OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Temná armáda - 5. kapitola



Temná armáda - 5. kapitolaOddechová kapitola, kde se nic moc neděje. Kira zaslechne hovor svých vojáků a rozhodne se vyzkoušet jejich ostražitost.

5. kapitola

 

Když se Kira vracela zpět ke svému doprovodu, byla ještě tma. Opět musela potlačit své lidství a nasadit masku obávané bojovnice. Kupodivu jí to nevadilo. Nechybělo jí její staré já.

Za tu dobu, co se toulá po světě a slouží Temnotě, se změnila.

Teď je z ní něco lepšího, než to, čím bývala dříve.

Kira tyto myšlenky ihned zaplašila a soustředila se na důležitější věci. Temné elfy na svou stranu získala poměrně snadno, ale to jen díky tomu, že jejich vůdcem je její starý přítel. Melanit slíbil, že sjednotí ostatní kmeny a dokonce nabídl, že pomůže najít další spojence, za což mu byla vůdkyně Temné říše vděčná. Byla si jista tím, že ji Melanit nezradí. Věděla totiž, že zášť a touha po pomstě je velmi dobrou motivací k loajalitě.

Kira ušla ještě pár kroků, kdy ji z myšlenek vytrhl plápolající oheň a dolehly k ní tlumené hlasy. Tiše se přibližovala k táboru, který rozestavěl její dozor.

„Já slyšel, že používá černou magii,“ promluvil mužský hlas a Kira se zastavila. Byla skrytá ve tmě, takže ji vojáci nemohli spatřit.

„To je blbost, lidé nemohou používat magii,“ odpověděl druhý strážce, ve kterém Kira poznala toho, co se jí pokoušel rozmluvit, aby šla do Temného lesa sama.

„A seš si jistej, že je člověk?“ nadhodil ten druhý. „Tedy, ženská je to pěkná, ale to, co dokáže... Zkrátka nepřipadá mi to normální.“ Mezi strážci na chvíli zavládlo ticho, které porušil až ten, co tvrdil, že Kira neumí používat černou magii.

„Stejně si myslím, že s ní v čele máme větší šanci na úspěch než s Temným pánem. Ten se jenom povyšoval nad ostatní.“

Druhý strážce přikývl. „Jestli se vůbec paní vrátí,“ zašeptal.

„Viděl jsem ji bojovat, poradila si i proti přesile. S bandou ušatejch si určitě poradí.“ Oba se rozesmáli.

„To sice jo, ale slyšel jsem, že Temní elfové jsou dost záludní.“ Na chvíli se odmlčel. „Ale rozhodně bych je chtěl vidět v souboji... I když bych nevěděl na koho si vsadit,“ usmál se.

„Já bych vsadil na Kiru, jak jsem řekl, když ona bojuje... ani to nedokážu popsat. Úplně tě to pohltí. S ní máme naději,“ mluvil ten, co měl o Kiru strach. „Dokonce ji věřím natolik, že se na tu válku těším. Konečně jim ukážeme, co dovede armáda Temné říše.“ Každým jeho slovem prostupovala pýcha a vzrušení.

„Zase nepřeháněj,“ krotil ho ten druhý voják. „Neměl bys tolik spěchat do boje. Jsi ještě mladý, měl bys sbírat zkušenosti v menších potyčkách.“ Mladší strážce se už nadechoval k odpovědi, když ho ten starší předběhl: „Můžeš začít tím, že budeš sám na stráži. Já se půjdu chvíli vyspat, než vyjde slunce,“ řekl s úsměvem, vstal a vydal se k velkému stanu, kde spal zbytek doprovodu.

Kira s úsměvem na rtech vystoupila ze stínů a vydala se tichými kroky k táboru. Pevně sevřela svoji dýku a vytáhla ji z pouzdra.

Čím blíž byla svému cíli, tím větší úsměv se jí tvořil na tváři. Těšilo ji, že jí její vojsko věří natolik, že by vsadili svůj žold na její vítězství, kdyby bojovala s elfem. Sice chvilku zapochybovala, zda by ho dokázala porazit, protože s posledním Temným elfem bojovala ještě před tím, než ji pohltila Temnota. Tenkrát skončila s chladnou čepelí jeho nože pevně přitisknutou na svém krku.

Kira si mimovolně sáhla na krk. Teď tam byla jen hladká kůže. Už ji nehyzdily ošklivé jizvy, jež jí způsobily boje, do kterých se bezhlavě vrhala.

Byla to jedna z výhod, jíž jí Temnota poskytuje.

Kira se vrátila ze vzpomínek zpět do současnosti. K nechráněným zádům vojáka jí zbývalo už jen pár korků, které překonala během chvilky.

Ostrá dýka se zastavila na vojákově krku a jemně ho škrábla, až ji zbarvily drobné kapky krve. Překvapený muž ihned ztuhl, a když se vzpamatoval, chtěl sáhnout po své zbrani, což mu znemožnila Kiřina druhá ruka.

