sakra Tommy, neblbni,“ podíval se na mě zoufale Josh, když viděl, jak se k němu rozzuřený blížím. Konečně ji pustil a Summer na mě koukala s otevřenou pusou.

  Rána. Z nosu mu crčela krev a stékala mu po hrudi do vody.

 „Tommy!“ křičela Summer a držela se vyděšeně za pusu. Josh vypadal překvapeně, vyděšeně, nebránil se. Strčil jsem do něj a on se svalil na vodu. Chytnul jsem ho za hlavu a potopil ho pod vodu.

 „Tommy!“ křičela dál prosebně Summer a skočila mi na záda a tloukla do mě. Jen jsem se po ní ohnal, neměla vůbec žádnou sílu a tak snadno ze mě zase spadla. Držel jsem Joshe pod vodou a za vlasy ho zase vytáhl.

 „POMOC!“ křičela Summer na ostatní, ale věděl jsem, že bude nějakou chvilku trvat než nás najdou.

 „Příště si rozmysli, až budeš sahat na moji sestru!“ zasyčel jsem s psychopatickým tónem v hlasu a pustil jsem ho. Kdybych to neudělal, byl bych schopný ho utopit. Nebyla by ho škoda!

 „Myslíš si, že tvoje ségra je snad svatá?!“ zasmál se posměšně Josh,  když jsem se k němu otočil zády a chtěl jít z vody. Josh o ní mluvil, jako by ani nestála vedle něj. Mlčel jsem. Zastavil jsem se, ale nic jsem mu neodpověděl.

 „Jenom proto, že tvoji holku už tu přefiknul každý, si to nemusíš vybíjet na mě, magore pošahnej!“ řval rozzuřeně a ucítil jsem ránu v zádech. Možná si ten blbeček myslel, že mě těma svými rádoby vymakanými pažemi skolí, ale spletl se. Nemusel jsem se pořádně ani otáčet a loktem jsem mu dal obrovskou ránu do obličeje. Už se o nic nepokoušel.

  Vylezl jsem z vody a koukal jsem na to, jak k němu Summer starostlivě naklusala, objímala ho a ujišťovala ho o tom, že bude v pohodě.

 „Přerazil jsi mu nos, blbče!“ zařvala na mě Summer a pořád brečela.

 „Co se tu děje, probůh?“ přiběhli k nám Dina s Nickem, ale při pohledu na Joshe a Summer, která ho utěšovala - mimochodem bez kalhotek-, nebylo těžké pochopit, oč tu šlo.

 „Ten přiteplený fotbalista si to rozdával s mou sestrou přímo přede mnou!“ snažil jsem se říct na svou obranu, když mě všichni propalovali pohledem. Jistěže neřeknu, že jsem mu přerazil nos jen proto, že jsem neskutečně vyletěl žárlivostí.

 „Měli bychom zajet do nemocnice,“ řekla Dina a hodila Summer osušku, kterou měla kolem krku, když si jí sušila vlasy.

 „Dík,“ pípla Summer a ručník si zavázala kolem pasu.

  V autě se mnou samozřejmě nikdo nepromluvil. Cítil jsem jen vraždivé pohledy všech kolem. Kromě Diny.

 „Měl by ses mu omluvit!“ zařvala na mě Summer, když jsme vystupovali.

 „Sklapni,“ zpražil jsem ji pohledem. Celá zrudla. Vzteky samozřejmě.

 „Ty sklapni, idiote. Radši jdi zpátky k babičce, nikdo tu o tebe nestojí!“ řvala na mě. Bylo to jako by mi zabodla nůž do srdce a ještě s ním uvnitř mě otáčela.

 „SKLAPNĚTĚ OBA!“ zařval na nás Nick. Oba jsme se na něj podívali. „O vaše hádky tu nikdo nestojí! Jdeme dovnitř, a dokud nevychladnete, tak si zůstaňte tady!“ řekl rozhodným hlasem a zmizeli za prosklenými dveřmi vchodu do nemocnice. Zůstali jsme se Summer stát venku, oba ruce zkřížené na prsou a nenávistné pohledy.

 „Co to do tebe vjelo?!“ křičela a rozmáchla se rukou směrem k Joshovi, který zmizel za rohem čekárny.

 „Do mě? Do MĚ?“ smál jsem se sarkasticky. „To do tebe něco vjelo, nemyslíš? Asi to bylo příjemný, když už to bylo uvnitř, viď?“ rýpnul jsem a měl jsem co dělat, abych zadržel slzy vzteku a lítosti.

