UPOZORNĚNÍ: Celá povídka je psaná ve stylu shounen ai (láska mezi muži).
Napadl mě nový námět, ale ještě v hlavě nemám srovnané, jak to bude pořádně probíhat. Ale co je zatím jisté? Yumi Shou miluje tanec, který je pro něj životem... Tahle kapitola je jen takový úvod, ale je nezbytná. Tak si ji náležitě užijte.
06.08.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 805×
V zajetí tance - I. kapitola: Taneční mistr
Celým podkrovím se ozvalo nepříjemné řinčení budíků. Zpod deky vyletěla ruka, aby ten zvuk zastavila. Po několika minutách se objevila i ospalá hlava mladíka. Posadil se, takže mu několik pramenů vlasů spadlo do obličeje. Foukl do těch pramínků, ale ony se jen nadzdvihly a vrátily se na původní místo. Seděl tam ještě několik minut, než mu došel jeden malý detail. A to důvod proč musel zrovna teď vstávat…
Jako by do něj udeřilo, vyskočil z postele a přeběhl k šatní skříni, široce ji otevřel. Natáhl si úzké černé kalhoty, které se na konci nohavic lehce rozšiřovaly. K nim si oblékl nátělník s červenými proužky a přes něj černé volné triko, které odhalovalo ramena a bříško. Před velkým zrcadlem si rozčesal vlasy dlouhé do půl zad, jež mu na slunci chytaly rezavé odlesky. Pousmál se do úzkých nevýrazných očí. Byl opravdu spokojený.
Odběhl do vedlejší místnosti, kde se nacházela maličká kuchyně. Z ledničky si vyndal už hotovou snídani ze včerejšího dne. Jedl podle sestaveného jídelníčku, aby nenabíral zbytečné kalorie, a to ho nebrzdilo v jeho kariéře. Když se konečně najedl, seběhl schody do jeho nejmilovanější části domu. Tedy, aby byl přesný, do chodby, kde se nacházely vchodové dveře, ale za posuvnými dveřmi, hned naproti těm vchodovým, se nacházelo jeho království… jeho všechno…
Byla tam prázdná místnost s prosklenou stěnou do zahrady a zrcadly na dvou stěnách, dřevem byla obložena pouze stěna se dveřmi, u nichž bylo stereo a gramofon, protože některé jeho milované skladby měl jen na gramofonových deskách. Podlahu tvořily lesklé parkety. Ještě v místnosti bylo i několik židlí a to bylo vše… Tak vypadal jeho svět… Svět stvořený tancem…
Nazul si mokasíny a opustil svůj dům. Naskočil do stříbrného BMW 650i cabrio. Nastartoval a motor začal příjemně vrnět. Tohle auto bylo sice trochu mimo jeho rozpočet, ale byl to dárek od jeho bratra, tak si ho prostě musel vzít. No a popravdě, kdo by odolal téhle karosérii?
Cesta mu trvala skoro hodinu, než přijel k honosné vile s obrovskou zahradou. Mladík uznale zahvízdal, když se železná brána před ním otevřela dokořán. Svoje autíčko zaparkoval na písčitém parkovišti kousek od kamenného schodiště do toho paláce. Jinak to opravdu nazvat nemohl tuhle velkolepost. Vystoupal ono schodiště, aby mohl zaklepat na obrovské ebenové dveře. Netrvalo ani pět minut a v těch monstrózních dveřích se objevil chlapík oblečen jako komorník.
„Watabe-sama má ještě nějakou práci,“ oznámil mu ještě ve dveřích, ale to už ho zval dál. „Dovolte mi, abych vás tedy doprovodil do tanečního sálu a nabídl vám něco k pití.“
Kývl na srozuměnou. Postarší muž ho odvedl do sálu s obrovskými okny a honosnými závěsy. Na stěnách se usmívaly dobové malby tančících postav. Usedl do pohodlného křesla, nohu přes nohu, a nechal si donést šálek čaje. Zamyšleně upil…
Netrvalo to příliš dlouho a jedněmi dveřmi do sálu přišel zvláštní muž a do něj byla zavěšená blonďatá dáma ve večerních šatech. Ale ten muž ho opravdu upoutal, oblečené měl sako, a musel uznat, že i pod ním se mu rýsovala svalnatá postava. Na tváři mu hrála přísnost a všechno veselí, které v ní mohlo být, se ztratilo již dávno. Mohlo mu být klidně i čtyřicet, i když vypadal na třicátníka, napadlo mladíka. Jeho klient se usmál a udělal několik kroků k němu, než se zastavil metr od něj. Upravil si karmínovou kravatu a odkašlal si.
„Ehm, jsem Watabe Daichi,“ zářivě se usmál, „je mi nesmírnou ctí, že mě budete učit.“
Měřil si toho boháče zkoumavým pohledem, ale nakonec se zvedl a vyvedl dokonalou úklonu.