„A všichni v táboře by byli mrtví,“ zašeptala Kira vražedně do vojákova ucha a pustila ho. Schovala svoji dýku a sedla si naproti strážnému, který byl stále v šoku a sahal si na krvácející ránu. „Měl by sis víc hlídat záda a hlavně nepolevovat v ostražitosti. Když jsi na hlídce, tak na tobě závisí životy celého tábora.“ Viděla, že mu tváře zrudly studem. Nechtěl, aby ho nachytala takhle nepřipraveného. Kira pro něho byla něco jako vysněný hrdina a teď cítil, že ji zklamal.

„Když vás je těžké překonat, paní,“ promluvil po chvilce omluvným hlasem. Kiře na rtech stále hrál ten samý úsměv, se kterým přišla. Nebyl milý a strážného na něm něco děsilo, proto na sucho polkl a pokračoval: „Kdybyste byla kdokoliv jiný...“ začal, ale Kira ho přerušila: „Kdyby to byl kdokoliv jiný, ležela by tu teď spousta mrtvol včetně té tvojí.“ Při těch slovech si ho zvláštně prohlížela.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se náhle příjemnějším hlasem.

„Richard, paní,“ vykoktal překvapeně. „Rick.“ Kira si podepřela rukou bradu a stále si ho zkoumavě prohlížela. Teprve teď si uvědomila, že je vlastně docela hezký. Černé rozcuchané vlasy mu trčely do různých stran, a ty studánkově modré oči, kde jaké holce by se zatajil dech. Ale Kira se zaměřila na něco jiného. Odhodlaný výraz v jeho tváři, široká ramena a mohutná postava ukrývající se pod tmavým oblečením jí prozradila, že tento voják by se jí mohl hodit.

„Máš potenciál,“ oznámila mu po chvilce. „Ale chybí ti zkušenosti, což je škoda. Bez nich jsi zbytečný.“ Richard sklopil pohled. Nechtěl tohle poslouchat, zvláště ne od ní. A nejhorší na tom bylo, že jí nemohl oponovat, protože by mu hned dokázala, že má pravdu.

„Jakou pozici jsi měl za starého pána?“ zeptala se Kira a všimla si, že sebou Rick, při jejím označení bývalého vůdce, trochu trhl.

„Hlídal jsem jeho komnaty,“ odpověděl a Kira se chvíli zamyslela. Nastalo mezi nimi tíživé ticho, které rušilo jen občasné zapraskání ohně.

„Řekni mi,“ promluvila najednou Kira. „Co po tebe znamená boj?“

„Cože?“ zalapal po dechu překvapeně Rick. „Tedy, já... ještě jsem v opravdovém souboji nebyl, ale v těch cvičných a různých rvačkách...“ Na chvíli se odmlčel. „Jako bych měl nekonečný přísun energie... jako bych v tu chvíli skutečně žil.“ Kira se nepatrně usmála. Jeho odpověď se jí líbila. Přesně věděla, co se snažil říct.

„Dobře,“ pronesla a zvedla se. „Běž vzbudit ostatní, ať můžeme vyrazit na cestu. Za chvilku vyjde slunce.“ Richard sice nechápal tuhle náhlou změnu tématu, ale neodvážil se na nic zeptat a šel prostě splnit rozkaz. Ještě se ohlédl na Kiru, která se vydala ke koním, a zmateně zavrtěl hlavou. Něco na ní ho fascinovalo, ale mnohem víc ho děsila. I když věděl, že je v relativním bezpečí, uvědomoval si, že by v její přítomnosti měl být neustále ve střehu. Jenom zatím nevěděl proč.  


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temná armáda - 5. kapitola:

3. ElisR1 přispěvatel
07.07.2014 [18:13]

ElisR1Romino, to jsem ráda, že ti chyběla :D. A jsem ráda, že nejsi zklamaná :D. Ale já neslibuju že tam Rick bude dlouho, jen říkám, že zatím není mrtvej :D.
To vůbec nevadí, klidně se opakuj :D. A mockrát děkuji za komentář :D. Emoticon Emoticon

2. ElisR1 přispěvatel
06.07.2014 [17:25]

ElisR1Hups, chybička se vloudila. Díky za upozornění, upravím to. Bylo to myšleno tak, že si je jistá tím, že ji Melanit nezradí.
Ano, s Rickem se do budoucnosti, zatím, počítá :D. A opět ti děkuji za koment a postřeh :D.

1. Ver přispěvatel
06.07.2014 [17:21]

Ver „Nepochybovala o tom, že by ji Melanit zradil, jelikož věděla, že zášť a touha po pomstě je velmi dobrou motivací k loajalitě.“ Trochu k logice. Co chtěl básník touto větou říci?
Nuže, Rick, co Kiru opěvuje do nebes je zajímavý. A myslím, že nebude přehlédnutelný ani v budoucnosti. Však snad brzy uvidím, zda mám pravdu…
Každopádně to byla další zajímavá kapitola… ač za úplně oddechovou bych jí nepovažovala. Vždyť ona v podstatě byla více než jen obyčejná. Rozhodně byl zajímavý ten test. Dozvěděli jsme se něco o charakteru postav a to snad bude přínosem… nu, uvidíme… Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!