Smečka Rudých pouští - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce června/júna. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!

Jednou mi tak na mysl přišel nápad. Nápad na námět nové povídky na pokračování. Jen doufám, že hned po druhé kapitole neztratím múzu a budu pokračovat dál... :). Amorina je součástí smečky Rudých pouští. Brzy má zažít svou první proměnu, ale co když se do té doby zamiluje do obyčejného člověka. Co když ale není nic takové, jak se zdá? První dvě kapitoly budou krátké, ale to jen proto že jsou takové úvodové. Slibuju, že kapitola tři bude dlouhá. Příjemné čtení přeje Mustang :).

03.07.2014 (21:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1931×

~~Amorina~~

Už je to tu zas. Stěhování. Vždy se stěhujeme tam, kde tátu zrovna nejvíce potřebují. Můj táta je beta ve smečce jaguárů Rudých pouští. Minule jsme se stěhovali z Ria de Janiera do Ria san Juan v Dominikánské republice. Tentokrát jedeme do Tothyfox v Austrálii. Ani nevím, jestli je to město vůbec na mapě. Spíš ne.

„Am?" ozve se za mnou. Otočím se a uvidím svou nejlepší kamarádku Valérii. Spolu jsme si plánovaly, že až nám bude dvacet jedna, založíme si vlastní smečku.

„Jo?" ozvu se. Asi už to ví, nebo to už ví celé město.

„Budeme spolu skypovat a navštěvovat se," řekne. Otočím se zpět ke klidnému jezeru. Je tak uklidňující. Po pár chvílích ticha slyším, jak odchází.

U jezera jsem zůstala do soumraku. Teprve pak jsem se dostala domů, kde na mě čekali mamka a táta. Ještě mám tři sestry, Liu, Miu a Ziu, a dva bráchy, Marca a Erica, kteří jsou moje dvojčata.

Ségrám bude jedenáct let, ale už teď jsou chytřejší než obyčejní osmnáctiletí lidé. Mně, Marcovi a Ericovi bude za pár týdnů dvacet a zažijeme svou první proměnu v jaguára. Někteří říkájí, že to bolí, a jiní, že vůbec. Po své proměně si nebudu pamatovat život, který jsem žila před tím. Toho se bojím nejvíc.

„Kde jsi byla tak dlouho?" zeptá se táta, když jdu po schodech nahoru do svého pokoje. Zastavím se a podívám se na něj. Je to sice můj táta, ale taky zástupce alfy.

„Byla jsem u jezera a přemýšlela, proč se musíme stěhovat vždy, když se mi dané místo začíná líbit!" odpověděla jsem. Střelil po mně vražedným pohledem.

„Nebuď drzá!" zavrčel. Tuhle diskusi jsem považovala za ukončenou a tak jsem se odebrala k sobě.

Můj pokoj. Můj pokoj bude mým pokojem už jen nanejvýš tři dny. Má fialové stěny, velikánskou postel uprostřed místnosti, plakáty skupiny The Wanted a fotky s Val a našimi kamarády. Stačí být jen chvíli v tom pokoji a vybavím si všechny radostné chvíle, ale tak to mají všichni měniči. Když vstoupí na své území, vzpomene si na všechny krásné zážitky.

Vezmu si pyžamo a jdu do své koupelny. Všichni máme u sebe v pokoji vlastní koupelnu, protože měniči jsou nehorázně bohatí a neví, co se všemi těmi penězi dělat. A k tomu když je váš táta beta k alfovi celé smečky Rudých pouští, která je roztahaná po všech kontinentech a patří mezi nejstarší a nejvýznamnější na světě.

Vodu bych mohla mít na sobě pořád. Je to takový úžasný pocit, když po vás stéká. Je to očisťující.

Když si lehnu do postele, začnu přemýšlet nad tím, jestli to takové bude pořád. Jestli budu už navždy takhle mladá. Mamka vypadá na třicet pět, i když jí je už sto dvacet tři. Říká se, že měniči rostou a stárnou do dvaceti pěti nebo jen do první proměny. Potom se moje myšlenky kradou zpět ke stěhování. Tuším, že budu muset zítra balit svoje věci do krabic a některé budu už muset vyhodit.

To byla moje poslední myšlenka před tím, než jsem se propadla do říše snů.

Ráno mě vzbudil ten ďáblův přístroj. Budík a jeho otravný zvuk, ale mně nevadí vstávat brzy. Mně vadí, že budu muset začít s balením. Budu muset přestěhovat svůj život přes půlku zeměkoule.

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 1. kapitola:

13.

Smazat | Upravit | 09.06.2014 [17:12]

Ver, jsem ráda, že ses rozhodla vrátit se k mé povídce. Já jakožto autor této povídky soudím, že některé kapitoly jsou opravdu divné a naprosto zbytečné, ale když jsem je psala neuvědomovala jsem si...
Jaguára jsem si vybírala z toho důvodu, že jaguáry mám ráda a nejen jako zvíře,třeba i ta auta jsou mi sympatická Emoticon
Tak, doufám, že tě moc ostatní kapči nezklamaly a když ano, tak přeci jen je to moje první kapitolovka a teď mám už rozepsané jiné,které jsou dle mého názoru... vyspělejší

12. Ver přispěvatel

09.06.2014 [16:07]

Nuže… vracím se k této povídce, kterou jsem už kdysi zahlédla, ale neodhodlala jsem se k tomu, jí začít číst. Pravděpodobně taktéž proto, že „smečkových příběhů“ mám v poslední době až nad hlavu a tak jsem prchala raději k jiným tématům. No a možná taktéž trochu odrazující je fakt, že jako zvíře byl zvolen jaguár, tedy přirozený samotář, což prostě na mě nepůsobí dobře (zvláště pak, když je velká smečka). Ale budiž… mé zoologické a etologické nutkání ohledně kočkovitých šelem bylo upokojeno, jedeme k samotné povídce.
Řekněme, že dialogy v této povídce mě jednoduše řečeno nepříliš nadchly. Připadají mi nedokončené, snad useknuté v půli. Dále moc se mi nezdají logické ony vztahy mezi postavami, které jsou zde dosud popisovány… nu, pevně doufám, že se to v dalších kapitolách mění.

11.

Smazat | Upravit | 15.03.2014 [17:47]

Renaiti- Už jsou napsané a jsou na profilu dvě kapči. Opravdu moc mě těší, že se ti povídka líbí a tak i můj styl Emoticon Taky mě občas štve, že hl. Hrdinkám je 16 nebo 17.

10. Renaiti přispěvatel

15.03.2014 [14:36]

Moc dobrý a velmi originální nápad, nic takového by mě nikdy nenapadlo Emoticon ...
Líbí se mi tvůj styl psaní, který mě vtáhne do děje! Kapitolka je moc hezká a už se moc těším až se dostanu k další ...
Jsem ráda, že hlavní hrdince není šestnáct let jako to bývá v mnoha knihách a povídkách...
Tleskám za nápad, originalitu, styl psaní a doufám, že budeš pokračovat Emoticon