Romeo a Julie???-8.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé době konečně další dílek=)Pro ty,co to ještě mají trpělivost a chuť číst...=)Celkem delší díleček s větším zaměřením na detaily...Předchozí díly sem totiž opisovala z (cca)2 roky starého sešitu a tam sem ještě psala jen stručné veci a na detaily sem kaslala=)tak pěkné počtení=)

07.08.2009 (12:30) • uuuzaaa • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1954×

6. září-Sobota

Celou noc jsem nespala. Pořád jsem musela přemýšlet o včerejšku. Bylo mi hrozně.

Okolo páté přišla Monika a ptala se jak mi je. Řekla mi, že to bylo od Sáry vážně hnusný a že pak, když začala líbat Toma, chtěl jít za tebou , ale ona mu řekla, že jestli odejde,rozejde se sním.

„A on samozřejmě zůstal co?“ zeptala jsem se a Monika jen němě přikývla „Jak jinak.“

„Hele Lili… Proč ti vůbec tak vadí že spolu ti dva chodí?Ty Toma přece nesnášíš tak proč tě to tak štve?“ zeptala se mě opatrně a já zase vybuchla.

„Jak si na takovou blbost prosím tě přišla?! Mě to teda vůbec nevadí! Včera mě vyvedlo z míry jen to, že mě ponížila před celou třídou jasný?!“

„Jo jasně jen jsem se ptala…“ přikývla rezignovaně.

7.září-neděle

Celej den jsem přemlouvala mámu, aby mě nechala doma. Proboha copak nevidí jak mi je?!

„Bohužel Lili. Teď nechci, abys něco zameškala. Zvlášť po tom pátečním útěku ze školy…“

8.září-Pondělí

Takže jsem musela do školy. Ráno jsem s mámou svedla boj o přikrývku a když zvítězila, rezignovaně jsem se vydala do koupelny… Kriticky jsem sjela tmavé kruhy pod očima, bledou tvář z nevyspání a zplihlé vlasy. Dala sem si sprchu a umyla vlasy, už to vážně potřebovaly. Pak pod oči nanesla korektor, aby si mě kolemjdoucí nespletli se smrtkou, ale s tužkou jsem se ani nenamáhala. Už jako malá jsem dospěla k názoru, že se malovat NIKDY nebudu, což teď porušuju tím, že protahuju svoje řasy řasenkou a lícní kosti zvýrazňuju make-upem…

Ze skříně jsem vytáhla obnošené tmavé džíny, bílé triko a oblíbenou černou mikinu s kapucí. Zrovna dnes sem totiž nepotřebovala příliš vyčnívat…. Na hlavu už jen kšiltovku LA a vyrazila jsem do ledového deště, který sužoval naše městečko přes týden.

Po cestě jsem samozřejmě nepotkala nikoho jiného než Toma, ale ignorovala jsem ho.

Nechtěla jsem s nikým mluvit, dokonce ani s Kate, Monikou nebo Lenkou, ale myslím že to pochopily… Sára se celej den buď triumfálně usmívala, nebo se muchlovala s Tomem… Jak nechutné… Ale jak sem o tom tak přemýšlela-docela se k sobě hodily: Ona-pitomá kráva, on-arogantní vůl... Páreček k pohledání vážně…

Dneska byla první zkouška na Romea a Julii. Všimla sem si, že Sáru ten její úsměv viditelně přešel. Nejspíš jí role mojí chůvy není tak úplně na míru…

A jakoby to nestačilo, učitelka ještě jednou přečetla obsazení rolí.

Romeo-Tom Reaser

Julie-Lili Watsonová

Chůva-Sára McLeyová

Lékárník-Mark Sayer

Merkucio-Max Dellmey

Matka Julie-Monika Grew

Otec Julie-Eric Swift

Matka Romea-Sandra Sallvatezová

Otec Romea-Luck Waill

A další.

Sára mě zpražila pohledem typu „Táhni do pekel mrcho“ a prošla kolem mě do zákulisí. Dozvěděla jsem se velmi „milou“ zprávu. Hodiny budeme mít každej, opakuju pro ty pomalejší, KAŽDEJ den!! Za co mě trestáš bože??!

„Tak studenti… Máme tu první den na prknech, která znamenají svět!!“ vykřikla nadšeně profesorka, ale pochopení ostatních se jaksi nedočkala. Jen věrný team vlezdoprdelek SNS v čele se Sárou nadšeně zatleskalo.

„No super“ mumlala jsem si pro sebe

„Teď bych byla ráda, kdyby ste si rozdali scénáře a zkusili bychom alespoň základní scény… Lili? Neschovávej se tam vzadu a pod prosím sem dopředu“ protočila jsem panenky a dočkala se dalšího vražedného pohledu od SNS princess…

„A sem dopředu vedle Lillian bych prosila pana Toma!! Hej kde se flákáš Reasere??“

„No joo pořád…“ Mumlal si pod vousy Tom a přešel zpoza opony dopředu k profesorce.

„A teď si zkusíme s Romeem a Julií typickou scénu… No co se tak tváříte bude to jednoduché. Stačí se podívat do scénáře a máte to tam černé na bílém.. no… počkat… Kdo zařizoval ty scénáře??“ přejela pohledem okolí a pak se vrátila zpět k sytě růžovému scénáři se srdíčky. Sára přiběhla k profesorce, pyšně se začervenala a nadšeně zvedla ruku.

„No…“ Ještě jednou sjela pohledem růžovej scénář a pak rozpačitě dodala „příště by to jen chtělo míň srdíček… Tak a jdeme na to!!“