 „Ježiši! Dělala jsem normální věc, kterou spolu dva normální lidi dělají, víš? Kvůli tomu ho nemusíš přizabít!“

 „Moje sestra je kurva,“ sedl jsem si na patník a začal jsem se smát. „Malá rodinná kurvička.“ smál jsem se ještě víc nahlas. Summer na mě nechápavě koukala s otevřenou pusou, jenom jí tekly po tváři slzy. „Kolik jich ještě máš?“ otočil jsem se na ni pořád se smíchem.

 „To není fér,“ vzlykla zoufale a bylo na ní vidět, jak jí moje slova ubližují. „Ty můžeš být s Dinou a já nemůžu nic? Mám sedět doma, dokud mi milostivě nedovolíš něco udělat?“ brečela uraženě.

 „Pete, Josh, já… měla jsi nás všechny zaráz, co? Už od té doby, kdy jsme byli u jezera poprvé, ses s ním vychrápala, když jste zmizeli, co?“ smál jsem se a cítil, jak se mi slzy rozlévají po oku. „Kolik ještě? A já jsem si myslel, že….,“ křičel jsem na ni zničeně. Tohle nebyla ta nevinná, křehká Summer, kterou jsem miloval. Teď to byla děvka! Schoval jsem obličej do dlaní a snažil jsem se nedat najevo pláč. I přestože jsem se snažil, aby měla někoho jiného, nemohl jsem se dívat na to jak s ní…. Jak si s ní užívá někdo cizí. A nejhorší bylo vidět její výraz - nic si z toho nedělala, bylo jí jedno, jak mně ničí. Chtěla mi ukázat, že si ze mě nesedne na zadek. Ukázala.

 „Co to říkáš?“ klekla si přede mě na zem. „Dobře víš, že Pete byl zástěrka! A Josh… no a? Ty spíš s Dinou, tak já spím s ním. Jsme si kvit, ne?“ řekla rozhodně a setřela slzy. Zvedl jsem k ní hlavu. Nevěděl jsem, jestli v jejích očích mám vidět víc nenávisti, nebo zoufalství. No, Tommy, máš, co jsi chtěl. Nenávidí tě.

 „Lituju, že jsem se tě kdy dotkl. Kéž bych neměl sestru, a byla bys jen cizí. Nemusel bych se do toho tvého prolhaného obličeje dívat každý den,“ řekl jsem zhnuseně a zvedl jsem se. Rozpřáhla se a dala mi facku. Fyzicky to nebyla bolest skoro žádná. Ale ta bolest uvnitř byla horší, než kdyby mi trhalo orgány tisíc malých mrtvých kluků.

 „Lituju, že jsem tě zklamala. Já jsem tu samozřejmě ta špatná, ta nejchlípnější, perverzní, prolhaná a hloupá… jak jsi to říkal? Šlapka? Nebo tak?“ zatvářila se naoko zamyšleně. „A teď když dovolíš, tvoje sestra - šlapka jde svést polovinu tohohle špitálu,“ řekla výsměšně, zašla do areálu a za chvíli už také zmizela za rohem.

Zase jsem si sedl na patník a schoval hlavu do dlaní. Už jsem neskrýval pláč ani trochu. Bylo mi jedno, co si myslí lidi kolem. Bylo mi jedno úplně, úplně všechno.

  Až do tmy jsem se potuloval po Sacramentu. Jen tak jsem chodil po městě, upíjel z flašky jakéhosi alkoholu, na který jsem měl peníze. Šel jsem nepřítomně po chodníku a koukal se, jak proti mně chodí každou chvíli zamilované páry. Držely se za ruce, smáli se, líbali se, byli šťastní. Byli… normální. Proč jsem se musel zamilovat do té nejzakázanější holky na tomhle světě? Každé normální dítě má v těchto ohledech vůči svému sourozenci averzi, ale já? Nebo spíš my? Co je jinak? Proč tomu je jinak… nebo bych spíš měl říct - bylo jinak. Po dnešku je konec se vším.
  Došel jsem až k dlouhému mostu. Díval jsem se na plynoucí vodu tam dole a přemýšlel, jestli bych se zabil, kdybych teď skočil. Napil jsem se z flašky a hodil ji do vody. Strčil jsem ruce do kapes a šel jsem dál. V hlavě mi pořád zněl její krásný hlas. Pořád jako bych cítil měkkost její kůže, vůni jejích vlasů. I přesto všechno co se mezi námi v posledních dnech stalo, bych ji nedokázal nenávidět. Rozhodně ne ji nenávidět víc než milovat.

