OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 53. kapitola

29.03.2013 (15:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 802×

Angela

Sedím na posteli, hlavu v dlaních a ramena povislý. Cítím to nepříjemný tepání a pulzování v žilách. Potřebovala bych jed a vypustit krev, ale… Jaksi to nejde, když Zack je až moc zaměstnaný Samanthou.

„Jak se cítíš?“ ozve se a já mírně zvednu hlavu, když sedí na okně. Zas je tak tichý… Ani jsem netušila, že přistál na parapetu.

„Dobře. Jen se potřebuju vyspat," zalžu. Po pravdě mi je mizerně. Včerejšek, dnešní svatba i ty dvě skleničky vodky, který jsem do sebe vpravila na oslavě, mi daly zabrat. Navíc cítím, že mě zase začínají pálit žíly, jenže... nechci, aby ze mě teď pil. Vlastně nevím, jak to s námi je. Celý den jsme spolu nepromluvili, o včerejšku se nebavili... on většinu času trávil se Samanthou a já... nějak nemám náladu být s ním v jedný místnosti, ale nic jinýho mi nezbývá. Už proto se chci zahrabat do peřin a aspoń na pár hodin přede vším utéct.

„Já vím, že je v pořadí potřeba mého jedu.“ Je pořád tak spisovnej, upnutej a zásadovej, až mě to štve! Posadí se za mě a jemně mi začne masírovat záda.

„Hm..." zamručím nenadšeně, promnu si čelo a zavřu oči. „Nějak se mi zvedá žaludek. Asi... asi budu muset do koupelny," pokusím se s námahou zvednout a ještě k tomu udržet žaludek tam, kde má být. Nerada bych tu před ním hodila šavli.

„Pomohu ti.“ Postaví se a nabídne mi gentlemansky rámě.

Chytím se ho, protože se mi mírně pletou nohy a nechám se dovést až ke dveřím, za které s úlevou zapadnu a svezu se vedle záchodu, abych se opřela o příjemně chladnou zeď a čekala, jestli z toho něco bude, nebo si moje vnitřnosti dají říct a já nic nevydavím. Po chvíli se mi oči začnou samovolně zavírat a já se tomu ani nebráním. Skutečnost, že mi po krku stéká krev nějak nevnímám.

*** *** ***

Dívá se na mně a na rtech má ještě trochu mojí krve, zatímco já se zas můžu volněji nadechnout a ten tlak, to nepříjemný tepání je pryč. Takže ze mě chlastal… „Ty jsi mě tedy vyděsila. Cítíš se lépe?“

Trochu nechápavě se na něho zadívám. Co tady dělá? „Jo... je mi dobře..." zamumlám, pokusím se od něho odtáhnout a rozhlídnout se kolem. „Kde to jsem?" Líp mi sice je, ale jsem nějaká dezorientovaná. Nějak si nemůžu uvědomit, co se vlastně stalo.

„V ložnici… Šli jsme do koupelny, ale cestou se ti zapletly nohy. Krvácela jsi…“

„Aha... tak dík..." Ošiju se trochu, protože je pořád dost blízko a nevypadá to, že by to chtěl měnit. „Měla bych se převlíknout..." pokusím se ho nenásilně odehnat, protože na sobě mám pořád ještě šaty, který teď nejspíš budou poznamenaný mou krví.

„Mám odejít?“ hlesne a propaluje mě těma svýma fialovýma očima, který jakoby mě skenovaly.

„Odejít?" opakuju, jako bych tomu nerozuměla. „Kam? Za..." Na poslední chvíli se zarazím. Nebudu se vyptávat, jestli půjde za naší exotickou kráskou, protože možná ani nechci znát odpověď.

„Vskutku se chováš podivně. Mám pocit, že tvůj zájem o mne opadl,“ řekne přemýšlivě a posadí se vedle mě na postel. „Rád bych věděl, jak to mezi námi je? Jsem mírně dezorientovaný. Po tom neblahém incidentu na večírku…“ Nejspíš na něj koukám jako sůva, protože dodá: „No, po tom tanečku, při kterém jsi svlékala všechno své oblečení.“ Odkašle si, jako by pro něj bylo těžký to vyslovit. „Opravdu mám pocit, že jsi mi to udělala schválně. Snad jsi čekala, že se začnu chovat pustošivě… Ztropím scénu a uvalím zákaz, který by ti zakazoval se takhle veřejně obnažovat, ale… Ang, já nejsem tvůj otec. Bral jsem to, že jsme si rovni. Že jsi stejně rozumná jako já. Chci být tvým přítelem a očekávám, že se ke mně budeš chovat s úctou a láskou... Neměla jsi to dělat, ale je to tvá věc, pokud se svým tělem chceš zacházet tak laciným způsobem. Také nejsem bez chyby."

Jo, to mě by taky zajímalo, jaký to mezi náma je, pomyslím si, když si vzpomenu na Samanthu. „Kdybys s tím nesouhlasil, tak bych to neudělala," přiznám. Copak on nechápe, že když je takhle mrtvej, že mám pocit, že o mě nestojí? Jinej by na jeho místě udělal žárlivou scénu nebo se aspoň pohádal, ale on ne. On je v klidu. Akorát mi řekne, že není můj otec, a že to je moje věc. Jako by se ho to vůbec netýkalo! Tím mě akorát přesvědčuje o tom, že ne já, ale on je ten, kterej už mě nechce. A... možná ani nikdy tak moc nechtěl...

„Nikdy jsem neřekl, že s tím souhlasím.“

„Tak proč jsi něco neřekl?! Proč jsi nic neudělal?!" vyjedu na něho a nedbám toho jeho klidnýho postoje.

„Demonstrativně jsem odešel. Copak nechápeš, že nechci, aby ses takhle předváděla před ostatními? Počítám s tím, že nejsi hloupá,“ řekne věcně a ta nechápavost se mu odráží i v očích.

„Třeba jsem," ušklíbnu se, abych potom zavrtěla hlavou. „To nemá cenu řešit, ty to prostě nechápeš..."

„Rád bych tedy byl poučen. Prosím, vysvětli mi to.“ Opře se o paže a zadívá se na mě, jako by se připravoval na delší rozhovor.

Ošiju se, protože se mi nechce přiznávat, že hrozně moc chci, aby mi nějak dokázal, že jsem pro něj výjimečná stejně jako Vinnie pro Cristoballa... jako Diana pro Chazze... Nemusím se totiž v lidech nijak extra vyznat, aby mi došlo, že ani jeden z nich by to svý holčičce netrpěl. Je těžký to přiznat sama sobě, natož o tom mluvit nahlas. Nikdy o mě nikdo nestál a já se tak nějak stydím za to, že to chci... že chci, aby o mě tak moc stál. Staví mě to do choulostivý pozice, ve který neumím chodit. O to zranitelnější, když je tu teď Samantha...

„Jsem připravený a naslouchám,“ zapřede trpělivě a v očích má odhodlání. Je vidět, že bez odpovědi neodejde.

Zhluboka se nadechnu, abych si dodala odvahu. „Nejdřív mi řekni, co si slibuješ od Samanthy..." oplatím mu pohled, i když mi to v tu chvíli není příjemný.

„Nerozumím otázce,“ zachmuří se a poposedne si. „Pokud jde o to, co pro ni chci, tak – rád bych ji zachránil a odnesl do jejího domu, aby mohla žít dál,“ řekne, aniž by uhnul očima.

„Jenom to?" neubráním poušklíbnutí. „Na to, jak jí chceš JENOM zachraňovat, s ní trávíš podezřele moc času..." odfrknu a dám si ruce křížem.

Na chvíli zahlídnu v jeho očích nefalšovaný údiv a nakonec se široce usměje. „Ty… Ty žárlíš! Jak rozkošné! To se mi opravdu velice líbí,“ zavrčí a přisune se ke mně nápadně blíž. „Není potřeba, abys žárlila, Ang, protože já už si vybral. A vybral jsem si tebe.“ Zastrčí mi pramen vlasů za ucho. „Teď pouze čekám, zda-li ty budeš chtít mě a přestaneš všem dokazovat, že jsi samorost. Rád bych, aby každý věděl, že jsme pár.“

Svraštím čelo, protože při tý jeho sebevědomý odpovědi se mi sevře žaludek. „Nežárlím..." Zvednu se a odstoupím od něj, když se na mě tak lepí. Snažím se o ledabylý tón, ale podle jeho výrazu je mi jasný, že je to předem prohranej boj. Na druhou stranu ale nemůžu popřít, že by mě jeho poslední věta nepotěšila. Bohužel až moc. Přesto se snažím zůstat při smyslech a nenechat si jen tak mazat med kolem pusy. „Tak proč jsi potom pořád s ní? Jestli pomineme ten důvod, že je to tvoje věková hranice!" zaútočím na něho.

„Komunikuji s ní, aby neměla pocit samoty a zvykla si na mou osobu. Rád bych byl více s tebou, ale poslední dobou jsi byla taková, že jsem neměl zdání na čem jsem. A ty sama jsi mne nevyhledávala. Po tom nevhodném tanci jsem si myslel, že jsi to udělala proto, abys mne od sebe odehnala.“ Taky si stoupne a natáhne ke mně ruku, jako by mě chtěl stáhnout k sobě do náruče.

Pohodím hlavou. „Aha, tak zvykla," zapitvořím se a ignoruju náruč, kterou mi nabízí. „Proč by si měla zvykat? Ta si má zvyknout leda na fakt, že ji tady nikdo nesežere a vrátí se domů," zavrčím a pomalu se přestávám kontrolovat. „Jasně, že jsem tě nevyhledávala, protože mi bylo přesně jasný, kde jsi! A ten striptýz mě akorát utvrdil v tom, že tam jsi vážně radši!"

„Angelo,“ zavrčí jemně a popojde o krok blíž, jako by mě chtěl usměrnit. „Nedělej, pro lásku boží, žádné scény. Přece jsem ti oznámil, že chci být s tebou.“

Vztekle zúžím oči, našpulím rty a přemáhám nutkání ho kousnout! Kdybych byla upír, už by měl moje zuby ve svým krku! „Dobře!" vyštěknu potom a odpochoduju ke skříni, abych ze sebe servala šaty a začala se přehrabovat ve svrškách. Prej nedělej scény! Pro lásku boží! Ten jeho ledovej přístup mě jednou bude stát infarkt!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 53. kapitola: