OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rasa - Epilog

15.03.2015 (14:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 960×

Věděla jsem, že si nikdy neodpustím tu osudnou noc v domě Gerarda Waye. Zároveň jsem věděla, že ani on si neodpustí, co udělal.

Chtěl zabít mě, byl smířený s tím, že už mu nikdy nebudu patřit, nikdy nebudu jeho. Ale místo mě probodl Jacqueline. Vrátila se rychleji, než očekával, a vrhla se přede mě. Zachránila mi život a Gerarda dostala na dno.

Možná nebyl tak špatný, jak jsem si myslela. On Jackie vážně miloval. Držel její bezvládné tělo v náruči a plakal. Nemohl plakat doopravdy, byl to upír, ale mně to tak přišlo. Zabil část sebe a zabil i matku své dcery. Za to by se měl nenávidět. Za to by ho měla jeho dcera nenávidět.

Byl tu ale malý háček.

Danielle Jacqueline Wayová nikdy nepoznala svého pravého otce ani matku. Ani na jednoho z nich si nevzpomíná. Zná je jen z vyprávění. Ví, že její matka zemřela, když byla malá, krátce poté, co se narodila. Ví, že její otec zmizel neznámo kam.

To byla pravda. Gerard se rozhodl zmizet, pro dobro své dcery. Nevěděla jsem, kam odešel a co dělá. Už jsem o něm nikdy neslyšela, prostě se vypařil. Možná zemřel. Možná se jen někde skrývá a zpytuje svědomí. Nevím.

Povinnost výchovy Danielle tak přešla z Gerarda na mě. Musela jsem to udělat, nikoho jiného neměla. Byl to můj slib sestře. Určitě jsem nebyla tou nejlepší „matkou“, ale snažila jsem se. Luke mi pomáhal, nechtěl mě v tom nechat samotnou. Nedokážu si představit, že bych to zvládla bez něj.

Danielle vyrostla do nového věku. Vyrostla do doby, kdy upíři, Lamiuni i lidé žili pospolu a neválčili, nevyužívali jeden druhého, byli si rovni. Lamiunská politika byla asi trochu jiná, než upíři předpokládali.

Naše strana, jejich strana, nesplývá to snad? Všichni žijeme tady. Nemůžeme se rozdělovat, žijeme spolu. A musíme držet spolu. Tak to řekla Jacqueline a nyní to tak opravdu bylo, jen je škoda, že se toho nedožila.

 ***

Děsila jsem se téhle chvíle. Možná, že kdybych o ní tolik nepřemýšlela, nezasáhla by mě tak hluboko.

Danielle chtěla odjet pryč. Těch pár let uteklo jako voda, už je dospělá a má svou hlavu. Neposlechne mě, stojí si za svým. Jak jsem ji vychovala...

„Řekla jsem, že nebudu brečet, ale asi to nedodržím,“ řeknu.

„Já se přece vrátím,“ ujistí mě.

Souhlasně přikývnu, ale stejně cítím, jak se mi slzy derou do očí. Luke mě vezme za ruku.

„Nerozmyslíš si to ještě?“ zeptám se.

„Vysvětlila jsem vám, proč to chci udělat. Chci najít tátu.“

Ona chce najít Gerarda. Ví o něm všechno, ale přesto ho chce najít. Netajila jsem jí pravdu. Když byla starší, řekla jsem jí, co se stalo, jak zemřela její matka. Pak přišla s tím, že chce svého otce najít.

Byla jako Jacqueline. Byla jako Gerard. Byla trochu i jako já.

„A nem-“

„Ne, Charlotte,“ přerušila mě. „Nerozmluvíš mi to.“

„V kolik ti to letí?“ zeptal se Luke.

„Za hodinu. V pohodě to stíhám, nemějte starosti. Až dorazím, tak zavolám,“ slíbila.

Obejme mě na rozloučenou. „Budete mi chybět.“

Pak se obrátí k Lukovi a také ho objeme.

Zvláštní. Nejsem její matka a stejně mám pocit, jako kdyby odjížděla má vlastní dcera. Hrozně mě to bolí. Mám o ni strach.

Nastoupí do taxíku a je jasné, že určitě odjede. Zamává nám a auto se rozjede pryč. Sledovali jsme ji s Lukem, dokud nezmizela v zatáčce.

Bojím se toho, co bude dál. Co když Gerarda najde? Co když ho nenajde, bude po něm pořád pátrat, třeba až do konce života?

„Někdy mě až děsí, jak je jim podobná. Jackie i Gerardovi.“

„Je to jejich dcera,“ řekne prostě.

Přemůže mě smutek. Dost často jsem se vracela ke chvíli, kdy Jackie zemřela, kdy bylo stanoveno to, že neuvidí svou dceru vyrůstat.

„Myslíš, že to mohlo skončit jinak?“ zeptám se Luka.

„Já myslím, že jsou věci, které žádná rasa neřídí. Věci, které se prostě stanou.“

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rasa - Epilog: