OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world 25



The mysterious world 25Po delší době přicházím s novou kapitolou.

Zrození Riuny...

Eris


Kapitola 25.: Zrození Riuny
 

Všechno bylo jiné, zvláštní. Ve vzduchu čpěl pach strachu a lží, znechuceně jsem nakrčila nos. Při pohledu na dva muže přede mnou se mi chtělo vzít do zaječích. Především, když sem se podívala na toho s černými vlasy. Strach mi nenaháněla zjizvená část tváře, ani jeho gesta či mimika. Hrůzu nahánějící byla aura, která ho obklopovala jako druhá kůže. Vyzařovalo z něj nebezpečí a zlo. Z toho druhého muže, který byl o hlavu menší než černovlasý, vyzařovala obezřetnost, ale to, s jakým očekáváním, nebezpečím a, dá se říct, že strachem o člověka vedle něj, na mě pohlížel, jsem měla chuť skrčit se. Nic z toho jsem ale neudělala. Byly tu ty dvě lidské ženy, které prohlašovaly, že jsou mou rodinou. Ovšem slyšet to od někoho cizího, v tomto případě z úst rudovlasého chlapce, mne znepokojovalo. Kouskem duše jsem doufala, že to není pravda, neboť jsem měla nejasnou představu, že až od nich kolem večera odejdu, nebudou zklamaní ani smutní. Nýbrž teď, kdy žena za mnou byla má matka a to mládě vedle má sestra, mne mátlo. Budou truchlit? Nemám nejmenší tušení a nyní se tím nehodlám zabývat.

Překonala jsem primitivní strach a udělala malý krůček vpřed, směrem k Zjizvenému. Před očima mi proběhly krátké záblesky, kde dominoval on, několik různých chvil, ale proběhlo to tak rychle. Zmateně jsem zavrtěla hlavou a zaměřila na něj svůj pohled. Když se jeho oči zaměřily na mě, ztuhla jsem a obrnila se, mysl jsem uzavřela a jen opětovala jeho pohled. Myšlenky se ke mně začaly hrnout, nebyla sem s to rozeznat, zda patří mně, nebo jemu. Nicméně jsem jim nedovolila dostat se ke mně.

Neměla bys to blokovat, holka, ozvalo se. Překvapeně jsem sebou cukla.

„Co je ti po tom?!“ zavrčela jsem. Všichni přítomní ke mně stočili své pohledy.

„Cože? Nikdo nic neřekl, Regan…“ Člověk se tvářil zmateně, nicméně tak se nyní tvářily všechny tváře v místnosti.

No, je mi po tom docela dost, Regan… protáhl hlas a zachichotal se. Jen kdybys věděla, holka. Tyhle dvě svině považuješ za rodinu, která ale stojí před tebou.

Hrdelně jsem zavrčela a otáčela se, jak jsem hledala zdroj toho hlasu.

Regan, Regan… Podívej se na toho chlapce, oči mi zabloudily k člověku. Ták, podívej se na něj pořádně. To on je tvoje rodina. Než ses znovu narodila, byla jsi člověk jako on, holčičko. A on stál při tobě zatraceně dlouho. Jste pokrevní sourozenci.

Nechápavě jsem zvedla obočí. „Nechápu tě,“ prohlásila sem.

Bože můj, ty jsi blbka. Podívej se na svou ruku. Ne, levou. Vidíš tu jizvu na dlani? On má stejnou. Hm? Kapišto?

Oči mi znovu zabloudily zpět k chlapci. „Ty jsi… Spike?“ zeptala jsem se nejistě, neboť jsem nevěděla, zda jsem slyšela správně, když ho předtím oslovili.

„Ty si na mě vzpomínáš?“ oči mu zajiskřily. „Bože, konečně! Regan!“ Rozeběhl se ke mně, aniž by zapochyboval. Jeho pach úlevy a radosti projasnil čpavkovou atmosféru. Vrhnul se mi kolem krku, někomu v místnosti uniklo zajíknutí.

Drtil mě svou lidskou silou krční obratle a mačkal se na mě. Jeho slzy voněly jako ranní rosa. Zvedla jsem ruce, abych ho od sebe odstrčila, když jsem ztratila kontrolu. Mou pozornost upoutala křivka jeho krku. Světle modré žilky tepající pod slabou kůží, tepna, která pulzovala. Pro mé uši to bylo jako údery bubnů. Buch, buch… Buch, buch… Hladově jsem si olízla rty. Zauvažovala jsem, jak dlouho bude trvat, než mé zuby proniknou pokožkou a já se dostanu k jeho krvi. Cítila jsem trnutí v zubech, oči mi měnily barvu. Dech se mi zkrátil vzrušením, hruď mi vibrovala. Rozevřela jsem ústa a ohrnula horní ret. Byla sem stále blíž a blíž jeho jemné pokožce.

„Regan, ne!!!“

Spiku!

Zakousla jsem se. Zuby projely kůží jako změklým máslem.


***


Pět v kruhu. Ležely hlavami k sobě na zádech, uprostřed hořel oheň jasným plamenem. Zelené jiskry plápolaly nad ohněm a tančily svůj vlastní tanec. Oddechovali pravidelně, krom jedné. Její tělo sebou cukalo, trhala rukama v nepravidelných intervalech. Dýchala už jen v mělkých deších. Nejmladší v kruhu, dívka ani ne patnáctiletá. Její světlé vlásky byly rozházené kolem její hlavy jako pošpiněná svatozář. Její nevinnost byla uzmuta násilím. Vzali si ji oni.

Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen skutky.

Srdce dívky začalo zrychlovat, její dech se krátil. Pod víčky koulila oči, snažila se dostat ze spárů neviditelných rukou, jež ji hnaly na smrt. Bez Bohů byla ztracená. To oni.

Žádné otázky, žádné odpovědi. Vzali jí duši.

Poslední buch, buch... buch, buch... buch... bu-... Dívka bez života, pleť zsinala. Vlasy začaly šednout v nic. Její tváře kdysi zdobil úsměv, nyní pozbyla šanci jej někdy znovu vytvořit. Uvolněné svaly začaly chřadnout. Její tělo se začalo měnit v prach. Zabili ji oni.

Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen chyby.

Vzedmul se vítr. Nikde se nepohnul ani lísteček, tráva stála vzhůru jako bez života. Nebe se zatáhlo, truchlilo nad ztrátou dítěte. Oheň se zbarvil v zeleň a pohltil dívčiny šaty. Vítr zesílil; tělo, z něhož zbyl jen prach, bylo rozneseno do luk a polí, hnáno větrem dál a dál, do hor a ještě za ně. Vítr šeptal, roznášel zprávy o smrti dívky, hnal její tělo v dál až k zapadajícímu slunci. Dával vědět o její mladé tváři, která se tak dlouho neusmála a už ani neusměje. Dával vědět o její radosti a jejích strastech. Pověděl o jejích vlasech a jejích očích. Dával vědět o zvuku jejího hlasu.

Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen stesk.


***


'Nemůžu uvěřit, že to udělala. Vždyť to je její bratr!'

'Je nová, neumí se ovládat...'

'Proto je pořád v domě plném lidí?!' Arkin zuřivě šeptal na svého přítele a přitom držel Spika v náručí.

'Kdybych ji odvedl do školy, bylo by to ještě horší, a na to, abych ji dostal na mé panství, ještě nemá sílu.'

'Koho to zajímá! Ublížila Spikovi! Odveď ji, kam se ti zlíbí, já se postarám o svého- o Spika.'

Bez dalších slov se Arkin otočil a odešel z domu. Na ulici se rozhlédl, pouliční lampy svítily, neb již dávno padla noc. Ještě jednou přejel pohledem zprava doleva, než se rozplynul a zbyla po něm jen bledá světýlka, která za pár chvil ztratila svůj jas.

Když se zhmotnil, byl v pokoji na pozemcích školy. Položil Spika na postel a odešel do koupelny pro ručník. Namočil jej, a zrovna když vycházel z koupelny, Spike se probral. Ihned se mu do očí nahrnuly slzy, ale snažil se je zahnat zpět, bohužel přetekly přes okraj víčka a skanuly na jeho zarudlé líce.

Bolí tě něco?" ptal se hned zelenooký chlapec. Spike zavrtěl hlavou a klesl zpátky na podušky.

Ona mě…“ Začal vzlykat, slzy mu stékaly po spáncích a mizely v záplavě rudých vlasů. 

„Nedokáže se ovládat. Nemůže za to..."

Paráda, takže ty seš taky na její straně!"

Pořád je tvoje sestra, Spiku."

Jo, ale v jakým stavu? Tahle nová Regan se mi nelíbí! Zůstane to tak napořád?" poslední slova zašeptal. Oči pozvedl k Arkinovi, který se usadil na kraji postele. Ten chvíli mlčel, přemýšlel, jak odpovědět, protože odpověď neznal. Přisedl blíž a začal mu utírat zaschlou krev z krku a ramene.

Nevím, jak bych ti měl odpovědět," povzdechnul si a pohlédl mu do očí. Spike poraženě sklopil pohled, pak ho stáhl na postel vedle něj. Hlavu si položil na jeho hruď a zavřel oči.


***


Co jsi to udělala? Co jsi to jen udělala? šeptající slova se mi ozývala v hlavě. Pokoušela jsem se ignorovat ten teskně znějící hlas podbarvený bolestí a soustředit se na poslední kapky krve na mých rtech, ale šlo to stěží.

Opřela sem si hlavu o zeď, o kterou jsem se opírala, a zírala na Zjizveného. Stál u mláděte a matky a tiše k nim promlouval. Bylo by mu to k ničemu - kdybych chtěla vědět, o čem mluví, jednoduše bych to slyšela. Ale já se dívala na něj. Dívala jsem se a druhý hlas v mé hlavě, který netesknil a nepřetékal bolestí, toužil. Chtěla jsem si vzpomenout, ale zároveň jsem se bála. Ten fakt bych však nepřipustila nahlas. Kdyby znal mé slabé stránky, mohl by jich využít.

A jak jsem na něj zírala, zatoužila sem, aby se mě dotýkal jako předtím, aby mě líbal jako tehdy na tom okně-

„Au!“ Šíp bolesti mi projel spánkem, až jsem sebou škubla. Zjizvený se ke mně otočil a hned byl u mě.

„Jsi v pořádku?“ Natáhl ke mně ruku, jako by se mě chtěl dotknout, ale stáhl ji, jakmile sem zavrčela.

„Jo.“

Kecáš.

„Mlč.“

„Vždyť jsem nic neřekl…?“

„Nech mě být,“ zavrčela sem tiše. Ještě chvíli mě sledoval, než odvrátil svou tvář a šel zpět k ženám.

Dívala jsem se oknem ven, najednou se mi chtělo znovu běžet. Utíkat jako o život. Zjizvený stál ke mně zády, evidentně zabraný do rozhovoru. Bylo mi jasné, že jakmile odsud vyběhnu, nevrátím se. Nijak jsem po tom neprahla, a soudě podle prázdných výrazů v jejich tvářích, ani ony nebudou truchlit.

„Sbohem,“ šeptla jsem a vyběhla dírou ve zdi, jež tam zbyla z boje se Zjizveným.

Ocitla jsem se na ulici, zavětřila jsem. Pach hlíny a mízy šel z východu, rozběhla jsem se tím směrem, za sebou slyším volání jména Regan. Vím, že je to mé jméno, každý, koho jsem doposud potkala, mě tak oslovil. Ale nemám k němu nijakou vazbu.

Hlas v mé hlavě říká, že jsem se znovu narodila. Jestliže jsem se předtím jmenovala Regan a zemřela jsem, nyní, když jsem se zrodila, by to chtělo nové jméno.
 
Jsem Riuna.


Líbilo se??
 
Kapitola 24. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 26


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world 25:

4. SafiraDarkfire přispěvatel
21.05.2014 [19:58]

SafiraDarkfireTak to je dobře. :) Už se těším na další díl. :D

3. Eris přispěvatel
18.05.2014 [15:54]

ErisSegra ja vim, a neboj, pamatuju se ;)

2. SafiraDarkfire
18.05.2014 [1:53]

Regan,už tě omrzela? Vzpomen si na prolog. xD

1. WendyMoon
16.05.2014 [7:06]

Prosim rekni ze se mi to zda? Boze to je lepsi jak kniha! Doufam jen ze budes pokracovat a to rychle, protoze si mi malem privodila srdecni zastavu. ; ) :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!