„Jmenuji se Yumi Shou,“ představil se hrdě. „Můžete mi říkat jen Shou.“
Ano, to byl on. Jeho život patřil tanci a ničemu jinému, ne nadarmo byl tanečním mistrem a vyhrál několik významných tanečních soutěží. A aby se mohl živit jen tancem, musel dávat taneční hodiny bohatým lidem… Nějak se s tím smířil…
Dnes byl jeho nový žák tenhle bohatý chlapík, Watabe Daichi, chtěl se naučit tančit, aby mohl se svou přítelkyní s čistým svědomím vplout na parket nějaké párty, kterou pořádají nechutně bohatí lidé. Víc nikdy toho vědět nepotřeboval, protože cokoli chtěl kdy vědět, dozvěděl se skrz tanec…
Tak co? Vím, je to na první kapitolu velmi krátké, ale doufám, že to ve vás zanechalo nějaké klady. Jsem opravdu zvědavá, co na to řeknete, protože podle toho budu psát dál. Asi k tomu moc říct nejde, když je to takhle krátké, ale aspoň člověk poznal život hlavního hrdiny...
Eto... no... Už radši nebudu nic říkat. Budu moc ráda za nějaký ten komentář a budu si moc vážit toho, když budete chtít pokračování. Gwendolin
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek V zajetí tance - 1. kapitola:
Velmi děkuji za vaše komentáře a půjdu se tedy pustit do pokračování povídky. Snad bude mít radost i z ní.
Amoris: Nemáš vůbec zač, tvá povídka se mi opravdu líbila. A velmi si cením toho, že sis přečetla mou povídku. Kdyby tě to zaujalo, tak píšu jen o homosexuálních párech protože se mi nelíbí, že lidi to odsuzujou... Ale hlavně to má jisté kouzlo...
A k mému jménu tady... no, je to inspirace ve fantasy knížce ze série DragonRealm.
V první řadě, než se vůbec vrhnu na komentování tvé povídky, ti chci poděkovat za komentář k mé povídce o Estelovi a také za hlasování o nejlepší povídku měsíce září. Moc si toho cením. 
Tvá povídka je mi povědomá, mám pocit, že už jsem od tebe někdy něco četla, nebo jsi ty četla něco ode mně. Nevím, ale to je teď jedno. 
Zkrátka jsem byla moc ráda, že se ti má povídka o elfovi líbila a říkala jsem si, že si přečtu něco od tebe... 
Já mám ze všeho nejradši fantasy. Pravda ale je, že ani jiným žánrům se nebráním. A číst o vztahu dvou mužů, to je jedno z témat, které mi nevadí. Popravdě, já jsem asi nějaká divná, ale všechno, co se týká vztahu homosexuálů (u mužů) mě nějakým zvláštním způsobem fascinuje. 
A když už se čas od času podívám na ty pochybné stránky s videi, dívám se vždycky na gaye. Nevím, zbožňuju to. A jo, vím, že nejsem normální. Každopádně, i to přispělo k tomu, že jsem si tohle rozhodla přečíst, protože píšeš, že to bude o vztahu mezi dvěma muži. 
Málokdy se mi stane, že mě něco zaujme tolik, že se začtu a nechci, aby to skončilo. Tady se mi to stalo. 
Četla jsem, četla... a najednou byl konec kapitolky. Přiznám se, že mě to trochu zklamalo, ale já nepíšu dlouze nikdy. A navíc je pravda, že tohle je jen takový úvod. Takže Shou přebere Watabeho té slečně? Chápu to dobře? Myslím, že se máme na co těšit, tohle bude zajímavý příběh.
Mimochodem, je smutné, že už si měsíc nepřidala pokračování. Nepohneš s tím? Dost se na pokračování těším. 
A ještě jedno "mimochodem": Zbožňuji tvoji přezdívku. Připomíná mi spolužačky ze střední. Mám ráda knihu Inkoustové srdce. V ní byla kuna jmenovaná Gwin. Kamarádky mu z legrace říkali Gwendolína. A tvá přezdívka mi Gwina připomíná. A Gwin patřil mé nejoblíbenější postavě z celé Inkoustové trilogie, Prašprstovi, potulnému kejklíři s magickými schopnostmi. Neznáš-li, všechny tři knihy (Inkoustové srdce, Inkoustová krev, Inkoustová smrt) ti vřele doporučuji. Já jsem z nich nadšená a moc ráda se k nim vracím.
A.
Upřímně nečekala jsem tento typ povídek na tomto blogu. Kdysi jsem četla tohoto typu povídek na jiných profláknutých stránkách, které byli potom spíše klišé... no jsem spíš pro fantasy, ale dobrá tématika je dobrá tématika, shouen-ai nu dobře. Parketa umění tance, ošidné ač kreativní téma, pokud se uchopí dobře je s toho jistě na míru zajímavá povídka, to bezesporu.Těším se co se s toho vyvine.
Myslím, že by z toho mohlo něco dobrého být.
Děkuju za postřech a upozornění... ono to člověku občas hned nedojde :) .
Otevřela jsem povídku, zvědavá, ale zjistila jsem, že mi nesedla do noty, tak se podělím alespoň o jeden postřeh. :) "Posadil se do sedu" je sice hezká věta, ale nedává smysl, protože v ní vlastně dvakrát říkáš, že si sednul. Navíc, vstát do stoje a lehnout si do leže bys nejspíš taky nenapsala. ;)
Přidat komentář:
- Who He Really Is
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!