  Ráno jsem se probudil kdesi v nějaké uličce. Ležel jsem na studené zemi, hlava mě bolela jako střep a sluneční světlo mě bodalo do očí. Kde to sakra jsem? Těžce jsem se zvedl na nohy. Musím se vrátit k babičce. Nebo bych neměl? Rozhodně tam bude ona. Pokud není s Joshem. Nechci riskovat, že se s ní uvidím. Ale kam jít? K Dině? Ne že bych zrovna toužil po její přítomnosti, ale potřeboval jsem sprchu a pořádně se prospat.

  Když jsem prošel pár ulic, uvědomil jsem si, že jsem nedaleko od mé bývalé školy. Uvědomil jsem si také, že je pondělí a Dina je teď ve škole. I když - záleží na tom, kolik je právě teď hodin. Po pár set metrech jsem došel až ke kostelu, jehož hodiny ukazovaly, že je něco málo přes poledne. Fajn, když budu mít štěstí, zastihnu ji, jestli má volnou hodinu.

Dvacet minut jsem čekal před školou, než vyšla v bílé lehké sukni a červeném tílku. Blond vlasy na mě blýskaly už zdálky.

 „Tommy?“ tvářila se podiveně, když mě zahlédla. Usmál jsem se na ni.

 „Dino…,“ řekl jsem hrubým hlasem, ale uvědomil jsem si, že bych na ni měl být hodný, když po ní něco chci. „Lásko…Máš teď doma volno?“ řekl jsem sametově a upřel na ni oči.

 „Teď? Vždyť víš, že máma je buďto v práci, nebo u nějakých chlapů. Proč?“ protočila oči.

 „Víš… nemůžu teď kvůli Summer domů. Mohl bych být teď nějakou dobu u tebe?“ řekl jsem prosebně. „Kdybys mi teď dala klíče, počkal bych na tebe po škole u tebe v pokoji,“ chytil jsem za boky a snažil se o perverzní tón, ačkoliv sex byla poslední věc, na kterou bych zrovna teď myslel.

 „Dobře,“ dala mi pusu na tvář a z tašky vytáhla štos klíčů. „Ten největší, stříbrný.“

 „Jsi zlatíčko.“ řekl jsem a chtěl odejít, ale ještě jsem ji políbil, aby se neurazila. „No…musím jít. Asi po včerejšku pěkně smrdím,“ zasmál jsem se, přičichl si ke košili a měl jsem pravdu. Fuj, bylo to dokonce horší, než jsem čekal. „Děs,“ zašklebil jsem se.

 „Dobře, sejdeme se odpoledne. Pa, lásko.“ usmála se a odešla.

  Samozřejmě, než jsem došel k ní domů, jsem zapomněl, kterýže klíč je ten správný a tam jsem ho asi deset minut hledal, než jsem vešel dovnitř. Hned jsem zamířil do sprchy a pak rovnou do Dininy voňavé postele. Netrvalo dlouho, než jsem usnul.

 „Ahoj Tommy,“ usmíval se na mě ten chlapec.

 „Neubližuj mi,“ prosil jsem.

 „Nechci ti ublížit,“ řekl sladce. „Ale udělám to, když budu muset,“ dodal hrozivě.

 „Možná ji zabiju,“ střelil pohledem za mě. Otočil jsem se a tam ležela na zemi spící Summer.

 „Ještě ji můžeš zachránit, Tommy. Můžeš zachránit celou svojí rodinu.“

  Prudce jsem vstal. Po tváři mi stékal pot. Sakra! Posadil jsem se na posteli a všiml si, že v rohu v křesle spí schoulená Dina. Já už spát nehodlal. Došel jsem k ní, vzal ji do náruče a položil do postele a opatrně přikryl. Spala naprosto spokojeně, jako malé dítě. Povzdychl jsem si, musel jsem přemýšlet o tom snu. Byl to jen sen? Nebo opravdové varování? Možná by bylo nejlepší se sbalit a odjet do Silverbergu. Ať Summer zůstane tady a já budu mít rodiče i malou Rose na očích ‚doma‘ v Silverbergu. Ano… to bude nejlepší.

  Vzal jsem kousek papíru co se Dině válel na stole a napsal pro ni vzkaz: Musím se vrátit domů, do Silverbergu. Spěchá to. Možná se zase nějakou dobu neuvidíme. Mám tě moc rád. Tommy. Položil jsem jí papír vedle hlavy a pomalu odešel.
  Venku se setmělo, ale pořád ještě bylo světlo, které svítilo skrz ospalý déšť. Nijak jsem nespěchal, bylo mi jedno, že jsem celý promoklý a že mi je zima. Věděl jsem, že u babičky narazím na Summer, ale naštěstí jen na chvíli, než sbalím věci a zmizím.

 „Tommy, kde jsi byl celý den a celou noc!“ rozkřičela se na mě babička hned ve dveřích, přitiskla se ke mně a začala brečet. „Sakra kluku, měly jsme o tebe hrozný strach!“

 „Promiň, babi,“ pípl jsem a soukal se z deště dovnitř. Ze schodů pomalu scházela Summer jen ve volném bílém svetru a džínách. Vypadala unaveně, ubrečeně. Jen co mě zaregistrovala, rozzářily se jí oči.
 „Blboune!“ skočila mi kolem krku. Skoro mě zadusila, na to, že je to takové tintítko. Pak mě pustila a vrazila mi facku. „Myslela jsem, že sis něco udělal!“ rozkřičela se. Ona se o mě bála? Srdce mi poskočilo radostí.

 „Takovou radost bych ti neudělal,“ odstrčil jsem ji z cesty a šel přímo do pokoje si sbalit. Vlastně jsem ani pořádně nestačil vybalit a tak jsem házel pár drobností, které jsem vytáhl, zpátky do batohu.

 „Ty… někam jedeš?“ přišla Summer a opřela se o futra dveří.

 „Jedu do Silverbergu,“ řekl jsem a zapínal batoh.

 „Teď? Je večer a…prší,“ řekla zmateně.

 „Teď,“ podíval jsem se na ni vážným pohledem, aby ustoupila ze dveří.

 „Já tě nepustím,“ řekla a zavřela dveře.

 „Proč to děláš? Nenutím tě, abys jela s semnou. Zůstaň tu, já odjíždím,“ snažil jsem se otevřít dveře, ale ona je zase přibouchla.

 „Musíme si promluvit,“ řekla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Nenutila mě, možná se i cítila provinile, rozhodně tak vypadala.

 „Není o čem mluvit,“ řekl jsem bez známky naštvanosti.

 „Včera jsme to oba trochu přehnali, nemyslíš?“ upřela na mě oči. Zjevně očekávala odpověď, ale já jí absolutně nebyl schopen.

 „Proč myslíš?“ zase jsem zaťal ruku v pěst, když jsem si vzpomněl na celý ten včerejšek.

 „No…,“ zakoktala se a sedla si na postel. Sedl jsem si na protější a čekal, co z ní vyleze.

 „Oba reagujeme moc přehnaně,“ řekla a vypadala šťastně, že našla vhodná slova pro formulaci toho, co se snažila říct.

 „Možná,“ odkašlal jsem si. „Je to všechno cos mi chtěla říct?“ snažil jsem se o falešný úsměv.

 „Tak sakra spolupracuj, chci se usmířit, takhle to nejde, přece jsi můj bratr!“ zvýšila hlas, až jsem nadskočil.

 „Víš,“ začal jsem upřímným hlasem a hleděl do těch krásných modrých očí v její andělské tváři, „právě protože jsem tvůj bratr to tak musí být.“

 „Cože?“ nakrčila obočí, což dělala vždy, když něco vůbec nepochopila.

 „To všechno mezi námi, co se stalo… To byl…,“ odmlčel jsem se, abych řekl to odporné slovo, „… incest.“ řekl jsem ještě zhnuseněji, než jsem čekal. „Je to zakázané a je to perverzní. To není normální. Je to prostě úchylné.“ Konečně jí to došlo.
 „Myslíš že to nevím?“ prohrábla si zamyšleně vlasy a koukala na déšť venku přes okno. „Myslíš, že si denně nepokládám otázku, jestli jsem normální?“

 „Ale my můžeme být normální,“ řekl jsem s nadějí v hlase, že jí konečně dojde můj záměr a zakope naše vzpomínky hluboko pod zem.

 „Nemůžeme. Můžeme se tak tvářit, ale nebude to tak. Copak ty dokážeš zapomenout…?“ zamyslela se, vstala a přišla až ke mně. Chvíli se mi dívala do očí a přibližovala se ke mně pořád blíž. Lehce a opatrně mě políbila. „…na tohle?“ zvedla ke mně oči. Srdce mi tlouklo tak rychle, že jsem měl pocit, že asi vyskočí ven z mého těla, z téhle místnosti.

 „Já na to dokážu zapomenout,“ řekl jsem rozklepaným a naprosto nepřesvědčivým hlasem a rychle jsem se zvedl a poodstoupil, abych byl od ní v bezpečné vzdálenosti.

 „Vážně?“ podlomovala stále moje přesvědčení. „Nevypadá to tak.“

 „To je možný,“ prohodil jsem ledabyle. „Uvidíme se, až přijedeš domů. Snad to nebude brzo,“ zdůraznil jsem a ještě se zastavil ve dveřích, „Jo a… nějak to vysvětli babičce. Něco si vymysli,“ nasadil jsem zase svůj oblíbený arogantní a opovržlivý tón. Viděl jsem, jak se jí oči lesknou, ale měla nějak moc červený obličej, takže jsem usoudil, že jsem ji asi vytočil natolik, že byl čas odejít. „Čau,“ a zabouchl jsem.

  Za dveřmi jsem se opřel o zeď a sesunul po zdi. Sahal jsem si na rty, které políbila a jako bych stále cítil tu chuť třešní, kterou její rty mají. Musel jsem jít. V očích jsem cítil slzy, ale musel jsem rychle vyjít ven, aby si mě babi nevšimla. Neměl jsem náladu na nějaké vysvětlování.

  Už byla tma, když jsem vycházel, déšť stále nechtěl přestat, ale vůbec mi to nevadilo. Neměl jsem ani tušení, kdy mi jede vlak do Silverbergu a tak jsem ani nespěchal. Klidně bych přespal na nádraží a odjel až ráno, jen abych s ní zase nemusel spát v jedné místnosti. Utápěl jsem se v myšlenkách a výčitkách, byl jsem už pár set metrů od babiččina domu, když jsem uslyšel známý hlas.

 „Tommy,“ řítil se ke mně někdo z dálky udýchaně, ve tmě jsem ale nemohl rozeznat, kdo to je. Jen jsem se otočil a snažil se zaostřit. Dotyčná osoba se táhla s čímsi těžkým v ruce, což odpovídalo kývající se chůzi.

 „Summer?“ poznal jsem v té na kost promoklé osobě drkotající zuby svou sestru. „Co tu sakra…?“

 „Ty beze mě prostě neodjedeš!“ položila tašku (nejspíš se svými věcmi) na silnici a dala ruce v bok.

 „Odjedu!“ začal jsem se smát. „Vrať se zpátky.“

 „Nevrátím,“ zakroutila hlavou. Vypadala tak roztomile, jako umanuté malé dítě. „Vrať se zpátky ty. Nějak to spolu zvládneme, ne?“ popošla ke mně blíž a pohladila mě po paži. Její zamilovaný pohled byl jako pohled anděla. Byla ještě krásnější, když se jí zmáčené vlasy lepily na tvář a dešťové kapky jí stékaly po celém těle.

 „Musí ti být zima,“ řekl jsem starostlivě, když jsem si všiml, že zuby drkotá čím dál víc. Pokrčila rameny. Jako by to nic nebylo. Chytl jsem ji jemně za zápěstí a rychlým pohybem si ji k sobě přitáhl. Schoulila se mi do náruče jako vystrašené kotě. Její prsty mě hladily po zádech, hlavu měla zabouřenou na mém rameni a nevypadala, že by se mě chystala pustit. Chytil jsem její hlavu do dlaní, přitiskl jsem čelo k tomu jejímu a pak ji políbil tak, jako ještě nikdy. Nejněžněji, nejvášnivěji, nejvroucněji jak to jen šlo.

 „Pořád je ti zima?“ usmál jsem se, když jsem se od ní odtáhl. Neodpovídala, jen stále hledala moje rty. Vzal jsem ji do náruče, přes rameno si přehodil její tašku a nesl ji pomalu zpátky k babiččinu domu.

  Nenápadně jsme se vkradli do ‚našeho‘ pokoje a zamknul jsem za sebou. Konečně jsem Summer pomalu pustil. V pokoji bylo zhasnuto, zářil jen měsíc skrz okno přímo na její tvář. Chvíli jsme na sebe jen tiše hleděli. Pak jsem k ní přistoupil blíž a pomalu jí sundával ten úplně promoklý bílý svetr. Nic pod ním neměla, jen se stále třásla zimou a čekala, co udělám. Přitiskl jsem si ji k tělu a začal něžně líbat, ruce jsem jí vložil do jejích zadních kapes na džínách. Ona se ke mně přivinula rukama a hladila mě pod tričkem, které mi za chvíli sundala.

 „Tommy, miluješ mě?“ zašeptala najednou a maličko se odtáhla, aby mi viděla do očí.
 „Ano…“ zašeptal jsem jí do ucha, položil na postel a sundal jí džíny. Sám jsem zůstal už jen v trenýrkách. „Chceš to?“ položil jsem se nad ni.

 „Ano…“

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po stopách strachu-XIII.-Tommy Hill: