Prodaná 5 • OurStories.cz ~ naše povídky

S notnou dávkou sebezapření musela uznat, že pro tuto chvíli je pro ni nejlepší zůstat kde je. Alespoň než najde způsob, jak bezpečně utéct. Také už trochu začíná rozumět té jejich hatmatilce a dovídá se pár zajímavých věcí o sobě a hlavně o Faridovi, pánu domu.

09.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 568×

* 5 *

Vnímala ticho a závan vzduchu.

Netušila, co se stalo, ale ten tlak a nenechavé ruce prostě zmizely. Ještě jí hučelo v uších. Hlavní ale bylo, že ji nechali. Úlevou se jí podlomila kolena a ona sjela po zdi dolů.

Než dosedla na zem, ucítila jak ji zase chytil. Okamžitě se zapřela a vyděšeně vzhlédla. Nebyl to ani jeden z těch tří. Překvapeně hleděla do tváře svému majiteli. Její dlaně povolily a sklouzly dolů.

Zvedl ji a ona vnímala rytmické houpání, jak ji nesl.

Věděla kam a bylo jí to jedno. Hlavně pryč odtud. Od nich. Začala se klepat. Vědomí, co měli ti tři v plánu, na ni dolehlo. Ani si neuvědomila, jak sevřela mezi prsty jeho halenu.

Jemu to neuniklo. Měl co dělat, aby potlačil vztek. Na ně i na ni. To jak se ho ale držela, ho svým způsobem uklidňovalo.

Donesl ji až do ložnice. Chtěl ji položit, ale nemohl. Držela se ho pořád jako klíště.

„Rád vidím, že už ti nevadím, ale nehodlám spát oblečený.“

Zamrkala překvapeně vzhůru, jakmile ucítila jeho poskočení hrudi, jak se uchechtl. Něco jí říkal. Snažila se soustředit. Jediné co zachytila, bylo něco o oblečení. Nechápavě sjela dolů od jeho tváře na své vlastní ruce. Teprve pak si uvědomila, že se ho křečovitě drží.

Začala povolovat sevření svých prstů. Sotva se jí to trochu povedlo, netrpělivě se jí vysmekl. Zůstala sedět na posteli.

Svlékl se a přešel zpátky k posteli, aby si konečně lehl.

Seděla tam a napnutě čekala, co udělá. Jako by se na ni snad měl z ničeho nic vrhnout.

Viděla jeho pobavený úšklebek. Moc dobře si to uvědomoval. Teprve až usnul, uvolnila se a lehla si co nejdále. Tentokrát na posteli zůstala.

V noci se ji znovu vracel zážitek z jejího útěku. Stále viděla ty tři a v jejích představách nebyl nikdo, kdo by je zastavil. Míchal se jí ve snech dnešek s tím hrůzným pohledem z nevěstince, kterému ji Hasan nutil přihlížet... Několikrát se probudila a hodnou chvíli jí trvalo, než si uvědomila kde je. Nelíbilo se jí to, ale ten muž na protější straně postele pro ni teď znamenal bezpečí.

* * *

Další den probíhal stejně jako první. Jen v lázních neuniklo pozornosti ostatních žen několik menších modřin, které jí začínaly po těle vybarvovat. Potutelně se usmívaly a něco si šeptaly. Velmi rychle jí došlo, co si myslí. Považovaly to za následek divoké noci. Ani ve snu by je určitě nenapadlo, že by se pokusila o útěk a zkoušel ji někdo znásilnit.

To, jaká to byla pitomost se o něco takového pokoušet, už velmi dobře věděla. Možná i to byl ten důvod, proč je nikdo nehlídal. Žádná kromě ní nebyla tak pitomá.

Dnes už nemusela absolvovat ani prohlídku domu a tak ji zavedli do pokoje a nechali tam. Měla tušení, že by tohle měl být její pokoj. Stále ale nerozuměla dost, aby si tím byla jistá. Na jazyky měla talent, ale učit se je takhle za pochodu jen posloucháním, pro ni byl dost nezvyk.

Měla teď ale čas se zamyslet, co dál. Nebyla tak bláhová, aby se znovu pokoušela o útěk. Rozhodně ne takto bezhlavě. Pokud by ale našla někoho, kdo by jí pomohl nebo byl ochotný otci odnést vzkaz...

To ale mohlo trvat týdny. Do té doby musela zůstat tady. S ním. Musela si taky ale i popravdě přiznat, že jí to nezní tak děsivě jako dříve. Především ne po tom, co ji zachránil. Ačkoliv se jí příčilo to, co by měla udělat, byla to pro ni ta nejpřijatelnější cesta z těch všech, které tu měla na výběr.

* * *

Čekala. Snad i proto slyšela tiché kroky ještě než otevřel dveře.

Mohla tak zahlédnout i malinký záchvěv úlevy, jakmile ji tam viděl. Nerad by zase strávil večer jejím hledáním a zachraňováním kdoví odkud.

Automaticky mu začala pomáhat s oblečením. Byla to jedna u těch příjemnějších povinností, se kterými neměla problém.

Odložila oblečení a otočila se. Stále tam stál a díval se na ni.

„Pojď sem.“

Tomuhle rozuměla, to věděli oba. Její ochota poslouchat ale byla něco jiného.

Přesto čekal. Nakonec to nevydržela a došla pomalu až k němu. Pobaveně se usmál jejím obezřetným krokům.

Zůstala stát jen kousek od něj. Ten zbývající krok udělal on sám. Zas takovou trpělivost neměl.

Cukla sebou, když byl najednou tak blízko. Ucítila jeho dlaň na zádech. Zastavil ji dříve jak mohla couvnout.

Nebyla zas tak malá, ale přesto musela hlavu zaklonit, aby mu mohla vidět do tváře. Jemu to vyhovovalo.

Nespěchal. Docela dobře si dokázal představit, s jakou reakcí by se potázal. Sklonil se k ní. Viděl její vyděšené oči rozevřené dokořán. Byly zelené jako žádné, co do té doby viděl.

Dotkl se rty jejích. Chtěla ucuknout, ale jeho dlaň ji držela na místě. Přejel jí po rtech.

Vlastně to nebylo ani tak hrozné. Cítila jeho dech i to jak se pousmál, když nasucho polkla.

Nedělal nic. Jen se jí dotýkal rty. Přejížděl po nich. Jako by je jen hladil. Pak ji po rtu přejel jazykem. Po rtu a mezi rty. Než si uvědomila, co dělá, ucítila, jak zajel jazykem dovnitř. Bylo to zvláštní, ale ne nepříjemné.

Ani si to neuvědomila a začala mu polibek oplácet. Zkoumala jeho rty, jako on před chvílí její.

Přestala vnímat všechno okolo. Na rozdíl od něj. Vlastně ani nevěděl, co si od toho slibuje. Jen prostě chtěl prolomit tu její odtažitost.

Rozhodně nečekal takovou odezvu. Cítil, jak se o něj opřela tělem. Ani ji nemusel držet u sebe. Sundat ruku se mu ale nechtělo.

Nakonec to byl on, kdo se odtáhl. Zamrkala do jeho tváře. Tak byla pohlcená tím, co se dělo a jaké pocity to v ní rozpoutalo, že ji chvíli trvalo se probrat.

Chtěl jí vidět do tváře a to co tam viděl, za to rozhodně stálo. Pozoroval, jak se jí na obličeji během okamžiku přehnalo několik výrazů. Omámení, zmatenost a nakonec vyděšeně zrudla. Najednou si velmi dobře uvědomovala, jak se k němu tiskne a stojí na špičkách.

Znovu se sklonil a políbil ji. Krátce, jen jako by tečku za tím, co právě proběhlo.

Spustil dlaň z jejích zad a přešel k posteli. Jako by nic šel prostě spát. Alespoň na první pohled. Ve skutečnosti to raději utnul zavčas, protože její tělo hned na jeho, ho dráždilo až příliš. Navíc ten pohled na ni opravdu byl kouzelný. Ještě hodnou chvíli tam stála bez jediného pohnutí, než se váhavě pohnula. Ostražitě a pomalu vklouzla na své místo na opačném konci postele.

* * *

Vzbudila se dříve jak on. Poklidné probouzení její mysli narušily vzpomínky na včerejší večer. Byla zmatená. Z něj i ze sebe. Ještě stále cítila chvění v břiše jen při vzpomínce, jak ji políbil. Nejprve on líbal ji a pak i ona jeho. Nemohla si pomoct. Bylo to tak jiné, než všechno co doteď zažila. Tak na hony vzdálené tomu, co od doteků a blízkosti muže čekala.

Přistihla se, jak pohledem sjela na jeho rty a zvažuje, co by se stalo, kdyby...

Naštěstí její myšlenky utnulo jeho zabručení. Překulil se na záda. Rozespale zamrkal do denního světla a pak i jejím směrem.

Pobaveně se usmál. Ani netušila, jak rozkošný obrázek tvoří. Její medově zlaté vlasy se jí divoce vlnily okolo tváře, jak sebou v noci házela a oči měla přimhouřené. Mračila se přímo na něj a on moc dobře tušil proč.

„Aspoň mi pomůžeš se obléknout,“ zkonstatoval a zvedl se.

Nerozuměla mu. Moc dobře si to uvědomoval, přesto na ni mluvil. Protivilo se mu zbytečné mlčení. A ona nebyla rozhodně hloupá. Rychle většinou pochopila, co po ní chce.

I tentokrát se zvedla a přešla k němu. Bylo zábavné, jak ho při tom neustále po očku pozorovala celou dobu oblékání, dokud nebyla hotová a nezůstala tak proti němu jen stát.

Bylo to pro něj příliš velké pokušení. Celou tu dobu na to myslela a čekala, jestli to udělá. Přitáhl si ji blíž a políbil ji. Na okamžik se ani nepohnula, ale pak mu začala polibek oplácet.

Tiskl ji k sobě a ji ani nenapadlo se bránit. Naopak se zachytila za jeho ramena, aby se vytáhla k němu a byla blíž.

Všechno se jí vykouřilo z hlavy a ona jen vnímala všechny ty pocity přetékající jejím tělem.

Odtrhla se, až jí docházel dech. Stále měla dlaně na jeho ramenou.

Skousla si spodní ret, jako by ji přistihli při něčem nevhodném. Se zaváháním stáhla ruce dolů.

Sledoval její široce rozevřené oči. Připomínaly mu listy stromů po dešti. Neskutečná zeleň s drobnými jiskřičkami.

Bylo na ní něco, co ho přitahovalo. Byla naprosto jiná a i v něm probouzela jiné touhy než ostatní. Neměl rád zbytečné komplikace co se žen týkalo. Měl je rád povolné, ochotné a jednoduché. Tahle byla všechno, jen ne tohle.

Včera se přistihl, jak se mu líbí pomalu stahovat tu její odtažitost a strach. To, když se místo boje najednou přitiskla k němu, ho zaskočilo a ohromilo. Vzrušovalo ho to. Možná i proto, že se musel ovládat a více vnímal, když vybojoval další kousek z ní.

Viděl, jak tam nervózně stojí. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že ji stále tiskne k sobě. Nepouštěl ji moc ochotně. Jenže vidina toho, jak na něj večer čeká, ho příjemně navnadila

* * *

Podráženě semkla rty. Přistihla se, jak stále netrpělivěji čeká na konec dne. Cítila strach i nedočkavost. Její rozumně uvažující hlava měla strach, jak se jejich společné noci vyvíjí a její tělo se nemohlo dočkat.

Musel velmi dobře vědět, co dělá a jak to na ni působí. Štvalo ji to. To jaký vliv nad ni měl kdykoliv se jí dotkl a políbil ji. Hlava prostě v ten okamžik přestala fungovala a ona se bezhlavě nechala unášet tím, co dělal. Vlastně jí to nestačilo. Instinktivně chtěla víc a blíž...

Raději se začala soustředit na ostatní v pokoji. Byla to něco jako společenská místnost pro ženy z domu.

Trochu s nechutí na to prve hleděla. Připadalo jí to tady jako odkladiště pro zdejší manželky, než je budou jejích muži nebo rodina opět potřebovat.

Jako by jejich údělem bylo jen čekat a být u toho krásné. Všechny zdejší ženy na svou krásu kladly přemrštěný důraz. Předháněly se v šatech, špercích, účesech a kdoví ještě v čem. Jejich monotónní debaty ale byly skvělé na poslouchání. Už dokázala přeložit skoro polovinu toho co řekly.

Občas mluvily i o ní. Ani se neobtěžovaly jít bokem nebo ztlumit hlas. Občas sice skoro skřípala zuby, ale dozvěděla se také spoustu informací k nezaplacení.

Především jméno svého majitele, Farid. Jen před pár týdny zemřel jeho strýc a on získal do državy tohle město. Ne vše mu tady bylo po chuti a dal to okamžitě najevo. Ti, kteří si byli dříve tak jisti svým postavením, najednou znejistěli. Snažili se nějak si ho získat a naklonit. Proto ji sem i přivedli. Byla dar. Neprodali ji sem, ale darovali, aby se pokusili získat jeho přízeň. Což pro ni nebylo právě nejlepší. Neměla tak vlastně žádnou cenu. Pokud by si ji koupili, měla by alespoň nějakou hodnotu. Takhle byla pro zdejší téměř bezcenná.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování