OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rasa - Část sedmá



Rasa - Část sedmáPokračování Rasy. Gerardovy plány vyplují na povrch. Dokáže Charlotte zabránit nejhoršímu?

Večer, ještě než jsem si šla lehnout, jsem vždy kontrolovala Jacqueline. Musela jsem jít spát (nebo se o to alespoň pokoušet) s vědomím, že je v pořádku. Byl to můj každodenní rituál. Vždy jsem počkala, až usne, a pak jsem šla k sobě.

Odcházela jsem z jejího pokoje a vrazila do Gerarda. Říct mu promiň? Ne, na to si musí počkat. Počkat? Toho se nikdy nedočká.

„Byla jsi zkontrolovat Jackie?“ zeptal se a nahlédl přese mě do pokoje.

„Ano,“ odpověděla jsem. Podařilo se mi proklouznout mezi Gerardem a stěnou, zamířila jsem do svého pokoje.

„Charlotte.“

Zatnula jsem zuby a otočila se. Co moudrého mi zase prozradí? Problém byl, že neříkal nic. Jen se na mě díval, jak stojím v té chodbě oblečená v županu. Nevydržela jsem tam jen tak stát.

„Co tak zíráš?“ zeptala jsem se.

„Sluší ti to.“

„Myslíš si, že tyhle řeči, které jsi mi říkal před dvěma lety, ještě stále fungují?“

„Říkám to, protože ses změnila. Zkrásněla jsi,“ vysvětlil.

„Tssss…“

„Mluvím pravdu.“

„Tohle nemá žádný účinek, Gerarde. Zkus to na někoho jiného. Třeba na Siennu, ta ti vyhoví. Stejně mě nenapadá jiný důvod, proč by tu měla být.“

„Je tu kvůli Jacqueline a našemu dítěti.“

„Možná. Ale já tě znám,“ připomněla jsem mu. „Dobrou noc.“

On to pořád nevzdával? Jak jsou ti muži někdy nechápaví. Někdy se zdálo, že nerozumí některým slovům. Hlavě to byla slova: nenikdyvůbec a další s podobným významem, která je v něčem omezovala.

Po náročném dni jsem uvítala soukromí ve svém pokoji. Rozpustila jsem si vlasy a chystala se do postele, když někdo zaklepal na dveře. Přiběhla jsem k nim a zamkla je.

„Kdo je?“ zeptala jsem se a očekávala, že se ohlásí Gerard. Nebylo však jisté, jestli by klepal, je to přece jeho dům.

„To jsem já.“ Úžasná definice, jako vždy.

„Luku?“ Co tu dělal? A ještě navíc u mého pokoje?

„Charlotte, pojď, prosím, ven.“

„Nejdu.“

„Charlotte...“

„Ne!“ řekla jsem důrazněji.

„Mám si pro tebe dojít?“

Podívala jsem se na své oblečení a měla jsem jasno. Vidět mě v noční košilce? O tom si můžeš nechat zdát, Luku.

„Ne!“

„Musím s tebou mluvit. A týká se to Jacqueline.“

„Co to říkáš?“ Jacqueline? Proč by se mnou potřeboval mluvit o mé sestře? „Tak dobře,“ souhlasila jsem nakonec, protože mě vážně zajímalo, co je tak důležitého a týká se to Jackie.

Vzala jsem za klíč a otočila jím. Otevřela jsem dveře a chtěla vyjít ven, ale Luke mě vzal za paže a zatlačil do pokoje. Pak za námi zamkl dveře.

„Co to děláš?“

„Hádej,“ vyzval mě. Prohlédl si mě od hlavy po paty a pak pokračoval. „Řekl jsem, že s tebou musím mluvit.“

Za zamčenými dveřmi chce mluvit o mé sestře? To se mi moc nezdálo.

„Tak o co jde? Otevřela jsem ti jen proto, že jsi vyslovil jméno mé sestry. Prý se jí to týká. Ale pravý důvod je asi jiný, ne?“

„Když myslíš. Nemusím ti vůbec nic říkat.“

„Ne, ne!“ řekla jsem rychle, když jsem viděla, že chce odejít. „Co mi chceš říct?“

„Musíš Jacqueline dostat pryč. Hned.“

„Pracuji na tom. Ale ona je tak zaslepená tou svou láskou, že mě skoro vůbec neposlouchá.“

„Žádné přemlouvání, prostě ji vem a jděte pryč, dokud je čas!“

„Co se děje, proč to říkáš?“

Proč to říkal tak naléhavě? Jako kdyby mi na Jackie záleželo víc než na mně.

Luke ke mně přišel blíž a začal mluvit tišeji.

„Gerardovi nejde o Jacqueline, ale o její dítě, chápeš?"

„Nechápu." Vlastně jsem to chápala, Gerard měl vždycky postranní úmysly, vždycky jen někoho využíval. Ale proč by chtěl dítě, proboha? Na nějaké experimenty?

„Gerard chce mít dokonalou rodinu, ale jeho vyvolená, Sienna, nebyla vhodná. Tak z ní udělal upírku a přes tvou sestru chce teď mít dítě. Nejde mu o vytváření lamiunů jako nové rasy, jde mu jen o tohle.“

„Odkud ses to dozvěděl?“

„To není podstatné,“ řekl. Chtěl to zamést pod stůl.

„Věř mi, že je.“ Na tom, odkud to vzal, záležela pravdivost té informace. Nevěřím nějakým upířím bulvárům a už vůbec ne řečem týpka, jako je Luke.

„Nemůžeš mi jednou věřit, poslechnout mou radu a udělat, co ti říkám?“

„Věřit? Nikdy jsem ti nevěřila, nevím, proč bych měla začínat.“

Udělal ještě jeden krok vstříc mně, ale nic neřekl, zřejmě o tom přemýšlel. Pak mě vzal za bradu a přitáhl mé rty ke svým. Takhle mě ještě nepolíbil.

To předtím… Byla v tom touha, bylo to skoro takové, jak kdyby mě líbal, aby se zachránil. Bylo to naléhavé, ale dokonalé. Teď jsem to vnímala jinak.

Políbil mě jemněji, něžněji. Bylo to ještě krásnější než poprvé. Tak procítěné, tak naplněné city, ve které jsem už ani nevěřila a nedoufala, že je pocítím.

„Takže tohle jsi mi nevěřila?“ zeptal se.

Nechala jsem oči zavřené, abych ničím nekazila to, co jsem cítila. Přála jsem si, aby mě znovu políbil? Čekala jsem na to, když jsem ještě stále cítila jeho ruce na svém těle? Poslepu jsem ho našla, položila mu ruce na ramena. Otevřela jsem oči a podívala se na něj.

„Jdi, Luku,“ požádala jsem ho.

Věděla jsem, jak by to dopadlo. Ani o jednom z nás se nedalo říct, že by zvládal to, co cítí. Sebeovládání na bodu mrazu. A kdyby teď Luke neodešel… Měla bych říct, že raději ani nechci pomyslet na to, co by se stalo. Bylo to naopak, chtěla jsem na to myslet, a ještě víc jsem to chtěla prožít.

„Proč?“ zeptal se. „Bojíš se Gerarda? Nemyslím si.“

„Ne, ty blbečku,“ řekla jsem a zasmála se. „Já se jen bojím…“

„Mě?“ hádal.

„Sebe. Bojím se sebe. Není správné se zamilovat a já… Nevím, jestli je to láska, ale rozhodně je to touha.“

Jeho ruce mi sjely po zádech k pasu, přitiskl mě k sobě. Přivinula jsem se k němu a on mě začal hladit.

„Dychtivost.“

„Vášeň,“ vydechla jsem.

„Živočišná přitažlivost.“

Nebyl čas přemýšlet na to, kde jsem a s kým. Vlastně vůbec nebyl čas na přemýšlení. Byl jen čas konat.

Co na tom, že je v domě Gerard, moje sestra a parta upírů, které vůbec neznám? Nezájem. Že jsem Luka znala jen trochu? Byl tu někdo, koho jsem znala víc? Vždy alespoň jednal na rovinu.

Spadli jsme na postel. Luke ze mě strhl župan a přemýšlel, jak mě zbaví zbylého saténu. Já už jsem ho trička zbavila.

Bylo to nepochopitelné, ale zdálo se mi, že se stejnou vášní, s jakou se hádáme, se i líbáme a… Na sex zatím nedošlo, ale dost jsme se blížili. Možná to bylo tím, že teď nás nerušil žádný důležitý rozhovor a neměli jsme příležitost se pohádat.

Luke se mě dotýkal na stehnech, na břiše… výš než na břiše a na dalších nebezpečných místech. A já? Nebyla jsem nesmělá, také jsem se aktivně zapojila do poznávání našich těl, které začal. Zachvátila mě nedočkavost a chtíč.

Odtrhl ode mě rty a začal mě líbat na krku a na rameni. Sundal mi ramínko od košilky a pokrýval mi kůži hladovými polibky.

„Charlotte!“

„To je Sienna,“ zašeptala jsem.

„Charlotte!“

„Co ta tu chce?“ Luke byl očividně naštvaný a já vlastně tak trochu taky.

„Já nevím. Počkej.“

Vymanila jsem se z jeho objetí a zvedla se z postele.

„Nech ji plavat.“ Jeho ruce po mně šmátraly, ale nechytily mě.

Pootevřela jsem dveře, ale jen škvírku, aby Sienna neviděla Luka, který ležel na posteli a čekal, kdy se k němu vrátím.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí. S čím mě tak může otravovat? V tuhle dobu?

„Rychle! Pojď, nemáme čas!“

„Co?“

„Jacqueline začala rodit, pospěš si!“

Moje sestřička… Jackie dnes porodí své dítě? Mohla jsem jen děkovat tomu, že se nevidím. Musela jsem vypadat jako idiot, než mi to sepnulo a já jsem si uvědomila, co mi to Sienna říká.

„Hned přijdu.“

Zabouchla jsem Sienně dveře před nosem a vrátila se k Lukovi.

„Máme problém. Velikánský problém.“

Otevřela jsem skříň a začala hledat nějaké džíny a tričko.

„Proč? Zjistila, že jsem tu s tebou?“ To by nebyl problém, Luku.

„Ne, ale moje sestra začala rodit. Na útěk nemáme čas. Jestli jsi měl pravdu, tak Sienna i Gerard dneska dostanou Jacquelinino dítě a budou si moci hrát na šťastnou rodinku.“

„Tohle je zlý,“ konstatoval. Jako bych to sama nevěděla.

„Ale tohle je moc pěkný.“ Chlapi. Moje převlékání se Lukovi líbilo, hlavně když jsem mu byla na očích.

„Někdy jindy, ano?“ Hodila jsem po něm jeho tričko, aby se také oblékl. „Teď musíme oba přemýšlet o tom, co uděláme.“

„Ty musíš za Jacqueline a já… Já zatím vymyslím, jak se odsud všichni dostaneme.“

„Tak dobře.“ Když říkám dobře, znamená to, že o tom pochybuji.

„Všechno bude OK, ano?“ Ujišťoval mě? Nechtěl, abych měla strach?

Přikývla jsem a pousmála se. Věřila jsem mu.

Pokoj jsme opustili společně, ale každý se rozešel jiným směrem. Luke šel ke schodům a já za svou sestrou. Před jejím pokojem už stál Gerard.

„Čekáš tady?“

To mě překvapilo. Najednou už nechce být u své milované? Zrovna v takový významný moment?

„Jacqueline mě tam nechce,“ řekl, když už uslyšel mé susurri.

„Dělá dobře.“

Prošla jsem kolem něj a vešla do pokoje.

Hned mi došel další důvod, proč je tady Sienna. Sloužila jako porodní bába. Proč ne? Když už sama nemůže porodit dítě, alespoň pomůže na svět tomu Jacquelininu. Tomu dítěti, které jí chce ukrást.

Mohla jsem se na ni teď hned vrhnout a zmařit její plány. Uznávám, spíš se o to jen pokusit, nemohla jsem se s upíry rovnat. Ale každý útok lepší než žádný. Plánovala jsem, jak to udělám, ale neudělala jsem to. Stačilo k tomu jediné slovo.

„Charlotte.“

Hlas mé sestry na mě zapůsobil a já přestala plánovat sebevražednou akci. Byla tu ona. Teď mě potřebovala.

Přiběhla jsem k ní a vzala ji za ruku.

„Už jsem tady, sestřičko.“

„Charlie, já… Já se dnes stanu matkou, víš to?“

„Vím.“

„Bude to Danielle,“ řekla. „Vím to. Cítím to. Dneska porodím holčičku.“

„Vyvíjí se to dobře, Jackie,“ oznámila Sienna, která všechno kontrolovala. „Myslím, že za chvíli budeš moct začít tlačit. Miminko spěchá na svět.“

Nemohla jsem si nevšimnout, jakou to Sienně udělalo radost. Luke měl pravdu. A čas… čas šel proti nám. To je ale šmejd, ten čas.

Jackie byla moje malá sestřička, její statečnost dalece převyšovala tu mou, ale já jsem to neviděla. Došlo mi to až teď, když jsem ji viděla, jak přivádí na svět nový život. Vůbec si nestěžovala jako všechny ty hvězdy z filmů, které ve svých rolích jen ječí, jaká je to bolest a že to nedokážou a takové ty kecy.

Celou dobu jsem ji držela za ruku, aby věděla, že jsem s ní, a děsila jsem se okamžiku, kdy to dítě přijde na svět. Jeho příchod totiž znamenal i příchod pravdy, která bude mou sestru velice, ale velice bolet.

Nastala ta chvíle. Místností se rozléhal pláč novorozeněte. Dveře se otevřely a stál v nich Gerard. Čas se na chvíli zastavil jen proto, aby se o sekundu později rozběhl závratnou rychlostí.

„Je to holčička,“ oznámila Sienna.

„Měla jsi pravdu Jackie, je to Danielle.“ Chtěla jsem být stejně šťastná jako Jacqueline, ale nešlo mi to. Ona mou přetvářku stejně neviděla, střídavě se dívala na Siennu, která držela v náručí její dítě, a na šťastného tatínka Gerarda.

Gerard přišel k mé sestře a políbil ji na čelo.

„Miluji tě, Jacqueline.“

Sladká slova na rozloučenou? Co je moc, to je moc. Tohle bylo horší než to, co udělal Gerard mně při našem rozchodu.

Bylo smutné vidět, jak se minulost opakuje. Nejdřív ublížil mně a teď mojí sestře. A já jsem s tím zase nic neudělala. Zabil mi otce, zabil Hayley, a já se vždy jen dívala a nic jsem neudělala. To jsem jako člověk vážně tak bezmocná? K ničemu? Mají lidé vymřít proto, jak jsou bezmocní?

„Sienno, podej mi ji.“ Jacqueline se natahovala pro svou dceru.

„Sienno?“ Žádná odpověď. Obrátila se proto na Gerarda.

„Gerarde, proč mi ji nechce dát?“

Ani on nic neříkal, jen přišel k Sienně, aby se mohl na Danielle podívat.

„Gerarde?“ V Jacquelinině hlase jsem slyšela něco, co se nedalo pojmenovat jinak, než strach.

„On ti nic neřekne,“ řekla jsem. „Už dostal, co chce, Jackie.“

„Jak to myslíš?“ nechápala. 

Pustila jsem sestřinu ruku a šla k Gerardovi. „Gerardovi šlo jen o Danielle. Nemám pravdu?“

Probodl mě pohledem, až z toho mrazilo.

„Co ty o tom víš?“ zeptal se.

„Všechno. Vždycky jsem věděla, že ty nemáš plány, které by nikomu neublížily. A ty,“ obrátila jsem se na Siennu, „ty jsi ukázkový příklad toho, jak tě přátelé dokážou zradit.“

Otočila jsem se na Jacqueline. Musela jsem jí říct pravdu, kterou stačilo shrnout do jedné věty. „Gerard a Sienna chtěli tvoje dítě.“

„Gratuluji, Charlotte. Přišla jsi na náš plán. Co bude následovat?“ zeptal se Gerard.

„Nenechám vás odejít.“ Neměla jsem ani tušení, jak to dokážu. 

„To je jedná věc, ve které se pleteš,“ řekl Gerard.

Ucítila jsem bolest na temeni hlavy. Zatmělo se mi před očima. Bylo to tak rychlé, že jsem ani nevěděla, co přesně se stalo. Spadla jsem na zem.

„Charlotte!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rasa - Část sedmá:

4. FantasyNikol přispěvatel
05.01.2015 [17:43]

FantasyNikolDobře, tohle byla jedna z tvých nejlepších kapitol! Naprosto. Emoticon

Já teda čumím! Nejdřív Charlotte balí Gerard, pak Luke - u kterého mi to vůbec nevadí, protože je bezva. Emoticon Ale ten skoro-sex s Lukem byl fajnovej. Jen škoda, že je vyrušil porod. Emoticon

Asi je nezdvořilé o miminu mluvit jako o porodu, ale když ono tohle všechno zavinilo! Emoticon I tak mám to mimčo ráda, jasně. Emoticon Ale myslím si, že by se jednoduše mohlo stát obětním beránkem. Emoticon Jestli Danielle teda vychová světlá strana (Jacqueline), nebo strana temna (Sienna a Gerard). Emoticon

Já nemám problém nazývat Gerarda a Siennu pravými jmény - nebo jim nadávat, když už -, takže by si mohli sbalit svoje nanicovatý mozečky a i se svou rádoby zlovolností (to je trochu moc odvážné Emoticon) odcestovat třeba do Afriky! Emoticon To by bylla švanda.

Krásná kapitola, nechyběla jí pořádná akce a člověk se u ní rozhodně nenudí. Emoticon Emoticon

3. Tyna
03.01.2015 [22:39]

Fuj Siena a Gerard jsou......ošklivý, hrozný a zlý, nevim jak bych to vyjádřila, abych nebyla sprostá Emoticon Emoticon
Jinak pěkná kapitolka Emoticon Chvalim Emoticon
Char a Luk..uvidime jak se to vyvine dál Emoticon Jen ať ji neberou ty dva děťátko Emoticon
Rychle další kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon

2. majka587
03.01.2015 [16:45]

Pre pana mne je do plaču. :/ Taká nespravodlivosť! Emoticon Ale poviedka na 1. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Poisson admin
03.01.2015 [15:09]

Poisson Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!