OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Polibek temna 4. kapitola

17.10.2010 (14:00) • Anna121 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 678×

Kapitola čtvrtá

Druhý den ráno, zrovna když jsem vylezla ze sprchy, někdo zaklepal na dveře. Zabalila jsem se do hebkého jemného ručníku a šla otevřít. Za dveřmi se objevil Christian s plnou náručí něčeho…

„Ahoj, nesu ti nějaké oblečení a boty. Počkám venku, ano?“ zeptal se, ale neodešel.

„Jé, děkuju. Klidně tu zůstaň. Jenom si vysuším vlasy a jdeme trénovat. Posaď se.“ Mávla jsem rukou k pohodlné sedačce. Odběhla jsem do koupelny a rychle zapnula fén, který jsem si přivezla z New Yorku. Trvalo mi to jen pár minut, než jsem si vlasy prosušila. Přeběhla jsem přes pokoj pouze ve spodním prádle a lehkém župánku, protože jsem nic jiného neměla s sebou. Na posteli ležely snad troje černé kožené kalhoty a nějaké tepláky. Dále jsem zde měla bílá a černá trika a bylo jich vážně hodně, alespoň dvacet od každé barvy. Bundu jsem potřebovala docela nutně, protože jsem zjistila, že i upírům může být zima. Našla jsem zde černou koženou – k těm kalhotám -, sportovní bundu a elegantní černý kabát. Pro dnešek jsem vybrala volné teplé tepláky, bílé triko a sportovní bundu. Vedle postele jsem našla běžecké, zimní a společenské boty. Běžecké boty byly dvojího typu; normální tenisky do tělocvičny a takové zvláštní super zateplené. Podívala jsem se na Christiana. On se díval na mě, jak stojím nad postelí a prohlížím si jeho nadílku pořád stejně oblečená – jen v župánku. Bylo mi z toho trochu trapně.

„Půjdeme do tělocvičny, nebo budeme venku?“ zeptala jsem se, abych to zahnala. Chvíli na mě ještě koukal, ale pak mu došla trapnost celé situace a odpověděl.

„Dneska půjdeme ještě do tělocvičny. Nemáme celý den na trénink, protože půjdeš nakupovat s Caroline,“ řekl a zvedl se z křesla. Začal pochodovat po pokoji. Mezi tím jsem se velmi rychle oblékla za paravánem.

Vyrazili jsme a při cestě vládlo neskutečné ticho, které bylo skutečně až nepříjemné.

„Christiane, co se tu tak jí?“ musela jsem se zeptat, čímž jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Za prvé jsem prolomila to hnusné ticho a navíc jsem se zeptala na otázku, kterou jsem si uvědomila večer ve svém pokoji a která mě sžírala už od téže doby.

„No většinou lidé.“ Usmál se na mě. „Vybíráme lidi bez rodiny a přátel. Děláme to vlastně docela podobně jako ty. Vybíráme bezdomovce a lidi bez kontaktů, ale nezabijeme je hned. Dopřáváme jim luxus. Je to týdenní pobyt v ráji. Je to výhodné pro všechny. Pro nás jsou chutnější a pro ně? Aspoň si to užijí.“ Zazubil se na mě. Pak se ale zatvářil zklamaně. „Přenesla jsi na mě svoji náladu, že? Jak to děláš? Už zase.“ Nechápala jsem ho. Jak to myslel? Nechápavě jsem se i zatvářila.

„Nevíš, co děláš? To znamená, že se v tobě rozvíjí další schopnost. Sice máš asi tři schopnosti, ale nejsi trojúrovňová. Jsi mnohem lepší.“ Zmateně se usmál. Dál jsme to ale neřešili, protože jsme testovali mou kondičku. Evidentně nebyla tak špatná, ale teď co se schopnostmi? Jsem prý velmi silný štít a to psychický, ale prý i fyzický. Dozvěděla jsem se, že v každém upírovi je zakořeněných nejméně deset schopností, ale je pouze na něm, na kolik z nich se bude specializovat. Já se asi specializovala na věci, které nejsou až tak běžné.

***

Jela jsem s Caroline na nákupy, jenže se k nám nečekaně přidal i Christian, takže dámská jízda a bližší poznání se odkládalo na neurčito. Musím říct, že v Christianovi jsem našla kamaráda, tudíž mi jeho přítomnost ani nevadila. Jeli jsme do nejbližšího nákupního centra, kde jsme mohli nakoupit nejvíce věcí. Potřebovala jsem nějaké spodní prádlo, tak jsme šly s Caroline do obchodu a nakoupily toho hromady. S ní se skvěle nakupovalo. Nakoupily jsme několik párů bot na podpatcích, které schválil i Christian. Prý mou kondičku není důležité procvičovat tak často, horší to prý bude s mými schopnostmi, ale při tom nemusím být sportovně oblečená. Po tomto zjištění jsme s Caroline zašly ještě do několika dalších obchodů, abych byla vždy hezky oblečená. Jenže se blížil čas plesu a my se museli vrátit. Každý si nakoupil něco na sebe, včetně Christiana. Vyrazili jsme rovnou k hradu.

***

Nikdo mě před plesem nesměl vidět, kromě Caroline, která mi pomáhala s přípravou. Přinesla si ke mně svoje šaty a přinesla šaty i pro mě. Netušila jsem, že je navrhovala ona sama. Nalíčila mě a upravila vlasy, při tom jsme si hodně povídaly a probraly situaci. Vážně jsem se v ní nemýlila, byla to velmi příjemná bytůstka.

***

Stála jsem před dveřmi, krásně nalíčená se zvlněnými vlasy do drdolu. Šaty krásné, dlouhé až na zem měly rudou barvu. Byly jednoduché, ale zároveň složité. Někde byly přeložené, jinde zase hladké. Celkový dojem byl dokonalý a kontrastní. I já jsem musela říct, že se sama sobě líbím. Najednou se otevřely dveře a snad stovka čekajících tváří se na mě dívala. Nervozita, již tak velká, se ještě znásobila. Pomalu jsem přešla síň uličkou, tvořenou z upírů, kteří mi uhýbali na cestě doprostřed až ke králi. Vedle něj stál Christian a koukal na mě s otevřenou pusou. Král si se mnou nešel zatancovat, ale Christian se hned zvedl a mě požádal o tanec. První tanec byl valčík, jenže mi tančili snad na pět písní pořád stejně, přestože se styl měnil. Tančili jsme a koukali si vzájemně do očí. Nejraději bych se s ním někam vypařila, ale byl to ples na mou počest, tak jsem nemohla. Zajímavé bylo, že ačkoli si se mnou jistě chtělo zatančit mnoho z přítomných – tedy spíš muselo –, nikdo nepřišel, aby mně vytrhl z Christianova sevření. Nikdo si to nedovolil. Tušila jsem, že zde má jistou autoritu, ale netušila jsem jak velkou. Protančila jsem s ním celou noc, tedy do půlnoci. Po přípitku jsme se vypařili do mého pokoje a tam si užili chvíli pouze sami. Líbali jsme se a tulili se k sobě. Něžně mi laskal spodní ret, ale ani já nezůstávala pozadu. Tichounce mi šeptal Shakespearovy sonety.

Seděli jsme stále na sedačce, ale teď jsme byli o vrstvu oblečení chudší. On mi sundal šaty, takže jsem seděla pouze v korzetu. Jeho sako se válelo pod sedačkou. Rozepnula jsem mu košili, abych měla k jeho hrudi volný přístup.

***

Světlo pomalu osvěcovalo můj pokoj a já věděla, teď tahle krásná noc končí. Asi na to myslel také, protože jeho uvolněné svaly se najednou napjaly.

„Já vím,“ řekl, ale já se na něj podívala nechápavě. „Zase jsi na mě přenesla svou náladu, tak říkám ,Já vím.´, protože taky vím, že musíme jít. Půjdu se převléct.“ Usmál se a pramen vlasů, který se uvolnil z drdolu, mi zastrčil za ucho. Letmo mě políbil na rty, ale já je chtěla cítit na svých déle. Přitiskla jsem se k němu, ale on se stejně zvedl, vzal mě do náruče a nesl mě až ke dveřím. Nepřestával mě líbat. Chvíli tam jen tak stál, držel mě a líbal. Pak se ale usmál a postavil mě na zem.

„Nebylo by dobré, kdyby se o našem vztahu někdo dozvěděl. Tady je to zakázané. Musím jít.“ Otřel své rty o mé a zmizel.

Autor: Anna121, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek temna 4. kapitola: