OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sorry,I can´t be Perfect! (7)

24.08.2009 (21:02) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 900×

http://www.youtube.com/watch?v=5HsZmPJVW-w&feature=related

Prázdnota, bezmoc. Tohle vše mě zde čekalo. Odpověď stále nepřicházela, moje naděje opadala. Celou noc jsem probrečela. Sama v tichosti a v temnotě jsem jen brečela, slzy nepřestávali promáčet můj obličej.

,,Odpuste mi." Zašeptala jsem a ulehla do postele. Čas, nevím něco kolem ranní hodiny. Po včerejším pátém návštěvníkovi se Mara rozhodl mi dát volno, jsem prý už hodná holka. Co by čekal, když jsem stěží vykonávala svoji "novou" práci. Dnes jsem měla nastoupit večer k baru. Dost času k nočním hodinám. Jediné co mě teď zbývalo byl spánek, který nepřicházel, při zavření očí vidím jejich spokojené tváře a ty zvuky. Zvuky, mi nejdou z těží ven než obrázky v mé hlavě.

,,Pomoc." Zašeptala jsem zoufale do ticha a upadla jsem do nějakého spánku.

,,Zvedni to." Peter ten samí páteční den vytočil Joshové číslo, po sedmém tónu to zvedl.

,,NO?"Ozval se ospale. Josh na druhé straně měl ještě noc, i když mu do pokoje pronikalo ranní světlo.

,,Psala mi Beck, ty o tom víš?!" Vykřikl na něho a začal sem tam chodit po pokoji.

,,Beck ti psala a co?Kdy?" Hned se při její jméně vzbudil.

,,Nedlužíš mi vysvětlení?" Peter byl rozzlobený že nic neví.

,,Po telefonu ne, přijeď zavolám kluky."Rozhodl.

,,Dobře, zatím čau!" Rozloučil se sním. Mobil strčil do kapsy u košile, vzal klíče od auta a odešel z pokoje, odjel.

I tak už je na vše pozdě.

Johs mezitím zavolal klukům a hlavně Juliánovi, který přijel s otcem. Čekali docela dlouho než zaslechli přijíždět auto k domu. Dimitri mu šel otevřít než stačil zazvonit.

,, Joshi." Jeho hlas zněl podrážděně a naštvaně.

,,Promiň, nechtěli jsme.."

,,To je jedno." Skočil mu do řeči.

,,Co ti napsala?" Vyptával se Julián.

,, Unesli mě.. Jsem zde jako prostitutka...jsem v Londýně...nevolej mi..myslím že je to bar u tří hadů...nic víc nevím... "

Přečetl nahlas Julián, když mu Peter podal mobil a nechal ho ať se sám podívá na sms.

,,Co že?" Vykřikl Josh a popadl mobil.,,Ne." Zašeptal a snesl se do křesla.

,,Tohle je jen snad hloupý sen a vtip." Zabořil ruce do obličeje.

,, Měli bychom se tam jet podívat." Přerušil ticho Juliánův otec.

,,Ne-e, potřebujeme plán." Zavrtěl hlavou Julián a pohlédl na Joshe, který na ně pohlédl umučeným výrazem strachu a lítosti.

,,Mě neznají, ten bar znám, nebyl jsem tam jen jsem procházel kolem něho, když jsme se s Alexem chytli."Pokrčil rameny a pohlédl na Alexa.,, Myslím že tak o půl jedenácté bych přišel na návštěvu a vydával by sem se za zájemce o..." Nedokončil slovo, nevěděl sám jak to nazvat.

,,Ale ty jsi, přeci..." Skočil mu do plánu Robert.

,,Já vím ale oni to neví a Beck hlavně ano. Když bude čistý vzduch zavolám otci a ten pošle do baru policii. Jestli s tím souhlasíte." Pohlédl znovu na Joshe, který se lehce usmál.

,,Ta představa se mi líbí, musíš být a znít přesvědčivě." Namítl Alex.

,, Neboj se, to zvládnu pak si to vynahradíme." Všichni protočili oči.

,,Dobře." Promluvil do ticha Josh a usmál se na Juliána, který jen přikývl. Do zítřejšího večera zbýval celý páteční den a zítřejší celý den. Než se dostaví do hlavního města v Londýně, měli dost času. Nejdříve si ujasnili jak bude plán dál pokračovat. Peter s Alexem budou v baru v rohu místnosti u dveří. Policie bude stát na rohu ulice a dvě zatajená auta před barem. Plán byl stanoven, teď už zbývalo jediné aby nebylo příliš pozdě. Odjezd se konal kolem třetí odpoledne sobotním dni. Jen přeci cesta do hlavního města trvala skoro pět hodin v autě.

Robert, Dimitri a zbytek kluků zůstali doma. Dnes, tedy zítra se možná dočkají Labes, dívky ,kterou tolik milovali díky její povaze a díky Joshovi. Věděli co pro ní znamená, jak je pro něho moc důležitá. Ona mu dávala naději a šanci žít normálně a šťastně.

Beck:

Ano, přiznávám se že jsem měla více věřit svému bratrovi, teď jsme ale na lítost neměla čas, musela jsem do práce. Dovolenou kterou jsem dostala ihned zrušili, když dnes je víkend je zde více lidí. Doteky a líbání po těle jsem nevnímala ale znechuceným úsměvem jsem vítala snad už sedmého mladíka, který to chtěl orálně. Řeknu vám jen jediné, závidím vám v tom že máte štěstí a to velké štěstí.

Unavená kolem paté jsem usnula. /nava a bolest tam dole sílila. Ochranu jsem nechávala na můžích a já jsem se jen modlila aby jsem znovu neupadla do bezmocnosti nad rozhodováním jestli si mám dítě nechat nebo ne. Na pocit že moje břicho je teď prázdné jsem usnula v přemýšlení nad tím kdy tohle skončí.

NIkdo:

Čas plynul dál. Sobota byla často plná mladíkama ale našli se i starší lidé. Beck ležící v posteli, polonahá po namáhavém dni s pocitem že zde bude celé roky.

Netušíc , spící, která nikdy netušila že by ona byla zrovna ta holka, přezdívajíc "Kurva."Netušila že dnes večer přijde její záchrana.

Bude její záchrana dostatečná? A hlavně povede se ji zachránit a dostat se ze dne v kterém je znovu ponořená? Nikdo neví co bude, každý teď žil minulostí a přítomností. Nikdo nemyslel na budoucnost, ta teď byla zbytečná.

Kluci v sobotním dni odjeli na místo. Čekali a jen čekali. Ponoření ve svých vzpomínkách a myšlenkách. Vzpomínky bolí ale více to že jsou teď bezmocní. Čekáním byli více nervóznější a nesví. Čas se táhl na půl osmou večer. Beck musela jít do práce za bar. Zde se cítila svá a byla zde raději než ve svém pokoji. Lidi zde ráda obsluhovala ale bez úsměvu. Mara k baru přišel něco po půl desáté. Stále sledoval můj pohyb a sledoval děj kolem sebe. K mobilu se stále nemohla dostat měla ale velké štěstí že ji nikdo nechytil.

Beck:

Čas za barem mi utíkal rychle. Nohy mě neboleli cítila jsem se odpočatá a s klidným duchem že jsem zde jsem se cítila svobodněji. Mara sledoval okolí a seděl u baru. Popíjel vodku s rumem. Vypadal ale stále střízlivě. Pohlédla jsem na hodiny, další čas utekl bylo něco kolem půl noci. V davu lidí jsem někoho zahlédla. "ne už máš Beck halucinace." okřikla jsem sebe. Bohužel nebyli to halucinace, bal to..Byl to on Julián. Takže Peter dostal zprávu. Dělala jsem, snažila jsem se že ho neznám a chovala jsem se normálně ale moc mi to nešlo. Hovořil s Marem a něčemu se smáli. Dlouho diskutovali nevím o čem ale Mara si mě zavolal k sobě.

,,Beck, našel jsem ti dalšího zájemce, který dobře zaplatil, buď hodná holka." Zašeptal mi do uch a vlepil mi pusu na čelo. Jen jsem přikývla a vzala jsem Juliána za ruku a vedla jsem ho dolů.

,, Jak jsi mě našel?" Zeptala jsem se ho, i když hloupě.

,,Peter, dělej že mě neznáš." Napomenul mě, když jsme míjeli otevřené dveře ve sklepě.

,,Ale.." Namítla jsem, když mi vlepil pusu na tvář.

,,Beck i já jsem měl i zkušenost s dívkou nejen s chlapcem." Zašeptal mi do ucha. Uměl skvěle hrát, než já.

,,Dobře."Přikývla jsem a otevřela jsem dveře do pokoje.,, Je tu kamera, takže bychom měli..."Upozornila jsem ho.

,,Jasně neboj." Přikývl. Přešla jsem k němu a vysvlékla jsem mu kabát. Pohlédla jsem na něho.

,,Nemusíme to dělat, stačí když zmáčknu vyzvánění." Zašeptal u mého ucha.

,,Bude to ale vypadat podezřele." Namítla jsem.

,,Myslím že ani ne." Vzal mě do náruče a položil mě na postel. Lehl si na mě. Opíral se o lokty.

,,Pravá kapsa."Zašeptal, přikývla jsem a políbila jsem ho letmo na ústa. Rukou jsem zabloudila k jeho kapse a vytáhla jsem mobil zmáčkla jsem jen tlačítko vyzvánění.

°°°°°°

,, Beck, okamžitě vypadni musíme jít!" Ozval se ve dveřích naléhavý hlas plného strachu. Byl to Sam. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Beck!" Zavrčel a vešel do pokoje.

,,Proč?" Dělala jsem nechápavou a posadila jsem se na postel.

,,Je tu policie." Sykl a uchopil mě za zápěstí.

,,Pusť ji." Sykl vedle mě Julián a položil svoji ruku na jeho.,, Jsem kámoš od Joshe a policie je moje vlastní práce." Sam mě pustil a více vyděšeně pohlédl na Juliána.

,,Sbohem."Zašeptal a couval z místnosti

,,Sama? Nechceš jít snáma?" Zeptala jsem se ho. Bylo mi ho líto nechat ho zde. Vždyť on sám zde byl nedobrovolně jako já, i když za účelem.

,,Nejde to." Zavrtěl hlavou.

,, Můžu ti pomoct, nemusíš dělat tuhle věc." Usmála jsem se na něho a udělala jsem krok k němu a nabídla mu ruku.

,, Já nevím." Zašeptal nejistě a pohlédl na mou nabídnutou ruku

,,Není čas. Musíme jít kluci čekají." Zazněl do ticha Julián.

,,Same?" Zašeptala jsem. Sam chvíli váhal ale přijal moji nabídnutou ruku, přikývla jsem a letmo jsem ho objala. Julián mě popadl za ruku a táhl mě ven. Všude bylo rušno, do sklepa se dostala policie, vedli mladíky, kteří byli v poutech, když jsme byli konečně nahoře zastavila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. °

Můj pohled vždy spadl na policii jak vede pasáky a hledané lidi pryč. Nadechla jsem se a můj pohled skončil v rohu místnosti u dveří.Postavu i na dálku jsem ho poznala. Kolem bylo hodně lidí. Vydala jsem se skrz ně proudící lidi k němu. Bylo mi líto hádky ale i tak jsem ho vždy nepřestala nenávidět. Spatřil mě a taky šel pomalejším krokem směrem ke mně.Musela jsem si cestu k němu pěkně proklouznout skrz návštěvníky. Cítila jsem bolest. Bolest v hrudníku. Jediné co jsem teď vnímala byla bolest na hrudi, slzy, které mi stékali po tvářích a vzlyky , které jsem držela v sobě se začali ozývat. Byl na dosah tří kroků. Zastavil se uprostřed místnosti. Moje vzlyky byli hlasitější a skrz slzy jsem už vůbec neviděla. Poslední krok k němu. K člověku, k druhému člověku na kterém mě tolik záleželo. Skočila jsem mu do náruče a brečela jsem. Promáčela jsem mu košili, kterou tak miloval. Tiskl si mě k sobě a to silně, že jsem stěží dýchala. Moje bolest na hrudi byla sílící proto jsem se snažila dál brečet a vydat ze sebe vše co jsem zde nemohla, protože to nešlo tak jako teď. Josh si mě více tiskl na svou hruď. Pustil mě na zem a celou mě pomalu zlíbal.

,,Je mi to líto, Beck." Zašeptal a přidržel si můj obličej naproti svého.,,Měla jsem tě poslechnout." Zmohla jsem se jen, nával slz vzlyků se znovu obnovila. Vzal mě do náruče a nesl mě pryč z tohoto místa.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sorry,I can´t be Perfect! (7):